Likvidace Odpadu: Účetní Postupy a Právní Úprava v ČR

Jednou ze základních účetních zásad je zásada opatrnosti. Na jejím základě je účetnictví povinno zachytit také rizika, ztráty a znehodnocení, pokud je jejich vznik v budoucích účetních obdobích pravděpodobný a tato skutečnost je známa ve stávajícím účetním období.

Jedním z nástrojů dodržení zásady opatrnosti je tvorba rezerv. Na základě ustanovení § 26 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví jsou rezervy určeny k pokrytí závazků nebo nákladů, jejichž povaha je jasně definována a u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné, že nastanou, nebo jisté, že nastanou, ale není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku.

K rozvahovému dni musí rezerva představovat nejlepší odhad nákladů, které pravděpodobně nastanou, nebo v případě závazků částku, která je zapotřebí k vypořádání. Rezervy jsou tvořeny na různé druhy rizik a následných závazků, zákon o rezervách pak stanoví případy, kdy je tvorba rezerv daňově účinným nákladem, v některých případech se jedná i o povinnou tvorbu rezerv na základě jiných (než účetních a daňových) zákonů. V daném případě platí také povinnost ukládat peněžní prostředky na zvláštní účty nebo je převádět třetím stranám.

Mnohem širší, i když účetními předpisy konkrétně nestanovený výčet, tvoří případy tvorby účetních rezerv. Ve vztahu k výše uvedené zásadě opatrnosti se jedná svým způsobem o povinnou tvorbu rezerv. Takto vzniklé náklady i jejich snížení v případě rozpuštění či zrušení rezervy, jsou však daňově neúčinné. Metoda tvorby rezerv je upravena v § 57 vyhlášky č. 500/2002 Sb. (dále "PVZÚ").

Rezerva na likvidace

Jednou ze situací, kdy je nutné zvážit tvorbu rezerv, je vznik povinnosti budoucí likvidace. V úvahu připadá nejen povinnost likvidace určitého aktiva účetní jednotky, ale i likvidace následků činnosti účetní jednotky. V případě souběhu obou skutečností se výše rezervy k rozvahovému dni stanoví vždy jako součet rezervy na likvidaci aktiva a rezervy na likvidaci následků činnosti.

Čtěte také: Milovice: Kompletní Průvodce Likvidací Odpadu

Podstatu a logiku tvorby rezervy na likvidace stanoví Interpretace Národní účetní rady č. 34 - Rezervy na likvidace, která byla schválena ke dni 16. 6. 2016.

V souvislosti s touto problematikou jsou kladeny dvě základní otázky:

1. Jak by se povinnost likvidace měla promítnout v účetnictví včetně toho, zda by se tak mělo dít jednorázově či postupně,
2. jak by mělo být účtováno ukládání peněžních prostředků určených na pokrytí budoucí likvidace.

Druhy rezervy na likvidace

Rezerva na likvidaci aktiva: V případě pořízení dlouhodobého majetku není vždy zřejmé, že vlastník bude tento majetek také likvidovat a náklady na likvidaci budou vyšší než zcela nevýznamné. Existují však situace, kdy povinnost likvidace:

• je ukládána zvláštními právními předpisy (např. regulace povinnosti likvidace solárních zařízení),
• nebo může vyplývat ze smluv (např. povinnost uvést najatou věc či najatý prostor do původního stavu, či odstranit stavbu k okamžiku zániku práva stavby).

Pokud zároveň platí, že náklady na likvidaci nejsou nicotného charakteru a blíží se hranici významnosti, je třeba vytvořit rezervu na likvidaci dotyčného aktiva.

Rezerva na likvidaci následků činnosti: Příkladem může být povinnost likvidace činnosti vyplývající z likvidace odpadů podle zákona o odpadech (například povinnost rekultivovat skládku).

Čtěte také: Sazba DPH pro dřevěné odpady

Způsob tvorby a způsob zaúčtování

Povinnost likvidace může vzniknout stejně tak jednorázově, jako může být vyvolána postupně činností účetní jednotky či používáním aktiva. Rezerva bude tvořena postupně, pokud je provozována činnost vyvolávající povinnost likvidace (rezerva na likvidaci následků činnosti) nebo používáno aktivum, jehož likvidaci je účetní jednotka povinna provést (rezerva na likvidaci aktiva).

Odpadové hospodářství

Odpadové hospodářství je založeno na hierarchii odpadového hospodářství, podle níž je prioritou předcházení vzniku odpadu, a nelze-li vzniku odpadu předejít, pak v následujícím pořadí jeho příprava k opětovnému použití, recyklace, jiné využití, včetně energetického využití, a není-li možné ani to, jeho odstranění.

Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje, má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Má se za to, že osoba má úmysl zbavit se movité věci, pokud tuto věc není možné používat k původnímu účelu.

Jako původce odpadu je chápán:

• každý, při jehož činnosti vzniká odpad,
• právnická nebo podnikající fyzická osoba, která provádí úpravu odpadů nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadu, nebo

Rozumí se:

Čtěte také: Jak ušetřit na likvidaci stavebního odpadu?

• nakládání s odpadem soustřeďování odpadu, shromažďování odpadu, skladování odpadu, sběr odpadu, úprava odpadu, využití odpadu, odstranění odpadu, obchodování s odpadem nebo přeprava odpadu,
• soustřeďováním odpadu umístění odpadu v prostoru, včetně prvotního třídění pro účely odděleného soustřeďování a dočasného uložení odpadu v daném místě,
• sběrem odpadu soustřeďování odpadů právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou od jiných osob pro účely předání do zařízení ke zpracování odpadu, pokud uložení odpadu v zařízení ke sběru odpadů nepřesáhne dobu 9 měsíců,
• zpracováním odpadu jeho využití nebo odstranění odpadu zahrnující i úpravu před jeho využitím nebo odstraněním, úpravou odpadu je každá činnost, která vede ke změně chemických, biologických nebo fyzikálních vlastností odpadů, včetně jejich třídění, za účelem snížení jejich objemu, snížení jejich nebezpečných vlastností nebo umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití nebo odstranění, přičemž odpad po úpravě zůstane vž dy odpadem.

Komunálním odpadem se rozumí směsný a tříděný odpad z domácností, zejména papír a lepenka, sklo, kovy, plasty, biologický odpad, dřevo, textil, obaly, odpadní elektrická a elektronická zařízení, odpadní baterie a akumulátory a objemný odpad, zejména matrace a nábytek, a dále směsný odpad a tříděný odpad z jiných zdrojů, pokud je co do povahy a složení podobný odpadu z domácností; komunální odpad nezahrnuje odpad z výroby, zemědělství, lesnictví, rybolovu, septiků, kanalizační sítě a čistíren odpadních vod, včetně kalů, vozidla na konci životnosti ani stavební a demoliční odpad.

Právní úprava

Důležitá úprava je obsažena v § 59 až 62 zákona o odpadech, kde jsou uvedena pravidla pro nakládání s komunálním a dalším odpadem v rámci obecního systému.

Odpad z hlediska DPH

Výše uvedené služby se považují za poskytování služeb ve smyslu § 14 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“). Předmětem daně ale nejsou všechny tyto služby, z předmětu daně jsou vyjmuté činnosti prováděné obcí podle zákona o odpadech v rámci obecního systému pro nakládání s komunálním a dalším odpadem.

Podle této informace se obec nepovažuje za osobu povinnou k dani, pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy, a to i v případě, kdy za tento výkon přijímá úhradu. Úhradou za výkon veřejné správy se rozumí zejména správní nebo místní poplatky nebo poplatky, které veřejnoprávní subjekt vybírá podle zvláštního právního předpisu, např. zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.

Mezi výkony veřejné správy patří také nakládání obce s odpady, tj. organizování shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu, kdy za tuto činnost obec vybírá poplatek od občanů a organizování zpětného odběru a recyklace odpadů z obalů, za který dostává úhradu od autorizované společnosti EKO-KOM, a. s.

Znamená to tedy, že pokud obec provádí tyto činnosti, jedná se o plnění, které není předmětem daně a nebude tak uplatňována daň. Jinak platí, že soustřeďování odpadu, shromažďování odpadu, skladování odpadu, sběr odpadu, úprava odpadu, využití odpadu, odstranění odpadu, obchodování s odpadem nebo přeprava odpadu jako činnosti prováděné podle zákona o odpadech jsou zdanitelným plněním, pokud je provádí za úplatu osoba povinná k dani, která jedná jako taková, s místem plnění v tuzemsku.

Znamená to tedy, že u většiny činností poskytovaných podle zákona o odpadech se uplatní základní sazba, pouze u konkrétních činností uvedených v příloze č. 2 k ZDPH se uplatní první snížená sazba daně. Jedná se tedy o:

• Sběr a přepravu komunálního odpadu, které jsou zařazeny do číselného kódu klasifikace produkce CZ-CPA 38.1.
• Přípravu k likvidaci a likvidaci komunálního odpadu, které jsou zařazeny do číselného kódu klasifikace produkce CZ-CPA 38.2.
• Zpracování komunálního odpadu k dalšímu využití; druhotné suroviny, které jsou zařazeny do číselného kódu klasifikace produkce CZ-CPA 38.3.

K sazbám DPH při činnostech podle zákona o odpadech je nutné doplnit, že zákonem č. 609/2020 Sb., byl novelizován také ZDPH a touto novelou došlo, mimo jiné, ke snížení sazby daně z přidané hodnoty u zpracování komunálního odpadu k dalšímu využití z 21 % na 15 %.

V rámci novelizovaného znění zákona o DPH byla nově zařazena do přílohy č. 2 položka CZ-CPA 38.3 - Zpracování komunálního odpadu k dalšímu využití; druhotné suroviny, přičemž za předpokladu naplnění zákonných podmínek se při poskytnutí této služby od 1. 1. 2021 uplatní první snížená sazba daně (15 %), jak je uvedeno výše.

V této souvislosti výklad GFŘ upozorňuje, že první sníženou sazbu daně lze aplikovat pouze na službu zpracování komunálního odpadu k dalšímu využití, tj. nikoliv na samotný pouhý prodej druhotné suroviny, při kterém se z pohledu principů DPH jedná o dodání zboží, a nikoliv o poskytnutí služby.

Předmětná položka 38.3 se nově nachází v příloze č. 2 k zákonu o DPH, která upravuje výhradně oblast první snížené sazby daně pro služby, a nikoliv zboží. V případě dodání druhotných surovin tedy nedošlo od 1. 1. 2021 k žádné změně v uplatňování sazby daně.

Podle názoru GFŘ lze ze znění směrnice o DPH včetně jejích komentářů vyvodit, že úmyslem této evropské legislativní úpravy bylo ulevit sníženou sazbou daně pouze při sběru a likvidaci domovního odpadu (odpadu produkovaného domácnostmi), a nikoliv při sběru a likvidaci odpadu produkovaného podnikatelskými nebo třeba i neziskovými subjekty.

Ve snížené sazbě daně tak mohou být pouze předmětné služby spojené s domovním odpadem, tj. výlučně s odpadem vyprodukovaným domácností, přičemž veškerý další odpad nemůže mít stejný daňový režim.

Zákon o dani z přidané hodnoty v příloze č. 2 neobsahuje výslovnou definici, co se rozumí pojmem „komunální odpad“, a to ani odkazem na jiný právní předpis. S ohledem na harmonizaci daně z přidané hodnoty v rámci Evropské unie je však nezbytné pojem „komunální odpad“, vykládat v duchu evropského práva.

Komunálním odpadem se z hlediska eurokonformního výkladu tak myslí právě a jen domovní odpad, který vyprodukuje domácnost běžnou nepodnikatelskou činností. Novou definici komunálního odpadu obsaženou v novém zákoně o odpadech od 1. 1. 2021 není možné použít při výkladu pojmu komunální odpad pro účely zákona o DPH.

Z výše uvedeného vyplývá, že od 1. 1. 2021 nedošlo ke změně, tedy ani k rozšíření aplikace první snížené sazby DPH z důvodu nové definice pojmu komunální odpad v novém zákoně o odpadech. První sníženou sazbu DPH (15 %) lze tedy, stejně jako do 31. 12. 2020, uplatnit pouze u vybraných služeb souvisejících s odpadem vyprodukovaným domácnostmi (komunální odpad pro účely zákona o DPH).

tags: #likvidace #odpadu #ucetnictvi #postupy

Oblíbené příspěvky:

• Odpadní hadice Enbra: Rozměry
• Uzavření jaderných elektráren v Německu
• Tolerance organismů k faktorům prostředí
• Tipy na ubytování na ostrově
• Znečištění odpadních vod v ČR