Mapa klimatických oblastí Československa: Podrobný průvodce

Snaha popisovat a škatulkovat svět kolem sebe je lidem vlastní. Rádi máme ve věcech pořádek, líbí se nám, když je ve všem zavedený nějaký systém. Jenže taková snaha se může obrátit proti nám. Třeba když se pokoušíme pěstovat nějaký druh rostliny v klimatu, který mu nesvědčí. Rady vyčtené z chytrých knih nám tu ne vždy pomohou.

Na Labské boudě se jahody pěstují špatně a s broskvoněmi v Beskydech taky velkou parádu neuděláte. Proč? To je snad každému jasné. V ne zrovna malých kopcích bývá docela chladno po celý rok, jaro a tání tam nastává docela pozdě, půda je tam promrzlá a přes léto zase vyfoukaná do sucha. Zimy jsou tam opravdu pořádné. Jahody a broskvoně jsou moc citlivé na to, aby se jim tu dařilo. Nepanuje tam to správné klima pro jejich pěstování. Zkrátka, není to ta správná klimatická oblast. Jinde by se jim dařilo o poznání lépe. Kde? Tím, že se pokoušeli na mapě světa, Evropy, potažmo Česka odlišit a zakreslit různé klimatické oblasti příhodné pro pěstování všech možných a nemožných druhů hospodářsky významných plodin. Odhalovali přitom různé vztahy.

Klasicky mezi nadmořskou výškou a teplotou, protože v nížinách bývá o cosi tepleji, než na vrcholcích hor. U nás platí, že přidat 100 metrů nadmořské výšky, to znamená „ubrat“ 0,61 °Celsia z průměrné roční teploty. Někde totiž objevíte oblasti s výraznějším slunečním osvitem a počtem bezmračných nebo nedeštivých dní. Jinde je nedeštivo a teplo, ale třeba taky pořádné sucho. Někde se s určitou sezónní pravidelností objevují bouřky. A to z hlediska pěstitelství může znamenat, že vám úrodu potlučou kroupy.

Jinde jsou srážky rozloženy do řady deštíků, které v sezóně vlídně zavlažují. A onde zase největší díl srážek přichází v zimě, ve formě sněhu. Většina srážkové vláhy je tu dostupná jen z toho, co nasněží a roztaje. Jinde je jaro krátké, léto dlouhé. Různí badatelé dávali dohromady údaje z meteorologických měření, zapojovali různá pozorování. Inspirovali se podobnými přístupy ve světě, kterým pak dávali nějakou regionálněji vypadající, místu více odpovídající, podobu.

Na počátku 18. století se tak mihla odbornou literaturou jakási Suppanova klasifikace, z níž německý klimatolog Wladimir Köppen přepracováním v roce 1884 vytvořil Köppenovu klasifikaci. Je vytvořena podle rozložení teplot vzduchu a atmosférických srážek ve vztahu k vegetaci. Dočkala se řady přepracování, ale zhruba od roku 1936 se usadila na podobě, která stanovuje pět hlavních klimatických pásem a jedenáct základních klimatických typů. Pojmenovány jsou jako Mírné oceánské klima (nachází se v nižších a středních polohách území ČR); Vlhké kontinentální podnebí s teplým létem (vyšší podhorské polohy); Subarktické klima (nachází se v horských polohách území Česka) a nakonec ET (nejde o mimozemšťany, je to klima tundry - u nás poplatné pouze vrcholovým partiím Hrubého Jeseníku a Krkonoš).

Čtěte také: Dopad na životní prostředí Frýdlantsko

Klasifikace klimatu

Účelem klasifikace podnebí je stanovení klimatických typů a vymezení klimatických oblastí jak v globálním měřítku na Zemi, tak v jednotlivých geografických oblastech. Třídění probíhá podle mnoha kvalitativních a kvantitativních hledisek jako jsou teplota vzduchu a půdy, atmosférické srážky, výpar aj. Vůbec nejrozšířenější a nejpoužívanější klasifikací je Köppenova klasifikace podnebí, která spadá do konvenčních klasifikací. Klasifikace klimatu mají jednu velikou nevýhodu, a to že vychází z poměrně dlouhé řady klimatických měření. Proto nevypovídají o klimatu, který odpovídá současnosti, ale minulosti. Například velmi používaná Quittova klasifikace z roku 1971 je postavena na datech z období 1901-1950.

Köppenova klasifikace podnebí

Köppenova klasifikace podnebí je konvenční klasifikace podnebí, která je zároveň nejrozšířenější a nejpoužívanější klasifikací podnebí. Jejím autorem je německý klimatolog Wladimir Köppen. Klasifikace je utvořena podle rozložení teplot vzduchu a atmosférických srážek ve vztahu k vegetaci. K jejímu přepracování došlo roku 1918 na základě zohlednění většího množství získaných meteorologických dat. V Köppenově klasifikaci je stanoveno 5 hlavních klimatických pásem s 11 základními klimatickými typy. Klimatická pásma jsou značeny velkými písmeny: A-E.

• Cfb - mírné oceánské klima; nejchladnější měsíc v průměru nad 0 °C (-3 °C), všechny měsíce s průměrnými teplotami pod 22 °C a nejméně čtyřmi měsíci v průměru nad 10 °C. Žádný významný rozdíl srážek mezi sezónními obdobími.
• Dfb - vlhké kontinentální podnebí s teplým létem; nejchladnější měsíc v průměru pod -0 °C (-3 °C), všechny měsíce s průměrnými teplotami pod 22 °C a nejméně čtyřmi měsíci v průměru nad 10 °C.
• Dfc - subarkrtické klima; nejchladnější měsíc v průměru nižší než 0 °C (-3 °C) a 1 až 3 měsíce v průměru nad 10 °C.

Quittova klasifikace podnebí

Quittova klasifikace podnebí je nejpoužívanější klasifikací na území ČR i SR. Oproti Köppen-Geigerově vznikala pro regionální, resp. státní úroveň (pro ČSSR) a je tedy jemnější. Systém klasifikace vytvořil český klimatolog Evžen Quitt a publikoval ho roku 1971 v díle Klimatické oblasti Československa. Při určení klimatických oblastí autor vycházel z klimatologických dat období 1901-1950 a z území republiky rozčleněného na čtverce o straně 3 km (900 ha). Tímto způsobem vzniklo pro ČSSR 23 jednotek ve třech hlavních oblastech: v teplé pět (T1 až T5), v mírně teplé 11 (MT1 až MT11) a v chladné sedm (CH1 až CH7). Nejvyšší číslo u uvedených jednotek znamená vždy nejteplejší a nejsušší oblast (T5, MT11 a CH7). Na území naší republiky se vyskytuje jen 13 z 23 jednotek (ostatní se nacházejí na území Slovenska) ve třech klimatických oblastech. Samostatný příspěvek ke Quittově klasifikaci je zde.

Oproti tomu, Köppenova klasifikace nebyla dokonalá. Byla dobrá pro vykreslení představ o tom, jak to zhruba funguje v Evropě, ale ve větších měřítcích a detailech docházelo ke zkreslení. Proto také český klimatolog Evžen Quitt přišel v roce 1971 s vlastní, podrobnější verzí. Mapu tehdejší ČSSR překryl sítí čtverců (každý 3x3 kilometry, respektive 900 hektarů), a pustil se do toho z gruntu znovu. Na základě mravenčí práce odlišil klimatických oblastí třiadvacet. Ne, vypisovat je tu všechny nebudeme. Používané je to dodnes, ale s respektem k tomu, že pan Quitt vycházel z klimatických dat a měřeních z období 1901 - 1950. Takže to dnes ne všude úplně odpovídá originálu.

V rámci klasifikace podnebí či klimatu se v podmínkách ČR používají také dlaší klasifikace. Do této skupiny efektivních klasifikací podnebí určených indexy se řadí Langova klasifikace (1915), Minářova (1948), Končekova (1957) neboli klasifikace Atlasu podnebí ČSR (1958) a klasifikace M.

Čtěte také: Imisní zátěž lesů: Aktuální stav

Langova klimatická klasifikace

Langova klimatická klasifikace, jež se používá zejména pro zemědělské účely, vyjadřuje vlhkostní poměry na našem území zavedením tzv. Langova dešťového faktoru označovaného „L“ nebo „(L) Df“. Hodnota tohoto faktoru se vypočítá jako poměr průměrného ročního úhrnu srážek v mm ku průměrné roční teplotě vzduchu daného místa ve °C. Vzhledem k tomu, že s rostoucí nadmořskou výškou se většinou zvyšuje průměrný úhrn srážek a snižuje průměrná teplota vzduchu, je L (Df) přímo úměrný nadmořské výšce. Podle L (Df) je pak vymezeno šest klimatických typů. Našemu území však odpovídá pouze typ semiaridní, semihumidní a humidní. Tuto klasifikaci by tedy bylo možné řadit i mezi globální, ale vzhledem k propracovanosti typů vyskytujících se právě u nás (uvedení plodin), ji řadím mezi regionální.

Klimatická klasifikace podle M. Mináře

Tato klimatická klasifikace vychází z výše rozebíraného Langova dešťového faktoru. Nevymezuje však šest, ale pět klimatických oblast a je pro zemědělství stručnější. Dále pak Minář vytvořil i klasifikaci na základě vláhové jistoty.

Klimatická klasifikace M. Končeka

Končekova efektivní klasifikace patří spolu s Quittovou k nejznámějším v ČR i SR. Podle výše uvedených kritérií Konček vymezuje tři klimatické oblasti, pět podoblastí a 19 okrsků. Okrsky jsou vyčleněny na základě průměrného trvání slunečního svitu ve vegetačním období, průměrné lednové teploty a zařazení podle nadmořské výšky do nížin, pahorkatin, vrchovin nebo horských poloh. Teplá oblast je ohraničená izolinií 50 letních dnů s denními maximy ≥ 25 °C za období 1926-1950 a izolinií průměrného začátku sklizně ozimého žita 15. července za období 1926-1940. Tato oblast je vhodná pro pěstování plodin, které jsou velmi náročné na teplotu (např. kukuřice). V Čechách ji nalezneme např. v Polabí a na Moravě v oblastech Dolnomoravského a Dyjskosvrateckého úvalu. Pro mírně teplou oblast je hranicí červencová izoterma 15 °C za období 1901-1950 a na druhé straně výše zmíněná hranice teplé oblasti. Tato oblast je vhodná především pro pěstování obilnin. Chladná oblast se vyskytuje tam, kde průměrné červencové teploty nedosahují 15 °C. Vzhledem k tomu, že po své první publikaci v r. 1957 byla Končekova klasifikace použita ve vydání Atlasu podnebí ČSR (1958), se tato klasifikace stala velice proslulou a někdy se nazývá též klasifikace Atlasu podnebí ČSR.

Klimatická klasifikace podle M. Kurpelové

Tuto klasifikaci vytvořila Kurpelová s kolektivem hlavně k agronomickým účelům. K vymezení jednotlivých oblastí bylo použito tří agroklimatických faktorů. Teplá makrooblast se vyskytuje na území Dolnomoravského a Dyjskosvrateckého úvalu a je pro ni typické, že TS 10 nabývá hodnot od 3.100 do 2.400. Mírně teplá makrooblast je ohraničená TS 2.400 a 2.000 a patří do ní oblasti vrchovin, středních výškových poloh a kotliny do 600 m.

Klimatický region

Klimatický region zahrnuje území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. Klimatické regiony byly vyčleněny výhradně pro účely bonitace zemědělského půdního fondu. Vymezení klimatických regionů bylo provedeno na základě mnoha kriterií, mezi ty rozhodující patří: suma průměrných denních teplot rovných nebo vyšších než 10 ºC, průměrné roční teploty a průměrné teploty ve vegetačním období, dále průměrný úhrn ročních srážek a srážek ve vegetačním období, pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období v %, výpočet vláhové jistoty, hranice sucha a další faktory jako nadmořská výška, údaje o známých klimatických singularitách a faktor mezoreliéfu. Tyto údaje byly zpracovány Českým hydrometeorologickým ústavem z údajů let 1901 - 1950. Klimatická regionalizace ČR (Moravec-Votýpka 1998) je založena na digitálním zpracování klimatických dat z let 1961 až 1990, naměřenými na 85 klimatologických stanicích ČR. Jejich klimatická kriteria jsou formulována odlišně od E. Quitta a jsou vztažena na plošnou jednotku 100 x 100 m (1 ha).

Čtěte také: Kde najít kontejnery na tříděný odpad?

Kromě toho taky existuje (existovala, je z roku 1915) Langova klimatická klasifikace; Klimatická klasifikace podle M. Mináře (1948); Klimatická klasifikace M. Končeka (1957); klasifikace Atlasu podnebí ČSR (1958); Klimatická klasifikace podle M. Kurpelové a Klimatická regionalizace ČR podle Moravce-Votýpky (z roku 1998).

A zatímco čtete tenhle článek, můžete si být jistí, že někde už vzniká novější, lepší, obsáhlejší a ještě přesnější. Navíc stačí jen nakouknout k sousedům přes hranice, kde mají svoje vlastní klimatické klasifikace. Jak se v tom má normální smrtelník vyznat? Otázkou je spíš to, zda se o něco takového má vůbec pokoušet. Protože informace o klimatických zónách, přehledně odůvodněné tabulkami a zakreslené úhledně do map v časech klimatických změn docela rychle zastarávají. Mění se průměry, teploty, srážkové profily, podmínky prostředí. Ne že by neplatily vůbec, ale nedá se říct, že by měly platit zrovna letos. Nebo pozítří.

Závěr

Zrovna tohle je asi jedna z mála oblastí, kde se na praktické úrovni vyplatí vsadit spíš než na chytré tabulky a čísla na vlastní pozorování a selský rozum. To opravdu neříkáme často, ale je to tak.

V první řadě musíte vědět, co „vaše“ konkrétní rostlina vlastně chce a potřebuje, jaká jsou její optima pro růst. To je něco, co se v jinak proměnlivém světě moc nemění. Přitom je třeba brát v potaz, že některé odrůdy mohou být adaptovány na sucho nebo mráz, mohou třeba předcházet nepříhodným podmínkám pozdější dobou květu. Druhým krokem je znalost místních podmínek. Které se samozřejmě mohou porůznu měnit. Ne jen tedy v čase, ale i v lokálních měřítcích. Nic proti mravenčí práci pana Quitta, ale tři kilometry čtvereční, které si zvolil, to je docela velký flák půdy. Na němž se dá zaznamenat řada místních odchylek. A zrovna vaše zahrádka může být vystrčená k jihu, exponovaná slunci víc, než okolní pozemky.

Byť tedy oficiálně spadá do jedné z třiadvaceti klimatických oblastí, může se svými podmínkami lišit od průměru a být „trochu jiná“. Teplejší, sušší, vlhčí. Svou roli v tom hraje reliéf, posazení pozemku na spádnici, okolní vegetace, zástavba, proudění větru. Anebo půdní druh, půdní typ. V podstatě se tím dostaneme až na úroveň mikroklimatu vaší zahrady. Který buď znáte, nebo nikoliv. Ale jestli tam něco chcete vysadit, znát byste to asi měli. A nikdo ji nezná lépe, než vy sami.

Když si náhodou nejste jistí? Není nic lepšího, než se podívat do okolních zahrad, k sousedům. Co jim tam vlastně roste a jak se tomu daří? Je to proto, že něco dělají jinak? Klidně s nimi dejte řeč. Doberete se pak toho, že některým druhům rostlin/plodin se tu prostě nedaří. Bavlník? třeba někde u nás už brzy... Asi bude pořád platit, že nejteplejší místa v Česku jsou jih Jihomoravského kraje a oblasti u břehu Labe od Kolína po Roudnici nad Labem; že nejchladnější budou oblasti Krkonošsko-jesenické subprovincie, velká část Beskyd, severní Vysočina a jihozápad Pardubického kraje. Že nejsušší místo v Česku je Mostecká pánev, která je ve srážkovém stínu Krušných hor. Nebo že bouřky k nám přichází zpravidla od jihozápadu, a ponejvíce jim je vystavený Plzeňský, Karlovarský, Jihočeský, Středočeský kraj a Vysočina.

Na Labské boudě se prostě jahody pěstují špatně a s broskvoněmi v Beskydech taky velkou parádu neuděláte.

Ale jinde můžete s odchylkami zaznamenat lokální úspěch. I na Šumavě se dá vypěstovat réva vinná (která dává docela pitelný produkt). I v Moravsko-slezském kraji se dají pěstovat tropické chilli-papričky. A na Moravě se začíná dařit olivovníkům. Jde to, když dobře znáte nároky té které rostliny, a vyznáte se i v tom, jaké podmínky na vaší zahradě panují.

Ta nejpřesnější klimatická mapa je ta vaše, vlastní. A v proměnlivých podmínkách je nejlepší se držet toho, co znáte sami.

tags: #mapa #klimatických #oblastí #Československa #měřítko

Oblíbené příspěvky:

• Bezpečné uložení nevyužitelného odpadu
• Vznik odpadu Mull
• Udržitelné třídění na Brutal Assaultu
• Inspirace pro obrazy s kávou
• Obnovitelné zdroje v ČR