Mechanické znečištění staveb: Prevence

Poruchy dřeva zabudovaného ve stavbách zpravidla začínají jako drobná poškození, která rostou úměrně s naší nevšímavostí. Brzké odhalení a zákrok v pravou chvíli vyřeší problém na dlouhou dobu a za přijatelnou cenu. Včasný zásah může prodloužit životnost staveb o několik desetiletí. Tento příspěvek má za úkol seznámit čtenáře s nejčastějšími poruchami, které je možné lokalizovat i při vcelku nenáročné prohlídce stavby.

Poruchy a jejich příčiny

Poruchou objektu, stavební konstrukce nebo prvku se rozumí každá změna proti původnímu stavu, která se projevuje menší odolností vůči konkrétním účinkům zatížení a prostředí. V případě, že závady zůstávají bez povšimnutí, prudce stoupá nebezpečí znehodnocení interiérových částí budov nebo dokonce narušení statiky nosných konstrukcí, čímž se rapidně zvedá cena záchranných prací. Poškození dřeva má svoje charakteristické znaky a není těžké jej odhalit i bez zvláštního nebo drahého vybavení.

Fyzikální poškození

Příčinou fyzikálního poškození je především změna vlhkosti dřeva způsobená změnou vlhkosti prostředí a teploty, čímž vzniká vnitřní napětí a následná deformace, která je závislá na rychlosti změny. Voda pronikající do konstrukčního dřeva staveb je nejen prvotním činitelem poškození, ale zároveň základní podmínkou pro rozvoj biotického poškození (houby, plísně, bakterie).

• porušenou střešní krytinu
• poškození okapů a svodů
• nahromaděného sněhu
• odstranění neprodyšných nátěrů a podlahovin (např. linoleum)
• dbát na zakrytí dřevěných částí stavby po celou dobu rekonstrukce

Biotické poškození

Prvotní příčinou biotického poškození dřeva zabudovaného ve stavbách je voda. Dostatek vody potřebují nejnebezpečnější škůdci dřeva - dřevokazné houby a dřevokazný hmyz, ale potřebují ji i méně závažní škůdci - plísně, dřevozbarvující houby a bakterie. Houby vytvářejí ve dřevě plísňové porosty (plísně), způsobují zbarvení (dřevozbarvující houby), nebo zapřičiňují jeho rozklad, který se označuje jako hniloba (dřevokazné houby).

Na stavbách dochází nejčastěji k poškození houbami hnědého tlení (rozkládají celulózy a hemicelulózy), které výrazně ovlivňují mechanické vlastnosti konstrukčních prvků. Rozklad všech složek buněčných stěn (vč. ligninu) vyvolávají houby bílého tlení, které snižují mechanické vlastnosti dřeva podstatně pomaleji než houby hnědého tlení. Ze statického pohledu méně závažné poruchy způsobuje dřevokazný hmyz, který poškozuje dřevo v larválním stadiu. Degradace dřeva potom závisí na velikosti, množství a lokalizaci požerků.

Čtěte také: Tipy pro mechanické čištění WC

Atmosférická koroze

Poruchy vyvolané atmosférickou korozí dřeva (např. fotodegradace, barevné změny, eroze, rozměrové změny, deformace, trhliny) jsou vlastně změny způsobené vlivem přirozeného stárnutí dřeva především ve venkovních expozicích. V interiérech je stárnutí dřeva podstatně pomalejší.

Tepelná degradace a agresivní chemikálie

Závažné poruchy dřevěných konstrukcí vznikají požárem. Přes nesporně výborné vlastnosti dřeva je jeho náchylnost k tepelné degradaci vážným problémem. Na druhou stranu s dostatečnou dimenzí trámů (nosníků) si masivní dřevo při požárech zachovává svoji nosnost podstatně déle než ocelové nosníky. Při preventivních prohlídkách a zjišťování stavu poškození dřeva je nejsložitější identifikace ztráty pevnosti trámů tam, kde dochází nebo došlo ke kontaktu dřeva s agresivními chemikáliemi. Důvodem je výraznější snížení pevnosti, které není pouhým okem na první pohled viditelné.

Ostatní poškození

Poškození nazývané v učebnicích poněkud eufemisticky jako "ostatní" má společného jmenovatele, kterým není nikdo jiný než člověk. Ten totiž svým přístupem při výběru materiálu, jako projektant a zhotovitel stavby, a v neposlední řadě i jako její uživatel je obvykle odpovědný za poruchy vyvolané nekvalitně provedenou prací nebo nesprávným užívaním stavby.

• suky, trhliny (nadměrné množství a především velikost v závislosti na umístění v prvku
• nadměrný odklon vláken, stáčivost a křivost trámů, špatně odkorněné obliny
• nadměrné nezatěžovat dřevěné konstrukce (ani při opravách)

Prevence jako nejlepší způsob sanace

Poruchy dřeva zabudovaného ve stavbách zpravidla začínají jako drobná poškození, která rostou úměrně s naší nevšímavostí. Brzké odhalení a zákrok v pravou chvíli vyřeší problém na dlouhou dobu a za přijatelnou cenu.

Závěrem je potřeba konstatovat, že čím dříve si vlastníci staveb začnou uvědomovat nutnost pravidelných preventivních prohlídek (dobrý hospodář při přívalovém dešti nesedí v křesle, ale jde se podívat na půdu) a s tím souvisejících ochranných opatření, tím větší mají naději na prodloužení životnosti dřevěných konstrukcí zabudovaných ve stavbě až o několik desítek let. Prevence je vždy lepší než léčba a výdaje na včasné opravy jsou mnohem menší než výdaje na celkové výměny konstrukcí v případě, kdy se nechají prvotní problémy bez povšimnutí.

Čtěte také: Úprava odpadů pro recyklaci

Hospodaření se srážkovými vodami a urbanizace krajiny

Jedním z původních účelů městského odvodnění byla, vedle zajištění hygieny území, též ochrana intravilánu před srážkovými vodami, resp. jejich zvýšeným odtokem z urbanizovaných ploch. Klasicky se tato úloha řešila co nejrychlejším odvedením srážkových vod mimo město podzemním trubním vedením, společným pro splaškové i srážkové vody (jednotná stoková síť). V posledních dvou desetiletích se však tento klasický způsob ukazuje z pohledu srážkových vod jako dlouhodobě neudržitelný.

Změna odtokových podmínek je způsobena faktem, že urbanizovaná území jsou specifická vysokým podílem nepropustných ploch (např. komunikace, střechy budov), který v centrech městských aglomerací dosahuje 70 % i více. Voda dopadající za dešťové situace na povrch povodí nemůže přirozeně infiltrovat do půdního a horninového prostředí. Rovněž úroveň evapotranspirace je oproti přirozeným podmínkám snížena. Větší část objemu srážkové vody odtéká po zpevněném povrchu povodí do dešťových vpustí a stokovou sítí je odváděna z urbanizovaných povodí.

Rozvoj urbanizace (a napojování nově urbanizovaných ploch do stávajících stokových systémů) akceleroval po změně společenských a ekonomických podmínek. Přestože s rozvojem urbanizace bylo většinou již počítáno při návrhu hydraulické kapacity stokových systémů, projektanti před desítkami let těžko mohli počítat s tak intenzivním nárůstem zpevněných ploch, jakého jsme dnes svědky. Probíhající urbanizace a změny klimatu vedou k negativním projevům jak v intravilánu, tak v povrchových a podzemních vodách.

Základem HDV je tzv. decentralizovaný způsob odvodnění (DSO), jehož podstatou je zabývat se srážkovým odtokem v místě jeho vzniku a vracet ho do přirozeného koloběhu vody. V nejužším slova smyslu jsou přírodě blízká opatření a zařízení HDV taková, která podporují výpar, vsakování a pomalý odtok do lokálního koloběhu vody.

Fotokatalytické systémy pro ochranu fasád

Trvale čistý vzhled fasády je přáním každého majitele nemovitosti. Fasádní systémy však často napadají plísně, mechy a další organické nečistoty, stejně jako prach a především fasáda podléhá UV degradaci prostřednictvím UV záření. Proti organickým nečistotám lze bojovat chemickými odstraňovači, impregnací, fungicidními prostředky. Proti prachu a UV degradaci a zelenání fasáda lze na základě nově využité technologie zvané fotokatalýza lze účinně fasády chránit proti uvedené trojkombinaci a to díky síle světla.

Čtěte také: Odstranění mechanického znečištění fasád

Pro prodloužení celkové životnosti a obnovení barev je zpravidla nutné fasádu po 5 a více letech přetřít a následně vhodným způsobem ochránit proti degradaci. Proti postupnému šednutí a zašpinění ze znečištěného ovzduší je mechanismus samočištění jediným 100% zcela funkčním systémem.

Pokud je fasáda opatřena ochrannou samočistící povrchovou vrstvou FN nátěru, je schopna dlouhodobě odolávat postupnému šednutí a černání. Vytvořený fotokatalytický povrch se účinně brání usazování špíny dvěma mechanismy. Tím prvním je fotokatalýza, která účinně rozloží všechny lepkavé a zabarvené organické složky mikro prachu a tak mu zamezí pevně se přilepit na povrch fasády nebo do ní pronikat. Druhým mechanismem je superhydrofilita světlem aktivovaného fotokatalytického povrchu.

Samočistící ochrana fasád od atmosférického znečištění prostřednictvím fotokatalýzy na bázi na TiO2 ve vzdušném a vodním prostředí účinně rozkládá prakticky všechny organické látky na základní minerální oxidy tím, že spouští a urychluje jejich oxidační proces. Produktem tohoto rozkladu jsou molekuly vody (H2O) a oxidu uhličitého a také menšíc množství dalších minerálních oxidů s jinými látkami, které jsou součásti původní organické molekuly.

tags: #mechanické #znečištění #staveb #prevence

Oblíbené příspěvky:

• Doporučené čtení
• Svět kolem nás
• ISCARE - přírodní zázrak?
• Odpadové hospodářství v Písku
• Využití kávové sedliny v ČR