Martin Škabraha a ekologie

18.03.2026

V posledních desetiletích se svět od základu proměnil. Vznikly problémy globálního rozměru, na nichž se podílíme všichni, lokálně jsme si mnohde nevratně poškodili přírodu, krajinu a hubíme řadu druhů organismů. Příčiny jsou v našem důmyslu a pokroku, v rozvoji vědy, techniky a životní úrovně, ale tedy i v našem chování. Ničením přírody jako zdroje a jako prostředí škodíme sobě i svým dětem.

Sociální a kulturní ekologie se tedy výslovně nezabývá technikou a technologiemi, táže se však po předpokladech vzniku techniky a technologií; nezkouší studenty z podrobných znalostí všech živočišných a rostlinných druhů, ale zjišťuje, které jsou pro zachování ekosystémů klíčové a musíme je tedy chránit, a které jsou „jenom“ krásné. Hledá porozumění světu přírody i člověka v jejich jednotě a strategie porozumění vedoucí k řešení globálních i místních problémů. Je jím trvale udržitelný rozvoj.

Mgr. Jan Albert Šturma, botanik, se zabývá krajinou ve všech možných aspektech a měřítcích, a když má střední Evropy plné zuby, nejradši mizí v mediteránním roští. V programu sociální a kulturní ekologie je jejím zeleným stínem, učí ekologii a krajinnou ekologii, biogeografii a vede k lásce ke zdánlivě nehezkým, tmavým a zaprášeným částem přírody.

Absolventi se uplatní v neziskovém sektoru, ve všech stupních veřejné správy (MŽP aj. ministerstva, AOPK [Agentura ochrany přírody a krajiny] Správy VZCHÚ), ve vzdělávání a obecně v institucích, organizacích či asociacích, které se nějak věnují environmentálním otázkám a trvale udržitelnému rozvoji.

Martina Škabrahu přivedla do Strany zelených snaha pokračovat v práci, kterou začal ve sféře občanského aktivismu. Ve svém politickém angažmá chce využívat bohaté znalosti současné politické teorie a zároveň ani v zápalu politického boje neopustit akademické ideály kritického myšlení a boje proti předsudkům.

Čtěte také: Říhova odborná činnost v ekologii

Mgr. Martin Škabraha (* 27. července 1979) studoval na Masarykově gymnáziu Vsetín a na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde v lednu 2008 obhájil disertační práci zaměřenou na význam a kritiku modernosti. V letech 2008 až 2016 působil kmenově na Ostravské univerzitě. Velký vliv na něj měli zejména Jan Patočka, Václav Bělohradský, Jacques Derrida a autoři spojení s kritickou teorií frankfurtské školy.

Ve svých esejích spojuje postmoderní kritičnost s přesvědčením, že filozofie by se měla společensky angažovat. Publikuje zejména v kulturním týdeníku A2, dvouměsíčníku Sedmá generace, v příloze Salon deníku Právo a v internetových denících Britské listy a Deník Referendum. Je členem redakční rady vsetínského literárního čtvrtletníku Texty. Od roku 2021 je šéfredaktorem Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny.

V roce 2006 před volbami v České republice otevřeně podpořil Stranu zelených. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 neúspěšně kandidoval v Olomouckém kraji jako lídr Strany zelených. V roce 2013 se stal zároveň členem Strany zelených. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 neúspěšně kandidoval na 17. místě kandidátky Strany zelených.

V roce 2015 spoluzakládal levicovou platformu Zelená re:vize.

Čtěte také: Kdo je RNDr. Martin Černý, Ph.D. a jeho role v ekologii?

Čtěte také: Odborná činnost Martina Černého

tags: #martin #sabraha #ekologie