Jezte odpadky? Miliony faktů o problémech s odpady a recyklací

Po léta opouštělo území Spojených států amerických na 4000 kontejnerů přetříděných odpadů každý den. S tím je teď konec, protože Čína ztratila o dovoz druhotných surovin zájem. Otázkou je, jak nyní se svými 66 miliony tun přetříděného odpadu Američané naloží.

Čína se nejprve zřekla dovozu odpadů, spadajících do 24 různých kategorií. To zabolelo nejen v USA, protože tím oficiálně zanikl odbyt pro plastové odpady a papír. Letos v květnu pak Peking zamítl dovoz dalších 35 typů odpadů, včetně různých druhů kovů. Sami jich prý mají dost, a proto teď budou postupně do roku 2020 zamezovat jejich dovozu až na nulu.

Vlastně, ve zmíněném roce už nebude Čína nejspíš přijímat vůbec žádný zahraniční odpad. Pro Američany to znamená velký problém: do Číny se vyvážela dobrá třetina objemu z 66 milionů tun již přetříděného odpadu. A nejen pro Američany. Od roku 1992 přijímal přístav v Hongkongu 72 % světové produkce plastových odpadů, které dále redistribuoval do čínských spaloven a recyklačních fabrik.

USA i EU teď hledají pro své přetříděné odpady nějaké náhradní odbytiště, ale zatím marně. „Upřímně, neexistuje žádný jiný stát nebo skupina států, která by mohla přijmout takový objem odpadů, jako Čína,“ říká Adina Renee Adlerová z Washingtonského institutu recyklačního průmyslu. Nedokáže to Indie, Indonésie ani Vietnam, byť se o to teď pokouší. Nemají potřebnou infrastrukturu a zatím spíš zápasí s vlastními odpady.

Dřív ve Státech putoval vytříděný papír a plast z kontejnerů do zpracovatelských zařízení k dalšímu přetřídění a lisování do balíků. Provozovatelé recyklačních zařízení je pak odprodali po tunách americkým zpracovatelům. A ti jej obratem naložili do kontejnerů a na lodě, které je převezly do Hongkongu. Přeprodali jej totiž do Číny, což byla celá jejich recyklace.

Čtěte také: Třídění odpadu: role reklamních sloganů

Bylo to ekonomicky efektivní: nikdo si nešpinil ruce, odpad mizel ze země s potvrzením o recyklaci a na přeprodeji druhotných surovin ve velkém objemu se dalo slušně vydělat. Ale teď? „Teď máme problém,“ říká tiskový mluvčí třídírny odpadů v Baltimore. „Balíky odpadů, které bychom normálně odprodávaly do Číny, se nám tu hromadí.“

Tempem 900 tun za den jich přibývá i ve velkokapacitní třídírně v marylandském Elkridge. „Ani američtí zpracovatelé odpadů o něj nemají zájem, protože jim, stejně jako dříve Číňanům, přijde nedostatečně kvalitní a málo přetříděný,“ říká Michael Taylor, manažer provozu. „Musíme tedy najmout více lidí, zpomalit rychlost provozu a zdokonalit proces třídění. Jiné americké třídicí a recyklační zařízení to vzdaly rovnou a již přetříděný odpad posílají rovnou na skládky.

Počíná si tak prakticky celá Florida, která přestala svoz tříděného a netříděného odpadu rozlišovat. Jinde zase vytříděný odpad míří rovnou do spaloven. Třeba v Texasu. „Nikdo to nechce říct nahlas, protože nikomu to nepřijde správné,“ říká Bill Caesar, majitel recyklační společnosti v Houstonu. Ambiciózní „zelené“ plány některých měst, například Washingtonu, teď dostávají na frak. Právě tady chtěli dosáhnout na 80 % podíl recyklace odpadu z domácností. To se teď ale začíná nevyplácet.

„Byly časy, kdy bylo levnější a efektivnější třídit,“ říká Christopher Shorter, vedoucí odboru veřejných prací. „Ale to už není pravda.“ Za tunu tříděného město zaplatí 75 dolarů, za tunu ke spálení jen šestačtyřicet. „Třídit a recyklovat je pro nás nákladnější a nevyplácí se nám to,“ dodává Shorter. Spolu s ostatními manažery odpadových firem z branže teď řeší, jak třídění odpadů bez čínského odbytu znovu navrátit výnosnost. „Je tu varianta, že si lidé připlatí za váhu produkovaného odpadu.

Odpad ve vesmíru

Na Marsu ještě nikdy nestanula noha člověka z planety Země, ale i tak naše pozemská civilizace už dokázala „zaneřádit“ povrch cizí a miliony kilometrů vzdálené planety 7119 kilogramy odpadu. Odpad pochází hlavně ze tří zdrojů: použitého vybavení, vysloužilých a havarovaných sond. Při každém pokusu o přistání je totiž sonda vybavena padáky, ochrannými štíty a dalšími prvky, které mají zaručit relativně hladké přistání.

Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad

Lidé se smyslem pro pokročilou techniku, kosmická měřítka a fandové vesmírných dobrodružství se nad takovou environmentální výtkou mohou jen pousmát. Mají pravdu - těch 7 tun zavlečeného odpadu je skutečně jen zrnkem písku v poušti. Navíc jinak zatím realizovat přistání sondy udělat nejde. Jenže právě v tom se velmi názorně zrcadlí pochybná logika, která nás na Zemi nutí občas popřemýšlet o stěhování na jinou planetu.

Naši Zemi jsme totiž skrze zatím nedokonalé leč momentálně ty jediné dostupné technologie, a také skrze poztrácená zrnka odpadů, jež se naakumulovala v pouště plné veteše, přiblížili stavu řekněme snížené obyvatelnosti. Tak nějak už víme, co jsme na Zemi neudělali dobře. A když je nám dána teoretická možnost restartu na jiné planetě? Začínáme přesně těmi samými, už známými chybami. Zanášíme svůj odpad někam, kde to nejde vidět, a předem s neochvějnou jistotou usuzujeme, že to později nebude na škodu.

Na Zemi jsme nasypali stovky milionů tun plastového odpadu do oceánů, a ještě teď - když už víme, jakou neplechu dělají mikroplasty v životním prostředí - tam ročně dalších 11 milionů tun přihazujeme (a marně krčíme rameny nad tím, že do dvaceti let to bude 3x tolik). Se stejně neprůstřelnou argumentací jsme přitom na Zemi nasypali stovky milionů tun plastového odpadu do oceánů, a ještě teď - když už víme, jakou neplechu dělají mikroplasty v životním prostředí - tam ročně dalších 11 milionů tun přihazujeme (a marně krčíme rameny nad tím, že do dvaceti let to bude 3x tolik).

Nekonečnost vesmíru je pro běžného smrtelníka nepředstavitelná. Ale to donedávna platilo i o měřítcích oceánů. Mnohamiliardový účet za odhazování odpadků nám přitom může vystavit sama Rudá planeta. Trosky sond a fragmenty jejich prvků, „rozfoukané“ v 2-5 kilometrových okruzích kolem míst někdejších přistání, už nyní představují komplikaci pro přistání dalších sond.

Souhra nešťastných náhod může vyústit v to, že solární panely čerstvé přistáté sondy budou poškozeny úlomky z roveru Preservance, Vikingu 2 či Marsu 6 nebo že se kola robotického vozítka zamotají do přistávací sítě Sojoruneru či Beaglu. Počet lokací k příhodnému přistání není na Marsu nekonečný, a už teď si tam vlastními odpadky komplikujeme budoucí práci.

Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad?

Mise za přistáním na Mars může skončit „chybou lidského faktoru“, jehož příčina by se datovala k pohozeným odpadkům třeba století nazpět. I když vesmír nezná hranice, na Marsu je to s lidmi vlastně stejné jako na Zemi. Mars přitom není ojedinělým selháním, které vyplývá z až absurdní nedostupnosti této lokality. Jediná přirozená družice naší planety, Měsíc, si bezprostřední pozornosti lidí užíval naposledy před 50 lety.

Tehdy tu, 11. prosince 1972, při misi Apolla 17, stanula lidská noha. Nicméně za předchozí dekádu objevitelských dobrodružství se na povrchu Měsíce nastřádalo 226,7 tun odpadu. Je až k neuvěření, čeho je lidstvo schopné - transformovat vize a sny předchozích generací, vytvořit z nich inspiraci pro vědecký základ k řešení a nakonec vymyslet technologii k jejich naplnění.

Před šedesáti lety jsme poprvé byli na Měsíci! Dokázali jsme to! A pokud jde o naše bezprostřední okolí? Střípky a kusy vybavení, odštěpků kovů a barev, nádrží a nefunkčních satelitů na oběžné dráze naší planety se už teď dají počítat na statisíce. K lednu 2019 na oběžné dráze kolem Země nacházelo více než 128 milionů kusů kosmického smetí menších než 1 cm, asi 900 000 kusů smetí o velikosti 1-10 cm a asi 34 000 kusů větších než 10 cm.

Srážky s takovými úlomky se už staly nebezpečím pro kosmické lodě. I ty nejmenší kousky odpadu mohou působit škody na solárních panelech, teleskopech nebo kolizemi vychylovat z dráhy satelity. Romantická představa o plavbě do vesmíru tak začíná v praxi vypadat stejně jako všední ráno rybáře uprostřed Velké pacifické plastové krusty.

Dobře víme o řešeních, která by nám mohla pomoci s plasty v oceánech, a tušíme o řešeních, která by mohla pomoci „uklidit“ oběžnou dráhu planety. Ale proč by to někdo dělal? Přijde nám to nákladné, pracné a - vzhledem k rozlehlosti oceánů a vesmíru - zbytečné. Vesmír (stejně jako oceány) patří všem, a tak nikdo osobně necítí povinnost v něm po sobě uklízet. Fenomén, známý jako tragédie obecní pastviny, tak zjevně není svou platností připoutaný zemskou tíží jen k naší planetě. Bereme si ho do vesmíru s sebou.

Signálem, že by tomu tak nemuselo být napořád, je Prohlášení kosmického průmyslu o odpadech. Cílem je povzbudit celou vesmírnou komunitu k „minimalizaci a prevenci - pokud je to možné - jakéhokoliv nově vznikajícího odpadu". Podstatnou součástí tohoto ujednání je dohoda mezi klíčovými figurami budoucích cest do vesmíru - společností jako Airbus, Planet, Astra, Inmarsat a Astroscale - že by neměly být podnikány žádné procesní kroky, které by záměrně vytvářely trosky.

Tyto společnosti také vyzývají k větší spolupráci při snižování produkce kosmického odpadu, k větší transparentnosti mezi provozovateli, k pokračování práce na urychlení vývoje technologií a postupů pro likvidaci vysloužilých kosmických lodí a pro odstraňování stávajícího odpadu, který se již nachází na oběžné dráze. Zvládli jsme přistání lidské posádky na Měsíci i sond na Marsu, protože k tomu byla vůle.

Recyklace a její efektivita

Začátkem 70. let minulého století postihla údajně výrobce fotokopírek obava, že společnost spěje k úplné eliminaci používání papíru. O čtyři dekády později ho produkujeme více než kdykoli předtím. Papír není, na rozdíl od jiných materiálů, recyklovatelný do nekonečna. Tvoří ho celulózová vlákna, která, aby z nich mohl být znovu vyroben papír, musí mít určitou délku. Tato délka se ale s každou novou recyklací zkracuje a nový papír tím ztrácí na kvalitě.

Kromě toho je většina recyklovaného papíru potištěna barvami, inkoustem a v případě obalů často i lepidlem. K jejich odstranění se používá chemické bělidlo, které pak tvoří dodatečný problematický odpad. Jak je vidět na příkladu papíru, recyklace může přinášet určitou, na první pohled možná skrytou komplexitu, s níž je pak třeba se při zpracování tříděného odpadu vypořádat.

Většina odpadu, který vyprodukujeme, skončí na skládkách nebo ve spalovnách. Odpad na skládkách smrdí, zabírá spoustu místa a po zahrabání pod zem může působit toxicky na půdy i vodní zdroje. Spalování odpadu přispívá ke znečištění ovzduší a zvyšování množství skleníkových plynů v atmosféře. Co víc, takový odpad obsahuje množství znovu použitelného materiálu.

Je ale recyklace opravdu efektivní? Otázka, kterou si klade vícero kritiků, označující recyklační hnutí z environmentalismu „pro dobrý pocit“. Studie o pozitivním impaktu recyklace se však periodicky objevují v různých zemích světa. Jeden citát za všechny: „V roce 2006 Američané recyklovali 32,5 % pevného komunálního odpadu, čímž předešli uvolnění 52 milionů tun uhlíku z atmosféry, což je ekvivalentem odebrání 41,2 milionu aut ze silnic,“ píše americká vládní agentura EPA (United States Environmental Protection Agency).

Prvním krokem v recyklačním procesu je zodpovědné třídění odpadu. Značnou část kuchyňského a zahradního odpadu lze kompostovat. Jedná se o biologicky rozložitelné složky, ze kterých postupně vznikne kompost - materiál podobný zemině, plný živin a znovu využitelný v zahradě. Čas rozkladu tohoto takzvaného bioodpadu se řádově pohybuje v týdnech. Již zmiňovaný papír je nejvhodnější třídit podle typů - karton, tisk, kancelářský papír. Tak se bude v následujících krocích recyklačního procesu snáze shromažďovat pro další použití.

Papír se, v závislosti na kvalitě a povětrnostních podmínkách, ve kterých je ponechán, rozloží během několika měsíců. Většina kovů v komunálním odpadu pochází z konzerv od jídla, nápojů a aerosolů. Konzervy bývají vyrobeny z oceli, která se dá snadno roztavit a znovu použít. Nápojové plechovky jsou z hliníku, a právě jeho těžba je velkou environmentální zátěží. Hliník se ve volné přírodě rozloží za 20-100 let.

Dřevo z nábytku či stavebního materiálu je často nutné odvézt na sběrný dvůr, případně objednat speciální kontejner. Poměrně jednoduché jsou také separace a další zpracování skla. Dá se zahřát na vysokou teplotu a přetavit do nové podoby. To je mnohem přijatelnější, než čekat na jeho přirozený rozklad - 4000 let. Třídění skla spočívá ve vyhození do určených nádob, případně vrácení zálohovaných lahví.

Použité baterie, podle toho, jakého jsou typu, mohou obsahovat několik druhů vysoce toxických prvků a sloučenin. Jejich rozklad trvá 200-500 let. V žádném případě nepatří do komunálního odpadu a je třeba je odnést na speciální sběrná místa. Fotografie kdesi ve struze volně pohozených starých gumových pneumatik se staly jakýmsi nechvalným symbolem nezodpovědného přístupu k nakládání s odpadem. Jsou přitom skvělou druhotnou surovinou a mohou ušetřit až 2 tuny ropy na každou tunu nových pneumatik. Rozloží se až za zhruba 265 let.

O něco problematičtější je nakládání s olejem. Motorové oleje jsou vysoce toxické pro celý ekosystém a určitě nepatří do kanalizace. Litr oleje může znečistit až milion litrů vody a rozloží se až za 10-100 let. Je nezbytné odevzdat je do recyklačních středisek, kde budou znovu zpracovány do nových produktů, jako je palivový olej.

Ze všech skupin komunálního odpadu představují plasty největší problém. Jejich přirozený rozklad trvá až 500 let, mají nízkou hmotnost a snadno je roznáší vítr i vodní proud a jejich mikroskopické kousky pronikají do organismů živočichů. Také se těžko recyklují - plastů je více druhů, a ne vždy se jejich recyklace ekonomicky vyplatí.

Co se doby rozkladu týče, zajímavé je podívat se i na některé produkty, které často končí na zemi. Zainvestujte do přírodních ekologických obalů, jako jsou ty na bázi včelího vosku. Přestaňte používat jednorázová plastová brčka k pití nápojů. Omezte nebo úplně upusťte od konzumace nápojů z plastových lahví. Pořiďte si znovupoužitelnou láhev, kterou můžete brát s sebou a pokud pijete perlivé nápoje, doplňujte je ze stroje na sodu. Totéž platí i pro nádoby na horké nápoje. Transportní „take away“ kelímky obsahují plasty a obtížně se recyklují.

Další položkou v pořadí, kterou je třeba nahradit, jsou jednorázové plastové nákupní tašky. Státy postupně zakazují jejich používání, ale to není důvod k vyčkávání. Alternativ je nespočet, ale je potřeba si i zvyknout nákupní tašku používat a nezapomínat ji doma. Samozřejmě, pokud jste si koupili látkovou nebo síťovou tašku, neznamená to, že staré plastové tašky máte vyhodit. Právě naopak, tyto plastové tašky zkuste využít co nejvíce, zamezíte tak další tvorbě odpadu.

Plastové nádoby na jídlo rovněž nepatří do žádné environmentálně smýšlející (a jednající) domácnosti nebo kanceláře. Pořiďte si kvalitní skleněné nebo nerezové nádoby pro skladování/přenášení jídla. Když party, tak bez plastů. Balóny, dekorace, příbory, talířky - všechny tyto jednorázové produkty můžete s čistým svědomím oželet nebo nahradit vůči životnímu prostředí ohleduplnějšími výrobky.

Štětiny na plastových zubních kartáčcích jsou nerecyklovatelné, proto musí být odděleny od rukojetí, které se dále zpracovávají. Štětiny skončí ve spalovně, nebo na skládce. Zvažte mytí se mýdlem, ne tekutým tělovým šamponem v plastovém obalu. Stejně tak si můžete ponechat obal z tekutého mýdla a dočepovat si nový obsah v bezobalovém obchodě. Momentálně jsou velmi populární také tuhé šampony, které jsou přírodní a vlasy si s nimi umyjete stejně jako s běžným tekutým šamponem.

Nekupujte si kávovar na plastové kapsle. Pokud musíte koupit něco v plastovém obalu, kupte to v co největším množství.

Symboly na obalech

• Zelený bod - jeho úkolem je podpora separovaného sběru obalu a osvěta obyvatelstva.
• Znak s přeškrtnutým košem - označuje elektrická a elektronická zařízení i baterie, žárovky, zářivky, které lze odevzdat pouze ve specializovaných sběrech (např. sběrné dvory), obchody s elektronikou, nebo v rámci organizovaného sběru.
• Tří-šipkový symbol černý - materiálové označení složení zboží. Značka bývá doplněna o písemné a číselné údaje podle toho z jakých materiálů je obal vyroben. Všeobecnou kategorii materiálu popisuje kód sestávající z písmen lokalizovaný pod šipkovým trojúhelníkem. Bližší specifikaci materiálu udává číselný kód ve středu trojúhelníku.

tags: #jezte #odpadky #miliony #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožené druhy obratlovců v Česku
• Aktuální trendy v odpadovém hospodářství
• Studie o Ekologické Stopě Hypermarketů
• Ekologická likvidace v průmyslové zóně
• Raslavice: Kalendář svozu a nakládání s odpady