Mapa znečištění podzemních vod v České republice a ochrana vodních zdrojů

Česká geologická služba (ČGS) se dlouhodobě zaměřuje na hodnocení stavu a vývoje přírodních zdrojů podzemních vod. K tomu využívá měřené hladiny podzemní vody v kombinaci s podzemním (základním) odtokem. Odborníci z ČGS se také zaměřují na stanovení dopadů lidské činnosti a klimatických změn na podzemní vodu, a to zejména v krasových systémech, jako jsou Moravský, Mladečský a Javoříčský, Hranický a Chýnovský kras.

ČGS řeší problematiku struktur minerálních vod, zejména z pohledu jejich geologické stavby. V rámci výzkumných prací jsou revidovány známé zdroje minerálních vod i mapovány nové přirozené vývěry. Tyto informace následně slouží jako podklad pro ochranu těchto cenných přírodních zdrojů.

Průběžně vznikají hydrogeologické mapy ČR měřítka 1 : 25 000 a jejich doprovodné vysvětlivky. Hydrogeologické mapování probíhá také v zahraničí, byla sestavena např. mapa Etiopie v měřítku 1 : 1 000 000.

ČGS zajišťuje monitoring hladin podzemních a povrchových vod v oblasti Hrádecka a Frýdlantského výběžku v Libereckém kraji a jeho průběžné vyhodnocování v kontextu historických dat. Provádí kontrolu a dokumentaci účinnosti eliminačního opatření v souvislosti s podzemními a povrchovými vodami. Zajišťuje monitoring podzemních a povrchových vod v české části příhraničního území včetně údržby monitorovacích objektů, kontrolu úrovní hladin podzemní vody ve vybraných vrtech na polském území, provádí pravidelné kontrolní mise do dolu Turów včetně vyhodnocení naměřených dat. Poskytuje Ministerstvu životního prostředí podklady o plnění bilaterální Dohody mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o spolupráci k řešení vlivů těžební činnosti v povrchovém hnědouhelném dole Turów v Polské republice na území České republiky, uzavřené dne 3. 2. ČGS uveřejňuje informace k vlivu polského hnědouhelného dolu Turów na podzemní vody v České republice.

Výzkum v podzemních laboratořích zahrnuje monitoring změn režimu a chemického složení podzemních vod v okolí fyzikálních modelů úložného místa. Vodní tlaková zkouška ve vrtu S-27 na 12. Využívání geotermální energie zemského nitra a ukládání tepla do horninového prostředí je aktuálně významným výzkumným úkolem souvisejícím s potřebou přechodu energetiky na obnovitelné zdroje energií. Hydrogeologické aspekty jsou nedílnou součástí geotermického výzkumu ať už z pohledu přenosu tepla podzemní vodou, nebo naopak z pohledu ochrany zdrojů podzemních vod.

Čtěte také: Metodiky analýzy podzemních vod

Vliv sucha na podzemní vody a Mapa zranitelnosti

Sucho ovlivňující stav podzemní vody je doposud většinou chápáno jako podmnožina sucha hydrologického. Dopad hydrologického sucha se u podzemní vody projevuje se zpožděním a závisí na jeho délce. V rámci projektu TA ČR „Řízená dotace podzemních vod jako nástroj k omezení dopadů sucha v ČR“ byla sestavena Mapa zranitelnosti kvantity přírodních zdrojů podzemní vody k suchu. Interaktivní mapa je vytvořena na základě použití srážkového normálu a regresních vztahů mezi srážkami a celkovým a základním odtokem s použitím indexu BFI a poměru BFI v nejsušším roce za dekádu 2010-2019 k dlouhodobému BFI (index M). Tento přístup zaručuje jednotné zpracování pro celou Českou republiku v měřítku 1 : 50 000 a objektivní porovnání zranitelnosti přírodních zdrojů podzemní vody k suchu v rámci celé republiky. Dále vychází z evidovaných odběrů podzemní vody a v případě obcí s individuálním zásobováním je odběr vypočítán z počtu obyvatel a celostátní průměrné spotřeby pitné vody na obyvatele.

Mapa je sestavena na bilanci přírodních zdrojů a odběrů podzemní vody. Obsahuje šest kategorií a ukazuje, které regiony a oblasti budou mít problém s dostatkem zdrojů podzemní vody v období dlouhodobého sucha.

Nacházíme se v období klimatické změny, pro kterou jsou typické častější extrémní výkyvy počasí. V letech 2015-2020 probíhalo neobvykle dlouhé období hydrologického sucha v České republice (ČR), jež na velké části jejího území způsobilo pokles hladin podzemní vody a nedostatek zdrojů vody pro obyvatele zejména v menších sídlech. Sucho se na stavu podzemních vod projevuje s velkou setrvačností. Území ČR je téměř ze tří čtvrtin tvořeno horninami, které mají nízkou schopnost akumulovat větší zásoby podzemní vody na víceletá období, a tak většina vody z našeho území odtéká. Zásoby podzemní vody jsou v těchto oblastech závislé na jejich pravidelném každoročním doplňování ze srážek, k čemuž však nedochází vždy ve stejném množství.

Zásoby podzemní vody tvoří objem a tok podzemní vody v hydrogeologickém kolektoru v souladu s vyhláškou č. Množství vody protékající v daném čase (měsíci, roku) kolektorem podzemní vody, tj. přírodní zdroje podzemní vody vyjadřované v objemových jednotkách za jednotku času - obvykle l/s. Velikost těchto přírodních zdrojů kolísá v závislosti na dotaci převážně infiltrací atmosférických srážek, místně i influkcí z povrchových vodních toků. Objem vody, který vyplňuje póry, dutiny a trhliny v kolektoru, tj. statické zásoby podzemní vody, tedy objem gravitační vody ve zvodněné části kolektoru, vyjadřovaný v objemových jednotkách (m3). Statické zásoby jsou ale jen objemem vody vyplňujícím horninové prostředí. Jediným doplňujícím se členem jsou přírodní zdroje. Míra poklesu základního odtoku v suchém období (přírodních zdrojů podzemní vody) do určité míry odráží i část statických zásob, protože velikost statických zásob a rychlost uvolňování vody z nich určuje základní odtok v období, kdy potenciální evapotranspirace převládá nad srážkami.

Sestavení Mapy zranitelnosti kvantity přírodních zdrojů podzemní vody k suchu si nevystačí s informacemi o velikosti zdrojů podzemní vody, ale mapa musí zároveň obsahovat informace o velikosti odběrů podzemní vody. V ČR jsou hydrogeologické rajony (HGR) s nejvyššími zdroji podzemní vody často z velké míry využity pro zásobování obyvatel pitnou vodou, takže neplatí, že čím vyšší jsou zdroje podzemní vody, tím nižší je zranitelnost přírodních zdrojů podzemní vody k suchu. Neplatí ani opačné tvrzení. Vždy záleží na rozdílu mezi zdroji podzemní vody a mírou jejich využití a do toho se promítá i různá variabilita doplňování zásob podzemní vody v čase a také množství podzemní vody ve statických zásobách, jež se projeví na rychlosti poklesu základního odtoku v suchém období.

Čtěte také: Dopad na životní prostředí Frýdlantsko

Místa odběrů (4 693 lokalit s odběry podzemní vody a 941 s odběry povrchové vody) a vypouštění vody (5 092 lokalit s vypouštěním povrchové vody a 28 lokalit s vypouštěním do podzemní vody), jež podléhají evidenci ve smyslu vyhlášky č. Dále existuje přes 1 000 obcí závislých na individuálním zásobování obyvatel pitnou vodou, kde odběry podzemní vody nepodléhají evidenci, a přitom právě v těchto obcích jsou často problémy se zajištěním dostatku podzemní vody v suchých obdobích. Aby všechny tyto informace bylo možné účelně využít, bylo třeba srovnat zdroje podzemní vody a jejich variabilitu v čase s odběry podzemní vody ze stejného území. V oblasti mimo hlavní kolektory a kvartérní kolektory, které není účelné dělit na menší jednotky, byla použita jako základní jednotka povodí 4. Účelová mapa je zpracována v měřítku 1 : 50 000.

Prostředí hydrogeologického masivu, tj. nivy řek a menších vodních toků, kde je potenciál indukovaných zdrojů, tedy zdrojů podzemní vody z povrchového toku, z rozsáhlých orografických povodí výše proti proudu, resp. A) Pánevní a kvartérní kolektory (mimo údolní nivy) byly zpracovány pouze pro vrstvu HGR základní vrstvy. Důvodem je, že bazální křídový kolektor A (sedimenty cenomanu), vyskytující se ve vrstvě hlubinných rajonů v podloží základní vrstvy rajonů, je oproti kolektorům v základní vrstvě méně citlivý na sucho a až na výjimky je jeho využití nízké. Pánevní struktury tvoří obvykle ucelený proudový systém, a proto bylo s HGR zacházeno jako s elementárními jednotkami, tj. výpočet bilance zdrojů podzemní vody byl prováděn pro jednotku - celý rajon a celá jednotka má jednotnou zranitelnost. B) Do prostředí přípovrchových kolektorů tvrdých hornin a jejich ekvivalentu (hydrogeologický masiv) spadají všechny ostatní oblasti, tj. oblasti v základní vrstvě HGR, kde není přítomen vodohospodářsky významný kolektor. Řadí se sem oblasti vyvřelých, metamorfovaných a zvrásněných sedimentárních hornin a části české křídové pánve, kde převažují izolátory (propustné jen v přípovrchové zóně), permokarbon, terciér, tj. velká většina území ČR. Jde o oblasti, jež mají omezené statické zásoby podzemní vody, a jsou tedy závislé na každoroční dotaci ze srážek. Na rozdíl od prostředí A se zde obvykle nevyskytují rozsáhlejší zvodně, kde by se depresní kužel šířil laterálně do vzdálenosti stovek a více metrů. C) Nivy řek se od ostatních prostředí liší tím, že zdroje podzemní vody na jednotku plochy jsou zde obecně řádově vyšší než v okolních horninách. Prostředí je v hydraulickém kontaktu s povrchovým tokem a zároveň se zde přes fluviální sedimenty do vodního toku odvodňuje podzemní voda ze základních HGR, proto lze obvykle v nivách získávat řádově vyšší množství podzemní vody než v okolním prostředí základních rajonů. Velké množství jímacích objektů se právě z výše uvedeného důvodu nachází v prostoru říčních či potočních niv.

Plochy niv byly extrahovány z geologických map „GeoČR50“ z vrstvy kvartér, a to polygony s atributem ve sloupci geneze fluviální nečleněné + sedimenty vodních nádrží. Kontinuální plocha niv získaná tímto způsobem se rozdělila na úseky, v nichž je možné počítat bilanci. V každém z povodí 2. řádu je páteřní vodní tok, který má přítoky z pravé a levé strany. Plocha niv pravostranných a levostranných přítoků byla od nivy páteřního toku oddělena manuálně. Nivy levostranných a pravostranných přítoků byly vymezeny jen v případě, že délka jejich toku přesahovala 9,5 km (kratší segmenty se už svým povodím blížily povodí 4. řádu). Kratší přítoky byly ořezány bufferem 250 m. Následovalo sjednocení jednotlivých ploch niv podle povodí 2. řádu - zvlášť hlavní tok v rámci povodí 2. řádu a jeho pravo- a levostranné přítoky (niva hlavního toku a nivy každého jednotlivého přítoku tvoří segmenty). Větší řeky protékající několika povodími 2. řádu (např. Sázava, Vltava) mají nivu kontinuální od pramene až po ústí do většího toku. Menší vodní toky nepřekračující povodí 2. řádu jsou tvořeny též jediným segmentem nivy. Poté byla určena plocha všech segmentů niv a ke každému segmentu nivy se stanovila celková plocha jeho orografického povodí. D) Obce s individuálním zásobováním podzemní vodou. Osídlené části obcí s převahou individuálního zásobování se vymezily následovně. Na základě dostupných plánů PRVKUK a digitalizované vrstvy průběhů vodovodů byly vybrány obce, jež nemají vodovod. Dle překryvu vrstvy obcí pak byly zvoleny ty, které neprotínaly průběh vodovodů. Poté probíhala kontrola získaného výběru obcí podle tabulek a plánů PRVKUK. Ve výsledku vznikla vrstva obsahující přes 1 726 částí obcí bez hromadného zásobování (z celkem 1 035 obcí). U těchto obcí se určila plocha zastavěné části. Výchozím podkladem je mapa bloků budov (mapa ČR 1 : 50 000) získaná pomocí ortofotomapy s manuálním doplněním zastavěné plochy u vybraných obcí pomocí polygonů v GIS. Následovala kontrola a ověření správnosti rozsahu polygonů a jejich příslušnosti k jednotlivým obcím. Poté se pro jednotlivé obce stanovila plocha zastavěných částí z vytyčených polygonů. Pokud obec sestávala z více částí, pracovalo se se všemi částmi dané obce dohromady.

u prostředí B s přípovrchovým kolektorem je elementem povodí 4. u prostředí C, tj. u prostředí D, tj. Pro všechny typy plošných elementů až na nivy (tj. A, B, D) je za zdroj podzemní vody považován základní odtok. Dotace podzemní vody odpovídá úhrnu srážek očištěného o evapotranspiraci a dočasně zachycenou vodu v půdě a nenasycené zóně. Jelikož skutečnou evapotranspiraci ani zachycené množství vody v nenasycené zóně nelze efektivně určovat na větších plochách, stanovuje se průměrná hodnota dotace podzemní vody ze základního odtoku. Veškerá voda, jež se stala podzemní vodou (dotace), musí totiž dříve nebo později podzemí opustit ve formě základního odtoku. Dále je tedy pracováno se základním odtokem, který odpovídá dotaci podzemní vody za určité časové období.

Pro určení základního odtoku je v ČR používána řada různých metod. Jednou z hlavních, která stále zůstává jakýmsi etalonem pro srovnání s výsledky ostatních metod, je Killeho metoda [1]. Vychází z nejnižších hodnot průměrných denních průtoků na povrchových tocích v jednotlivých měsících z minimálně 10leté časové řady. Výhodou je snadné stanovení, nevýhodou obdržení jediné průměrné hodnoty základního odtoku za dlouhé období. Toto omezení je nepříjemné zejména v současnosti, kdy se odtok může vlivem klimatické změny poměrně výrazně měnit oproti situaci panující před klimatickou změnou. Na základě Killeho metody byla vytvořena i první mapa podzemního, resp. V minulosti byla často používána i metoda Kliner-Kněžek [3]. Ta graficky odvozuje základní odtok z měřených dvojic hladiny podzemní vody ve vrtu a průtoku vodního toku vykreslených do společného grafu. Její výhodou je uvažování kolísání hladiny podzemní vody, tedy ukazatele skutečné oscilace zásob podzemní vody. Nevýhodou je naopak značná citlivost výsledků na vybranou dvojici vrtu a profilu na vodním toku.

Čtěte také: Imisní zátěž lesů: Aktuální stav

V současnosti se pro určení základního odtoku nejvíce používají dva přístupy, oba založené na separaci hydrogramu. První je separace pomocí Eckhardtova filtru [4]. Tento přístup je široce využívaný v zahraničí a využívá ho i ČHMÚ pro stanovení přírodních zdrojů podzemní vody v HGR a pro stanovení základního odtoku v povodích a oblastech v rámci hydrologické bilance. Metoda je odvozena z Boussinesqovy rovnice. Eckhardtův filtr denních celkových průtoků má dva parametry: recesní koeficient poklesu průtoku v čase a Base Flow Index (poměr průměrného základního odtoku a průměrného celkového odtoku). Druhým přístupem je separace základního odtoku metodou klouzavých minim [5]. Na data celkového průtoku v denním kroku je aplikováno klouzavé 31denní minimum a získaná řada je poté vyhlazena 31denním klouzavým průměrem. Jediným parametrem je v tomto případě velikost klouzavého okna. Tento postup je inspirován metodou, která se využívá ve Velké Británii (UKIH, viz např. [6]).

Pro účely Mapy zranitelnosti podzemní vody k suchu byl základní odtok jednotně separován metodou klouzavých minim z dostupných dat denních průtoků 518 vodoměrných stanic ČHMÚ v období 1981-2019. Na rozdíl od dříve hojně používané Killeho metody [2] umožňuje tento způsob separace stanovit proměnlivou hodnotu základního odtoku v čase s měsíčním rozlišením. U každé vodoměrné stanice ČHMÚ byl získán Base Flow Index (BFI) jako podíl průměrného základního odtoku z metody klouzavých minim ku průměrnému celkovému odtoku. Tab. 1 uvádí BFI pro všechny rajony v ČR odvozený ze separace hydrogramu na vodoměrných profilech ČHMÚ.

Je zřejmé, že zdaleka nejnižší BFI mají rajony ve flyši a karpatské předhlubni (index 0,3, tj. jen 30 % z celkového odtoku tvoří v dlouhodobém průměru základní odtok, zbytek je rychlý, tj. povrchový a hypodermický odtok). Velká většina rajonů v ČR má BFI mezi hodnotami 0,4 a 0,5, základní odtok zde tedy tvoří 40-50 % celkového odtoku. Jde především o horniny krystalinika, kulmu, části permokarbonu a těch částí křídových rajonů, kde na povrchu převládají izolátory. Následují přechodné oblasti s BFI mezi 0,55-0,65 s horninami křídovými, permokarbonskými a výjimečně krystalinickými. Extrém pak představuje pás rajonů podél toku Jizery a pravostranných přítoků Labe (povodí Zábrdky, Bělé, Skalského potoka, Košáteckého potoka, Pšovky, Liběchovky, Obrtky), tvořený silně propustnými vápnitými pískovci a písčitými vápenci, místy až s krasovou propustností [7], jež mají extrémní vyrovnávací schopnost zřejmě díky střídání kvádrových a vápnitých pískovců, kde BFI dosahuje anomálně vysokých hodnot 0,75-0,9.

U kvartérních fluviálních štěrkopísků byl BFI pouze kvalifikovaně odhadnut na 0,7 v případě většiny kvartérních rajonů a na 0,5 v případě fluviálních štěrkopísků pokrytých sprašemi. Tento odhad je postaven na skutečnosti, že z kvartérních štěrkopísků nenastává povrchový odtok. Ovšem průběhy hladin podzemní vody na vrtech dokumentujících zvodeň kvartérních štěrkopísků naznačují přítomnost i rychlého odtoku. Skutečný BFI může být vyšší až na hodnotu cca 0,9. Rajony s nejnižším BFI jsou, jak vyplývá z výše uvedeného, tvořeny horninami s velmi nízkou propustností.

Přírodní zdroje podzemní vody pro období sucha byly stanoveny jako průměrný roční základní odtok v nejsušším zaznamenaném roce za desetiletí 2010-2019 na profilu ČHMÚ, pod který dané povodí spadá. Ztráta vodnosti se přitom projevuje pouze v letním období a případně na podzim kvůli poklesu hladiny vody pod dno koryta. Pokud by tyto silně výparem ovlivněné průtoky byly brány jako hodnoty typické pro sucho, pak by na řadě vodotečí v nižších polohách neexistovaly doslova žádné zásoby podzemní vody (odtok např. pouhých 0,07 l/s/km2) a sebemenší odběr podzemní vody z těchto rozsáhlých povodí by vedl ke zkreslení, že povodí mají extrémní zranitelnost a jsou přečerpávána. V důsledku probíhající klimatické změny již totiž pro vodní toky v nižších polohách ČR neplatí představa, že výpar z nivy toku lze zanedbat, protože je plocha nivy vůči ploše povodí toku velmi malá. V letním bezesrážkovém období tedy neplatí, že průtok toku na profilech ČHMÚ odpoví...

Vodní eroze ohrožuje více než 50 % výměry orné půdy v rámci ČR. Na vznik vodní eroze má největší vliv sklonitost pozemku v kombinaci s délkou pozemku po spádnici, dále vegetační pokryv, vlastnosti půdy a její náchylnost k erozi, uplatněná protierozní opatření a v neposlední řadě častý výskyt přívalových srážek, které střídá období sucha. Tyto faktory ovlivňují míru eroze vždy ve vzájemné kombinaci. stavu (DZES) řešena standardem DZES 5. Motivací pro plnění podmínek DZES zemědělci je vyplácení dotací. plochy silně (SEO) a mírně (MEO) erozně ohrožených půd a stanoveny požadavky na způsob pěstování vybraných hlavních plodin.

Výsledná specializovaná mapa obsahuje 2 vrstvy - povodí 4. řádu, hydrogeologické rajony a zastavěné části obcí a prostředí údolních niv a je postavena na bilanci. Interaktivní mapa zranitelnosti podzemních vod k suchu je rozdělena do 6 kategorií a ukazuje, které regiony a oblasti budou mít problém s dostatkem zdrojů podzemní vody v období dlouhodobého sucha s podrobnosti 1 : 50 000. Syntetizuje dostupná data k roku 2020 a je navržena tak, aby vrstvy s proměnnými informacemi (např. vrstva obcí či jejich částí zásobovaných pouze z individuálních zdrojů, vrstva odběrů podzemní vody základního odtoku při posunu referenčního období) bylo možné dle potřeby aktualizovat a výsledná mapa zranitelnosti měla aktuální vypovídací hodnotu. Mapa doplněná o množství pomocných dat je k dispozici v prohlížečce na portálu Sucho v krajině.

Globální mapa znečištění perzistentními organickými látkami (POPs)

Nově zveřejněná globální mapa organizací Arnika a IPEN naléhavě upozorňuje na rozsah celosvětového znečištění perzistentními organickými látkami (POPs), které představují trvalou hrozbu pro lidské zdraví a životní prostředí. Lokalita znečištěná POPs je místo, kde se tyto látky vyskytují v koncentracích přesahujících přirozené pozadí, čímž představují potenciální riziko pro lidské zdraví a životní prostředí. Většina národních legislativ klasifikuje místo jako kontaminované, pokud znečištění výrazně poškozuje lidi, ekosystémy, vodní zdroje nebo jiné příjemce. Kontaminace může pocházet z průmyslové činnosti, používání pesticidů, likvidace odpadu nebo jiných lidských činností vedoucích k akumulaci nebezpečných látek v půdě, vodě nebo vzduchu. Jsou však země, které takovou legislativu dosud nemají.

Mapa, zveřejněná na počátku zasedání Stockholmské úmluvy, identifikuje více než 70 kontaminovaných lokalit po celém světě, včetně průmyslových areálů zasažených pesticidy, PFAS a dalšími vysoce toxickými látkami, ale také míst, kde je znečištění spojeno s odpady, včetně plastů. Během jejich spalování se do životního prostředí dostávají nebezpečné látky dlouhodobě v něm setrvávající (POPs).

Jindřich Petrlík, vedoucí autorského týmu mapy z programu Toxické látky a odpady organizace Arnika, zdůrazňuje závažnost situace: „Nová mapa ukazuje pokračující globální problém s POPs, které patří mezi nejnebezpečnější chemické látky vznikající lidskou činností, ať už záměrně anebo jako vedlejší produkty v chemické výrobě, metalurgii anebo při spalování odpadů. I když některé z nich již nejsou vyráběny, zanechávají dědictví ve formě kontaminovaných míst, která je třeba vyčistit, jinak zůstanou trvalými zdroji znečištění. Řada našich studií zpracovaných v průběhu posledních dvaceti let ukázala, že POPs ve znečištěných místech dlouhodobě vstupují i do potravního řetězce. Mapa ukazuje jen několik z desítek či stovek tisíc lokalit kontaminovaných POPs po celém světě, které stále představují hlavní zdroje znečištění. Není zamýšlena jako komplexní přehled, jejím cílem je ukázat, jaké podoby mohou mít místa kontaminovaná POPs: mohou to být staré opuštěné chemické závody, zastaralé sklady pesticidů, malé spalovny zdravotnických odpadů, kontaminace tzv.

Dalším znepokojivým příkladem z České republiky je odkaliště Lhotka u Pardubic a jeho okolí, kde vedlo historické i současné vypouštění průmyslových odpadních vod ze Synthesie a místní nezabezpečené skládky k překročení bezpečnostních limitů pro PCB, DDT, HCH, PBDE, PCDD/PCDF a dechloran plus (DP). Mapa také upozorňuje na rozsáhlou kontaminaci dioxiny, lindanem a dalšími POPs v areálu chemického závodu Spolana Neratovice, které bylo důsledkem desítek let výroby pesticidů a chlóru. Sanace velké části areálu probíhala pomocí nespalovací technologie - zásaditého katalytického rozkladu - a jako taková může sloužit jako dobrý příklad.

Zahraniční příklady zahrnují vysoké koncentrace PCB zjištěné v Mexiku v půdě a krvi dětí žijících poblíž továrny na kondenzátory obsahující PCB. Stejné látky zřejmě kontaminovaly i Camp Century, bývalou vojenskou základnu USA v Grónsku. V Akkře v Ghaně bylo na šrotišti elektroodpadu a vraků aut zjištěno vysoké množství PCB, dioxinů a dalších toxických látek. V Lake Charles v Louisianě (USA) vedlo znečištění dioxiny z petrochemického průmyslu k vysokým koncentracím POPs v krvi místních obyvatel a vejcích z domácích chovů. V belgickém Zwijndrechtu se v důsledku provozu výrobního závodu na PFAS společnosti 3M nalezly vysoké koncentrace těchto látek v ovzduší, podzemní vodě a zemědělských produktech.

Vzhledem k těmto znepokojivým faktům organizace IPEN a Arnika naléhavě vyzývají k přijetí nové směrnice Stockholmské úmluvy, která by poskytla státům účinné nástroje a postupy pro mapování, řízení a sanaci kontaminovaných lokalit s využitím technologií, které nevytvářejí nové POPs. „Je důležité podporovat likvidaci těchto zátěží s použitím technologií, ve kterých nedochází ke vzniku nových POPs jako jsou například dioxiny. Těm se coby alternativě ke spalovnám bude věnovat i diskuzní panel připravený Arnikou na závěr jednání v Ženevě pod názvem ,Spalování odpadů a trojitá planetární krize', “ říká Nikola Jelínek, odbornice na toxické látky a odpady z Arniky, jež se podílela na tvorbě mapy a účastní se osobně jednání v Ženevě.

tags: #mapa #znečištění #podzemních #vod #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Jak připravit terén pro vířivku
• Ochrana klimatu: Globální perspektiva
• Czech water slalom stars
• Likvidace černých skládek Pardubice
• Cesta směsného odpadu