Na znečišťování ovzduší se podílí řada zdrojů, mimo jiné i silniční doprava. Pro stanovení reálného příspěvku dopravy k produkci znečišťujících látek je nejvhodnější měření emisí motorových vozidel v reálném provozu. Zejména v případě nelimitovaných škodlivých látek se jedná o dosud málo prozkoumanou problematiku, narážející na nedostatečnou datovou a znalostní základnu.
V oblasti vyvíjené metody stanovení emisních faktorů těchto látek s využitím odběru vzorků v reálném provozu, umožnuje jejich rozdělení do různých typů provozu (např. městský, mimoměstský a dálniční). Za tímto účelem je používáno unikátní mobilní zařízení, vyvinuté ve spolupráci Centra dopravního výzkumu, v. v. i. a společnosti SEKO Brno, spol. s r.o.
Výsledky měření nacházejí využití při tvorbě koncepčních materiálů v oblasti podpory čisté mobility a udržitelné dopravy, návrhů, nastavení a posouzení ekonomických a fiskálních nástrojů v oblasti silniční automobilové dopravy.
Využití naměřených dat také přispívá k doplnění aktivitních dat sloužících ke zpracování emisních bilancí ČR, které se reportují na mezinárodní úrovni.
Dlouhodobá imisní data získaná v oblastech zasažených znečištěním z velkých průmyslových zdrojů, vykazují v průběhu topné sezóny pozoruhodné změny, které ukazují na nezanedbatelný podíl malých spalovacích zařízení na zhoršené kvalitě ovzduší.
Čtěte také: Emisní limity a odběr vzorků
Měření emisí znečišťujících látek se provádí v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném vhodném místě před tímto vyústěním, jestliže složení odpadního plynu je stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku.
Jednorázové měření se provádí manuálními metodami nebo přístroji pro kontinuální měření.
Správnost údajů kontinuálního měření ověřuje jednorázovým měřením autorizovaná osoba podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona nejméně jednou za rok a dále při každém významném zásahu do emisního měřicího systému nebo technologického procesu nebo významné změně zpracovávaných surovin nebo spalovaného paliva, a to do 3 měsíců od vzniku některé z uvedených změn.
Přípustná tolerance pro ověření správnosti údajů kontinuálního měření je 10 % z hodnoty emisního limitu měřené znečišťující látky, pokud jiný právní předpis nebo orgán ochrany ovzduší nestanoví jinak.
Do hodnot rozhodných pro posouzení dodržení emisního limitu (§ 6) se nezahrnují údaje zjištěné v době uvádění zařízení zdroje znečišťování do provozu nebo v době jeho odstavování z provozu nebo při odstraňování jeho poruchy, popřípadě havárie.
Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?
Z důvodů nehomogenity tuhých částic v potrubí je nutné provádět vzorkování v předem vypočítaných měřících bodech v měřícím profilu. Z potrubí nebo z komína se v určeném časovém intervalu odebere izokineticky a reprezentativně řízeným průtokem vzorek známého objemu v souladu s ustanovením EN 13284.
Výpočtem množství emisí je nepřímé zjišťování emisí. Výpočtem se zjišťují emise u stacionárních zařízení pro spalování paliv o tepelném výkonu do 5 MW určených pro vytápění škol, objektů zdravotnických a sociálních služeb a objektů určených k bydlení.
Pro výpočet se použijí emisní faktory uvedené v příloze č. pokud má být dodržování emisních limitů těchto látek dosahováno úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo závisí na funkci zařízení k odstraňování emisí; takto se zjišťuje množství emisí pouze těch znečišťujících látek, jejichž emise překračují hodnoty uvedené v písmenech a) až h).
Nepřekročení ročních emisí uvedených látek se prokazuje jednorázovým měřením. V těchto případech se pro zjištění emisí tuhých znečišťujících látek a oxidu siřičitého použije hodnot emisních faktorů uvedených v příloze č.
Účinnost spalování pro účely této vyhlášky se vypočte z komínové ztráty, přičemž ostatní kotlové ztráty se nezapočítávají. Tato ztráta je vyhodnocována softwarovým vybavením měřicího systému z naměřených veličin, kterými jsou obsah kyslíku, teplota spalin a teplota spalovacího vzduchu měřených analyzátorem s elektrochemickými články.
Čtěte také: Postupy měření emisí 2T
Následující tabulka shrnuje emisní faktory pro různé druhy paliv a topenišť:
| Druh paliva | Druh topeniště | Tepelný výkon kotle | Tuhé látky | SO2 | NOx | CO | CxHy | Aldehydy | Jednotka |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Všechna tuhá mimo čer. uhlí a koks | Pevný rošt | Jakýkoliv | 1,0.Ap1 | 9,0.Sp3 | 45 | 100,0 | 025 | kg/t spáleného paliva | |
| Čer. uhlí a koks | Jakýkoliv | 1,0.Ap1 | 9,0.Sp1,5 | 45,0 | 10,0 | 0,0 | 0,0 | 025 | |
| Dřevo | do 3 MW | 12,5 | 1,0 | 3,0 | 1,0 | 1,0 | - | ||
| Dřevo | nad 3 MW | 15,0 | 1,5 | 3,0 | 1,0 | 1,0 | - |
Rozbory emisí, imisí a ovzduší jsou realizovány dle požadavků na limity znečištění daných vyhláškou č. 415/2012 Sb. v platném znění pro zdroj znečištění (emise) a vyhláškou č. 330/2012 Sb.
Široký rozsah kovů stanovujeme metodami optické emisní spektrometrie a hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP-OES, ICP-MS). K analýze rtuti používáme atomovou absorpční spektrometrii (AAS) a atomovou fluorescenční spektrometrii (AFS). Všechna tato stanovení provádíme v absorpčních roztocích, či na filtrech.
Dioxiny, koplanární PCB, PAU (persistentní organické polutanty - POPs) v emisích a imisích stanovujeme na našem specializovaném pracovišti isotopově zřeďovací metodou s použitím plynové chromatografie v kombinaci s hmotnostní spektrometrií s vysokým rozlišením (HRGC-HRMS).
Pokud se rozhodnete využít naší nabídky rozborů emisí, imisí či ovzduší, doporučujeme vám kontaktovat jakoukoliv z našich poboček. Zde lze vyzvednout či objednat speciální vzorkovnice určené na konkrétní analýzy a naši konzultanti vám ochotně pomohou a poradí.
tags: #mereni #emisi #ovzdusi #metody