Malá Doba Ledová: Příroda a Dopady

Od 16. do 19. století svíralo velkou část Země období chladu. Netypická zima přinesla hladomory, válečná vítězství, ale i lepší housle. Malá doba ledová tak zanechala stopy v dějinách - a poskytuje i některá ponaučení pro budoucí klimatické krize.

Co je malá doba ledová a co ji způsobilo?

Malá doba ledová nebyla skutečnou dobou ledovou tak, jak ji známe z dob předhistorických. Průměrné ochlazení během tohoto období bylo nejspíš jenom v řádu 0,5 stupně Celsia a nízké teploty nebyly trvalé. Dagomar Degrootová, docentka dějin životního prostředí na Georgetownské univerzitě a autorka knihy The Frigid Golden Age (Studený zlatý věk) označila toto období za sérii několika „malých dob ledových“.

Ačkoli někteří badatelé tvrdí, že mohla začít již dříve, NASA definuje malou dobu ledovou jako období, které začalo okolo roku 1550 a obsahovalo tři chladné vrcholy, které přišly v letech 1650, 1770 a 1850. Jejich mezidobí však byla relativně teplá.

Vědci také stále zjišťují, co přesně malou dobu ledovou způsobilo. Hovoří o snížené sluneční aktivitě, zvýšeném počtu sopečných erupcí či o genocidě původního obyvatelstva v Severní Americe, v jejímž důsledku nahradila lesy zemědělská půda, čímž klesl podíl uhlíku v atmosféře o zhruba sedm miliard tun. Studie z roku 2022 zase tvrdí, že spouštěcím mechanismem byl na konci roku 1300 příliv mimořádně teplých proudů z tropů na sever a následné tání arktického ledu v severním Atlantiku.

Průběh malé doby ledové

Začátek malé doby ledové předznamenalo období od konce 13. do počátku 15. století. Tehdy se stabilní klima začalo měnit v nepředvídatelné počasí s teplými a suchými léty, silnými bouřkami a poryvy větru.

Čtěte také: Příběh Malé Holky a Ochránců

Výsledky nejnovějších výzkumů sedimentů ukázaly, že prudká proměna nastala náhle na přelomu 13. a 14. století. Její příčinou zřejmě nebyl pouze jeden faktor, nicméně ji s nejvyšší pravděpodobností z velké části způsobila vulkanická činnost a sopečné výbuchy. Těmi se do vzduchu dostávají aerosoly, které způsobují ochlazení zamezením průniku slunečních paprsků na povrch Země.

Mezi další klíčové faktory patřily změny v oceánském proudění či sluneční činnosti. Co se týče konkrétního teplotního ochlazení, podle vědců se malou dobou ledovou rozumí mírné snížení teplot především severní polokoule, kde během 15. až 19. století poklesly přibližně o 0,6 °C oproti dřívějšímu průměru.

Vědci dokázali na základě datování zuhelnatělých stromů a analýzy geochemických údajů identifikovat domnělého původce začátku malé doby ledové. Tím měl být vulkán Samalas na indonéském ostrově Lombok, který vybuchl koncem 13. století. Jeho erupce byla dostatečně silná, aby dokázala způsobit změny klimatu, zároveň se vyvržený materiál geochemicky shoduje se vzorky sopečného skla objeveného v ledových jádrech Arktidy a Antarktidy.

Sopečná činnost se nevyhnula ani americkému kontinentu. V roce 1600 vybuchl vulkán na území dnešního Peru. Erupce zavinila zastínění slunečního záření v nejbližším okolí po dobu deseti dní a sopečné částečky znečistily zemědělskou půdu.

V roce 1783 způsobila desetileté ochlazení o 4,8 °C erupce sopky Laki na Islandu. Měla negativní důsledky nejenom pro Islanďany, kteří přišli o 80 % ovcí a 50 % skotu, ale i pro obyvatele Velké Británie, kde zemřelo zhruba 23 000 lidí na otravu ze zplodin jedovatého mraku, jenž byl viditelný i v Berlíně a v českých zemích. S výbuchem sopky se pojilo studené léto. Chladné počasí se opět podepsalo na poklesu úrody a z něj vyplývající celkové nespokojenosti obyvatel, která vyvolala sociální napětí.

Čtěte také: Tipy na ubytování pro školy v přírodě

V té době se na horách hromadil sníh, Dunaj, Labe či Vltava zamrzly a na jaře 1784 vše vyústilo v největší záplavy, jaké Evropa do té chvíle zažila. V Praze dosáhla voda až na Staroměstské náměstí a Karlův most přišel o několik pilířů i soch.

Mezi další výbuchy, které ovlivnily klimatické podmínky na Zemi, se řadila erupce sopky Tambora na indonéském ostrově Sumbawa v roce 1815, jejíž exploze byla doposud největší zaznamenanou erupcí v dějinách. Tento výbuch zabil v bezprostředním okolí více než 10 000 osob, zničil celou úrodu a zahubil téměř všechna domácí zvířata na ostrově. Ačkoliv byl jeho dopad nejprve znát pouze na lokální úrovni, zanedlouho negativně ovlivnil i jiné části světa. V Severní Americe a Evropě se postupně znatelně ochladilo a nastal jeden z nejstudenějších roků. V roce 1816 často pršelo a teplota klesla.

Pro Evropu znamenalo období mezi lety 1805-1820 nejstudenější časy v rámci staletí dlouhé malé doby ledové. Kromě mrazivého počasí obyvatele i v tomto případě trápila neúroda brambor a obilí, s čímž souvisely rostoucí ceny surovin. Dochované záznamy z území Velké Británie, Francie, Německa i dalších zemí shodně popisují, že se tyto roky pojily s nárůstem chudoby a obecného neklidu, zaviněnými rovněž napoleonskými válkami. Rok 1817 dokonce ve Švýcarsku vstoupil do dějin jako „rok žebráků“, neboť se ulice hemžily žebrajícími dětmi.

Poslední zásadní erupce vulkánu, jež souvisela s malou dobou ledovou, proběhla v roce 1883 v Indonésii. Výbuch sopky Krakatoa dosahoval takové velikosti, že její objem vědcům dodnes slouží jako index pro měření rozsahu vulkanického oblaku. Exploze tehdy omezila přístup slunečního světla na většině míst světa o 15 až 20 %.

Rozsáhlé dopady malé doby ledové

Ať už byla příčina jakákoli, důsledky malé doby ledové se projevily i v dějinách civilizace. Otázkou však navždy zůstane, jak velký měly vliv.

Čtěte také: Ochrana přírody: Peter Wohlleben

Díky chladu mohl švédský král Karel X. Gustav v roce 1658 se svými vojáky překročit zamrzlou úžinu a dobýt dánský ostrov Funen a francouzští vojáci v roce 1795 obsadit nizozemskou flotilu, kterou uvěznil led - což byl jediný případ v dějinách, kdy nějakou flotilu lodí obsadili muži na koních. Obavy z opakované neúrody v Evropě také vzedmuly vlnu čarodějnických procesů a antisemitismu.

Malá doba ledová roli mohla hrát roli také při pádu dynastie Ming v Číně, a to zčásti kvůli nedostatku potravin, který vyvolal rolnické povstání. Pokles teplot a nárůst ledové pokrývky mohl také přispět k zániku vikinských kolonií v Grónsku a objevila se i domněnka, že jedinečný zvuk stradivariovských houslí je způsoben dřevem, které Antonio Stradivari používal a které bylo kvůli chladnějšímu počasí hustší než obvykle.

Kromě velkých dějinných zvratů měla malá doba ledová závažné dopady také na rolníky a městskou chudinu. Autor Brian Fagan ve své knize TheLittle Ice Age (Malá doba ledová) popisuje „alpské vesničany, kteří se živili chlebem z rozemletých skořápek ořechů smíchaných s ječnou a ovesnou moukou“. Ve zprávě z roku 1648 jsou zaznamenány „nářky a slzy chudých, kteří tvrdí, že jsou téměř smířeni s tím, že zemřou hlady“.

Obzvláště krutá byla zima na přelomu 18. století. Koncem 17. století se několik evropských národů potýkalo s velkými hladomory; podle Ariela Hessayona University of London byla zima v roce 1684 tak krutá, že král Karel II. povolil charitativní sbírku, do níž sám přispěl. Díky tomu se Anglii podařilo zimu přečkat lépe než některým jejím sousedům. Ale i přesto, píše Hessayon, „lidé stejně jako zvířata, ptáci a ryby umírali v celé zemi. Pohřbívání bylo pozastaveno, neboť půda byla příliš tvrdá na to, aby se dal vykopat hrob. Stromy se rozpadaly a rostliny hynuly.“

Kromě nedostatku jídla a chudoby přinášela malá doba ledová i řadu společenských nepokojů, které mohly stát vládce či celé dynastie místo na trůnu. Mráz vedl k migračním proudům, které postupovaly jak v rámci jednotlivých států z venkova do rozvíjejících se měst, tak do domnělých teplejších krajin v cizině.

Chladné období neovlivňovalo jen lidskou populaci, ale i zvířata a stromy. Kvůli nižší úrodnosti půdy si státy nevystačily s vlastní produkcí potravin. I vlivem malé doby ledové se tak do Evropy dostaly třeba brambory, které se zde coby nenáročné plodiny začaly pěstovat ve velkém. Dovážela se také rajčata nebo kukuřice, směrem do světa se naopak vyvážela pšenice, víno či živočišné produkty.

Období chladu mělo kromě obchodu dopad i na změnu zažitých způsobů hospodaření. Úbytek obyvatel způsobený hladomory či kolísající hospodářská situace států vedly v první polovině 19. století k vytvoření zárodku sociální politiky a státní pomoci.

Dalším výdobytkem malé doby ledové bylo také rozšíření bruslí, usnadňujících pohyb na ledu za účelem pohybu, obchodu, a později trávení volného času. V důsledku ochlazení se vyvinuly i různé další prostředky určené k dopravě na ledu.

Malá doba ledová zanechala svou stopu také v pranostikách, navázaných na meteorologické předpovědi, jež se předávaly ústně především mezi 16. a 19. stoletím.

Přizpůsobení se chladu

Lidé ale dokázali chladu také využít. Mráz v Londýně způsobil, že Temže několikrát zamrzla a konaly se tam „mrazové trhy“, kde lidé hráli fotbal, sledovali lov medvědů nebo soutěžili v lukostřelbě. Na zamrzlé řece se prodávalo ze stánků vše od horké čokolády až po koláče.

Katastrofou mohlo být zamrznutí Temže pro městské loďaře, kteří „v podstatě nabízeli vodní taxi po řece“, říká Hessayon v jednom rozhovoru. Loďaři však využili „mrazových trhů“ k rozvoji náhradních zdrojů příjmů: „Přizpůsobili se tím, že si otevřeli obchody na ledě a nemuseli platit nájem na zamrzlé řece.“

Mezitím obyvatelé Mojave v dnešní Kalifornii zareagovali na větší klimatické změny v 16. a 17. století tím, že „rozvinuli pozoruhodně decentralizovanou obchodní kulturu“, říká Degrootová. Vyráběli také pevnější koše, keramiku a další nádoby k přepravě zboží na velké vzdálenosti, „takže v případě nedostatku potravin v jedné oblasti mohli tento nedostatek vyvážit obchodováním s jinou“.

Podobnou reakci na změnu klimatu jako kmen Mojave můžeme vidět i o několik tisíc kilometrů dál v Nizozemské republice. Ta se během nejnáročnějších let malé doby ledové těšila svému „zlatému věku“, hlavně díky tomu, jak vysvětluje Degrootová, že si také vytvořila odolnou a rozmanitou obchodní infrastrukturu.

„Dokázali přepravovat zboží z mnoha různých regionů, včetně, a to především, obilí z různých přístavů v Baltském moři,“ říká. V důsledku toho, když pak extrémní počasí způsobilo nedostatek obilí, „Nizozemci dokázali svého přepravního potenciálu využít k dovozu plodin z míst, kde se pěstovaly“.

V Nové Anglii využívaly chladných a zasněžených zim indiánské kmeny Wabanaki k nájezdům na anglické kolonisty, kteří postupně domorodé vybavení a zkušenosti okoukali a začátkem 18. století vybavili stovky svých mužů sněžnicemi, aby uhlídali wabanacká loviště.

Dopad na vinařství

V naší zeměpisné šířce se vyznačovala poklesem teplot, tuhými zimami a deštivými léty a obecně nevyzpytatelným počasím, jehož vlivem došlo k zničení většiny evropských vinic. Postupně se změnila i jejich skladba a spektrum se posunulo k bílým odrůdám. Když po roce 1310 nastalo ochlazení, nikdo netušil, že potrvá dlouhých 550 let.

Přenesme se na okamžik o 500-600 let nazpět, abychom se vžili do světa lidí, ale i vinařů, kteří piplali rostlinky révy pod zataženým nebem. Zatímco se v některých oblastech jižní Evropy střídala sucha a dlouhá období dešťů, ve střední a severní Evropě a v dalších severně položených zemích světa teploty poklesly o 1-2 °C pod tisíciletý průměr. Období mezi 14. a 19. stoletím se tu vyznačovalo studenými a vlhkými roky s deštivým počasím, které silně poškozovalo úrodu nebo dokonce znemožňovalo zemědělským plodinám vzejít. Kruté, dlouhé zimy a studená, deštivá a krátká léta se střídaly s mírnými vlhkými zimami a teplými léty.

Chladné období vyvrcholilo mezi 15. a 17. stoletím, zvětšily se alpské ledovce a až dosud zelené Grónsko se pokrylo ledem. V Evropě pravidelně zamrzaly řeky i úžina mezi Francií a Anglií. V Anglii byla jedna z nejtěžších zim v roce 1565. Temže zamrzla mezi vánocemi a 13. lednem a královna Alžběta si užívala každodenní procházky na ledě. V roce 1695 zamrzly dokonce kanály v Benátkách. Zima roku 1709 byla tak krutá, že ve Francii zemřelo tolik lidí, jakoby vypukla válka. Vnitřní teploty v domech, které měly topení, klesly na 3° C, avšak většina chudých lidí si nemohla dovolit uhlí ani topné dřevo a zimu nepřečkali.

Touha po sladkých bobulích uprostřed dlouhé zimy stála u zrodu hned několika novinek. Byl objeven fenomén pozdní sklizně třeba až v listopadu, botrytický sběr, ledové víno, ale také druhotné kvašení, které vedlo k objevu a výrobě šampaňského. Přesun části sklizně do stodol na slámu či rákosové rošty, kde se obsah cukru v bobulích mohl nerušeně během zimy koncentrovat, dal vznik slámovým vínům v severně položených oblastech.

Například v jižní Anglii se v té době mohutně rozvinulo vinařství, přestože tato země leží více než 480 km severně od dnešních vinařských oblastí Německa a Francie. V jižní Anglii bylo na 139 vinohradů a tři dokonce ve Skotsku.

Díky stále častějším vlhkým a deštivým létům, velmi pozdní sklizni a dlouhé zimě zažívalo vinařství v Evropě černé období. Vinné hrozny nedozrávaly tak, jak by měly, a kvalita vína obecně upadala. Vegetační sezóna se zkrátila až o dva měsíce a kolem roku 1440 vinice v jižní Anglii téměř zanikly. Réva zmizela i ze severního Německa, z oblasti Baden a z vnitřních alpských údolí a maximální nadmořská výška pro vinohradnictví sestoupila do 220 m n. m. V nepříznivých letech byla ve Francii posunuta sklizeň révy až na listopad.

Změnila se skladba vinic a brzy se začaly vysazovat vhodnější bílé odrůdy. I když byly jejich hrozny nedozrálé, víno z nich vyráběné se dalo stále jakž takž konzumovat, i když bylo kyselé, zatímco nezralé červené hrozny neposkytovaly dostatečnou barvu a zelené taniny způsobovaly hořkost vína. V této době se naopak dařilo pivu a řada lidí jím nahrazovala nedostatek vína.

Přerušení fermentace chladnou zimou vedlo k objevu procesu druhotného kvašení šampaňského. Bylo dobře známo, že tichá vína z kraje Champagne mají přirozenou tendenci perlit. Lahvované víno se zbytkovým cukrem se za jarního počasí rozkvasilo a stávalo se doslova tikající bombou.

V době, kdy vrcholila malá doba ledová, evropští nejvyšší duchovní a šlechta pokukovali po sladkých alkoholických vínech ze Středozemí, neboť domácí vína měla špatnou kvalitu a nepřečkala do jara, aniž by se změnila v ocet. V oblasti Středozemního moře měla monopol na sladká vína Benátská republika. Sladká, aromatická a alkoholická vína jako bylo řecké Malmsey z Kréty, Vinsanto ze Santorini z hroznů sušených na slunci a sladký Muškát a Malaga se těšila vzrůstající oblibě a šířila se do severní Evropy.

Klimatické změny nepostihly nijak výrazně Itálii, která se díky tomu stala nejpokročilejší vinařskou oblastí v produkci sladkých vín. Ale ani vinaři na pobřeží Atlantiku nezaháleli a ke konci 17. století pod silným vlivem Holanďanů se zde začalo s výrobou botrytických a fortifikovaných vín. Holandsko, jehož ekonomika byla postavena především na obchodování, nesmělo plout ve středozemních vodách, kde měla monopol Benátská republika. Holanďané se proto soustředili na Bordeaux, Španělsko a Portugalsko, kde měli silný vliv na změnu prací ve vinohradu a výběr odrůd, aby sklízené hrozny měly vysokou cukernatost a výsledný mošt byl sladší díky pozdním sklizním. Naučili tamní vinaře používat oxid siřičitý a zavedli první fortifikaci vína.

Výroba botrytických vín je však zmiňována již z konce 15. V období malé doby ledové se v Evropě poprvé objevuje víno dnes známé jako ledové. Historicky první ledová vína pochází z konce chladného období z Porýní v Německu, z roku 1794 a později z roku 1830. Zima v roce 1829 byla obzvláště krutá a někteří vinaři proto nechali hrozny na keřích jako krmivo pro zvířata.

Současné globální oteplování vs. Malá doba ledová

Rychlost a míra nynějšího globálního oteplování přesahují jakýkoliv podobný případ za posledních 2000 let, tvrdí vědci. Slavné historické události, jako malá doba ledová, se podle nich nedají srovnat s mírou oteplování, které jsme svědky v posledním století. Výzkum ukazuje, že argumenty, jež používají takzvaní klimaskeptici, už nadále nejsou platné, napsal zpravodajský server BBC.

Když experti prozkoumali klimatickou historii naší zeměkoule za poslední staletí, všimli si několika zásadních období. Ta se pohybovala od takzvané římské teplé periody, která trvala od roku 250 do roku 400 našeho letopočtu a kdy napříč Evropou panovalo nezvykle teplé počasí, po slavnou malou dobu ledovou, kdy teploty od 14. století na několik stovek let poklesly.

Tato období byla považována za důkaz toho, že se svět oteplil a ochladil za poslední staletí několikrát a že oteplování zaznamenané od začátku průmyslové revoluce je pokračováním vzorce a není potřeba se jím znepokojovat.

Tři nové studie ukazují, že tato argumentace nestojí na pevné půdě. Vědecké týmy zrekonstruovaly klimatické podmínky, jež se na Zemi vyskytovaly za posledních 2000 let. Údaje získali vědci ze zástupných záznamů o změnách teplot, například z letokruhů, korálů či usazenin v jezerech. Zjistili, že žádné z období změn teploty se neprojevilo v globálním měřítku.

Vědci například tvrdí, že malá doba ledová vrcholila v oblasti Tichého oceánu v 15. století, zatímco v Evropě v 17. století. Obecně podle nich nelze vysledovat výskyt dlouhodobého vzrůstu nebo propadu teplot ve stejném čase na více než polovině zeměkoule. Při takzvané středověké teplé periodě, jež se vyskytovala od roku 950 do roku 1250 našeho letopočtu, stoupla významně teplota na 40 procentech povrchu Země. Dnešní oteplování má oproti tomu vliv na velkou většinu světa.

„Zjistili jsme, že nejteplejší období za poslední dvě tisíciletí nastalo v průběhu 20. století na více než 98 procentech planety,“ píše se v jedné ze studií. „To je silným důkazem toho, že antropogenické, tedy člověkem způsobené globální oteplování nejenže nemá v kontextu posledních 2000 let obdoby z hlediska absolutních teplot, ale také z hlediska rozšíření v prostoru,“ pokračuje studie.

Badatelé vypozorovali, že v období před moderní průmyslovou érou měly největší vliv na klima sopky. Nenašli žádný náznak toho, že by dopad na průměrnou globální teplotu měly výkyvy ve slunečním záření.

Současné období podle tvrzení autorů studií významně přesahuje přirozenou nestálost. „Z pomocných dat a také z naší rekonstrukce (klimatických podmínek) lze vyčíst, že míra oteplování v nedávné minulosti jednoznačně přesahuje přirozenou míru oteplování, kterou jsme propočítali. Je to další způsob, kterým lze pohlížet na výjimečnou povahu současného oteplování,“ řekl Raphael Neukom z univerzity v Bernu.

Ačkoliv cílem vědců nebylo určit, zda mají na současné klima zásadní vliv lidé, jejich výsledky jasně naznačují, že tomu tak je. „Nesnažili jsme se zjistit, co nedávné oteplení způsobuje. To bylo předmětem mnoha studií v minulosti a fakta pokaždé ukazují, že za tím stojí antropogenické příčiny,“ pokračoval Neukom. „Přímo to v naší práci neověřujeme. Můžeme pouze ukázat, že přírodní příčiny podle našich dat nestačí k tomu, aby způsobily míru oteplování a prostorový obraz, který nyní pozorujeme,“ dodal.

Mnozí vědci jsou kvalitou nových studií ohromeni. „Provedli to (studii) po celém světě s více než 700 záznamy za období 2000 let. Mají spoustu pomocných dat,“ řekla profesorka Daniela Schmidtová z univerzity v Bristolu, která se na výzkumu nepodílela. „A byli také velice opatrní při hodnocení dat i posuzování jejich zkreslení, která nevyhnutelně obsahují. Kvalita těchto dat a jejich pokrytí jsou tu skutečně největším pokrokem,“ dodala.

tags: #malá #doba #ledová #příroda #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Možnosti ve Fortnite
• Výlety v okolí Nýrska
• Jaké odpadkové koše Banquet vybrat?
• Definice těkavých organických látek
• Praktický koš na tříděný odpad