Magická lesní příroda a její význam

Svatojánská noc je vlastně takovým pokračováním oslav Letního slunovratu, kdy se vítá léto a teplé, úrodné období, zkrátila se noc a prodloužil den. Magická a kouzelná noc je opředená řadou pověstí a tradic, které sahají daleko do starověku. Po celé generace se v noci z 23. června na 24. června chodilo na sběr bylinek do léčivých nebo kouzelných lektvarů. Svatojánská noc v sobě podle staročeských tradic skrývá mnohá tajemství. Je to údajně čas, který spojuje milence, odkrývá poklady, při kterém se rozestupují skály a kouzla nabývají své působnosti.

Podle českých pověstí se o Svatojánské noci v lesích, na lukách a také v blízkosti bažin mohou prohánět bludičky a lesní panny. Pokud jste člověk, který má dobré srdce, bludičky a lesní panny vám neublíží a můžete být svědkem jejich tance. Pokud jste ovšem člověk závistivý a zlý, hrozí vám nějaká nepříjemnost nebo dokonce smrt.

Jaro je časem, kdy se konají slavnostní obřady a tance na uvítání nové sezóny růstu a plodnosti, na souznění s ohněm hvězd, ohněm Slunce a nitra Země. Probouzející se krajinou zní zpěv písní pro radost, pro inspiraci a odvahu k novému růstu, pro lehkost bytí a probouzející se vášeň v lidských srdcích. S oslavou jara souvisí jarní úklid našich domovů, jarní procházky ranní rosou, koupel v potoce, rituály spojení se zemí a uzemněním. Vítáme jarní déšť a první jarní bouřku. Jaro je také časem otevírání studánek a navazování spojení s přírodními bytostmi.

Tajemná rosa je substance vzniklá z nebeského ohně, je přírodní látkou uctívanou alchymisty. Rosa představuje cirkulaci všech živlů v přírodě. Ve vlhku vzniká, sluneční paprsky ji sežehnou (vypijí ji nebeští koně), v podobě páry mizí, a opět se objevuje v chladu noci. Pára vzniká vzájemným působením energie vody a ohně (Slunce). Proudění vzduchu umožňuje páře stoupat vzhůru - nekonečný koloběh - oblaka se promění v kapky deště a energie vody se opět spojí s energií země. Svět vznikl vzájemným působení těchto čtyř živlových elementů. V kapičce rosy je skryté tajemství všeho mystického, odhaleno nám bude, až se zvedne poslední závoj utkaný z mlhy nevědomí.

Třpytící se kapky rosy jsou jako vzácné myšlenky. Přicházejí jako intuitivní záblesky světla z vyšších sfér, naše šedivá nevědomost je často přehlíží, potom je neumíme využít jako osobní tvořivou sílu. Rosa je magickou esencí, je elixírem nebe a země, dechem přírody, je vzkříšením, země ji vydechuje, nebe ji přijímá a vrací zpět přírodě. Ranní rosa zvěstuje pěkné počasí. Probouzí-li se příroda neosvěžena kapičkami rosy může přijít bouřka. Až se budete ve snu procházet v trávě pokryté třpytící se ranní rosou, vězte, že vás čeká štěstí v lásce. Rosou, zachycenou v kousku dubové kůry, si potírejte obličej a ruce. Žádejte dubové víly o magické schopnosti, ochranu a zdraví. Keltové považovali rosu za nejuctívanější projev vody. Egypťané uctívali bohyni Tefnut, bohyni vlhkosti, deště a ranní rosy.

Čtěte také: Lesní zákon a stavby

Bosky se procházet a vítat východ Slunce. Vnímat energii bohyně Tefnut a zakoušet pocit blaženosti. Vnímat energii přírodních barev a vůní. Užívat si sounáležitost s přírodou - tak může vypadat osvěžující ranní meditace. Tělo se skrze chodidla propojí se zemí (uzemnění), energie kapiček rosy probudí pocit volnosti a zároveň odevzdanosti, magická rosa dodá fyzickému i mentálnímu tělu léčivou sílu. Pravidelný dotek chodidel se zemí a ranní rosou má příznivý vliv na lidské zdraví, podporuje srdeční tep, oběh krve a látkovou výměnu. Vyjděte brzy ráno do přírody a za východu Slunce pohleďte na vlastní stín, zobrazený na orosené trávě. Uvidíte svatozář kolem vlastní hlavy. Uvidíte a pocítíte sounáležitost s božským Sluncem. Ovšem rosa je podmínkou.

Tento jev se očima vědce nazývá ,,reflexe slunečních paprsků“. Jedná se o fyzikálně optický jev odrazu - vodní kapičky rosy odrážejí světlo ve směru jeho dopadu. Jinými slovy se jedná o odraz vlnění. Nic nadpozemského. Z pohledu mystika však není pouhou náhodou, že krátce po východu Slunce jsou rostliny silně oroseny, pokryty kapičkami rosy. Ranní rosa, třpytící se na travinách a pavučinách jako nespočetné diamanty nás odpradávna okouzluje svou pomíjivou krásou. Její přítomnost je tichým svědectvím o síle a dechu Země. Rosa je esencí noci, chladné a tiché fáze, kdy se svět zklidňuje a obrací se do sebe. V této analogii představuje rosa jakýsi elixír nevědomí, místo, kde se setkává neviditelné s viditelným. V uspěchaném světě, plném hluku a rozptýlení, máme tendenci přehlížet tyto jemné signály pomíjivé krásy. Nejsme naladěni na frekvenci, na které se projevují. Jsme příliš zaujati vnějšími podněty, logickým myšlením a racionálními konstrukcemi, než abychom si všímali hloubky intuitivních vhledů, které přehlížíme, a tak zůstávají pouhým odleskem vyššího vědomí.

Neméně magická a tajuplná je také mlha. Za temné noci, pokud se ocitneme obklopeni mlhou ze všech stran, můžeme se pokusit vysílat ze sebe beze strachu zářivé, čisté, láskyplné myšlenky. Energii myšlenek lásky proměníme svou vůlí v zářící světlo a mlha se před námi rozestoupí. Naše vlastní energie nám bude svítit na cestu. A pokud budeme dostatečně naladěni na energii ,,jiného světa“, potom jakoby z posvátné mlhy vystoupí esence pravdy. Můžeme tak nahlédnout do astrálního světa, projít mlžnou bránou do tajemné nadzemské sféry. Obklopeni mlhou koncentrujeme mysl na nekonečno, představujeme si před svým zrakem vířící spirálu života. Zahaleni oparem tajemné mlhy se také můžeme, (a vyprávět by nám o tom mohla nejedna čarodějka), vymanit z pozemského toku času.

V podstatě můžeme silou mysli přinutit mlhu vířit ve tvaru spirály - proti směru hodinových ručiček, kolem našeho těla. Potom se ocitneme mimo čas a prostor. Příroda nám nabízí další svá kouzla, například v podobě námrazy či jinovatky. Podobně jako rosa vzniká jinovatka (jíní). Krystalické struktury v podobě vějířků a jehliček vznikají, když se vodní pára ve vzduchu a na chladném povrchu začne proměňovat v tuhé skupenství.

Zastavíme-li se mlčky uprostřed rozzářené, barvami pulsující přírody a zadíváme-li se k lesu, nebo na košatý vzrostlý strom, nemůže nás nenapadnout, že v každém jednotlivém stromu, v každém ostrůvku zdravého lesa nebo hájku pulsuje nadčasovost, bezmezná síla a svědectví dávných věků. V panenské přírodě, ve starobylém lese pulsuje shluk přírodních energií, rezonancí a univerzální kosmické síly. Les nebo březový háj je jako stvořený pro meditace, rozjímání, nebo rituály. Na energii stromů či přírodních duchů se lze napojit v naprostém uvolnění. Dříve lidé vysazovali posvátné háje dubů, jasanů, tisů a javorů, kde prováděli pohanské rituály. Stromy poskytují obydlí ptákům, kteří mají tak blízko do nebe. Stromy jsou uctívány po celém světě.

Čtěte také: Horská lesní ekologická cesta k niternosti - recenze

Vybereme si hájek nebo les malé rozlohy. Přivstaneme si a vydáme se na předem vyhlídnuté místo tak, abychom byli na místě ještě před svítáním. Postavíme se čelem k východu, pozdravíme Slunce a dlaněmi otevřenými proti jeho paprskům čerpáme energii. Potom se posadíme a dostatečně dlouho meditujeme a čerpáme sluneční energii, intuice nám sama napoví, kdy máme pokračovat v rituálu. Soustředíme se pouze na přítomný okamžik, zbavíme se všech nepotřebných myšlenek a přírodu vnímáme všemi smysly. Díváme se s očima otevřenýma dokořán, posloucháme zvuky kolem nás, vnímáme všechny vůně a dotýkáme se stromů, kamenů, květin. Napojujeme se na jejich jemné neviditelné vibrace.

Cestou sbíráme čarodějné byliny, různé květiny, rozkvetlé vřesy a barevné listy, ptačí pírka, žaludy, samorosty, zvláštní kousky dřeva, barevné kamínky… Vše ukládáme do proutěného košíku. Během tohoto rituálu máme pouze pozitivní myšlenky, všem přírodninám tak předáváme potřebnou energii. Velký plochý kámen, pařez, nebo jen kousek lesní půdy porostlé mechem, kde provedeme rituál. Tento rituál bude bez jakéhokoliv konkrétního, osobního zaměření. Soustředíme se pouze na všechny přírodní síly, splyneme se samotnou přírodou. Tento velice příjemný a energeticky posilující rituál můžeme provádět v jakémkoliv ročním období. Časem se naučíme natolik dokonale se soustředit a koncentrovat na splynutí se samotnou duší přírody, že pro nás nebude žádný problém navázat přátelská spojení s přírodními duchy, s elementárními a živlovými energiemi.

Na toulkách lesem, především jde-li o les temný a hluboký, si dávejte pozor abyste nezabloudili, obzvlášť potkáte-li toulavou lišku s uhrančivýma očima. A ještě jedna důležitá maličkost: máte na procházce v přírodě skutečně jen pozitivní myšlenky, vnímáte radost a pohodu? Pokud ne, potom si dejte pozor na divotvorné energie, které můžete k sobě nevědomky přitahovat. Můžete ztratit prostorovou orientaci, zamotá se vám hlava, ztratíte cestu, zakopnete o bludný kořen… Mezi stromy spatříte podivné stíny, příznačné siluety tančících divoženek a lesních mužů, ochromí vás pocit strachu a nejistoty. Ztuhne vám krev v žilách a zmateně se začnete točit v kruhu. Každý omšelý pařez porostlý lišejníkem vám ožije před očima, z houštin se vynoří podivné postavy. Z dutin starých stromů vás začnou pozorovat svítící oči temných duchů, nebo se vám okolní svět ztratí v cárech potrhané mlhy.

Když jsme byli dětmi, naše vědomí bylo na úrovni moudrých šamanů a druidů. Vzpomeňte si na svého synátora nebo holčinu, kteří byli ještě natolik malí a svým způsobem i nebojácní. Když se vrhali do nových průzkumných akcí, zjišťovali, co je za támhletím rohem nebo, sahali na rozpálená kamna, aby se vzápětí ujistili, že opravdu pálí. „Vždyť jsem ti to miláčku říkala“ slyšíte se ještě. Nebo když se nebojácně kluci vrhali do potoka a brodili se v holínkách po pás ve vodě a stopovali motýly.

Podobně se cítili šamani kmenů, žijících na pastvinách ve střední Asii, kteří byli předvojem velké migrace národů do Evropy. Tito šamani se sebrali a vyrazili přes neprostupné pralesy a vydali se na dlouhou a nebezpečnou cestu do neznáma. Někteří se samotou možná zbláznili, někteří zahynuli na zranění či hladem. Řada z těchto šamanů průzkumníků však přežila a vcítila se do toho pradávného magického světa stromového pralesa. Les je změnil a v průběhu těch let, možná desítek let k nim promluvil. Předal jim některá svá tajemství, magii, léky a vědomí. Když je pak migrující kmeny směrem na západ našly, stali se z druidů kmenoví učitelé a na své kmeny přenesli veškerou moudrost, kterou jim les a stromy, příroda, předaly. Stali se z nich Druvid, ti kteří daleko vidí a obzvláště mnoho ví.

Čtěte také: Ekosystém lesa

Zkuste zapátrat svou paměti, jestli se vám nevryl do paměti nějaký zážitek ze svého dětství, kdy k vám podobně les promluvil. Kdy jste viděli a věděli. Nedávno jsem objevil skvělou a moudrou knihu od Michaela Vescoliho „Keltský stromový kalendář“. Kniha má podtext - o lidech, času a stromech. Všem maximálně doporučuji. A jak už to bývá, přišla ke mě nenápadně, přesně ve chvíli, kdy přijít měla. Hledal jsem právě na internetu zdroje pro popis jednotlivých stromů podle keltského stromového kalendáře a hle byla u mě. Byla k dispozici jen na internetovém tržišti knih, přeci jenom už je to starší kousek. Hned jsem jí koupil a za tři dny jí měl v ruce, skvěle zachovalou.

Budu z knihy citovat přímo Vescoliho, protože lepší slova asi nenajdu: „Kdybychom toho věděli více o vědomí svých dětí, lépe bychom rozuměli tomu, jak to vypadalo v magickém světě druidů. V každém případě se jim podařilo zachovat si až do vysokého věku tvůrčí schopnost učení, kterou má dítě a která je mnohem účinnější než schopnosti dospělého. Čtu ten odstavec stále dokola a cítím obrovskou sílu těchto slov. Chci být znovu klukem, který věděl se stromem za chalupou rozmlouvat chytrostí druidů. Chci zažívat ve svých snech to, že létám a že držím v ruce dubovou hůl a kouzlím.

Naše děti Míša a Luky mají náš velký respekt. Necháváme jejich fantazii a přirozenost, věřím tomu, co nejvíc vyniknout. Necháváme je objevovat. Snad to mohu tak říci. Vím, že i já spadnu občas do kolejí dospěláka a systémáka, který chce mít všechno nalajnované. Ale věřím tomu, že většinou převládne ten člověk, který nechce svou arogancí ničit všechno magické ve svých dětech. Stačí, když to dnes dělá ve většině případů vzdělávací systém a škola. Škola dnes bohužel tvůrčí učení neumožňuje, protože ho ho prostě neumí. A tak nám chudákům rodičům zbývá jediná možnost a to vytvořit svým dětem rodinné prostředí, ve kterým se cítí dobře, nestydí se a mohou dále bádat a objevovat svět magickým způsobem, jako to uměli druidi. Nechte své děti vykouzlit ve svém kmeni tajemná znamení, chránící váš domov. Nechte je používat magii a podporujte je v tom. A pokud by se vám zachtělo umět kouzlit, jako vaše děti, nebojte se. Požádejte je o to.

Elementární bytí je vázáno na zákonitosti přírodních prvků (elementů): vzduch, oheň, voda, země. Noc z 31. října na 1. listopad je zasvěcena vzpomínání na předky. V přírodě nastává konec světlé části roku. Osvěžení podzimní zádumčivosti, barevná radost pro oči. To nám přináší astry (hvězdice, mrazivky). Vášnivě a romanticky zahleděná k nebeskému zrcadlu. Rušné město tě pohlcuje. Fasády domů stoupají k šedivé obloze, rytmus tvého života udávají zvyklosti a termíny. Posadit se do stínu stromů, hovořit se stromy tak, aby naše řeč pro ně byla srozumitelná. Modrá barva pomněnek je symbolem nekonečnosti, volného prostoru a vesmírných dálav, stálosti, věrnosti, uzdravující lásky, na kterou se nezapomíná. Konvalinky - láska na první pohled. Šeřík, svojí jemnou krásou a opojnou vůní, symbolizuje nové začátky, duchovní probuzení a pomíjivost okamžiků. Svěžest, důstojná krása a nevtíravost, to je magnólie. Je symbolem harmonie, obnovy a regenerace.

Studánky představují archetypální obraz koloběhu existence: voda, která mizí v zemi a znovu vyvěrá, odráží cyklus smrti a regenerace. Zlatice je okrasný keř známý svými intenzivně žlutými květy, které se objevují brzy na jaře ještě před olistěním. Také už se nemůžete dočkat jara, hřejivého tepla, slunečního světla a pozorování přírody? Imbolc je svátkem světel uprostřed času mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností - dalším významným bodem transformačních obratů. V říjnu se příroda proměňuje v paletu podzimních barev, pro toto období platí průpovídka, že sv. Podzimní příroda jen zdánlivě nenabízí tolik podnětů pro osvěžení těla, mysli a ducha jako rozkvetlé léto. Současná doba po nás žádá zdokonalit vnímání a uvědomování na úrovni pozorování samotného bytí, odolat silnému tlaku okolního světa.

Posilování energie Země spočívá v sounáležitosti s přírodou, v lásce ke všemu živému. V lásce k sobě. Vytrvalá vůně smrkového jehličí je součástí Vánoc stejně jako vůně koření a pečeného cukroví. Borovice, strom radostný na pohled, je uctívaným stromem nesmrtelnosti, představuje symbol věčného života, dlouhověkosti, plodnosti, odolnosti, trpělivosti a odhodlání. Elegantní bříza bělokorá nese elegantní název „Betula alba“. Květinové věnce nebo věnce z podobných přírodních materiálů, vázané pro různé slavnostní příležitosti jsou symbolem magického kruhu. Plody vinné révy (Vitis vinifera) jsou elixírem pro zdraví, prodchnuté sluneční energií jsou též elixírem pro duši. Květy vlčího máku jsou nepřehlédnutelné, louky zdobené rozkvetlým mákem působí radostně a vesele. Toužíte-li po lásce, chcete ji dávat a stejnou měrou dostávat, pošeptejte tajné přání do koruny třešně.

Vlci na Měsíc zpravidla nevyjí kvůli Měsíci samotnému, ale má to spíše etologický a komunikační význam pro vlčí smečku. Skály, hory a studánky se otevírají v tajuplných časech mezidobí a ukazují cestu do meziprostorů. Sváteční „pálení čarodějnic“ bývá nesprávně spojováno se středověkým, církevním upalováním žen a mužů na hranicích. K východu Slunce dochází jeden den po druhém každý rok ve stejnou dobu a na stejném místě. Velbloud není bloud. Velbloud nebloudíc pouští je rychlým a vytrvalým běžcem. Voda je vodivá v tom smyslu, že přijímá informace. Zdánlivě obyčejná voda má energetickou paměť. V noci na 1. listopad se prolamují hranice mezi pozemským a oním světem a mrtví mohou navštívit své blízké. Tento svátek můžeme vzít jako připomínku na dobu, kdy se potraviny nezpracovávaly průmyslově, včetně chleba.

Mysl člověka je mocným zdrojem energie. Světlo, nejryzejší inteligence přírody, je zdrojem veškerého života, světelná energie je pohonem pro existenci života v nám známém vesmíru. Jsou bytosti obývající astrální dimenze výplody naší fantazie? V říjnu dozrávají poslední plody přírody, listí se proměňuje v paletu hřejivých barev. Zelený muž nebo také dubový král je symbolem pohanského božstva, představuje princip tvořivé síly přírody. Magie, přírodní zákony a exotika je elegance sama. Skřítkové a okřídlené drobné víly, tvořené dechem lučních květů, nás doprovázejí po stopách tajemství přírody na každém kroku. Podle staré čínské legendy sám Buddha došel za úplňku pod fíkovým stromem osvícení. Strom je dřevina s kmenem, rozvětvuje se a vytváří korunu. Bazalka je vskutku královská bylina. Bylinka se zelenými až purpurově červenými listy, přitom skromná a krásně vonící. Posvátná lilie je odpradávna považována za měsíční květinu. Je posvátnou květinou krásy, plodnosti, čistoty a nevinnosti. Sněženky: jsou něžnou připomínkou obnovy, síly a růstu.

Všichni známe babky kořenářky znalé tajemství lektvarů a bylin používaných k čarování. Bez svíček, které rezonují se živlem ohně, se neobejde téměř žádný magický rituál. Člověk by skoro uvěřil na kouzla a strašidla. Kouzlo je záležitostí duševní síly a inspirace. Silně energetická místa v přírodě jsou zdrojem vitální posilující energie. Letní bouřka představuje řádění všech živlů. Esence a vonné oleje nastolují harmonii těla i ducha. Navozují vnitřní klid při relaxaci, posilují uvolněnou mysl. Odložme alespoň na chvilku chmury a starosti. Bříza je symbolem jara, naděje, mládí, svěžesti, laskavosti, životní energie a plodnosti, je to strom s přirozenou schopností regenerace. Měsíční bohyně Hekaté se může zjevit ve třech podobách: jako vrána, havran nebo krkavec. Dub je posvátným stromem, dokonce je považován za krále stromů a lesa. Je zasvěcen božskému Slunci a planetě Jupiter. Modřín je strom pro optimisty Je oblíbeným stromem víl a lesních panen. Borovice: Jste-li smutní, přinese vám radost a naději. Jasan: nahlíží do podvědomí, probouzí skryté schopnosti, upevňuje vůli, ochraňuje a léčí. Země je živá bytost? Můžeme podobným myšlenkám uvěřit? Uvěřit můžeme pouze osobním zkušenostem, osobnímu poznání. Příroda je úžasná směsice molekul vůní, chutí a energie barev.

tags: #magicka #lesni #priroda #vyznam

Oblíbené příspěvky:

• Jak se zbavit odpadních mušek
• Anatomie sleziny
• Obavy ohledně spalovny Vsetín
• Sankce za neodeslaná hlášení o odpadech
• Kompost: Ptačí vejce ano či ne?