Mapa světového znečištění oceánu

Dobře známá skutečnost, že moře zabírají 70,8 % zemského povrchu, často vyvolává pochopitelnou představu, že světový oceán, největší souvislý ekosystém na světě, zůstává i nadále prostředím jen minimálně, pokud vůbec, pozměněným lidskou činností.

Podle nejnovějších odhadů přitom lidé již ovlivnili 87 - 97 % světového oceánu a na 59 % jeho rozlohy působí současně hned několik vnějších činitelů, jako je nadměrný rybolov (přelovování), oprávněně považovaný za vůbec největší hrozbu, znečištění pocházející ze souše, změny podnebí a lodní doprava.

V současnosti sužuje přelovování, v jehož důsledku již populace nejsou schopné se obnovovat, celou třetinu všech hejn mořských ryb, zatímco ještě v roce 1974 se jednalo jen o 10 %.

Po moři se v celosvětovém měřítku přepravuje více než 90 % veškerého zboží.

Stoupání hladiny moří je jedním z důsledků globální klimatické změny. Tento přirozený jev je zesilován vlivem znečištění vznikajícího převážně lidskými aktivitami.

Čtěte také: Dopad na životní prostředí Frýdlantsko

Dopady znečištění na mořské ekosystémy

Rozsáhlá přeměna a ničení mořských a přímořských biotopů lidskou činností, vyvolávají úbytek mořské bioty.

Změny podnebí vedou ke zvýšení průměrné teploty nejen atmosféry, ale i oceánu, zejména ve vrstvě do dvou kilometrů pod hladinou. Navíc od konce 80. let 20. století moře reaguje na zvýšený příjem CO2 okyselováním (acidifikací) a od začátku 70. let 20. století ve vodním sloupci kilometr pod hladinou ubývá kyslík.

Všechny uvedené procesy dopadají na koloběh živin a primární produkci a přímo či nepřímo ovlivňují mořské organismy od fytoplanktonu po mořské savce, což se projevuje mj. blednutím korálů a šířením invazních nepůvodních druhů směrem od rovníku k pólům.

Současná početnost tučňáka brýlového (Spheniscus demersus) dosahuje setiny původního stavu. Zbývající kolonie, jako je v Simon´s Town u Kapského Města, ohrožují četné havárie tankerů, protože 80 % tučňáků žije ve vzdálenosti do 100 km od velkého přístavu.

Ročně musí vyhledat lékaře v důsledku střevních a dýchacích potíží 250 milionů lidí, protože se koupali ve stále znečištěnějším moři.

Čtěte také: Imisní zátěž lesů: Aktuální stav

Světový oceán dnes obsahuje více než 150 milionů tun umělých hmot, představujících nejméně 5 bilionů jejich různě velkých částí. Bez omezujících opatření by nejpozději do roku 2080 mohlo být v mořích, pokud jde o hmotnost, více plastů než ryb.

Konzumací mořských živočichů se umělohmotné částice dostávají do lidského organismu, přičemž jejich působení na zdraví je dosud jen málo známé.

Mapování a nové poznatky o znečištění

Vědci už desítky let sledují pomocí satelitů stopy lodí na světových oceánech. Velké lodě za sebou zanechávají nečekaně velké množství emisí. Ale kromě těch klasických zplodin podobných těm leteckým, lodě vypouštějí také obrovské množství oxidu dusičitého. Zmapoval to satelit Astra vybavený speciálním finským zařízením OMI.

Nejde o maličkost, právě oxid dusičitý. V ovzduší totiž patří oxid dusičitý k plynům, které způsobují kyselé deště. Oxid dusičitý může vyvolávat biochemické změny již při relativně nízkých koncentracích. Oxid dusičitý je pohlcován hlenem dýchacích cest z 80 až 90 procent.

Nejvýraznější je znečištění v Indickém oceánu, a to mezi Srí Lankou a Singapurem. Dalším nejvýraznějším problematickou zónou je Adenský záliv a také v podstatě celé Rudé moře. Dorpava zde proudí po "mořských dálniích" - velmi úzkými a současně frekventovanými koridory. Oproti těmto problematickým oblastem je Tichý a Atlantický oceán vlastně bez problémový.

Čtěte také: Kde najít kontejnery na tříděný odpad?

Oceány skončí asi desetina z 260 miliónů tun ročně vyrobených plastů. Na místa připomínající plastovou polévkou upozornili veřejnost a vědce před časem rybáři ale až vědecká mise lodi New Horizon začala zjišťovat o jak velké oblasti jde.

Ta mediálně nejznámější skvrna „Velká pacifická skládka“, má rozlohu jednoho až dvou Texasů, nebo také celého Španělska. Odpad je v ní většinou již rozdroben na malé kousky, což ale neznamená, že by přestával škodit. Plastové pole nemá pevnou hranici, ale je spíš posouvajícími se pruhy mezi Havají a Kalifornií. Bordelu tam je už tolik, že hubí ryby, želvy i ptáky.

Místa znečištění tak vlastně vymezují centra velkých kruhových oceánských proudů označovaných v anglické literatuře jako gyres. Mělo jich být pět. Z těchto hor odpadků pohupujících se pod hladinou vyšli australští matematici z University of New South Wales v Sydney. Vytvořili model jehož základem je chování znečišťujících částeček. Popsali to v článku, který jim otiskl časopis Chaos.

Matematik Gary Frøyland se svým týmem vytvořil něco, čím se dají zjistit viníci i když od jejich provinění uplynulo hodně času a místo činu je daleko. Jako příklad uvádí stopování plovoucích věcí z pobřeží Madagaskaru a Mozambiku, které putuje do jižního Atlantiku, ačkoli jejich pobřeží omývá oceán Indický.

Plastový nepořádek ale paradoxně posloužil i dobré věci. Pomohl oceánologům rozlousknout otázky týkající se povrchového mísení vod oceánů, což je možná stejně důležité, jako umět ukázat prstem na viníky znečištění.

Oceánské proudy jsou totiž hříčkou mnoha okolností - větrů, rozdílů teplot vodních mas a jejich slanosti, ale za svojí existenci z velké míry vděčí i tomu, že se Země točí. Rotace dává vznik doprovodné sile zvané Coriolisova. Z toho nyní vyšli i Frøyland, van Sebille a Robyn Stuart a mocný efekt Coriolisovy síly podchytili matematicky. Veškeré pozemské vodstvo oceánů rozdělili do sedmi regionů. Za vydatné pomoci chování odpadků definovali hranice vodních mas, které se promíchávají jen velmi nerady.

Gary Frøyland, první autor publikace, která nově definuje hranice oceánských oblastí, jejichž povrchové vodní masy se vzájemně prakticky nemísí. Dopomohlo jim prý k tomu to co u vzdálených cílů maří práci snajperů a co již nějak za první světové války odhadovali Němci když z dalekonosných děl posílali pozdravy Pařížanům na vzdálenost 120 km.

I když na pověře, že se voda vypouštěná z vany nebo umyvadla stáčí vždy v jednom směru na severní polokouli a v opačném směru na jižní polokouli není pravdivá, je tato síla významnou překážkou omezující promíchávání mořských vodních mas.

Zajímavé na novém rozdělení je i cesta, kterou autoři ke svým výsledkům došli. Nepouštěli se do komplexních simulací, jak je to nyní módou, například u modelů předpovídajících globální oteplování s prognózou na sto let dopředu. Místo toho, aby se utápěli v řadě neznámých detailů zvolili ergodický přístup.

Tím se vědci dopracovali ke kritickému závěru, podle něhož části, které podle stávajících map řadíme k Pacifiku a Indickému oceánu jsou svým chováním jižním Atlantikem a že zase jiné lokality Indického oceánu jsou ve skutečnosti jižním Pacifikem. Nové rozdělení vod podle chování jejich povrchové vrstvy znázorňuje obrázek.

Přibližně 71 % povrchu naší planety se nachází pod tzv. světovým oceánem, tedy veškerou vodní masou, která je tvořena pěti světovými oceány, moři a zálivy. Dohromady zabírá dno tohoto oceánu 361,3 milionu kilometrů čtverečních, o kterých stále víme jen velice málo. Prozatím byla zmapována přibližně desetina celé této plochy.

Mít co nejlepší přehled o tom, jak vypadá povrch ukrytý pod hladinou oceánů, nám pomůže nejen ucelit naše geografické znalosti, ale detailně vytvořená mapa dna oceánu může pomoci při předpovědích tsunami, hledání ztracených plavidel a letadel nebo při mapování stavu a vývoje hladiny moří i samotného oceánského dna.

Kompletní mapu oceánského dna by chtělo GEBCO-NF Alumni přinést do roku 2030 a pomůže jim k tomu i finanční odměna ve výši 4 milionů dolarů (přibližně 92 milionů korun), kterou si za vítězství v Ocean Discovery XPRIZE odnesli.

Ochrana mořských ekosystémů

Zejména přísně chráněná, dobře obhospodařovaná, dostatečně velká a prouděním vzájemně propojená území zůstávají důležitým prostředkem, jak snížit dopady lidské činnosti na mořské a pobřežní ekosystémy.

Nicméně stejně jako na souši ani v moři samotná nejsou schopná omezit negativní dopady lidské činnosti na mořské ekosystémy. Proto by měla být rozumným způsobem kombinována s nejdůležitějšími metodami zabraňujícími nadměrnému, necitlivému a místy zcela predátorskému využívání zdrojů, jehož dopady bývají méně viditelné než na souši.

Patří mezi ně trvalý nebo dočasný zákaz rybolovu v určité oblasti či části roku, týkající se celého rybího společenstva nebo vybraných druhů, regulace prodeje licencí, omezení používání určitých odchytových zařízení, jako jsou sítě po hlubokomořský rybolov nebo s návnadami, limity délky sítí, velikosti ok či počtů háčků s návnadami, nebo stanovení minimálních rozměrů lovených ryb.

Uvedený přístup by přispěl nejen k ozdravení moří, ale současně by pomohl zmírnit dopady změn podnebí a podporovat potravinovou bezpečnost lidstva zdroji z moře.

Zdravý oceán může za předpokladu, že 30 % jeho celkové rozlohy bude skutečně účinně chráněno, snížit celkové globální emise CO2 o pětinu, jak požaduje známá Pařížská dohoda, poskytnout 40x více obnovitelné energie, než bylo získáno v roce 2018, produkovat ve srovnání s dneškem 6x více ryb a dalších mořských živočichů a poskytnout dalších 12 milionů pracovních míst.

Čistý ekonomický přínos moří na naší planetě by v takovém případě dosahoval 15,5 bilionu USD (325 bilionů Kč), což odpovídá hrubému domácímu produktu druhé největší ekonomiky světa - Číny.

Prostředkem k dosažení uvedeného cíle zůstává na vědeckých poznatcích založená integrovaná péče o moře využívající mj. ekosystémový přístup.

Prvním krokem v tomto smyslu zůstává nezbytná změna chápání moře jako citlivého ekosystému významně ovlivňujícího existenci lidstva jako celku, a nikoli jako nevyčerpatelného zdroje.

Mořská chráněná území

K 1. 6. 2021 oficiálně vyhlášená chráněná území pokrývala 15,7 % souše, v případě mořských ekosystémů je situace naprosto rozdílná. K témuž datu na naší planetě existovalo 17 852 mořských chráněných území, zabírajících plochu více než 28 milionu km2, tedy území téměř třikrát větší než Evropa. Nicméně toto na první pohled ohromné číslo představuje jen 7,9 % celkové rozlohy světového oceánu.

Zatímco chráněná území tvoří v globálním měřítku 18,4 % výlučných ekonomických zón jednotlivých států, jejich počet se vzrůstající vzdáleností od pobřeží exponenciálně klesá. A výsledek? V současnosti je chráněno pouze 1,2 % rozlohy mezinárodních vod.

Navíc mořské plochy, kde není povolena žádná činnost člověka, tvoří jen 2,7 % rozlohy světového oceánu. Přitom pro zachování mořské biodiverzity je nutné účinně chránit alespoň 26 % světového oceánu.

Mořská chráněná území zahrnují širokou škálu ploch, od přísně chráněných rezervací po části moře, chránících jeden druh nebo omezujících jedinou činnost.

Ukazuje se ale, že pokud mají být mořská chráněná území skutečně účinná, měl by v nich být zakázán rybolov a těžba nerostných surovin, měla by být dobře střežena, fungovat déle než 10 let, zabírat plochu větší než 100 km2 a být izolována hlubokou vodou nebo pískem. Nicméně 59 % z nich vykazuje jen jednu, nanejvýš dvě uvedené charakteristiky.

Velkou roli ve fungování chráněných území hraje jejich vzájemná propojenost mořskými proudy, umožňujícími pohyb organismů, zejména larev.

Mezinárodní spolupráce a výzvy

Mezinárodní vody, které nepatří žádnému státu, tvoří více než 64 % povrchu světového oceánu a 95 % jeho objemu.

Rozhodnutím Valného shromáždění OSN z roku 2004 se problematikou ochrany mořských ekosystémů v mezinárodních vodách včetně jejich dna zabývá Úmluva OSN o mořském právu (UNCLOS).

Po třinácti letech úmorných diskusí o tom, jak zlepšit ochranu mořské biodiverzity a udržitelné využívání jejích složek v mezinárodních vodách, rozhodlo Valné shromáždění OSN na Štědrý den 2017 zahájit vyjednávání směřující k uzavření mezinárodní právně závazné dohody v rámci UNCLOS, mj. nastavující jasná pravidla pro vyhlašování a správu chráněných území v oceánu nespadajícím do jurisdikce jednotlivých států. Přitom do všeobecné shody má zatímní text hodně daleko.

Největším jablkem sváru zůstává otázka komerčního využívání mořských genetických zdrojů. Roku 2026 dosáhne hodnota globálního trhu mořských biotechnologií 7,3 miliardy USD (154 miliardy Kč), tedy 1,3x více než v roce 2017.

Analýza asi 13 000 sekvencí DNA získaných z 862 druhů mořských organismů ukázala, že 98 % patentovaných sekvencí je registrováno pouze v deseti zemích, nejvíce v USA, SRN, Japonsku a Francii.

Pokud by převážil princip svobodného využívání mezinárodních vod, kdokoli z nich by získal genetický zdroj, měl by výlučné právo jej využívat.

Budoucnost oceánů

Vzhledem k současným trendům vývoje vzájemných vztahů mezi lidskou civilizací a mořským prostředím se nedá předpokládat, že negativní působení vnějších faktorů na světový oceán v budoucnosti výrazněji zeslábne.

Proto uznávané prognózy tvrdí, že ve 21. století dojde jak k snížení biomasy společenstev mořských živočichů včetně ryb, tak ke změnám jejich druhového složení.

tags: #mapa #světového #znečištění #oceánu

Oblíbené příspěvky:

• Podnebí v Česku
• Oceánské proudy a globální oteplování
• Příčiny a důsledky devastace Jizerek
• Ekologický přínos Marty Bryndové
• Postup likvidace vozidel