Příroda zklidňuje, uzemňuje, inspiruje, ukazuje nám svoji krásu a pomáhá nám přijmout přirozený cyklus života. Je pro nás lidi životně důležitá, byť si to možná často neuvědomujeme. Naším přáním je vracet pozornost k přírodě a užívat si, co nám přináší. Věnovat pozornost přírodě a užít si její krásu.
Ochrana přírody není něco, co by šlo ruku v ruce s rozvojem měst a našim světem. Přiznejme si, že vyasfaltovaná parkoviště a železobetonové stavby moc bohatosti přírodě nepřidávají. Nicméně i ve městech se nachází místa, která představují kousek přírody doslova na dosah našich rukou. Jsou jimi městské parky, jež tak rádi využíváme ke klidnému posezení, prvním schůzkám, relaxaci či provozování řady sportů.
Proč ale nedat v parku kousek místa i přírodě? Proč nezaložit na jejich nevyužívaných okrajích malé motýlí louky poskytující útočiště lučnímu kvítí a řadě hmyzích druhů? Odměnou by nám nebyl jen dobrý pocit z pomoci přírodě, ale také možnost pozorovat řadu rostlinných a živočišných druhů, se kterými se ve městě tak často nesetkáme. A že se podobná oblast do našich městských parku nehodí? Ale kdeže, proč to jinde jde a u nás ne?
Londýn je právem považováno za kosmopolitní město, kde se mísí různé módní vlny, včetně té zaměřující se na ochranu přírody. Nepřekvapí tedy, že se město všelijak snaží široce podporovat cyklistiku, úsporné technologie a mnohé další „zelené technologie“, na které si jeho obyvatelé vzpomenou. A že si vzpomenou na mnohé. Dojděte se někdy projít po místních parcích a ve srovnání s parky v Praze budete velice překvapeni. Oproti parkům u nás se i zde myslí na přírodu.
Když se podíváte v parku pozorněji, brzy si všimnete, že ne všechny travní plochy jsou vzorně zastřiženy na tzv. anglický trávník; sen a cíl mnoha českých chalupářů. Naopak jsou zde místa, kde je ponechána mnohem vyšší tráva vlastnímu vývoji. Nejedná se o lajdáctví obsluhy sekačky či nedostatku paliva, ale o záměr obohatit druhovou rozmanitost těchto zelených ploch města. Tyto místa jsou ponechávány s vyšší trávou cíleně. Dávají vzniknout tzv. motýlím loukám, místům, která se nekosí pravidelně v krátkých intervalech, ale jen jednou, dvakrát do roka, aby se zde mohly rozvíjet luční společenstva.
Čtěte také: Batohy pro výlety: recenze
Taková motýlí louka je oproti trávníku od jara do podzimu barevná a to téměř bez jakékoliv práce či zásahů. Když se podíváte ještě blíže, uvidíte množství rozkvetlých lučních květin, které vytvářejí pestrou mozaiku a nabídku pro mnoho hmyzích druhů. Ty mohou sloužit pro naše potěšení při pozorování, ale taktéž slouží jako nižší stupeň v potravním řetězci, což může ještě více zvýšit bohatost druhů v parcích a jejich okolí. Tím pádem přibyde i vyšších druhů zvířat, na které se můžeme chodit rádi podívat.
Postupně se motýlí louky šíří i napříč Českou republikou přes zahrady soukromníků až po místa pod patronací ochránců přírody či (velice pozvolna i) státních organizací. Mnoho lidí si uvědomilo jedinečnou krásu rozkvetlého lučního kvítí a široké škály roztodivného hmyzu, který zde žije. To jim unifikovaný anglický trávník (v podstatě taková travní poušť) poskytnout nemůže. Rozhodli se tak, že část svého pozemku ponechají přírodě, ať si sama osídlí kousek dle svého uvážení. I malý kousek záhonku či trávníku ponechaný přírodě slouží jako nedocenitelný ostrov života.
Zůstává tedy otázkou, proč se stále v českých a moravských městech udržují všude v parcích umělé trávníky o správné výšce? Proč se na okrajích parků či v místech ne zcela pěkných, neponechá kousek místa přírodě? Zeptejme se správců parků, jestli by nebyli ochotni ponechat pár metrů čtverečních bez pravidelného posečení a zahradnických úprav. Chtějme návrat „divoké“ (jakkoliv se toto slovo může zdát zde úsměvné) přírody i do srdcí našich měst.
Je přeci škoda, když chcete dětem ukázat něco z přírody, být nucen cestovat za hranice města na venkov, když podobný kousek můžeme mít přímo v parku za rohem. Pokud ponecháme v přírodě prostor a čas pro přirozeně kvetoucí rostliny, brzy se na místě objeví hmyzí druhy přilákány touto nabídkou. Naskytne se nám nevídaná podívaná a možnost poznat svět přírody mnohem více do hloubky, aniž bychom museli opustit hranice města. A pokud vás neoslovuje snaha ochrany přírody, záležitost má i ryze ekonomický význam.
Motýlí louku nemusíte tak často sekat, takže majitel pozemků (v tomto případě město a tedy my, plnitelé rozpočtů) ušetří náklady za samotné kosení… Není to téměř ideál? Pomoci přírodě a ještě ušetřit? Je to moc idealistické, chtít po městu zajímavé místo pro život? A pokud ano, nezapomínejte, že pomoci můžete vlastním příkladem i Vy. Až příště budete brát do ruky sekačku, uusnadněte si práci a vynechte kousek zahrady někde v rohu. Uvidíte, jak se vám příroda odmění kvetoucím lučním kvítím.
Čtěte také: Tipy pro výběr malého černého koše
Čím dál více z nás se v poslední době zabývá o něco ekologičtějším způsobem života. Třídíme odpad, sázíme novou zeleň, jíme ekologicky. Pojem les v nádobě pro nás může znít poměrně abstraktně, ale i tak je možné si jej vytvořit a také ho nadále udržovat. A co víc, není to vůbec nic složitého, takovýto malý kousek přírody si zvládne s trochou pomoci vytvořit i malé dítě.
Jediné, co musíte po vytvoření tohoto ekosystému udělat - je to, abyste si ho postavili na nějaké místo, kam dopadá sluneční záření. Ačkoliv si takovéto věci můžeme přímo zakoupit, není nic lepšího, než si je udělat sami doma. Jako první si musíme připravit odvodnění. A to ve formě šterku či písku ve vrstvě zhruba 4 cm. Poté vložíme uhlí, které bude mít za úkol filtrování vody. Poté přisypeme půdu, do které dáme naše rostliny, které jsme si připravili. Mezi rostliny samotné nezapomeneme naklást i vrstvu mechu.
Mezi jednotlivými kroky mírně zavlažujeme, poté to nebude potřeba, les bude mít svůj vlastní život jako ten skutečný. Pokud v sobě máte kreativního ducha, můžete les dozdobit malými kamínky nebo kousky kůry od stromu. Pokud se v době jednoho až dvou týdnů od výroby na stěnách nádoby začně srážet vodní pára, znamená to, že je vše tak, jak má být. Pokud tam nebude nic, přidejte trochu vody a čekejte dalších několik dní. Jestliže bude páry moc, staší nádobu na pár hodin otevřít.
Ochranu přírody a krajiny v CHKO Pálava vykonává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR prostřednictvím Správy CHKO. Pálava byla chráněnou krajinnou oblastí vyhlášena v roce 1976 na rozloze 83 km2. Rámcově se správa území řídí Plánem péče o CHKO (aktuálně platný je pro roky 2016-2025). Ochrana přírody je odstupňována zařazením území do čtyř zón, přírodně nejcennější části jsou chráněny jako maloplošná zvláště chráněná území. Výjimečné stromy jsou vyhlášené památnými stromy.
Pálava leží v biosférické rezervaci Dolní Morava a některé její části jsou zařazeny jako mezinárodně chráněné mokřady podle Ramsarské úmluvy. Celá CHKO je vyhlášena jako stejnojmenná Ptačí oblast soustavy Natura 2000 a leží zde několik Evropsky významných lokalit. Přírodní části zdejší krajiny jsou součástí sítě Územního systému ekologické stability. Nejcennější části Pálavy jsou chráněny v 16 MZCHÚ. V současné době je na území CHKO Pálava 7 stromů chráněných státem jako tzv. památné stromy.
Čtěte také: Tyrkysové Odpadkové Koše: Detailní Recenze
Jedním z nejdůležitějších úkolů Správy CHKO je plánování a zajištění ochranářského managementu - aktivní péče o rezervace i přírodu ve volné krajině. Charakteristický krajinný ráz je jedním ze znaků krajiny. Jihomoravský klenot, kde žije kromě kudlanky nábožné i největší kobylka Evropy - ikonická kobylka sága - více než 10 cm velká trnitá obluda, jež je obávaným predátorem hmyzí říše.
Na stepní louce nedaleko vesničky Nenkovice na Kyjovsku najdeme nejen plno vzácných rostlin, ale také motýlů a jiných živočichů. Jihomoravské stepi jezdili obdivovat milovníci přírody nejen z celé ČR. Bohužel se ale o ně řadu let nikdo nestaral, a proto je začaly pohlcovat náletové dřeviny a agresivní trávy a invazní rostliny jako kanadský celík, středomořská lékořice, severoamerické astry a akáty a čínský strom z pekla - pajasan. Následkem toho se bohatě kvetoucí stepi, kde se ve větru vlnily dlouhé vousy stepních kavylů, změnily na neprostupnou džungli.
Mokřadní Trkmanské louky na jižní Moravě jsou jedním z nejcennějších slanisek v Česku. Rostou zde slanomilné rákosiny nebo kriticky ohrožený pcháč krátkohlavý, hrozí však jejich vymizení. Unikátní prostor, který se podařilo vyrvat ze spárů developerů. Dnes toto věhlasné místo chráníme nanejvýš pozoruhodným způsobem. Pravidelně ho totiž necháváme rozjezdit tanky, vypalujeme, udržujeme naším vlastním buldozerem nebo bagrem a také stádem koz a ovcí.
Jedná se o nejbohatší lokalitu na výskyt vážek ve střední Evropě a o jednu z prvních, kde ochranáři začali stavět ochranu přírody na hlavu, či vlastně spíše na nohy. Nejen za pomoci pastvy zvířat a motorových pil nemilosrdně vymýtili zdejší náletové březové lesíky. Z laické veřejnosti by na bývalých odkalištích rud původní přírodu hledal málokdo, ale opak je pravdou - hned čtyři druhy orchidejí, jedna z nejbohatších lokalit výskytu vážek na celém území CHKO Broumovsko, unikátní brouci i samotářské včelky a kutilky, lokalita našeho největšího, až 18 cm dlouhého čolka velkého a celá řada dalších paradoxů a zajímavostí.
Prosluněná mateřídoušková stráň na dohled od vyhlášené památky Hospitál Kuks v Brodu nad Labem je první nevládní rezervací pro plazy v Česku. Poté, co se tu přestala pást zvířata, začala louka s řadou vzácných rostlin zarůstat a záchrany se jí dostalo za pět minut dvanáct. Mělké rašeliniště je unikátní nejen pro specifickou půdu, která se tu houpe pod nohama. Rostou zde vzácné druhy rostlin, například ostřice šedavá nebo vachta trojlistá známá jako hořký jetel, který je vhodný třeba na zmírňování kocoviny.
Duny a vodní oázy skoro jako v Africe. V létě extrémně prosluněné písčiny nedaleko vyhlášené rekreační oblasti u zatopených písníků Oplatil, kde se po dobře odvedené práci můžete smočit i Vy. Prosluněné písčiny s malými jezírky patří mezi nejcennější mokřadní a písčité lokality na Pardubicku a na kráse jím neubírají ani nad nimi vedoucí elektrické dráty. Žijí zde vzácné modré žáby nebo ohrožení motýli, ke svému přežití však potřebují více prostoru.
Mateřídouškou provoněné stráně, které jsou Eldorádem mimořádně vzácných motýlů balancujících na samé hraně jejich další existence. Buďte těmi, kdo zvrátí jejich tragický osud v příběh se šťastným koncem. V mimořádně rozmanitých prosluněných sadech a stráních plných mateřídoušek, krvavců a dobromysli žije řada vzácných druhů, mezi které patří třeba celoevropsky vymírající modrásek černoskvrnný, který zde má největší populaci v Česku. Pomozme zachovat modráskův domov a místní vzhled krajiny vyznačující se stráněmi se solitérními stromy a keři.
Takzvané svědecké vrchy, které se od pradávna tyčí nad úrodným krajem Polabí, hostí na svých svazích vzácné orchideje, bylinky i nebesky modré hořce. Navzdory tomu, že každá z těchto lokalit je významná pro svoji jedinečnost, ještě větší význam mají jako celek, díky vzájemnému propojení některých populací. Dříve zde řádily tanky, dnes patří část bývalého vojenského prostoru v Milovicích velkým kopytníkům. Spolu s nimi rozsáhlé planiny obývají také vzácní ptáci či motýli, jako je kriticky ohrožený modrásek hořcový Rebelův. Protože zvířata nezvládají všechny porosty spásat, oblast zarůstá křovím a nálety, které je třeba redukovat.
Málokdo by asi na skalnatých svazích čekal ovce a kozy. Málokdo by tohle neuvěřitelně romantické místo čekal právě v Praze. Kozy a ovce v Radotínském údolí spásají a udržují bující křoviny na uzdě. Skalní step Třesina zanikala pod hradbou náletů. Dnes tu velmi hojně poletují vzácní okáči metlicoví a skalní. Na jaře vás tu uchvátí třeba koniklece, včelníky a třemdavy. Stráň je domovem hořečku nahořklého, který je v Česku kriticky ohrožený. Kromě něj se zde vyskytují také další rostliny, ptáci či motýli a Kounický svah díky tomu tvoří ojedinělou přírodní oázu mezi řepkovými a kukuřičnými poli v okolí Prahy.
Na vrcholcích zdejších nejznámějších vyhaslých sopek, jako je Raná, Oblík či Milá, se snažíme zachránit kromě řady jiných i vymírajícího okáče skalního. Bývalý vojenský prostor je pokladnicí přírodních klenotů. Je to ale také první místo v Česku, kam se vrátili vlci. Najdeme tu nejbohatší českou populace celoevropsky vymírajícího modráska černoskvrnného, zajímavé pidikapradinky vratičky, tajemnou rostlinu ptačí nohu maličkou, orchideje a nedozírné lesy, kde můžete slyšet rochat daňky, při troše štěstí je i přímo zahlédnout na vlastní oči. A hlavně - jedno z mála míst v ČR, kde můžete doopravdy „lelkovat“ - tedy poslouchat i pozorovat tajemné lelky lesní.
| Kategorie ochrany | Počet lokalit | Příklady lokalit |
|---|---|---|
| Maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ) | 16 | (neuvedeno konkrétně) |
| Památné stromy | 7 | Mikulov (4 stromy), Klentnice, Horní Věstonice, k. ú. (1 strom každý) |
tags: #malý #kousek #přírody #co #to #je