Latimérie podivná a její ohrožení

Před 75 lety, 23. prosince 1938, byla z moře u břehů Jihoafrické republiky vytažena latimérie podivná. Nález této ryby, známé do té doby jen z otisků v horninách, se zařadil mezi největší vědecké senzace dvacátého století.

Podivného vodního živočicha ulovil poblíž ústí řeky Chalumna kapitán rybářské lodi Hendrik Goosen. Už na první pohled bylo zřejmé, že tentokrát v sítích uvízlo něco mimořádného. Výrazně modrá ryba měla namísto ocasu trojitý lalok a z jejího těla trčely končetiny, jež mohly být zrovna tak ploutvemi, jako krátkýma nohama s plovací blánou.

Goosen zhruba metr a půl dlouhého tvora dopravil do jihoafrického městečka New London, kde se o jeho identifikaci marně pokoušela zaměstnankyně místního muzea Marjorie Courtenayová-Latimerová. Rybu alespoň nechala vycpat a pořídila její náčrtky, jež se posléze dostaly do rukou zkušeného biologa z Rhodesovy univerzity Jamese Smitha. Ten pochopil, že se jedná o tvora, jehož věda považovala za dávno vyhynulého.

Latimérie patří do skupiny lalokoploutvých ryb. Celá skupina byla považována za vyhynulou od dob dinosaurů, ale v roce 1938 byl objeven žijící zástupce této skupiny - latimérie podivná.

V současné době jsou biologům známy dva druhy latimérií. U ostrova Madagaskar žije latimérie podivná, v Celebeském moři v Tichém oceánu vědci objevili latimérii indonéskou. Molekulární analýza ukázala, že se oba druhy latimérií od sebe oddělily asi před 4,7 až 6,3 miliony let.

Čtěte také: Zázraky přírody: Masožravé rostliny

Vědci z Toronta popsali, že latimérie získaly 62 nových genů díky setkáním s jinými druhy v době před přibližně 10 miliony lety. Sekvence „nových“ genů latimerie naznačují, že vznikly z transpozonů, známých také jako „sobecké geny“. Jedná se o parazitické prvky DNA, jejichž jediným účelem je vytvořit více kopií sebe sama, čehož někdy dosahují pohybem mezi druhy.

Latimérie podivnou vědci poprvé uviděli v roce 1938. Je klasickým příkladem živé zkameněliny, protože náleží do skupiny ryb lalokoploutvých, o které se myslelo, že vyhynula před více než 65 miliony let. Vyskytuje se v hloubkách 150 - 700 m na skalnatých podmořských svazích, na něž naráží mořské proudy. Tato ryba má velké šupiny s bílými skvrnami, svalnaté párové ploutve a neobvyklý ocas s přídatným středním lalokem ocasní ploutve.

Prsní ploutve jsou vysoce pohyblivé a latimérie je používá, aby se dostala do štěrbin k rybám a další kořisti.

Oba druhy latimérií jsou zhruba stejně velké, dosahují délky kolem 1,6 m a hmotnosti 80 kg. Podobně jako africký protějšek i tato indonéská lalokoploutvá ryba žije samotářsky. Fyzicky je velmi podobná latimérii podivné, shodují se i ve způsobu života.

Objev latimérie podivné u pobřeží Jižní Afriky způsobil v roce 1938 obrovský rozruch. Tento tvor měl totiž podle všeho vymřít před 65 miliony lety. Latimérie vstoupila do učebnic jako prototyp „živoucí fosilie“ díky tomu, že její anatomie vypadala téměř stejně jako desítky milionů let staré zkameněliny.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Ačkoli tělo latimerie vypadá prakticky úplně stejně jako před 65 miliony lety - a při pohledu na ni opravdu máte pocit, že se díváte na pravěkého tvora - její genom vypovídá úplně jiný příběh.

Nová studie ukázala dramatický vliv právě této DNA na tvorbu genů - a otevřela nový pohled na některé z přírodních sil, které měly dopad na genom jednoho z nejstarších a nejzáhadnějších organismů planety.

„Naše zjištění poskytují poměrně pozoruhodný příklad tohoto fenoménu transpozonů přispívajících ke genomu hostitele,“ uvedl Tim Hughes, spoluautor studie a profesor molekulární genetiky v Donnellyho centru pro buněčný a biomolekulární výzkum na Torontské univerzitě.

„Nevíme, co těchto 62 genů dělá, ale pravděpodobně hrají roli v regulaci genů, kde jsou i nepatrné změny v evoluci důležité,“ říká Hughes.

Transpozonům se někdy také říká „skákající geny“, protože v genomu mění svoji pozici. Nové kopie mohou vznikat náhodnými skoky během buněčného dělení, kdy se replikuje celý genom.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Pokud ale pozměněná sekvence poskytne hostiteli byť jen nepatrnou selektivní výhodu, může začít nový život jako hostitelský gen v dobré víře.

„Překvapilo mě, když jsem viděl, jak výjimečné jsou množstvím těchto transpozonových genů - jejich pověst živoucí fosílie je z tohoto důvodu zcela nezasloužená,“ komentoval výsledky studie její hlavní autor Isaac Yellan.„Latimérie se možná vyvíjela o něco pomaleji, ale rozhodně to není žádná živá zkamenělina,“ dodává Yellan.

Genom latimérie byl poprvé popsán roku 2013. Období devonu před 416 až 359 miliony lety se právem přezdívá věk ryb. Právě v tomto období se prudce zvýšila rozmanitost jejich druhů, mezi jinými se objevili i žraloci, pancéřnaté a také lalokoploutvé ryby, ze kterých se vyvinuli první čtyřnožci.

Ještě na počátku 20. století se předpokládalo, že lalokoploutvé ryby vyhynuly na konci křídy před 66 miliony lety. V roce 1938 však byla z moře u jižní Afriky vylovena živá lalokoploutvá ryba latimerie podivná (Latimeria chalumnae). V roce 1998 pak byl v Indonésii popsán další žijící druh, latimerie celebeská (L.).

Současné latimerie dorůstají asi dvoumetrové délky, pravěké druhy byly dokonce ještě menší. Paleontologové však zjistili, že zkamenělé plíce s kostěnými pláty patřily obří lalokoploutvé rybě. Podle velikosti plic totiž délku živé ryby odhadli na víc než 5 metrů, byla tedy velká asi jako současný žralok lidožravý.

Samice živé fosilie latimerie podivné jsou věrné jedinému samci. Tým biologů z Německa a Tanzanie se podílel na zkoumání dvou náhodně ulovených samic. První z nich, v jejímž těle se vyvíjelo 26 embryí, uvázla ve vlečné rybářské síti u pobřeží Mozambiku. Druhou s 23 embryi náhodou ulovil zanzibarský rybář. Mikrosatelitní DNA všech embryí se v obou případech blízce shodovala.

Latimérie jsou jediní žijící zástupci lalokoploutvých ryb, které jinak vyhynuly koncem druhohor. Právě latimérie žijící u východního pobřeží Afriky jsou podle článku na stránkách Nature ve vážném ohrožení. Už od 50. let minulého století trpí kvůli rybaření pomocí dynamitu a sítím, které se v hloubkách používají k lovu žraloků. Ochranáři se obávají, že poslední ranou by pro latimérie mohla být plánovaná stavba ohromného přístavu pro velké nákladní lodě u města Tanga v Tanzanii, která by místní populaci pravděpodobně vyhladila.

Latimérie podivná (Latimeria chalumnae), známá také jako celakant nebo latimerie živoucí, je fascinujícím zvířetem, které je považováno za „živoucí fosíli“. Latimérie podivná má robustní tělo dlouhé až 2 metry a vážící až 110 kilogramů. Je pokryté tvrdou kůží s kosmickými modro-černými šupinami, které obsahují malé množství kosmického prachu, který pomáhá absorbovat tlak na velké hloubce.

Tato zvláštní ryba má několik jedinečných rysů, které ji odlišují od ostatních moderních ryb. Její lebka je členěna, což jí umožňuje otevírat ústa velmi široko a pohlcovat kořist. Má také dvě párové ploutve, které může pohybovat způsobem podobným chůzi, a které mohou být předky končetin pozemních obratlovců. Latimérie podivná je noční predátor, který loví pomocí svých elektroreceptorů. Toto zvíře je ovoviviparní, což znamená, že samice kladou vajíčka uvnitř svého těla a zůstávají tam, dokud se nevylíhnou.

Jedná se o zvíře ohrožené vyhynutím, jehož populace je na pokraji vyhynutí kvůli nadměrnému lovu a ztrátě přirozeného prostředí. Přestože je toto zvíře chráněno mezinárodními dohodami, jeho populace stále klesá.

Latimérie podivná (Latimeria chalumnae) je ryba ze skupiny lalokoploutví, dlouhá v průměru 1 metr, se zavalitým tělem, ploutvemi na násadcích a modrými šupinami.

Tento druh ryb byl dlouho považován za vyhynulý (jeho vymizení se odhadovalo na období před 70 miliony let). 22. prosince 1938 byla vylovena u břehů Afriky a objevena kurátorkou muzea v jihoafrickém East Londonu Marjorie Courtenay-Latimerovou, avšak podařilo se jí zachránit pouze některé její části. O svém objevu informovala ichtyologa Jamese Leonarda Brierleyho Smithe, který její nález systematicky zařadil do skupiny lalokoploutvých ryb, jež byla považována za vyhynulou již koncem druhohor, a na počest objevitelky nový druh pojmenoval vědeckým názvem Latimeria chalumnae. Ostatní vědci ovšem objev prohlásili za falzifikát.

Roku 1952 byla vylovena další latimérie u Komorských ostrovů, východně od afrického pobřeží. Malá populace začala nadměrným odlovem exemplářů pro muzejní sbírky trpět, a proto se objevily snahy její lov omezit (od roku 1989 se latimérie nachází pod ochranou CITES). Bylo zjištěno, že tato velká (až 180 cm dlouhá a 90 kg vážící) a dravá ryba žije nad rozeklaným skalnatým dnem v hloubkách kolem 200 m. Rozmnožuje se poměrně neobvykle - rodí velmi malý počet živých mláďat o hmotnosti kolem 0,5 kg a svoje ploutvovité končetiny používá ke „kráčení“ po mořském dně.

Dne 30. července 1998 byla v Celebeském moři severně od ostrova Sulawesi (Celebes) ulovena do sítě položené v hloubce 100 - 150 m další latimérie. Na rozdíl od modravé latimerie od Komorských ostrovů byl tento exemplář hnědý se zlatými skvrnkami. 19. května 2007 vylovil indonéský rybář poblíž ostrova Sulawesi 51 kg vážící exemplář latimérie. Ryba poté žila v zajetí 17 hodin (běžně umírá do 2 hodin od výlovu); příčinou jejího úhynu byly nevyhovující podmínky umělého prostředí, neboť latimérie je zvyklá na chladnou vodu velkých hloubek.

Níže uvedená tabulka shrnuje klíčové rozdíly mezi dvěma známými druhy latimérií:

tags: #latimerie #podivná #ohrožení

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana přírody Jeseníky
• Karel Hynek Mácha - Máj
• Průvodce tříděním odpadu
• Hipster ubytování v přírodě
• Platy v ekologických profesích v ČR