Liniové Zdroje Znečišťování Ovzduší

Kvalita ovzduší je zásadním faktorem, který ovlivňuje životní prostředí.

Když se řekne znečištění atmosféry, obecně máme na mysli všechny příměsi, které se v ní vyskytují a které nejsou součástí čisté atmosféry. V užším smyslu rozumíme znečištěním atmosféry příměsi, které se do ní dostaly jako přímé nebo nepřímé produkty lidské činnosti.

Syn. zdroj emisní - přírodní nebo antropogenní objekt, z něhož se šíří do ovzduší znečišťující látky. Podle umístění nad zemského povrchu rozeznáváme zpravidla zdroje znečišťování ovzduší přízemní a vyvýšené, podle tvaru zdroje bodové, liniové, plošné a prostorové. Podle časového režimu emise rozlišujeme zdroje plynulé (kontinuální) s konstantní nebo spojitě proměnnou emisí, dále zdroje přerušované a okamžité (exploze). Zdroje znečišťování ovzduší lze taktéž dělit na pohyblivé a nepohyblivé (stacionární). Mezi těmito kategoriemi zdrojů jsou různé přechodné a kombinované formy.

Zdroje znečištění jsou celostátně sledovány v rámci Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO). Tyto zdroje jsou rozdělené do základních dvou podskupin: zdroje stacionární (stacionární zařízení ke spalování paliv, REZZO 1-3) a mobilní (zdroje se spalovacími nebo jinými motory, REZZO 4).

Klasifikace zdrojů znečišťování ovzduší

Zdroje znečišťování ovzduší lze klasifikovat podle různých kritérií:

Čtěte také: Zelená energie ve Španělsku

1. Podle původu: přirozené a antropogenní. Mezi přirozené zdroje řadíme sopečnou činnost, bakteriální činnost, prašné bouře apod., kdežto antropogenní zdroje souvisejí s lidskou činností (zemědělství, průmysl, doprava atd.).
2. Podle umístění: přízemní (nízké) a výškové (vysoké). Přízemní zdroje leží na zemském povrchu nebo v jeho bezprostřední blízkosti. Můžeme sem zařadit zemědělskou činnost, skládky (např. odpadů), lomy nebo automobilovou dopravu. Naproti tomu výškové zdroje se nacházejí ve výšce několika desítek až stovek metrů nad úrovní zemského povrchu.
3. Podle uspořádání: bodové, liniové, plošné a objemové. U bodového zdroje není preferován žádný rozměr. Vhodným příkladem je vrchol komínu. Lineární zdroj je tvořen množinou mnoha bodových zdrojů, které jsou spojitě rozestřené podél jisté linie. Lineárním zdrojem je např. doprava na dálnici či řece. Plošný zdroj je množina rozestřených bodových zdrojů na ploše. Za plošný zdroj můžeme považovat město jako celek, protože ve městě se vyskytuje veliký počet menších zdrojů. Můžeme sem zařadit také průmyslovou aglomeraci, povrchový důl a podobně. O objemovém zdroji se hovoří v souvislosti s katastrofami, např. jaderný výbuch.
4. Podle pohyblivosti: stacionární a mobilní. Rozdíl mezi těmito dvěma zdroji je ve změně polohy v prostoru a čase. Stacionární zdroj svoji polohu nemění, kdežto mobilní ano. Jejich rozlišení závisí na časovém a prostorovém měřítku, které bereme v úvahu. Např. jednotlivá auta na dálnici jsou bodovými mobilními zdroji, kdežto souvislou kolonu aut na dálnici (v čase více méně konstantní) lze pokládat za stacionární lineární zdroj.
5. Podle časového režimu: okamžité a kontinuální. Okamžitý zdroj dodá jisté množství příměsi do ovzduší za teoreticky nekonečně krátký časový interval a ihned ukončí svoji činnost. Kontinuální zdroj působí spojitě. Z toho plyne, že pro rozlišování těchto zdrojů je důležité časové měřítko. Z hlediska ochrany čistoty ovzduší většina zdrojů patří mezi zdroje kontinuální. Při studiu šíření zplodin vytvořených explozemi se setkáváme s okamžitým zdrojem. Např. elektrárna je kontinuálním zdrojem oxidu uhličitého, oxidů dusíku, oxidu siřičitého a dalších látek.

Liniové zdroje a mobilní zdroje v Praze

V Praze bylo v roce 2005 evidováno 246 velkých zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO 1), zatímco v roce 1995 to bylo 254 zdrojů. V roce 2005 bylo v Praze 3098 středních zdrojů (REZZO 2) přičemž v roce 1995 bylo těchto zdrojů 2718. Tento vzrůst (o 14 %) je způsoben zejména výstavbou nových blokových kotelen na nových sídlištích a přeřazením některých zdrojů mezi jednotlivými kategoriemi.

Ve městě ovšem nabývá na významu především sledování mobilních zdrojů, kterými jsou automobily, letadla (v některých lokalitách v blízkosti letišť) nebo také železniční kolejová vozidla. Mobilní zdroje (REZZO 4) jsou sledovány liniově a plošně.

Po období na začátku devadesátých let, kdy docházelo ke snižování znečištění ovzduší a emisí vlivem masivních investic do velkých zdrojů znečištění, dochází nyní k novému zvyšování znečištění. V současné době mají na zvyšujícím se znečištění ovzduší vliv především mobilní zdroje.

Emise NOx a SO2 v Praze

Pro popsání situace v oblasti znečištění ovzduší byly pro všechny kraje vybrány dva indikátory. Prvním indikátorem jsou emise NOx (REZZO 1-4), mezi které patří široká škála znečišťujících látek: oxid dusnatý NO, oxid dusičitý (NO2) - ty se vyskytují nejčastěji, dále pak oxid dusitý N2O3, tetraoxid dusíku (N2O4) a oxid dusičitý N2O5. Hlavním zdrojem jsou motorová vozidla a proto je tento indikátor zvláště vhodný pro monitorování emisí v Praze, kde je vysoký počet motorových vozidel trvalým problémem.

Praha je na tom z hlediska emisí oxidů dusíku ze všech zdrojů znečištění výrazně nejhůře ze všech krajů. Celorepublikovou hodnotu převyšuje 5,8 krát (hodnota 20,78 t/km2 v Praze) a druhou nejvyšší hodnotu Ústeckého kraje převyšuje 1,6 krát. Podstatným zdrojem emisí oxidů dusíku jsou obecně mobilní zdroje. Koncentrace automobilové dopravy na území Prahy je hlavní příčinou vysokých emisí tohoto druhu.

Čtěte také: Více o sluneční energii

I když má Praha emise NOx nejvyšší ze všech krajů, zároveň zde došlo v posledních letech k jejich nejvýraznějšímu poklesu. Naopak v Ústeckém kraji, kde měly tyto emise trvale druhou nejvyšší hodnotu o poklesu nelze mluvit, zde tyto emise stagnují a mezi roky 2005 a 2006 byl zaznamenán meziroční nárůst. Hodnoty emisí NOx se zvýšily ve 4 krajích (Vysočina, Karlovarský, Plzeňský a i v kraji Středočeském).

Druhým indikátorem jsou emise SO2 (REZZO 1-3), které jsou v případě tohoto indikátoru měřeny ze zdrojů stacionárních. Zdrojem těchto emisí jsou zejména výroba elektrické a tepelné energie, rafinerie ropy či zpracování kovů.

Co se týče hodnoty emisí SO2 ze stacionárních zdrojů, Praha zaujímá v roce 2005 čtvrté místo mezi nejhoršími kraji, a převyšuje republikový průměr (2,75 t/km2), stejně jako dalších 5 krajů. Na Moravě tento průměr převyšuje pouze Moravskoslezský kraj. Vyšší emise oxidu siřičitého než v Praze jsou především v Ústeckém kraji, na jehož území jsou zdroje, které dlouhodobě produkují nejvíce těchto látek. Vysoké emise SO2 jsou i v kraji Moravskoslezském a Pardubickém kraji.

Pokud jde o vývoj výše těchto emisí ve sledovaných letech, je v Praze zřejmý zcela výrazný pokles. V Praze došlo k nejvyššímu snížení emisí SO2 ze všech regionů , z původní hodnoty 61,1 t/km2 poklesly téměř třináctkrát. K nejvýraznějšímu poklesu ovšem došlo v devadesátých letech, od roku 1999 lze spíše hovořit o stagnaci na nízkých hodnotách.

Imise a kvalita ovzduší v Praze

Dopad emisí na kvalitu ovzduší v daném regionu, tedy čistota ovzduší (imise) se měří na stanicích automatizovaného imisního monitoringu ČHMÚ. Kromě nich jsou do informačního systému zahrnuty i výsledky měření na stanicích dalších organizací (např. SZÚ). Stanice (27 stanic ČHMÚ a 10 stanic SZÚ v Praze v roce 2006) měří hodnoty koncentrací znečišťujících látek, např. oxidu siřičitého SO2, oxidu dusnatého NOx, oxidu dusičitého NO2, prašného aerosolu PM10, benzenu nebo těžkých kovů (As, Cd, Hg, Ni, Pb).

Čtěte také: Více o obnovitelných zdrojích

Důležité je sledování imisí NO2 a PM10 na stanici hot-spot „1483 Pha2-Legerova“, která byla uvedena do provozu 9. 9. 2003. Hot-spot jsou stanice, které jsou umísťovány v dopravně zatížených lokalitách.

Pro sledování kvality ovzduší byl pro porovnání krajů vybrán ukazatel zachycující celkovou situaci a to Podíl oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší v %. Povinnost vymezovat oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší vyplývá ze zákona č. 86/2002 Sb, od roku 2005 se vymezení provádí také podle zón a aglomerací. Tyto oblasti vymezuje odbor ochrany ovzduší MŽP.

Vzhledem k tomu, že při měření imisí jsou sledovány imisní limity celé řady znečišťujících látek je v případě Prahy velmi pravděpodobné, že na většině stanic naměřené hodnoty alespoň u jedné z látek tento limit překročí. Celkově je pražská situace v tomto směru nejhorší ze všech regionů, mimo jiné i proto, že všechny monitorovací stanice jsou umístěny na území města.

Více méně náhodné povětrnostní vlivy mohou způsobit, že při průběžném měření dojde k momentálnímu snížení některých koncentrací, ale celkově lze konstatovat, že je celá Praha trvale oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší. Obdobná situace je i v jiných velkých městských celcích.

Meziroční výkyvy, které se u tohoto ukazatele stejně jako v Praze projevují i ve většině krajů nelze vyhodnotit z hlediska nějakých vývojových tendencí. Je pouze zřejmé, že v hl. m. Praze je nejdůležitějším prostředkem k zlepšení imisní situace trvalé omezování automobilové dopravy zejména v rozšířeném centru města.

Emise v Praze podle druhu a zdroje

V rozdělení podle druhu emisí jsou pro situaci v Praze zejména významné emise tuhých látek. Oxidy dusíku jsou stále i zde jednou z hlavních znečišťujících látek, jejich podíl na tvorbě kyselých dešťů a zvláště přízemního ozónu působí v Praze velké znečištění ovzduší. Emise oxidu siřičitého jsou v současnosti pro Prahu nejméně problematické. Jejich emise se stabilně snižují. Poměrně značně nepříznivý je vývoj emisí oxidu uhelnatého.

V rozdělení emisí podle zdrojů jsou pro situaci v Praze jsou nejpodstatnější emise z mobilních zdrojů. Jde o emise vznikající při provozu automobilů.

Emise je děj, při kterém jsou vnášeny cizorodé látky různého skupenství do ovzduší. Uvádějí se v kilogramech za hodinu nebo v tunách za rok. Množství uvedených znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší je evidováno v Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO).

Měrné emise jsou emise znečišťujících látek za určité časové období připadající na 1 km2.

Stacionární zdroje emisí a REZZO

Stacionární zdroje emisí se podle druhu a výkonů člení na:

• REZZO 1 (velké zdroje znečišťování) - zahrnují stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu 5 MW a vyšším a zařízení zvlášť závažných technologických procesů
• REZZO 2 (střední zdroje znečišťování) - zahrnují technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW a zařízení závažných technologických procesů, jakož i uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek
• REZZO 3 (malé zdroje znečišťování) - zahrnují technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu nižším než 0,2 MW, zařízení technologických procesů nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů znečišťování, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti výrazně znečišťující ovzduší

Ve srovnání s ostatními regiony ČR v produkci emisí ze stacionárních zdrojů Praha patří k oblastem s nadprůměrnými emisemi, v roce 2006 v přepočtu na 1 km2 u všech uvedených druhů emisí byl v Praze překročen celorepublikový průměr, ale kromě emisí tuhých látek jsou kraje, kde měrné emise měly vyšší hodnotu než v hlavním městě.

V porovnání s republikovými emisemi jsou pražské několikanásobně vyšší - v případě tuhých látek oxidů dusíku se jedná o více než trojnásobnou hodnotu, u ostatních byly emise více než 1,7 krát vyšší. Na začátku sledovaného období, však byly rozdíly mezi Prahou a ČR mnohem větší, u všech sledovaných znečišťujících látek byly pražské emise více než pětkrát vyšší než republiková hodnota.

U všech znečišťujících látek došlo ve srovnání s výchozím rokem 1994 ke značnému snížení hodnot emisí. K nejvýraznějšímu poklesu však došlo v devadesátých letech a po roce 2000 již meziroční poklesy nejsou pravidelné a můžeme spíše vývoj hodnotit jako stagnaci na dosažených hodnotách.

Pokles emisí souvisí i se snížením počtu velkých a středních zdrojů znečišťování, v Praze šlo zejména o zařízení vyrábějících teplo. Propojením teplárenské soustavy Mělník - Praha, byl odstaven z provozu značný počet výtopen a blokových kotelen. Dále je produkce emisí ovlivněna i zlepšením situace u malých stacionárních zdrojů emisí snižováním spotřeby tepla v domácnostech, změnou struktury paliv. Na míru emisí ze stacionárních zdrojů mají určitý vliv i klimatické podmínky v období zimy. Pokud by byly i nadále mírnější zimy, jako v posledních dvou letech, došlo by k dalšímu snížení emisí ze stacionárních zdrojů. Největším velkým zdrojem emisí je v Praze spalovna Malešice.

Mobilní zdroje emisí a REZZO

REZZO 4 (mobilní zdroje znečišťování) - zahrnují mobilní zařízení se spalovacími nebo jinými motory, která znečišťují ovzduší, zejména silniční a motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla

Nejvýznamnějším zdrojem znečištění ovzduší na území Prahy je automobilová doprava. Hodnoty znečištění ovzduší z mobilních zdrojů ve všech ukazatelích několikanásobně přesahují údaje ze zdrojů stacionárních.

Při srovnání měrných emisí z dopravy vychází Praha oproti celorepublikovému průměru jako podstatně více znečištěná. To je zapříčiněno mnohonásobně vyšší koncentrací automobilové dopravy na území hlavního města, než na území celé republiky.

V období 2001 až 2005 došlo u emisí REZZO 4 v hlavním městě ke značnému nárůstu, a to i v případě emisí CO, u kterých se na území celé republiky situace zlepšuje. U emisí SO2 byl zaznamenán i v Praze určitý pokles v roce 2005, ale ani v tomto případě nelze mluvit o trvalejším trendu. Velký nárůst emisí tuhých látek z mobilních zdrojů je zaznamenán i v celé ČR, ovšem v Praze je nárůst větší.

Celkové hodnocení kvality ovzduší v Praze

Kvalitu ovzduší v hl. m. Praze i přes významné pozitivní změny zejména v devadesátých letech v řadě ukazatelů založených na měření emisí znečišťujících látek ze stacionárních zdrojů můžeme hodnotit jako trvale nevyhovující. Dopad emisí ze zdrojů na území hl. m. Prahy se projevuje při měření kvality ovzduší stanicemi na území města.

Do ovzduší se však mohou dostávat škodlivé látky i ze vzdálených zdrojů znečištění ovzduší. Pro hodnocení a zdraví lidí jsou rozhodující imise. Měření imisí, tedy množství znečišťujících příměsí ve vzduchu je v Praze prováděno na 23 pozemních měřících stanicích. Naměřené hodnoty jsou srovnávány s určenými limity pro jednotlivé znečišťující látky.

Pro situaci v hl. m. Praze jsme vybrali měření polétavého prachu a oxidů dusíku.

Imisní limity a jejich překračování

Data o imisích jsou získány z ČHMÚ z Informačního systému kvality ovzduší. Údaje o imisích jsou měřeny v miligramech na m3 a jedná se o průměrné roční hodnoty spočtené na základě 24 hodinových hodnot. Jsou poměřovány vůči imisním limitům.

Od roku 2002 se používají nové limity, které plně reflektují požadavky Evropské unie V textu jsou imisní hodnoty porovnávány vůči limitům stanoveným v nařízení vlády č. 597/2006 Sb. po celé období z toho důvodu, aby bylo zajištěno srovnání imisí vůči stejné hladině a byly zmenšeny výkyvy plynoucí ze změn imisních limitů. Imisní hodnoty jsou porovnávány pouze vůči imisnímu limitu, bez meze tolerance.

Imisní limit pro roční průměr PM10 je podle tohoto nařízení stanoven na 40 µg/m3 a i pro NO2 je limit stanoven pro roční průměrnou hodnotu na 40 µg/m3.

Podílu stanic, kde došlo k překročení určených limitů koncentrace těchto dvou vybraných znečišťujících látek v průběhu sledovaného období značně kolísá. Tyto výkyvy jsou ovšem ovlivněny i tím... Od poloviny 90. vyjmenované stacionární zdroje znečišťování

Tabulky

Následující tabulky shrnují údaje o emisích a imisích v Praze:

Tab. 3.3.3.1: Emise ze stacionárních zdrojů v přepočtu na 1 km2

Tab. 3.3.3.2: Emise z mobilních zdrojů v přepočtu na 1 km2

Tab. 3.3.3.3: Podíl stanic, kde došlo k překročení limitů koncentrací PM10 a NO2

Skupina hromadně sledovaných stacionárních zdrojů REZZO 3 zahrnuje především modelově vypočítávané emise z lokálního vytápění domácností a dále emise TZL z chovů hospodářských zvířat, z polních prací, ze stavebních činností, skládek odpadů a těžby uhlí, emise VOC z plošného použití rozpouštědel, ze skládek odpadů a z těžby uhlí, z chovů zvířat a použití minerálních hnojiv. Emise znečišťujících látek, které provozovatelé nemají povinnost zjišťovat, jsou dopočítávány v emisní databázi na základě ohlášených aktivitních údajů a emisních faktorů.

tags: #liniové #zdroje #znečišťování #ovzduší

Oblíbené příspěvky:

• Učebnice o ochraně přírody
• Počasí v Jičíně
• Důvody pro zrušení programů ke zlepšení ovzduší
• Tipy pro výběr zimní bundy do přírody
• Trio pro efektivní recyklaci