Lineární transekt: Ekologické principy a monitorovací metody

Denní motýli se často využívají při průzkumech biologické rozmanitosti lokalit a při monitoringu.

V současné době je používáno několik metod zjišťujících relativní početnost druhů.

V této studii testovali autoři využití liniových transitů a „časových průzkumů“ při sledování vlivu obnovních metod na motýly ve vápencových lomech v Českém krasu.

Bylo sledováno 10 lokalit o průměrné rozloze 0,2 ha.

Na každé lokalitě bylo provedeno sčítání na dvou 50 m liniích a bylo počítáno 5 min času průzkumu na sčítání jedné linie.

Čtěte také: Funkční řešení odtoku

U liniového transektu byli počítání motýli do 5 m před pozorovatelem.

Na každé lokalitě byl proveden rovněž desetiminutový průzkum, při kterém byla prochozena celá plocha lokality.

Celkem bylo zaznamenáno 55 druhů motýlů (50 druhů denních motýlů a 5 druhů vřetenušek), 51 druhů během průzkumů na liniových transektech a 47 druhů během časových průzkumů.

Osm druhů bylo zjištěno pouze při liniových transektech, čtyři výhradně při časových průzkumech.

Časové průzkumy odhalily více druhů, více jedinců a více jedinců mobilních druhů.

Čtěte také: Produkce odpadu: příčiny a následky

Potvrdily se názory, že liniové transekty mohou podhodnocovat druhovou pestrost kvůli fixnímu vytyčení sčítacích linií.

Na druhou stranu, nebylo to tím, že by liniové transekty nebyly schopny zachytit skrytě žijící a mobilní druhy.

Regresní i ordinační analýza ukázaly, že obě metody byly srovnatelné při jejich zjištění.

Jediným vysvětlením může být, že časované pochůzky umožňují důkladnější kontrolu zdrojů pro motýly během jedné návštěvy.

Zatímco při časovaných pochůzkách dochází k jejich cílenému vyhledávání, liniové transekty je mohou minout.

Čtěte také: Ekologické lineární indexy

Sledované plochy byly relativně malé, a proto obě metody pokryly významnou část rozlohy sledované lokality.

Hlavní využití časových průzkumů předpokládají autoři u studií, kde je zásadní provést vyčerpávající soupis druhových společenstev motýlů.

Přitom omezená nabídka zkušených sčitatelů (a finančních zdrojů) limituje počet jejich opakování.

Může se jednat o srovnání mezi současným a historickým výskytem nebo porovnání více lokalit v druhově bohatých oblastech.

Vzhledem k neznámému a patrně významnému vlivu pozorovatele je doporučeno prováděn časované pochůzky na jedné lokalitě jednou osobou.

Monitorovací metody pružně zohledňující časovoprostorovu rozrůzněnost u motýlích zdrojů jsou žádoucí pro některé výzkumné otázky, biotopy, oblasti.

Z výsledků studie vyplývá, že časové průzkumy jsou v tomto smyslu plně vhodné pro průzkum malých lokalit.

Na druhou stranu, liniové průzkumy se uplatní u lokalit, kde úplný druhový seznam není tak důležitý a kde je hlavní důraz kladen na relativní početnost dominantních druhů.

Pevné umístění transektů a poněkud rigidní pokyny pro sčítání jsou nevýhodné pro inventarizační průzkumy.

Na druhou stranu jsou výhodné pro celoplošný monitoring běžných druhů prostřednictvím monitorovacích programů a jejich snadná opakovatelnost je vhodná pro srovnání mezi biotopy a oblastmi, sledování změn ve fenologii, analýzu změn vy využívání krajiny nebo makroekologické analýzy.

Nejčastěji používané liniové transekty jsou vnímány pozitivně pro svoji opakovatelnost, ale v poslední době byly kritizovány kvůli nedostatečné schopnosti zjistit přítomnost některých druhů, obzvláště těch skrytě žijících a extrémně sedentárních.

Jako alternativa byly navrženy „časované pochůzky“, které jsou založeny na prochození celé lokality a zkontrolování dostupných zdrojů pro denní motýly.

Liniové transekty podhodnocují druhovou pestrost kvůli fixnímu vytyčení sčítacích linií.

Denní motýli se často využívají při průzkumech biologické rozmanitosti lokalit a při monitoringu.

V současné době je používáno několik metod zjišťujících relativní početnost druhů.

Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES)

Územní systém ekologické stability krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.

Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability.

Ochrana přírody a krajiny se podle zákona č. 114/92 Sb., zajišťuje mimo jiné ochranou a vytvářením právě územního systému ekologické stability krajiny.

Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ.

Jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

ÚSES je tedy sítí skladebných částí - biocenter, biokoridorů, interakčních prvků, (ochranných zón), účelně rozmístěných na základě funkčních a prostorových kritérií.

Geobiocenóza a její typy

Geobiocenóza je suchozemské společenstvo rostlin, živočichů a mikroorganismů ve vzájemných vztazích s neživými složkami prostředí.

Jedná se o prostorově vymezený suchozemský ekosystém.

Geobiocenoid je člověkem silně změněný suchozemský ekosystém bez autoregulačních schopností.

Změny se týkají geobiocenózy, ale i reverzibilně ekotopu.

Teorie typu geobiocenóz vychází z hypotézy o jednotě geobiocenózy přírodní a geobiocenóz změněných až geobiocenoidů, vzniklých ovšem na plochách téhož ekotopu a tudíž původně patřících témuž typu přírodní geobiocenózy.

Typizují se geobiocenózy (typizace - roztřídění podle typů) a vymezují se typy geobiocénů.

STG jsou označovány názvy hlavních dřevin původních lesních geobiocenóz.

Pro kategorizaci intenzity antropogenního ovlivnění jsou používány různé klasifikační stupnice, které vyjadřují odchýlení aktuálních společenstev od přírodního stavu.

Při vymezování ÚSES se pro hodnocení významu současné vegetace z hlediska ES používá stupnice 0 - bez významu, 1 - velmi malý význam, 2 - malý význam, 3 - střední význam, 4 - velký význam, 5 - výjimečně velký význam.

Ekologicky významné segmenty krajiny (EVSK)

Části krajiny vyžadující zvýšenou péči a ochranu v důsledku výjimečného významu mimoprodukčních funkcí.

Části krajiny, ve kterých současný způsob a intenzita hospodářského využití neodpovídají přírodním podmínkám, vedou k narušení ŽP, takže je třeba prosazovat aktivní zásahy pro zlepšení současného stavu.

Na toto základní členění stavu krajiny navazuje vymezení a charakteristika EVSK, tvořících kostru ekologické stability (KES).

Jsou to části krajiny, které jsou tvořeny nebo v nichž převažují ekosystémy s relativně vyšší ekologickou stabilitou (ES).

Vyznačují se trvalostí bioty a ekologickými podmínkami umožňujícími existenci druhů přirozeného genofondu krajiny.

Mezi ně lze zařadit např. zbytek bukového lesa uprostřed smrkových monokultur, remízek uprostřed polí apod.

tags: #linearni #transekt #ekologie #principy

Oblíbené příspěvky:

• Fashion in the Czech Republic
• Udržitelné materiály pro okna
• Prodloužení odpadní hadice
• Recenze plastových ratanových košů
• Ohrožení latimérie