Londýn 2030: Ambiciózní cíle pro snížení emisí

Prohlubující se klimatická krize vede v posledních letech k přijímání úmluv, strategií a opatření, které mají za úkol snížit negativní dopady, jež má lidská činnost na naši planetu, a adaptovat se na ty změny, které již nelze zvrátit.

Ve světle zhoršujících se klimatických podmínek a uvědomění si negativ konzumního způsobu života se velká města snaží o změnu svého fungování a chování svých obyvatel směrem k udržitelnosti.

Cities Race to Zero a závazek Prahy

29. 10. 2021 Praha se v minulých dnech připojila k metropolím z celého světa, které se v rámci iniciativy Cities Race to Zero rozhodly omezit produkci svých emisí o polovinu. Přistoupením k Cities Race to Zero, zastřešované Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu, se české hlavní město zavazuje snížit produkované emise uhlíku na polovinu do roku 2030. Praha se tak zařadila po bok více než 720 měst z celého světa, které též usilují o uhlíkovou neutralitu nejpozději v průběhu 40. let tohoto století.

Pražské zastupitelstvo už na jaře roku 2021 schválilo Klimatický plán hl. m. Prahy do roku 2030, který má v tomto úsilí výrazně pomoci. Zahrnuje desítky projektů z oblastí udržitelné energetiky a mobility, cirkulární ekonomiky a adaptačních opatření, jejichž prostřednictvím chce metropole ambiciózních cílů na poli ochrany klimatu dosáhnout.

„Praha bude letos vůbec poprvé zastoupena na klimatické konferenci OSN a v souvislosti s touto účastí hodlá navazovat i mezinárodní spolupráci. Formální zapojení do kampaně Cities Race to Zero potvrdil náměstek pražského primátora pro oblast ochrany životního prostředí Petr Hlubuček. Cílem kampaně je vytvoření pomyslné nadnárodní koalice soukromých podniků, investorů, měst a regionů.

Čtěte také: Přírodní zimní scenérie Londýna

„Praha bude letos vůbec poprvé zastoupena na klimatické konferenci OSN a v souvislosti s touto účastí hodlá navazovat i mezinárodní spolupráci. Mezi zastoupenými městy hodláme najít stejně smýšlející partnery, se kterými si můžeme být vzájemnou inspirací. Jde o další neodmyslitelný krok v naplňování Klimatického plánu, jehož projekty se už teď realizují. Začali jsme s budováním pražské sluneční elektrárny osazováním pražských střech solárnímu panely. Ta má do budoucna sloužit jako základní platforma městské komunitní energetiky,“ uvádí náměstek primátora hl. m.

Města obecně patří k největším světovým producentům skleníkových plynů. Jejich produkce se na celkovém počtu emisí podílí až ze 70 %. Jejich představitelé proto usilují o to, aby se stali globálními klimatickými lídry. Na podobných cílech je založen i pražský Klimatický plán. Cities Race to Zero je tedy určitou nadstavbou, která zdůrazňuje cíle stanovené v Pařížské dohodě, a připojením se ke kampani město stvrzuje svůj závazek přispět ke spravedlivému snížení emisí do roku 2030 o polovinu. Uhlíkové neutrality by mělo být dosaženo nejpozději do roku 2050.

„Představitelé měst po celém světě bojují s klimatickou krizí se stále větší naléhavostí a ambicemi - a je povzbudivé vidět, že se jich v tomto boji angažuje čím dál víc,“ říká Michael R. Bloomberg, globální velvyslanec OSN pro projekty Race to Zero a Race to Resilience, a zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN pro ambice a nalézání řešení v boji za ochranu klimatu. „Race to Zero lze vyhrát, protože lokální lídři myslí ve velkém a dosahují změny zdola nahoru. Máme před sebou mnoho práce. K iniciativě Cities Race to Zero se připojilo přes 720 měst z více než 50 zemí celého světa.

Zelená dohoda pro Evropu a cíle EU

V evropském kontextu tyto snahy zastřešuje hojně kvitovaná Zelená dohoda pro Evropu, tzv. Green Deal, která zavazuje státy Evropské unie ke snaze o uhlíkovou neutralitu do roku 2050. Její součástí je i cíl snížit emise skleníkových plynů, vyprodukovaných ve státech EU do roku 2030 o 55 % oproti roku 1990. Dosažení těchto cílů jednotlivými státy, potažmo městy, je řízeno jejich vlastními mitigačními a adaptačními strategiemi.

Letos by měla Evropská komise představit návrh klimaticko-energetických cílů pro rok 2030. Budoucnost klimaticko-energetické politiky předem konzultuje také se členskými státy, které se zatím shodnou jen na tom, že by Evropa měla přijmout cíl pro snižování emisí CO2. Členské země také upozorňují, že EU musí pamatovat na svou konkurenceschopnost.

Čtěte také: Odpadkový koš Curver: Vyplatí se?

Jediné, na čem se zatím členské země EU dokážou shodnout v debatě o klimaticko-energetických cílech do roku 2030, je závazek pro snižování emisí CO2. Hovoří se o 40% snížení emisí ve srovnání s rokem 1990. Tak v pátek (20. září) shrnul evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger výsledky veřejné konzultace k zelené knize, kterou Komise vydala letos na jaře.

Podle neoficiálního dokumentu, který Evropská komise připravila pro páteční neformální setkání rady ministrů pro energetiku, lze očekávat složité dohadování o tom, jak budou cíle nakonec vypadat. „Existuje široká shoda na tom, že je potřeba stanovit nový cíl pro snižování emisí CO2 do roku 2030,“ prohlásil Oettinger na tiskové konferenci po setkání Rady. „Objevily se názory pro i proti vytváření nového cíle pro obnovitelné zdroje a také neshody v tom, jakou formu by měl tento cíl mít,“ dodal.

Podle zdrojů bruselské redakce EurActivu však panují obavy z toho, že jediný cíl pro snižování emisí CO2 ve výši 35 až 45 % by mohl omezovat politiky v druhých dvou oblastech - tedy rozvoji OZE a energetické účinnosti. Dopadová studie k novým klimaticko-energetickým cílům by měla vyjít ještě letos, poté, co Komise navrhne konkrétní podobu cílů.

Podle některých bruselských zdrojů však hrozí, že politika snižování emisí se bude odvíjet pouze od podmínek, které nabízí evropský systém emisního obchodování (ETS). Jak také píše bruselská redakce EurActivu, model, ze kterého má Komise v hodnocení dopadu vycházet, prý pomíjí některé důležité údaje. Plně tak prý nereflektuje potenciál, který má zvyšování energetické účinnosti a rozvoj OZE pro snižování nákladů. Opomíjí prý například snížení nákladů na zdravotní péči a další externality.

Členské státy mají podle všeho také obavy, jaké budou mít nové cíle dopady na bezpečnost dodávek a konkurenceschopnost. Podle neoficiálního dokumentu z Rady by měla EU více uvažovat o následních ekonomické krize a přihlédnout také k mezinárodnímu vývoji (EurActiv 6.5.2013). Proto například Česká republika nebo Rumunsko požadují, aby novým klimaticko-energetickým cílům nejprve předcházel podpis globální klimatické dohody. Polsko pak odmítá cíl jako takový.

Čtěte také: Příroda v okolí Londýna

Pokud jde o cíl pro obnovitelné zdroje, má podporu Dánska nebo Rakouska. Francie by závazek podpořila v případě, že by došlo k částečné harmonizaci v podpoře OZE v jednotlivých členských zemích. Rumunsko žádá, aby si každý stát stanovil svůj závazek sám, zatímco Velká Británie a Česká republika jsou proti zavádění jakéhokoliv cíle pro OZE. Londýn a Praha také nechtějí cíl pro energetické úspory. Podporují ho naopak Dánsko a Portugalsko.

Příklady dobré praxe v evropských městech

Jaké projekty ve velkých evropských městech konkrétně vznikají?

Výjimkou není ani hlavní město Praha, která si ve svém Klimatickém plánu do roku 2030 stanovila hned několik oblastí, v nichž se snaží o pozitivní změny. Podobně, jako je tomu u ostatních měst, se jedná o změny v energetice, dopravě nebo stavitelství, přechod na cirkulární ekonomiku či důraz na problematiku tzv. „Vyhnout se klimatické změně nelze. Nicméně lze přijmout taková opatření, která negativní dopady této změny zmírňují a město klimatické změně přizpůsobí - tedy adaptují. Konkrétních případů dobré praxe je přitom nepřeberné množství.

V rámci pražského Klimatického plánu realizujeme mnohá opatření, například živý zásobník projektů k adaptaci, který jednou ročně analyzujeme, zjistíme, jak se na projektech pokročilo, jaké jsou jejich přínosy, a přidáme další schválené projekty. Tento zásobník je pro zájemce veřejně dostupný na webových stránkách,“ komentuje situaci v Praze specialistka adaptace Tereza Líbová z Odboru ochrany prostředí Magistrátu hl. m.

Nejvýznamnějšími projekty z hlediska mitigace jsou výstavba bioplynové stanice, která bude vyrábět biometan z organického odpadu, projekt nového energocentra využívajícího teplo odpadní vody z ústřední čistírny, a v současné době se pracuje i na vytvoření platformy cirkulární ekonomiky. Adaptační projekty jsou zaměřené na modrozelenou infrastrukturu, zjednodušeně řečeno přetváření veřejného prostoru pro občany metropole z hlediska rozlohy i pobytové kvality.

Milán: Zalesněné budovy a tři miliony stromů

Hlavní město Lombardie na severu Itálie je domovem nejen pro tři miliony obyvatel, ale také pro dvě rezidenční věže v centru města, které jsou kompletně pokryty zelení. Tyto dvě „zalesněné“ budovy nesoucí název „Bosco Verticale“ - tedy vertikální les - poskytují útočiště tolika stromům, kolik byste našli v jednom hektaru lesa. Ačkoliv půdorys budov zabírá jen 1 900 m², zelená plocha, která je na vertikálních zahradách vysazena, je velká 20 000 m².

Tyto stavby byly předzvěstí současných mitigačních a adaptačních opatření, v jejichž rámci se Milán mimo jiné rozhodl do roku 2030 vysadit 3 miliony stromů - jeden za každého obyvatele. Stromy nejenže čistí vzduch, pohlcují emise, které se ve městě tvoří, a napomáhají biodiverzitě, ale také ochlazují prostředí, v němž se za horkých dní bez přítomnosti zeleně tvoří tzv. „tepelné ostrovy“ rozpálených silnicí a budov.

Milán také proměnil velkou část svých veřejných prostranství v pěší a cyklistické zóny, snížil plýtvání jídlem o polovinu a do roku 2030 plánuje mít plně elektrifikovanou městskou dopravu.

Barcelona: Superbloky pro pěší a cyklisty

Španělská Barcelona představila světu svůj koncept tzv. superbloků už v 90. letech minulého století. Jedná se o bloky obytných domů, fungujících jako jeden celek o velikosti 400 x 400 m, v jehož rámci silnice slouží téměř výhradně pěším nebo rekreačním cyklistům. V ulicích mezi jednotlivými bloky je s výjimkami zakázáno užívat motorová vozidla a rychlost, kterou se zde můžete pohybovat, činí 10 km/h.

Počet zelených ploch ve městě tak vzrostl až o 10 %. S přibývajícími superbloky se snižuje počet cest soukromými motorovými vozidly, přičemž si Barcelona vytyčila ambiciózní cíl, aby se v jejím rámci do roku 2024 uskutečnilo 82 % všech cest pěšky, na kole nebo městskou hromadnou dopravou.

Londýn: Nízkoemisní zóny

Nízkoemisní zóna byla v Londýně poprvé představena v roce 2008. Jednalo se o oblast v centru města, která povolovala vjezd aut s vysokými emisemi pouze za poplatek. S neustupujícími klimatickými změnami ale i s přibývajícími obyvateli (a tedy i vozidly v provozu) přibyla potřeba ráznější akce, kdy došlo k revizi této zóny.

Před třemi lety místo ní začala fungovat tzv. Přísná pravidla, která zóna nastavuje, ukládají všem, jejichž vozidlo nesplňuje evropské standardy, zaplatit denní poplatek 12,5 liber (přičemž autobusy či kamióny, které nesplňují požadavky, platí 100 liber/den). Vozidel, která objem povolených emisí přesahují, je přitom v Londýně nemálo. Jen za první čtyři měsíce svého fungování ULEZ zařídila zásadní redukci vozů nesplňujících emisní podmínky v centru města o 39 tisíc vozidel denně, tedy pokles o 63 %.

Od zavedení tzv. ULEZ zóny došlo k jejímu několikerému rozšíření. Nejenže jde o způsob, jakým se město snaží přispět k boji s klimatickou změnou, ale zároveň tím bojuje se špatnou kvalitou ovzduší, se kterou se obyvatelé tradičně potýkají.

tags: #londýn #2030 #snížení #emisí #cíle

Oblíbené příspěvky:

• Relaxace v polní sauně
• Investice do ekologie s Franklin Templeton
• Odpadové hospodářství obce Studené
• Účtování poplatku za odpad
• Poplatky spojené s územním plánem Dobrušky