Ekologie Lípy Velkolisté a Její Význam

08.03.2026

Vědci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně se věnují výzkumu významných lokálních populací lípy srdčité a lípy velkolisté. Jedno z adaptačních opatření pro zajištění ekologické stability lesních ekosystémů a ochrany genofondu domácích, změnou klimatu ohrožených populací lesních dřevin je využití jejich minoritních druhů přirozeně se vyskytujících jen sporadicky. Znalosti o genetické diverzitě populací lesních dřevin v České republice jsou stále nedostatečné. Genetická diverzita populací hraje zásadní roli při zajišťování schopnosti druhů odolávat různým biotickým a abiotickým stresům v měnících se podmínkách prostředí.

Zejména pro získání kvalitního reprodukčního materiálu je nezbytné správné určení druhů, jejichž jasné určování na základě morfologických znaků bývá v některých případech složité. Zatímco lípa srdčitá je málo proměnlivou dřevinou s malou variabilitou mezi populacemi, lípa velkolistá je naopak mimořádně proměnlivým druhem, jehož variabilita se projevuje i např. existencí několika poddruhů, které nejsou morfologicky ostře vyhraněny, takže je jejich rozlišování problematické. Další obtíže při určování vznikají u přechodných typů mezi oběma domácími druhy, kdy nelze jednotlivé stromy k určitému druhu jednoznačně přiřadit.

Vědci z VÚLHM pro určení druhové příslušnosti, zjištění potenciálních hybridů a posouzení genetické diverzity vybraných populací lípy srdčité a lípy velkolisté zpracovali a aplikovali analýzy mikrosatelitových markerů. Po zpracování genetické analýzy provedli verifikaci druhového určení jedinců v terénu a podle morfologických znaků si potvrdili, že identifikace druhové příslušnosti jedinců na základě provedených analýz byla správná. Vědcům se podařil významný objev, kdy na rozdíl od zahraničních studií využívajících marker Tc918 pouze u lípy velkolisté, zjistili, že marker Tc918 lze s úspěchem zařadit do genetických analýz i u lípy srdčité.

Zastoupení lípy srdčité bylo během uplynulých tří staletí v lesních porostech silně zredukováno v důsledku intenzivního zavádění smrkových a borových monokultur. Lípa velkolistá je v lesích ještě méně zastoupeným druhem, který oproti lípě srdčité roste i ve vyšších polohách, kde může vhodně doplňovat druhovou skladbu. Malá pozornost, která se věnuje méně běžným lesním dřevinám, se projevuje nedostatečným uznáváním pouze malého množství kvalitních zdrojů reprodukčního materiálu, což výrazně omezuje jejich širší využívání k obnově lesa.

Ekologický Význam Starých Stromů

Staré vysokokmenné ovocnáče se svými dutinami mají nesmírný význam v ekologii krajiny, resp druhové rozmanitosti hmyzu, ptáků a savců. Kromě květů lákajících včely, mladému listí - které chutná housenkám píďalek a obalečů, plodům - které slouží hmyzu jako zdroj cukrů v pozdním létě a drobné zvěři v zimním období, mívají často v kmeni otvory vysekané žlunou či strakapoudem. V dutinách stromů zimují kolonie až desítek netopýrů nebo stovek až tisíců jedinců různorodého hmyzu. V létě tam hnízdí ptáci, odchovávají mláďata plši a netopýři.

Čtěte také: Měření kvality ovzduší v České Lípě

Nespočet vosích královen zimujících v ptačí budce spolu s několika mouchami. Kontrolovat takové přírodní dutiny pouhým okem je prakticky nemožné, proto jako názorný příklad významu přirozených stromových úkrytů poslouží ptačí budky. A to nejen jejich vnitřní prostor, ale i mezera za budkou, kde se ukrývají často střevlíci, pavouci či zámotky motýlů. Kukly motýlů lze najít i uvnitř budky, a je záhadou, jak vlastně housenky najdou cestu do takových míst.

Šplhavci, pěvci, ale i kuna či mýval, vědí o těchto hmyzích úkrytech a nezřídka se pokouší o ulovení zimujících či jen ukrytých jedinců. Kuna i mýval zkouší tlapkou hmatat co nejdále aby na ukryté ptáky, savce, netopýry či hmyz dosáhli. Když uvnitř něco je, a velikost otvoru jim neumožňuje se ke kořisti dostat, v práchnivém dřevu se snaží prokousat k lahodnému soustu. Jelikož takových starých, práchnivých stromů je v dnešní přírodě poskrovnu, vzrůstá význam mnoha lidmi přehlížených budek. Ryjící prase likviduje hlodavce, žáby i hmyz. V takovém lese roste význam „únikových“ dutých stromů, příp budek.

Koupí-li si milovník zvířat ve specializované prodejně „hmyzí domeček“ a umístí ho na svou sterilně udržovanou zahradu - s desítkami podobných všude kolem, je to vlastně ekologická past, která hmyz sice naláká k osídlení, ale neposkytne mu kromě úkrytu zhola nic. Řešením je hmyzí domeček umístit někam do mladého lesa, do keře u květnaté louky či podobného porostu bez přirozených dutin. Každý tvor je totiž bytostně závislý na svém prostředí, biotopu, kde má nejen možnost úkrytu, ale dostatek potravy. Pokud ho nemá, je dobře míněná pomoc, opět, bohužel, kontraproduktivní.

Výsadba a Pěstování Lípy Velkolisté

Není žádný problém si vysadit na své zahradě lípu, jen to bude chtít dodržet nějaký přesný postup a zvládne to v podstatě každý. Příprava semen lípy velkolisté na samotné klíčení vyžaduje speciální postup, který zajišťuje, že semena přežijí a vyklíčí ve vhodných podmínkách. V dnešní době nemusíte složitě semínka sbírat venku a ošetřovat je. Semena lípy vykazují dormanci a ke klíčení potřebují tzv. stratifikaci, což je období chladu, které simuluje přirozené venkovní podmínky.

Studená stratifikace: semena umístěte do sáčku nebo nádoby s vlhkým pískem nebo rašelinou. Sáček uzavřete a dejte do chladničky při teplotě 2-5 °C na dobu 4 až 6 týdnů. Určitě je nutné hlídat stále vlhkost.
Přírodní stratifikace: pokud je to možné, můžete semena nechat přirozeně přes zimu venku, aby podstoupila zmrazování a rozmrazování. Tento postup ale vyžaduje, aby semena byla chráněna před ptáky a jinými zvířaty.

Než se pustíte do výsadby, tak je nutné připravit vhodný substrát. Ideální je kvalitní zahradní substrát nebo směs rašeliny a perlitu. Semena vysazujte na povrch substrátu a jemně je zatlačte, aby se dostala do kontaktu se substrátem. Není nutné je hluboce zasazovat. Lípa velkolistá má ráda světlé místo, ale zase takové, které bude chráněné před přímým slunečním zářením. Ideální teplota pro klíčení je kolem 18-22 °C.

Čtěte také: Zdravotní péče v regionu Česká Lípa

Popis Lípy Velkolisté

Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) je dřevina středně náročná na půdu. Roste na svazích pahorkatin. Vyhledává bazické podkladech, jako vápenec, čedič nebo andezit, které přispívají k vytvoření příznivé vrstvy živného humusu. Je rozšířena v západní, střední a jihovýchodní Evropě, chod po západní Ukrajinu, jižně až na Korsiku a do jižní Itálie. Izolované lokality se nacházejí v oblasti Kavkazu. V České republice se nachází roztroušeně v celém území, s těžištěm výskytu v mezofytiku, v oreofytiku zřídka. Od kolinního do submontánního stupně, ojediněle i v karech. Lokality dosahují asi 600 m n.m. (předhoří Šumavy).

Lípa velkolistá dorůstá do podoby válcovitého kmene o průměru 1,5 m a košaté koruny. Borka dlouho zůstává hladká, šedá, ve stáří podélně rozpraskává, letorosty pýřité nebo lysé, pupeny vejcovité, 3 - 9 mm dlouhé, tupé. Listy jsou zelené, na rubu světle zelené, roztroušeně chlupaté. Okraj listové čepele je mírně svěšený. Květenství je výrazně převislé, listeny pýřité krátce řapíkaté. Plodem jsou kulovité oříšky, které vytrvávají i za plodu.

Lesnicky i sadovnicky pěstovaná dřevina. Dřevo měkké, lehké, velmi snadno obrobitelné. Používá se na výrobu hudebních nástrojů (varhany, klavíry), rýsovací prkna, bedny, dřevitou vlnu, tužky a je výborné dřevo k řezbářství. Vysazována jako meliorační a půdoochranná dřevina. V sadovnictví velmi ceněná a běžně pěstovaná dřevina, především jako alejový ale i solitérní strom.

Poddruhy Lípy Velkolisté

Rozlišují se následující poddruhy lípy velkolisté:

Tilia platyphyllos subsp. platyphyllos - Letorosty vždy pýřité. Nejhojnější poddruh, rozšíření však není dostatečně známo. Od kolinního po submontánní stupeň, zřídka v oreofytiku. Nejhojněji ve střední a jihovýchodní Evropě.
Tilia platyphyllos subsp. cordifolia - Střední a jihovýchodní Evropa (jižní Itálie). Letorosty vždy lysé. Žilnatina 3. řádu vyniklá.
Tilia platyphyllos subsp. pseudoplatyphyllos - Střední a jihovýchodní Evropa. Letorosty většinou lysé, někdy rozr. chlupaté.
Tilia platyphyllos subsp. caucasica - Střední a jihozápadní Evropa. Letorosty vždy lysé. Žilkami, žilnatina 3. řádu vyniklá.

Přesné rozšíření jednotlivých poddruhů není dosud v detailech známo, neboť nelze respektovat literární údaje.

Čtěte také: Česká Lípa: Ekologická likvidace vozidel

tags: #lípa #velkolistá #ekologie