V poslední době se při kontrolách podmínek prodeje potravin v maloobchodu občas projevuje problém s hygienou. Inspektoři SZPI opakovaně nachází důkazy, že prostor prodejny bývá zamořen škůdci, hlodavce nevyjímaje. Škůdci mohou přes potraviny ohrozit zdraví spotřebitelů, např. myším trusem může do potravin skrze poškozené či otevřené obaly velice účinně pronikat celá řada původců závažných onemocnění!
Maloobchod nechává zpravidla řešení problematiky DDD na koncesních firmách, tedy na externích dodavatelích, kteří mají oprávnění DDD opatření provádět. Určitá znalost škůdců je však pro personál provozovny maloobchodu nezbytná. Dennodenní výskyt škůdců na provozovně, jako jsou mikroorganismy, hmyz, hlodavci, vniknuvší ptáci a jiná invazní zvířata, musí být sledován především personálem provozovny, a pokud se objeví, musí být neodkladně provedena opatření k jejich odstranění a k zamezení jejich šíření. Aby mohla provozovna učinit v souvislosti se škůdci optimální rozhodnutí, měl by personál disponovat znalostmi o nejčastějších škůdcích.
Pokud hovoříme o škůdcích v oblasti maloobchodních činností, tak se jedná o živočichy, jejichž činností vznikají škody na zboží a jiném materiálu ve skladištích zásob, v regálech. Řadí se k nim pochopitelně i škůdci lidského zdraví, tj.
Aby byla učiněna přiměřená, avšak účinná opatření v boji za bezpečné potraviny, mají potravinářské provozovny popsanou možnost, ale zároveň i povinnost zavést a provádět programy bezpečnosti potravin a postupy založené na zásadách HACCP (Hazard Analysis and Critical Control Points, analýza nebezpečí a kritické kontrolní body; pozn. red.). Zaměstnanci by proto měli být školeni v tom, že funkční systém HACCP je nástroj, který má pomoci provozovatelům maloobchodu dosáhnout vyšší úrovně bezpečnosti potravin. Celkový dohled a kontrolu nad dodržováním systému analýzy nebezpečí a stanovení kritických kontrolních bodů provádí vedoucí pracovníci provozovny maloobchodu, kteří také rozhodují o sporných nápravných opatřeních.
Avšak pro zabránění výskytu škůdců musí personál provozovny především provádět preventivní opatření. Jejich cílem je vytvořit uvnitř i v okolí provozovny podmínky nepříznivé pro jejich život, rozmnožování a zamezit jim přístup k látkám, které jsou jejich potravou.
Čtěte také: Batohy pro výlety: recenze
Dalšími příklady opatření proti pronikání škůdců do budov je zajištění těsnosti okenních a dveřních otvorů do skladů, do provozovny apod. Spodní část dveří do těchto prostor je třeba oplechovat, je nutné opravení poškozeného zdiva, např. zabetonování otvorů, kudy mohou pronikat hlodavci do objektu. V tomto směru se zapomíná na utěsnění průrazů zdmi, kde jsou vedeny rozvody teplé a studené vody, plynu, odpady a podobně; k těsnění je třeba zvolit takový materiál, který nemohou hlodavci prokousat, nesmí se zapomenout i na to, že těmito otvory často proniká i hmyz.
Pokud se týká prevence proti škůdcům, cestou je bezpodmínečné plnění postupů čištění a dezinfekce celé provozovny (od příjmu k prodejní ploše), prováděné v souladu se sanitačním řádem provozovny, a pracovník, který má službu a je zodpovědný za provedení denního čištění, musí být také účinně "tlačen" provádět záznam do formuláře "Čištění". Frekvence a rozsah úklidů závisí na charakteru provozovny, a nelze ji proto stanovit obecně platným předpisem. Pro úklid musí být vyčleněna dostatečná pracovní kapacita (obvykle se udává, že doba věnovaná této činnosti je kolem 20 % pracovní doby).
V podstatě lze rozlišit úklid běžný, velký a povšechný (generální). Rozsah vyplývá z konkrétních podmínek jednotlivých provozoven. Běžný denní úklid se provádí i několikrát během dne, nejlépe samozřejmě před zahájením provozu, v přestávkách či po skončení provozu. Všeobecný (generální) úklid se provádí 2-4x za rok. Při něm se provádějí opravy charakteru běžné údržby (vybílení, opravy nátěrů, opravy stěn, podlah a podlahových krytin apod.) a další potřebná opatření.
Kontrola dodržování požadavků na bezpečnost výrobků z hlediska mikrobiálních škůdců musí být maloobchodem zajištěna namátkovým odběrem vzorků pro laboratorní vyšetření a jejich rozborem v laboratoři, která má pro tuto činnost oprávnění stanovovat úroveň mikrobiologických a chemických znaků (toxiny) podle požadavků platné legislativy. Ideálním stavem pak je stanovení tzv. ročních plánů odběrů vzorků.
Vnitřní audit maloobchodu prováděný tak 1x ročně by měl mimo jiné zahrnovat i kontrolu účinnosti dezinfekce, dezinsekce a deratizace provozovny, záznam o kontrole i s přijatými závěry by měl být nejen založen v dokumentaci a archivován po určitou dobu, ale měl by být projednám s firmou, která byla maloobchodem zvolena k zajištění DDD.
Čtěte také: Tipy pro výběr malého černého koše
Odpad živočišného původu maloobchod ukládá do chlazeného kafilerního boxu nebo do mrazicí truhly označené VPŽP materiál III. Odpady musí být ukládány do k tomu účelu určených nádob, pravidelně odstraňovány z prostoru provozovny, vnější kontejnery na zkazitelný odpad musí být kryty víky proti vstupu škůdců. Pro odpady, které lákají škůdce, nebo je nebezpečí, že se v nich rozmnoží či ukryjí, se zřídí uzavřené sklady nebo zařízení.
Prodávané potraviny a hygienický způsob prodeje musí splňovat požadavky dané platnými právními předpisy EU. K těm zásadním patří především nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. Dalším předpisem je pak nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004, o hygieně potravin, v platném znění, které stanovuje pravidla hygieny prodeje potravin a pravidla osobní hygieny prodejců, také požadavky na systém bezpečnosti potravin založený na zásadách HACCP (Hazard Analysis and Critical Control Points, analýza nebezpečí a kritické kontrolní body; pozn. red.) definuje základní termíny, jako je např. Konkrétní podmínky k maloobchodním činnostem jsou potom ustanoveny přílohou II nařízení č. 852/2004. Povinností je samozřejmě víc.
Hlavním cílem hygienických pravidel, který musí maloobchod sledovat, je zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele s ohledem na bezpečnost potravin. Maloobchod by měl proto na úrovni maloobchodních činností identifikovat a vhodným způsobem omezovat všechna pro potraviny existující rizika. Pokud jde o úlohu státu, tak ta se v maloobchodě přesunula do oblasti prosazování zavádění a kontroly funkčnosti systémů bezpečnosti potravin.
Proto i kontrola, kterou Státní zemědělská a potravinářská inspekce jako příslušný orgán státního dozoru provádí, má stále více a více charakter tzv.
Jak často a jakým způsobem provádíte kontroly na přítomnost škůdců v provozu?
Čtěte také: Tyrkysové Odpadkové Koše: Detailní Recenze
Na všech našich prodejnách pravidelně a systémově 1-2x měsíčně provádíme deratizační kontroly. Deratizační firma samozřejmě postupuje podle zákona a hygieny. Ve všech hypermarketech a supermarketech jsou prováděny příslušnými odbornými zaměstnanci denní kontroly výskytu hlodavců, a to v rámci jejich denních pracovních povinností. Zároveň je každý týden kontrolována účinnost deratizačních nástrah. K odstranění používáme deratizační nástrahové stanice, feromonové lapače a polepové nástrahy. Pravidelná obnova nástrah probíhá každé tři měsíce.
Kontrola přítomnosti škůdců je prováděna v rámci nastaveného dokumentačního systému kritických bodů, a to jak prostřednictvím denního dohledu vlastních pracovníků, tak prostřednictvím pravidelných kontrol servisních pracovníků odborné firmy. Cyklus těchto kontrol je nastaven na max. 45 dní, přičemž v případě zvýšení možného rizika naroste četnost kontrol. Základem prevence je důsledné dodržování provozní hygieny prodejních, skladových i výrobních prostor včetně technologických zařízení.
Naši pracovníci provádějí v prodejnách kontrolu přítomnosti škůdců pravidelně každý týden. Této prohlídky s přesnými pravidly a pečlivou kontrolou nástrah se účastní regionální manažer společnosti s vedoucím filiálky. Závěrem každé prohlídky je záznam o jejím provedení a výsledku. Jednou za dva měsíce provádí externí firma obnovu všech nástrah a vlastní kontrolu prodejen včetně zázemí.
Obecně známá černá moucha je asi 7 až 8 mm dlouhá; klade až 2000 vajíček, a to především tam, kde se rozkládají organické látky (např. fekálie, kompost, odpady); z vajíček se líhnou beznohé bílé larvy, dlouhé až 12 mm; kukly velmi pevně ulpívají (např.
Označuje se také jako pekařský nebo kuchyňský šváb. Jedná se o cca dvoucentimetrového brouka, který se pomalu pohybuje; vyvíjí se v mouce a jeho larva potřebuje k vývinu více než rok; chovatelé ptáků, nebo rybáři si jako potravu pro ptáky, případně návnady larvy potemníka chovají; jedná se o "tučné" moučné červy; přičemž jeho příbuzní jako potemník skladištní a potemník ničivý se vyskytují také ve spížích a ve skladištích potravin; jedná se o menší, zhruba půl centimetru velké tmavohnědé brouky.
Dělnice je 2 až 2,5 mm dlouhá, jantarově žlutá, hrot zadečku je tmavý; je teplomilný a vyskytuje se v dobře vytápěných budovách (např.
Je až 9 cm dlouhá; známá je její obrovská rozmnožovací schopnost; v jednom vrhu je čtyři až osm mláďat a v průběhu roku může být čtyři až šest takových vrhů; upřednostňuje suché prostory, může se však dobře přizpůsobit i jiným podmínkám, např. v chladírnách; typické jsou známky hlodání, (drobňoučký) myší trus a charakteristický zápach po myšině; nahlodává potraviny, textilie, papír a kůži a znečišťuje je exkrementy, může přenášet různá infekční onemocnění (např.
Boj a ochrana proti škůdcům se provádí hlavně postřiky insekticidů, kladením rodenticidů a používáním dezinfekčních prostředků při úklidu. Insekticidy jsou přípravky hubící hmyz tím, že např. vnikají do jeho těla požerem, vdechnutím či dotykem, používají se ve formě poprachů, postřiků nebo v lapačích. Rodenticidy jsou prostředky k hubení škodlivých hlodavců, např. Dezinfekční prostředky se používají k usmrcení mikrobů. Boj se škůdci má tři pilíře - dezinfekci, dezinsekci a deratizaci (zkracujeme na DDD).
Zatímco dezinfekce je zbavování prostředí infekce záměrným odstraňováním nebo ničením choroboplodných zárodků, tak dezinsekce je odhmyzování - hubení hmyzu a škodlivých členovců především chemickými prostředky. Derazitace je potom hubení škodlivých myšovitých hlodavců, tj. potkanů, krys, hrabošů a myší. Jediné slovo, které v souvislosti s DDD musí maloobchod skloňovat, je účinnost.
Hemží se vám v květináči nebo na vlhkém místě v bytě nebo na zahradě hmyz, který skáče jako blechy? Jedná se chvostoskoky. Na rozdíl od blech chvostoskoci nekoušou ani nešíří nemoci. Řadí se tak spíše mezi obtížné škůdce. Přitahuje je vlhkost, velmi rychle se množí a páchají škody na choulostivých sazenicích.
Chvostoskoci (latinsky Collembolla) měří nejčastěji okolo 1,5 mm, některé druhy jsou i větší. Barvu těla mají různorodou, dospělci bývají bělaví, hnědí, šedí nebo černí. Zdá se vám to moc barev? Existuje přes 8 tisíc druhů chvostoskoků. Své jméno dostali chvostoskoci podle schopnosti vyskakovat až několik centimetrů vysoko pomocí ocasního vidlicového útvaru (furcula) zastrčeného pod břichem.
Doma na chvostoskoky nejpravděpodobněji narazíte v květináči. Při prvním výskytu je lze zaměnit za jiný hmyz. Když se substrát v květináči hemží droboučkým hmyzem, první identifikace je podle létání a zbarvení. Rozeznáte je podle tykadel. Chvostoskoci mají na hlavě dvě tykadélka, blecha žádná tykadla nemá.
Většina chvostoskoků jsou neškodní všežravci, kteří se živí rozkládající se organickou hmotou. Některé druhy chvostoskoků však mohou poškozovat křehké sazenice okusováním kořenů a listů. Poškození sazenic se projevuje drobnými, zaoblenými jamkami na mladých listech nebo kořenech nebo nepravidelnými otvory v tenkých listech.
V přírodě hrají chvostoskoci významnou roli v cyklu rozkladu organické hmoty a šíření půdních mikroorganismů. Jsou ukazatelem znečištění půdy. Chvostoskoci žijí v půdě, v kompostu, v listovém opadu, pod kůrou a tlejícím dřevem, v bahně kaluží. Živí se rozkládajícím se rostlinným materiálem, houbami, plísněmi a řasami. Vyskytují se také na povrchu stojatých vod a kaluží.
Chvostoskoky přitahuje vlhkost. Když jejich prostředí venku vyschne, přesouvají se k bazénům a mohou se dostat do domu. Přitahuje je také světlo, takže lezou do domu okny nebo pod dveřmi. Po vniknutí do domu lezou a hledají vlhkost, mohou se usídlit v okolí podlahových odtoků nebo ve vlhkých sklepích. Nejčastěji se stane, že se chvostoskoci přemnoží doma v květináčích. Domů si je zavlečete na nově zakoupené rostlině, či v okamžiku, kdy přemísťujete dovnitř rostlinu, která byla venku.
Chvostokoků se zbavíte vysušením substrátu, křemelinou, nimbovým olejem, postřikem na bázi deltamethrinu nebo mechanicky vysavačem. U chvostoskoků v květináčích postupujte podobně jako při výskytu smutnic: omezte zálivku a mezi zálivkami nechejte substrát vyschnout. Zamezíte zahnívání kořínků, které pak chvostoskoci požírají. Nenechávejte stát vodu v podmiskách pod květináči. Tohle mechanické řešení vás možná nenapadne, ale je poměrně účinné. Sacímu tahu vysavače se chvostoskoci neubrání a vy tak během chvilky zlikvidujete většinu dospělců.
Trápí vás chvostoskoci na zahradě? Venku se jich zbavuje hůře než vevnitř, ale jde to. Poprašte inkriminované místo křemelinou. Chvostoskoky vysuší a roztrhá ostrými hranami. Chvostoskokům nesvědčí kontakt s přírodním insekticidem NeemAzal s nimbovým olejem. Zálivkou stačí polít substrát. Při velkém zamoření přichází na řadu chemie. Ostatní insekticidy nemusí zabrat, chemická likvidace chvostoskoků není snadná záležitost.
Posypte substrát v napadeném květináči jedlou sodou. Chvostoskoci ji pozřou, zrníčka sody se v nich expandují a škůdce doslova roztrhají. Funguje to podobně, jako jedlá soda na mravence. Do zasaženého květináče zapíchněte do substrátu tři až čtyři zápalky, hlavičkou dolů. Síra a fosfor se uvolní do půdy a chvostoskoky by měly zahubit. Stejná babská rada doporučuje zápalky proti smutnicím. Máte-li rádi domácí tipy, můžete tento postup likvidace chvostoskoků vyzkoušet.
Levným řešením problému s chvostoskoky v koupelně je ocet. Jeho kyselosti neodolají, ocet je spálí.
Chcete dát zbytkům jídla a organickému odpadu sekundární význam? Mohou Vám s tím pomoci žížaly. Pokud dokážete překonat počáteční šok z chovu červů jako domácích mazlíčků, vermikompostování se může stát vaším koníčkem, jakož i jednoduchým způsobem, jak získat hnojivo bohaté na výživu.
Vermikompostování je proces, kdy červi požírají přírodní materiál, jako jsou slupky ze zeleniny a ovoce, a pak ho rozkládají trávením. Trávící ústrojí žížal obsahuje enzymy, které neutralizují choroboplodné či jinak škodlivé zárodky obsažené v bioodpadu a proměňují ho na vermikompost - materiál bohatý na živiny, který dokáže z půdy udělat ráj pro rostliny.
Vermikompostování a kompostování jsou podobné v tom smyslu, že jejich cílem je rozložit organickou hmotu na materiál bohatý na živiny, který můžete využít ve své zahradě. Rozdíly spočívají v množství času, který tyto dva procesy zaberou, jak a kde se provádějí a jaké jsou jejich konečné výsledky.
Jednou z největších výhod vermikompostování je, že červí kompost má často mnohem vyšší obsah živin než tradiční kompost. Tradiční kompostování vyžaduje větší fyzickou aktivitu, protože musíte kompostovou hromadu vrstvit a často ji obracet. Vermikompostování má naproti tomu větší flexibilitu, pokud jde o počasí a požadavky na prostor. Svůj vermikompostovací box můžete mít kdekoli, kde teploty nejsou příliš extrémní, uvnitř nebo venku. Můžete kompostovat uvnitř v bytě, i když nemáte moc místa.
Pokud právě začínáte, tak vše, co musíte udělat, je vytvořit na dně chovného boxu podestýlku. Na podestýlku je vhodné použít drcený papír, lepenku, slámu, seno, suché listí, kokosové vlákno a nebo dřevěné třísky.
Krmení vašich žížal je jednou z nejdůležitějších částí procesu zpracování bioodpadu. Podstatné je věnovat pozornost tomu, co a kolik jim nabízíte. Kalifornské žížaly mohou jíst různé organické materiály včetně zbytků ovoce a zeleniny, kávové sedliny a čajových sáčků.
Často se v článcích na toto téma dočtete, že byste se měli vyhnout citrusovým plodům a slupkám, protože jsou kyselé a červi je obtížně tráví. Z osobní zkušenosti však vyplývá, že se za tímto druhem bioodpadu jen tak zapráší. Možná byste nečekali, že žížaly lze přikrmovat i suchým pečivem, či přímo shnilým ovocem či zeleninou.
Důležité je při krmení kombinovat bioodpad, který se rozkládá rychle (třeba měkké ovoce) s bioodpadem, který degraduje pomaleji (dejme tomu slupky od brambor, seno..). Do vermikompostéru však rozhodně nepatří žádné živočišné nebo mléčné výrobky, skořápky od vajec (žížaly si s nimi nedokážou poradit, protože je nemají jak rozmělnit) a hlavně si prosím dejte pozor na bioodpad infikovaný hmyzem (typicky octomilkami).
U krmení vašich žížal je podstatné získat informaci o tom, kolik jedí. Sledujte to pozorně; klíčem k rozvoji vaší násady žížal je zajistit, aby měla vždy správné množství jídla (a tedy i vlhkosti, která z bioodpadu přechází do vermikompostu). Když je systém v nerovnováze, poznáte to docela rychle. Při zakládání vermikompostu se často stane, že se žížalí násada potřebuje přizpůsobit novému prostředí. Tím pádem po dobu aklimatizace (max 2 týdny) bude spotřeba biologického materiálu nižší.
Pokud můžeme poradit, tak ze začátku je dobré bioodpad krájet, nebo mixovat na menší kousíčky a ideálně je zahrabávat do násady. Tím se zkrátí čas potřebný na degradaci těchto biozbytků. Rozhodně žížaly nepřekrmujte! Pokud žížaly překrmíte, přebytek může začít hnít a způsobovat nepříjemný zápach. Může dojít k hnilobě a nahromadění tepla, což může dokonce červy i zabít.
Pravidelně lehce prohrabávejte materiály v chovné nádobě pomocí malé ruční lopatky nebo přímo ručně (doporučujeme použít tenké gumové rukavice) tak, abyste do boxu dostali vzduch. Ideální je si proto obstarat lékařské gumové rukavice, s pomocí kterých Vám to půjde jedna radost.
Umístěte svůj vermikompostér mimo přímé slunce, protože teplo ze slunce může vysušit velmi důležitou kůži vašich červů, což by nemuseli přežít. Přímé sluneční světlo taktéž prohřívá obsah kompostéru. Příliš vysoké teploty, třeba dlouhodobě nad 30 stupňů Celsia, žížalám nesedí. V chladných měsících umístěte kompostovací koš do nejteplejší části garáže nebo sklepa, nebo třeba na chodbu přímo ve vašem bytě.
Žížaly zakrmujte pokaždé v různých oblastech koše. Pokud zaznamenáte zápach čpavku, vězte, že v chovné nádobě kompostéru probíhá anaerobní rozklad. To znamená, že prostředí je příliš vlhké a vaše půda může být dokonce podmáčená, což může mít za následek smrt vašich červů. V tuto chvíli je dobré vypustit spodní nádobu, přidat novou suchou podestýlku a promíchat obsah nádoby tak, aby se do ní dostalo více kyslíku.
Pokud se k vašemu chovu nemohou dostat octomilky nebo jiný invazivní hmyz, klidně můžete nechat kompostér bez vrchního víka proschnout. Obden obsah chovné nádoby prohrabávejte. Obvykle stačí jednou týdně. Jedním ze způsobů, jak zjistit vlhkost v chovném boxu, je vzít hrst materiálu z koše a vymáčknout ho. Pokud vyteče voda, máte příliš mokrý koš. Malé množství plísní je docela normální a nemusíte se ho obávat.
Kompostovat můžete, pokud teploty nejsou pro žížaly příliš nízké. Při teplotách pod 10 stupňů Celsia se produkce kompostu zpomaluje. Ovocné mušky se mohou stát problémem při hnijícím bioodpadu. Protože je přitahuje fermentace ovoce a zeleniny, musíte zabránit tomu, aby se do vašeho kompostéru dostaly přímo nebo prostřednictvím jejich vajíček či larev. Izolujte bioodpad v igelitových pytlíčcích, pokud to není nezbytné mějte chovnou nádobu vermikompostéru vždy přikrytou vrchním víkem opatřeným netkanou textilií.
Podmínky uvnitř nádoby na chov červů by neměly být příliš vlhké a anaerobní. Sklízejte za tři až šest měsíců, v závislosti na tom, kolik červů máte, jak moc se množí a jaké druhy bioodpadu máte v koši. I když si to možná bude vyžadovat určité pokusy a omyly, zřízení vlastního chovu kalifornských žížal je rozhodně obohacující způsob, jak sledovat přírodu při práci a více se zapojit do zvelebování prostředí, v kterém žijete.
tags: #malý #černý #červ #v #odpadu #identifikace