Výskyt vody v přírodě a její význam

23.12.2025

Voda je dvouprvková sloučenina kyslíku a vodíku se sumární vzorcem H2O a je biologicky nejdůležitějším polárním rozpouštědlem a nejrozšířenější sloučeninou na Zemi.

Pokrývá 70,7 % zemského povrchu a je nezbytná pro všechny živé organismy, přičemž v nich zaujímá více než polovinu (cca 60-99 %) jejich objemu v závislosti na druhu organismu.

Voda se podílí na termoregulaci, přenosu látek, udržuje pH, odstraňuje zplodiny metabolismu a figuruje jako reakční prostředí.

Voda je bezbarvá, čirá kapalina bez chuti a bez zápachu, má bod tání 0 °C a bod varu 100 °C.

Hustota vody se od 0 °C do 3,98 °C zvyšuje, poté s vzrůstající teplotou klesá, což je známo jako anomálie vody a má význam pro vodní živočichy, protože umožňuje, aby na povrchu vody se vytvořila vrstva ledu, která brání dalšímu promrzání.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Výskyt vody v přírodě

Naše planeta se odlišuje od všech ostatních, které známe, jednou látkou, a to je voda, i když se v malém množství vyskytuje i na jiných planetách. Při pohledu z vesmíru vypadá Země jako modrobílá planeta: bílá od vodní páry a modrá od vody.

Většinu povrchu Země (71 %) tvoří slaná voda, ta tvoří 97 % celého vodstva na naší planetě a obsahuje průměrně 35 g solí v jednom litru.

Sladká voda tvoří jen nepatrnou část hydrosféry - 3 %, přičemž 69 % této vody je v ledovcích, které jsou v polárních oblastech.

Koloběh vody na kontinentech začíná srážkami a ve vesmíru se velké množství vody nachází v molekulárních mračnech v mezihvězdném prostoru.

Také protoplanetární mlhovina, ze které vzniklo Slunce a celá Sluneční soustava, obsahovala velké množství vody, z níž část se zachovala v Oortově oblaku, kde se z ní zřejmě ještě dnes tvoří nové komety.

Čtěte také: Úklid s Denkmit a horkou vodou

Jádra komet obsahují desítky procent vody a také některé měsíce planet, tělesa Kuiperova pásu a transneptunická tělesa jsou převážně tvořena vodou v pevném skupenství.

Funkce vody

Je základní podmínkou života, ve vodě vznikl život.
Je to rozpouštědlo, ve kterém probíhají veškeré chemické děje v organismu.
Lidské tělo obsahuje 70 % a rostliny až 90 % vody.
Už ztráta 20 % tělesné vody je smrtelná.
Na dehydrataci člověk umírá asi během 7 dnů.

Pitná voda a její úprava

Pitná voda se získává úpravou surové vody, která se získává v České republice z podzemních (asi 45-55 %) nebo povrchových (asi 45-55 %) zdrojů.

Ke shromažďování povrchové vody slouží vodárenská nádrž (přehrada), v níž se nachází odběrová věž s několika odběrovými šachtami v různých hloubkách.

Výjimečně se využívá umělé filtrace a sorpční schopnosti půdního sedimentu, protože řasy často ucpávají filtraci; voda z toku se nechá infiltrovat z umělých nádrží do podzemí a z podzemí se poté čerpá.

Surová voda se odvádí do úpravny vod, kde se upravuje (mechanické předčištění, chemické čeření, filtrace přes pískové filtry, odstranění iontů železa a manganu, někdy i částečné odstranění dusičnanů a dusitanů, desinfekce).

Čtěte také: Tip na koupání v ČR

Hygienické požadavky na pitnou vodu (kontroly, balená voda, chemické, fyzikální a mikrobiologické limity) stanovuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb.

Globální problémy s vodou

Pouze pětina lidstva nemá přístup k nezávadné vodě a 2,6 miliardy lidí postrádá hygienické zázemí.

Ve 20. století zmizelo 50% světových mokřadů a 3 miliony lidí ročně umírají na choroby způsobené kontaminovanou vodou a špatnou hygienou (např. průjmová onemocnění a malárie), 90% z nich jsou děti do pěti let.

Značná část znečištění životního prostředí pochází ze zemědělství (pesticidy, hnojiva i zvířecí exkrementy) a zasahuje i vodní zdroje.

Chemické znečištění vody nelze převařením odstranit, bakteriologické znečištění odstraníme povařením aspoň 5 minut.

Požadavky na jakost vody pro koupání ve volné přírodě upravuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 135/2004 Sb.

Tvrdost vody

V České republice dnes najdeme více než 90% domácnosti, u kterých se vyskytuje problém s tvrdou vodou. Podle Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví se doporučená tvrdost pitné vody (obsah vápníku a hořčíku) pohybuje mezi 1,1 až 5 mmol / l (t. j. tvrdost vody 6,16 až 28 ° dH).

Tvrdost vody způsobují drobné částice hořčíku a vápníku, které obohacují pitnou vodu v půdě a tím ovlivňují její kvalitu.

Obsah těchto iontů je ovlivněn geologickou skladbou horniny, kterou daná voda protéká a i to je jeden z hlavních důvodů proč je v Česku tvrdost vody rozdílná.

Hodnotu tvrdosti vody uvádíme v mmol/l nebo tzv. německých stupních tvrdosti (dGH). Jeden německý stupeň odpovídá 10 mg CaO v jednom litru vody. Současná (2005) česká norma stanovuje tvrdost vody podle koncentrace Ca a Mg (mmol/l). Mezi uvedenými jednotkami je možno přibližně převádět podle vztahu 1 mmol/l = 5,61°dGH.

Z celkové tvrdosti vody jsou odvozeny tyto údaje: tvrdost od 1 do 10° značí vodu měkkou, z toho do 5° jde o vodu zvláště měkkou.

Revitalizace potoků

Hlavní město Praha, zastoupené odborem ochrany prostředí MHMP zajišťuje správu a financuje údržbu na 319 km potoků na území hl. m. Prahy a 6 km za hranicemi Prahy (Litovicko-Šárecký od Litovického rybníka po nádrž Jiviny a Vestecký potok.

Přirozená koryta našich potoků nižších poloh jsou měkká a široká a směrem do stran jsou rozvlněná ‒ takzvaně meandrují. Dno přírodních koryt je velice členité, střídají se zde tůně v obloucích a mělké brody mezi oblouky. Tůně jsou důležitým životním prostředím pro ryby a jiné vodní živočichy a v brodech dochází k prokysličování vody.

Dříve se technické úpravy drobných vodních toků prováděly velice často pomocí betonu, případně kamenné dlažby. Koryta toků byla napřímena a prohloubena, aby se zvýšila jejich kapacita a zrychlil odtok. Došlo tak k negativnímu ovlivnění celého toku i jeho okolí.

Dnes už neplatí, že vodu je potřeba z krajiny rychle odvést, je tomu právě naopak. Význam vody v krajině totiž nelze zpochybnit - voda je nezbytná pro všechny formy života a také je důležitým klimatologickým činitelem. Revitalizace potoků si proto kladou za cíl vodu v krajině co nejdéle zadržet.

Tam, kde je to možné, rušíme betonová koryta i zatrubnění. Budujeme koryta nová, která jsou delší, mělčí a členitější, takže voda v nich proudí pomaleji a po delší trase. Na břehy potoků sázíme vlhkomilné porosty a v jejich okolí hloubíme tůně. Zprůchodňujeme vodní toky pro vodní organismy tím, že rušíme přehrážky a nahrazujeme je kamennými skluzy.

Nezbytností je také zajištění stability a bezpečnosti vodních toků při zvýšených průtocích a minimalizace škod při povodních. V rámci revitalizací jsou koryta vodních toků rozšiřována formou tzv. 1.

Zvýšení počtu rostlinných a živočišných druhů vázaných na vodní ekosystémy - zvýšení biodiverzity v hl.m. Při revitalizacích je brán zřetel na výskyt chráněných druhů v potocích a je snaha vytvořit prostředí „šité na míru" těmto druhům a podpořit tak jejich výskyt v hl. 2. 3.

Znečištění vody a jeho dopady

Cesta, kterou musí voda absolvovat, než se dostane do naši sklenice, je dlouhá. Putuje potrubím, kde se vyskytuje rez a sedimenty, jako například písek, hlína nebo kal. Voda má naneštěstí tendenci tyto složky absorbovat, což bývá problémem hlavně u potrubí ve starších budovách a u vlastních zdrojů vody. Specifickou podkategorií mechanických nečistot jsou mikroplasty, o kterých se poslední dobou mluví čím dál víc.

Podle výzkumu prováděného Ústavem pro hydrodynamiku se mikroplasty vyskytují i v pitné vodě, která prošla celou technologií úpravy vody. Při výzkumu se analyzovaly vzorky ze tří úpraven vody v ČR, které se nacházejí v osídlených průmyslových oblastech, ale liší se typem vodního zdroje a použitou technologií úpravy vody. Mikroplasty se našly ve všech vzorcích. V upravené, tedy pitné vodě, byla jejich koncentrace přibližně 340-630 částic na 1 litr vody.

Ve vodě jsou často přítomny chemické látky, kterým se snažíme vyhýbat např. konzumací bio potravin. Jsou jimi hnojiva (obsahují dusitany a dusičnany) a pesticidy (přípravky proti plevelům a škůdcům), které po ošetření rostlin na polích kontaminují podzemní vodu, a tak se dostávají i do vody pitné.

Poněkud znepokojivé je, že ještě stále jsou nalézány pesticidní látky, jejichž použití bylo zakázáno před 10 a více lety. V Plzeňském kraji byl ve vzorku přítomen alachlor (zakázán v roce 2008) a v Libereckém kraji desethylatrazin (zakázán v roce 2004).

Další nežádoucí látky ve vodě jsou dusitany a dusičnany, které se sem dostávají z dusíkatých hnojiv používaných v zemědělství. Zbytky antibiotik zase zvyšují rezistenci bakterií vůči nim, a dlouhodobě se tak snižuje jejich účinnost, což je pro lidi nebezpečné.

Kvůli průmyslové činnosti může kohoutková voda obsahovat železo, olovo, kadmium, nikl, arzen, rtuť, měď nebo hliník. Obecně řečeno, těžké kovy působí negativně na játra, zažívací, oběhový a nervový systém, ale i na některé další orgány.

Při zvýšené teplotě nebo při nedostatečné dezinfekci se v pitné vodě mohou objevit koliformní bakterie. Mezi koliformní bakterie patří například Escherichia coli, známá taky jako E. coli, která způsobuje zánětlivá a průjmová onemocnění a je jednoznačným indikátorem závažného fekálního znečištění, což by mělo vést k okamžitému vyhledání zdrojů kontaminace.

Aby byla pitná voda mikrobiologicky nezávadná a neobsahovala žádné choroboplodné zárodky a mikroorganismy, dezinfikuje se nejčastěji chlorem. Při tomto postupu se sice z vody odstraní bakterie a viry, ale chemickou reakcí s jinými prvky, které voda obsahuje, vznikají vedlejší produkty dezinfekce - tzv. trihalogenmetany (THM).

Úprava vody chlorem nepříznivě ovlivňuje chuť a pach vody (mohou za to chlorfenoly, které při chloraci vznikají). Na jazyku při jejím pití cítite chemickou štiplavou chuť a zapáchá chlorem.

Pitná kohoutková voda by měla být čirá, průhledná, bez zápachu, bez pachutě a studená. Asi nejvýraznějším ukazatelem znečištění vody je její změněná barva.

Filtrace vody

Nejjednodušší způsob, jak docílit kvalitní vody, je vodu z kohoutku filtrovat. Filtrováním vody předejdete tomu, že byste ve vodě měli zbytečně mnoho vedlejších produktů chlorace, usazenin z potrubí a že by v ní byly přítomny látky, jako jsou estrogeny, dusitany nebo zbytky pesticidů.

Účinně poslouží filtr na vodu s obsahem aktivního uhlí - spálených skořápek kokosových ořechů (případně dřeva).

100% účinnosti separace těchto mikročástic se dá dosáhnout jen pomocí membránové filtrace - tzv. ultrafiltrace a nebo nanofiltrace.

Konvenční čistírny odpadních vod jsou tedy schopné odstranit pouze 70-83 % mikroplastů z vody.

Existují dva druhy tvrdosti vody, z nichž první, přechodná, je zapříčiněna hydrogenuhličitanem vápenatým nebo hořečnatým.

Při iontové výměně voda protéká skrz speciální směs (iontoměnič), která má schopnost z vody odebrat kationty Ca2+ a Mg2+ a nahradit je kationem sodným Na+.

Pouze pro omezení účinků tvrdé vody se někdy používá i magnetická úprava vody (proti vzniku inkrustace), která ale tvrdost jako takovou neodstraní.

Pro odstranění a prevenci bakterie Legionella se používá termická dezinfekce, chemická dezinfekce a průběžně sanitace a údržba rozvodného systému.

tags: #mekka #voda #v #prirode #výskyt