Měření emisí a diagnostika vozidel: Problémy a řešení

28.11.2025

Emise vozidel kontroluje stát nejen přes stanice Měření emisí, ale čím dál častěji se s tím budeme setkávat i na silnici. Tři jednotky techniků v bílých autech Centra služeb pro silniční dopravu vás můžou ve spolupráci s policií zastavit prakticky kdekoli a míru exhalací auta zjistit.

Měření emisí v praxi

K měření emisí je nutné zasunout diagnostický modul do OBD zásuvky vozidla. Pak je možná komunikace vozidla s emisními přístroji.

Technik CSPSD vysvětluje: „Samotné změření nezabere více než dvacet minut.“ Prvním krokem kontroly je zápis stavu počítadla ujetých kilometrů. Následuje identiﬁkace vozidla, vyhledání výrobního štítku a dále kontrola dat z malého techničáku a jejich zadání do programu měření emisí.

Další údaje pro kontrolovaný vůz už musí najít v databázovém programu dodávaném výrobcem zařízení na měření emisí. „Naší nevýhodou při silniční technické kontrole proti běžným kamenným stanicím je, že nemáme k dispozici velký techničák,“ vysvětluje technik CSPSD.

Technici CSPSD se o databázi musejí opřít. Aby se co nejrychleji dostali k potřebným datům pro konkrétní vozidlo, zadávají nejčastěji jeho výkon. Systém pak nabídne i konkrétní rok výroby - to se seznam možných variant zužuje jen na pár modelů a ztotožnění kontrolovaného auta se systémem je pak dílem okamžiku.

Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?

Problémy s komunikací a diagnostikou

Někdy se stane, že vozidlo s diagnostikou nekomunikuje. Auto přijede do servisu a napojí se adapter pro sledování komunikace a pozoruje se, zda komunikace běží a nepřerušuje se. Když neběží komunikace, napojí se adapter, na kterém jsou světelné diody a je jasně vidět poruchy v komunikaci (diody viditelně vynechávají v komunikačním rytmu).

V jednom konkrétním případě, který popisuje majitelka vozidla, technik DEKRA konstatoval, že vozidlo nekomunikuje a je třeba ho opravit, přičemž si za to vyúčtoval 1.100,- Kč, aniž by předal protokol o nevyhovujícím testu.

Nicméně, jak se ukázalo, problém byl v rozehnutých komunikačních pinech v zásuvce. Po napojení adaptéru s širšími a tlustšími piny auto hned komunikovalo. Tento adapter má totiž piny o 0,3 mm širší a o 0,1 mm tlustší, než mají všechny diagnostiky, čímž je o 80% větší šance, že bude mít se zásuvkou kontakt!

Silniční kontroly emisí

Technický stav vozidel má vliv na kvalitu ovzduší, nejvýznamnější roli v tom hrají exhalace dieselových motorů aut s nefunkčním, poškozeným nebo odstraněným ﬁltrem pevných částic. Takových vozů je pět až deset z každé stovky registrovaných, ovšem na celkovém znečistění v automobilové dopravě se podílejí z 60 až 70 procent.

Změny ovšem nastaly - v létě loňského roku Ministerstvo dopravy pořídilo pro Centrum služeb pro silniční dopravu (CSPSD) speciální diagnostiku, jakou používá třeba rakouská nebo německá policie. Už její zkušební provoz od loňského léta pak prokázal, že závady skutečně dokážou odhalit.

Čtěte také: Postupy měření emisí 2T

Pavel Štěrba ze společnosti TÜV SÜD Czech soudí, že takové kontroly mají smysl, i když si uvědomuje jejich limity. Například oceňuje, že systém používaný CSPSD nelze obalamutit, tudíž není prostor k nekalým praktikám známým z některých SME.

Během silniční kontroly se kontroluje těsnost výfuku, palivové soustavy i to, zda je řádně uchycená elektroinstalace.

Dále se kontroluje palubní deska, zda tam nesvítí nějaká kontrolka, hlásící třeba potíže s motorem. Pokud by svítilo, kontrola emisí sice bude běžet dál, ale do protokolu se zaznamená závada, kterou pak musí majitel vozidla do 30 dnů odstranit.

Ještě před samotným měřením kontrolujeme teplotu motoru - je už na 80 stupních, tedy v optimálních hodnotách. Tam nacházíme a propojujeme zásuvku OBD, kontrolní očko svítí zeleně - tedy komunikace řídicí jednotky vozidla s programem na měření emisí je nastavena.

Měření budou rychlá - díky propojení přes OBD stačí dle navádění programu zmáčknutí pedálu na maximální přeběhové otáčky. To kdyby se jednalo o vůz bez modulu OBD, musela by se měření dělat vícekrát.

Čtěte také: LPG emise Zlín a Fryšták

Hodnoty všech měření se pohybují v udaných tolerancích. Z tiskárny ve voze vyjíždí protokol, samá zelená písmenka a číslíčka - vozidlo má všechno v pořádku. Obsluha stanice jej předá policii, která rozhoduje, jak dál. V tomto případě může vozidlo bez problémů pokračovat v cestě.

Když se na protokolu ovšem objeví nevyhovující hodnoty v červené barvě, je nutné, aby se po odstranění závady vozidlo dostavilo na opakovanou zkoušku měření v kamenné stanici měření emisí. Totéž v případě, že s výsledky měření majitel vozu nesouhlasí, na což má ze zákona právo.

Emisní limity a normy Euro

Měření emisí je v České republice povinnou součástí technické kontroly vozidel již od 90. let. Česká republika se u emisních limitů řídí regulačními standardy Evropské unie. Tzv. emisní normy Euro určují, kolik škodlivin smí vozidlo vypouštět do ovzduší.

Euro normy se zaměřují především na množství:

oxidu uhelnatého (CO),
uhlovodíků (HC),
oxidů dusíku (NOx),
pevných částic (PM; u pevných částic se sleduje i jejich počet - PN).

Norma Euro 1 byla zavedena v roce 1992. V současné době se automobilky řídí normou Euro 6, která vstoupila v platnost v roce 2015.

Emisní normu si snadno ověříte ve velkém technickém průkazu v kategorii Emise v kolonce V9. Pokud velký techničák již nemáte k dispozici, dohledáte si technické údaje o vozidle online na Portálu dopravy, Portálu občana nebo v aplikaci eTechničák. Případně můžete na webu dataovozidlech.cz zadat VIN kód auta a vyhledat položku Stupeň plnění emisní úrovně.

Povolené hodnoty emisí v ČR

Kontrola emisí v ČR probíhá na stanicích měření emisí (SME). Ty se obvykle nachází ve stejném areálu jako stanice technické kontroly (STK) - bez emisní kontroly totiž nemůžete absolvovat technickou. Jedná se však o dvě oddělené provozovny.

Zatímco Euro normy jsou stanovené pro nové vozy, měření na SME probíhá u používaných vozidel, která mají najeto klidně desítky či stovky tisíc kilometrů. Během technické kontroly emise tedy již nemusí být v souladu s výrobními normami, ale s mírnějšími provozními limity. Ty dodává buď přímo výrobce nebo je stanoví Ministerstvo dopravy.

Před měřením dochází k vizuální kontrole, která by měla odhalit viditelné poškození výfukového systému nebo nadměrnou kouřivost motoru. V případě netěsnosti výfuku či jiných zjevných závad, které by ovlivnily kontrolu, není vozidlo k měření vůbec připuštěno. Poté následuje samotná kontrola spalin, při níž je k výfuku připojen analyzátor výfukových plynů (benzínové motory) nebo kouřoměr (dieselové motory). Nedílnou součástí procesu je i diagnostika řídicí jednotky přes OBD zásuvku, která ověřuje funkčnost příslušných elektronických systémů.

Cena za měření emisních limitů se odvíjí od konkrétní SME. Obvykle zaplatíte zhruba 800-1 200 Kč.

Pokud emisní systémy vykazují poruchu nebo emise překračují stanovené hodnoty, tak kontrolou na SME neprojdete. Technik uvede nalezené závady do protokolu. Pokud chcete s vozidlem jezdit, musíte po odstranění závad absolvovat opakovanou kontrolu. Do té doby je vozidlo technicky nezpůsobilé.

Tipy, jak udržet emise v normě

Tankujte kvalitní palivo u prověřených čerpacích stanic.
Měňte olej podle doporučení výrobce automobilu.
Dodržujte správné jízdní návyky: Vyhněte se zejména prudkému zrychlování a brzdění.
Dopřejte svému vozidlu pravidelný servis.
Nepodceňujte varovné kontrolky: Pokud vám systém hlásí nějakou chybu, řešte ji okamžitě.

Dosavadní měření na silnici

Měření exhalací ve výfukových plynech aut zastavených policií v rámci běžné kontroly a měřené v pilotním projektu kontroly mobilního měření Centra služeb pro silniční dopravu (CSPSD) odstartovalo loni v létě a běželo tři měsíce. Kontrolovaly se vozy hlavně v Praze. „Mobilní jednotka zkontrolovala celkem 444 vozidel, z nichž 141 bylo vybráno i k měření emisí. Technicky nezpůsobilých bylo 33, tedy čtvrtina z vytipovaných vozů a sedm procent z celkových kontrol,“ bilancuje ředitelka Centra služeb pro silniční dopravu Lenka Zborníková.

Vozidla podstupující měření emisí na silnici byla podle ní policií cíleně vybírána na základě stavu auta.

Kromě mechanických poškození výfuků a kouřivosti motorů kontroly rovněž odhalily další závady řídicích jednotek emisních systémů a rovněž vozidla se signalizovanou chybou motoru.

Při kontrolách v provozu měla dieselový agregát většina, a to plné tři čtvrtiny nevyhovujících vozidel. Z 33 vozů, které neprošly, jezdilo na naftu 24 aut, na benzin jen devět.