Legendárního Trabanta netřeba dlouho představovat. Sekce Moje.auto.cz umožňuje diskutovat o spolehlivosti nebo provozních nákladech. I Vaše recenze může být pro někoho cenným pomocníkem při výběru vlastního auta, nebo naopak Vám může v diskusi pod recenzí někdo pomoci svojí radou.
Vložit recenzi do Moje.auto.cz může každý registrovaný uživatel Auto.cz. Založení (i pozdější editace) recenze pomocí příslušného formuláře je rychlé a intuitivní, pomocnou ruku poskytne také nápověda v pravém sloupci.
Nemusíte se zabývat popisem technických dat nebo výbavy, to je možné na internetu snadno najít. Cenných zkušeností z praxe naopak není nikdy dost a mnohdy se nacházejí jen na fórech specializovaných na danou značku nebo typ vozu.
Podstatné jsou především Vaše zkušenosti s automobilem. Běžný provoz odhalí řadu předností i nedostatků, které může znát jenom majitel daného typu auta. Proto Vaše poznatky, o které se s ostatními podělíte, mohou někomu pomoci při nákupu auta.
Emise vozidel kontroluje stát nejen přes stanice Měření emisí, ale čím dál častěji se s tím budeme setkávat i na silnici. Tři jednotky techniků v bílých autech Centra služeb pro silniční dopravu vás můžou ve spolupráci s policií zastavit prakticky kdekoli a míru exhalací auta zjistit.
Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?
V chladném, ale slunečném březnovém ránu potkáváme na smluveném místě na okraji Prahy bílou dodávku Mercedes-Benz Sprinter v kamufláži Centra služeb pro silniční dopravu. Její posádka - vedoucí mobilní expertní jednotky Miroslav Kacafírek a referent silniční kontroly technik emisí Miroslav Pekárek - je v dobré náladě. „Dnešní počasí se skvěle hodí. Emise můžeme měřit, když je pět stupňů nad nulou,“ odkazuje Kacafírek na metodiku Ministerstva dopravy, že při nižších teplotách už nejsou měření přesná, a proto se třeba v zimních měsících na silnicích nedělají.
Technický stav vozidel má vliv na kvalitu ovzduší, nejvýznamnější roli v tom hrají exhalace dieselových motorů aut s nefunkčním, poškozeným nebo odstraněným filtrem pevných částic. Takových vozů je pět až deset z každé stovky registrovaných, ovšem na celkovém znečistění v automobilové dopravě se podílejí z 60 až 70 procent.
Protože však nemělo město dostatečné přístrojové vybavení, společně s policií se spolehlo na vizuální vytipování. Ovšem takové akce magistrátu skončily fiaskem, vrcholem byl loňský únor.
Změny ovšem nastaly - v létě loňského roku Ministerstvo dopravy pořídilo pro Centrum služeb pro silniční dopravu (CSPSD) speciální diagnostiku, jakou používá třeba rakouská nebo německá policie. Už její zkušební provoz od loňského léta pak prokázal, že závady skutečně dokážou odhalit. Nejprve během prázdnin běžel pilotní projekt kontrol v Praze, až do podzimu pak i v dalších dvou krajích.
Kontroly s touto diagnostikou už vzali na milost i odborníci na měření emisí. Například oceňuje, že systém používaný CSPSD nelze obalamutit, tudíž není prostor k nekalým praktikám známým z některých SME. A poukazuje i na to, že jen první medializovaná vlaštovka - výsledky kontrol za druhou polovinu roku 2019 prezentované loni na přelomu listopadu a prosince - přivedla do servisů spoustu řidičů, kteří chtěli své vozy nechat zkontrolovat a případné problémy odstranit.
Čtěte také: Postupy měření emisí 2T
„My začínáme svoji práci poté, co policejní hlídka zastaví namátkou vybrané auto, zkontroluje řidiče a doklady od vozidla,“ vysvětluje Pekárek a dodává: „Samotné změření nezabere více než dvacet minut.“
Prvním krokem kontroly zastavené Škody Superb 2.0 TDI je zápis stavu počítadla ujetých kilometrů - má hodnotu 23.193 km. Následuje identifikace vozidla, vyhledání výrobního štítku a dále kontrola dat z malého techničáku a jejich zadání do programu měření emisí.
Další údaje pro kontrolovaný superb už musí najít v databázovém programu dodávaném výrobcem zařízení na měření emisí. „Naší nevýhodou při silniční technické kontrole proti běžným kamenným stanicím je, že nemáme k dispozici velký techničák,“ vysvětluje Pekárek.
Technici CSPSD se o databázi musejí opřít. Aby se co nejrychleji dostali k potřebným datům pro konkrétní vozidlo, zadávají nejčastěji jeho výkon. Data jsou kompletní.
Než však zasunou šlauch měřicí sondy do výfuku, čeká je ještě pár procedur. Prvním krokem je nakouknutí pod víko motorového prostoru. „Zkontrolujeme těsnost výfuku, palivové soustavy i to, zda je řádně uchycená elektroinstalace,“ vysvětluje Kacafírek.
Čtěte také: LPG emise Zlín a Fryšták
To už se s Pekárkem shýbáme ke sloupku B na straně spolujezdce, kde u prahu ukazuje malý štítek výrobce se součinitelem absorpce 0,5. Tento údaj zapisuje do protokolu.
Naše další kroky vedou k výfuku, jdeme na všechny čtyři a zasunujeme tam sondu až po zarážku. Její klips zároveň sondu přidržuje na místě, aby z výfukového prostoru nevypadla nebo se neposunula. Hned se to i do protokolu fotí.
Pak už se přesunujeme k místu řidiče. Zběžně obhlížíme palubní desku, zda tam nesvítí nějaká kontrolka, hlásící třeba potíže s motorem. Pokud by svítilo, kontrola emisí sice bude běžet dál, ale do protokolu se zaznamená závada, kterou pak musí majitel vozidla do 30 dnů odstranit.
Ještě před samotným měřením kontrolujeme teplotu motoru - je už na 80 stupních, tedy v optimálních hodnotách. Tam nacházíme a propojujeme zásuvku OBD, kontrolní očko svítí zeleně - tedy komunikace řídicí jednotky vozidla s programem na měření emisí je nastavena.
Technik si sedá vedle auta na zem a rukou stlačuje plynový pedál. Překvapuje nás, že si za volant dieselového superbu nevleze. „Do aut já osobně nevstupuji, abych třeba něco neumazal. Jiní kolegové si zase pod sebe dávají igelit,“ popisuje praxi při měření Pekárek. Jak ale dodává, do benzinových verzí nasedá. Tam je lepší sešlapávání nohou, protože je to citlivější.
Měření budou rychlá - díky propojení přes OBD stačí dle navádění programu zmáčknutí pedálu na maximální přeběhové otáčky. U vozidel, kde nejdou vyčíst ze systému otáčky, je navíc pro takový případ připravená magnetická sonda k přichycení na kovovou část motoru - je to čidlo na měření otáček.
Hodnoty všech měření se pohybují v udaných tolerancích. „Stupeň průhlednosti je 0.02, tedy úplně příkladný. Je vidět, že se tímhle autem jezdí i na delší vzdálenosti a dostává občas pořádně naloženo,“ říká Kacafírek. Poukazuje zároveň na to, že právě u vozů pohybujících se jen na krátké vzdálenosti po městě se bez pořádného provětrání třeba na dálnici rychle zanášejí spalinové cesty.
Z tiskárny ve voze vyjíždí protokol, samá zelená písmenka a číslíčka - vozidlo má všechno v pořádku. Obsluha stanice jej předá policii, která rozhoduje, jak dál. V tomto případě může vozidlo bez problémů pokračovat v cestě.
Když se na protokolu ovšem objeví nevyhovující hodnoty v červené barvě, je nutné, aby se po odstranění závady vozidlo dostavilo na opakovanou zkoušku měření v kamenné stanici měření emisí. Totéž v případě, že s výsledky měření majitel vozu nesouhlasí, na což má ze zákona právo.
Policista v podobném případě posoudí takovou závadu jako vážnou a vyplní protokol o technické silniční kontrole, který je dokladem pro kontrolovaného řidiče. Tímto dokumentem omezí autu technickou způsobilost na 30 dní.
Dále policista vyřeší přestupkové jednání - jestliže řidič s přestupkem souhlasí, příkazem na místě až do výše 2000 korun. Nebo je oznámí na příslušný silniční správní úřad. Tady mohou sankce už dosáhnout až hodnot v řádech desítek tisíc korun.
Měření exhalací ve výfukových plynech aut zastavených policií v rámci běžné kontroly a měřené v pilotním projektu kontroly mobilního měření Centra služeb pro silniční dopravu (CSPSD) odstartovalo loni v létě a běželo tři měsíce. Kontrolovaly se vozy hlavně v Praze. „Mobilní jednotka zkontrolovala celkem 444 vozidel, z nichž 141 bylo vybráno i k měření emisí. Technicky nezpůsobilých bylo 33, tedy čtvrtina z vytipovaných vozů a sedm procent z celkových kontrol,“ bilancuje ředitelka Centra služeb pro silniční dopravu Lenka Zborníková.
Kromě mechanických poškození výfuků a kouřivosti motorů kontroly rovněž odhalily další závady řídicích jednotek emisních systémů a rovněž vozidla se signalizovanou chybou motoru.
Při kontrolách v provozu měla dieselový agregát většina, a to plné tři čtvrtiny nevyhovujících vozidel. Z 33 vozů, které neprošly, jezdilo na naftu 24 aut, na benzin jen devět.
| Druh vozidla | Počet vozidel | Počet závad | Kouřivost | Závady v paměti vozu | Vizuální kontrola |
|---|---|---|---|---|---|
| Osobní auta | 45 | 12 | 7 | 5 | 0 |
| Dodávky | 56 | 16 | 7 | 6 | 3 |
| Autobusy | 8 | 3 | 0 | 3 | 0 |
| Nákladní auta | 32 | 2 | 1 | 1 | 0 |
| Celkem | 141 | 33 | 15 | 15 | 3 |
Zdroj: Ministerstvo dopravy
Za respektování všech národohospodářských hledisek bylo v uplynulém čase vynaložené úsilí zaměřeno na problémy přípravy zápalné směsi a na optimalizaci výkonové charakteristiky motoru.
Přehled vývoje spotřeby ukazuje tabulka I, jejíž hodnoty byly zjištěny na válcové zkušebně za podmínek normy ECE 15-04, příloha 9, ve spolupráci techniků závodu Sachsenring se stanicí kontroly emisí v Berlíně-Adlershofu. Souběžně provádělo oddělení technické kontroly n.p. Sachsenring měření na silnicích na základě normy TGL 39-852/02 a získané výsledky jsou v tabulce II.
Hodnoty naměřené na silnicích s kontrolními seriovými vozy ukázaly dobrou shodu ve trendu spotřeby s měřeními na válcové zkušebně ve stanici kontroly emisí (přípustná tolerance je 5%). Obě tabulky také umožňují srovnání s jinými typy vozidel za dodržení stejné metodiky.
| Typ karburátoru(motoru) | Městský cyklus | Spotřeba při rychlostech | Smíšená hodnotakmix | 60 km/h | 90 km/h |
|---|---|---|---|---|---|
| 28HB3-1 a předchozí | 9,8 | 6,0 | 8,2 | 8,0 | |
| 28HB4-1 | 8,7 | 5,7 | 8,1 | 7,5 | |
| 28H1-1 | 7,7 | 5,5 | 8,1 | 7,1 | |
| 28H1-1, motor od r. 1985 | 7,3 | 5,0 | 7,9 | 6,7 |
| Typ karburátoru, popřípadě motoru | Rychlost při měření | 60 km/h | 90 km/h |
|---|---|---|---|
| 28HB3-1 a předchozí | 6,40 | 8,40 | |
| 28HB4-1 | 6,25 | 8,25 | |
| 28H1-1 | 6,05 | 8,20 | |
| 28H1-1, motor od r. 1985 | 6,00 | 7,90 |
Hodnoty uvedené v tabulkách I a II, které byly získány za podmínek normy TGL, jsou zpravidla pro řidiče trabanta nedosažitelné. To platí ostatně i pro všechny výrobce a všechny typy automobilů, u kterých byla použita metodika dle ECE.
Je proto běžné, že se v odborných časopisech vyskytly jiné hodnoty, například spotřeba při určité průměrné rychlosti, spotřeba ve městě anebo spotřeba na vzdálenost 1000 km. Těmi získá zájemce informaci o tom, jak vystoupá spotřeba vozidla v praxi, ale pro výrobní závody je určování jiných hodnot spotřeby než těch dle metodiky ECE nezajímavé.
Případ od případu bývají vozidla takovýchto majitelů odborně přezkušována v oddělení technické kontroly n.p. Sachsenring (TKO). Přitom se obecně dochází k následujícímu závěru:
"Spotřeba uvedená v technické dokumentaci vozu byla jednoznačně dodržena. Odchylky ve smyslu vyšší spotřeby se vyskytly z důvodů nedodržení plánu údržby a seřizování, zejména u karburátoru a zapalování, dále také díky technickým úpravám vozidla majitelem, např. přídavnými gumovými zástěrkami u Trabanta Universal anebo nevhodným předním spoilerem."
V souvislosti se specifickými vlastnostmi automobilu Trabant mohou být uvedena následující doporučení:
Prudké zrychlování a plné vytáčení rychlostí stojí mnoho paliva. Pokud řidič trabanta respektuje hospodárný způsob jízdy, může ušetřit 0,5 - 1 l /100 km.
Každé startování studeného motoru, zvláště v zimě, nás stojí více benzínu. Stálé krátké cesty (např. 5 až 10 km) zvyšují spotřebu o 1-2 l/100 km.
Pro převodovku trabanta je předepsán převodový olej HLP 68. Při užití hustšího oleje, například M 95, dojde ke zvýšení spotřeby až o 0,5 l/100 km.
Ježdění se zimními pneumatikami (M+S) vede v každém případě ke zvýšení spotřeby, které může být až 0,5 l/100 km. Příliš nízký tlak v pneumatikách taktéž zvyšuje spotřebu.
Vybitá baterie a přídavné spotřebiče čerpají elektrickou energii čímž v podstatě spotřebovávají palivo. Baterie musí být vždy nabitá a mlhovky zapínáme jen tehdy, je-li to nutné.
Zástěra u zádi automobilu, jaká je u trabantů kombi často k vidění, způsobuje znatelný pokles nejvyšší rychlosti a zvyšuje spotřebu až o 0,5 l/100 km. Střešní nosič bez nákladu zvyšuje spotřebu o 0,2 l/100 km.
Na autoopravnách zůstávají následující úkoly:
Každý řidič trabanta může přispět svým chováním k zajištění výhodné hodnoty spotřeby svého vozu. Zásady hospodárné jízdy jsou následující:
| Typ karburátoru, popřípadě motoru | Statické nastavování(odstředivá závaží rozevřena) | Dynamické nastavení stroboskopem | |
|---|---|---|---|
| válec 1[mm před HÚ] | válec 2[mm před HÚ] | válec 1 a 2[° před HÚ] | |
| motor s karburátorem 28 HB 3-1 a předchozími | 4,0 ± 0,4 | 4,0 ± 0,4 | 24°30´ ± 1°15´ |
| motor s karburátorem 28 HB 4-1 | 4,0 ± 0,4 | 3,0 ± 0,4 | 24°30´ ± 1°15´ |
| motor s karburátorem 28 H 1-1 | 4,0 ± 0,4 | 3,0 ± 0,4 | 24°30´ ± 1°15´ |
| modernější motor s karb. 28 H 1-1(druhá generace, vyšší komprese, od čísla motoru 5B-1444479) | 3,5 ± 0,4 | 2,5 ± 0,4 | 21° ± 1° |
| modernější motor s karb. 28 H 1-1se zapalováním EBZA | 3,0 ± 0,3 | 3,0 ± 0,3 | 21° ± 1° |
Motory provozované na hranici opotřebení mají tendenci zvyšovat spotřebu paliva. Také opotřebené nebo zanesené výfukové ústrojí přináší nevýhodné hodnoty spotřeby.
Případně je možné uskutečnit vlastní zkušební jízdu za podmínek, které se co nejvíce blíží podmínkám při stanovování základní spotřeby vozu. U vozidla v řádném stavu je výše spotřeby v mezích 6,5-9 l/100 km a je ovlivněna roční dobou, podmínkami jízdy (krátké nebo dlouhé cesty), stavem silnice, zatížením a způsobem jízdy.
tags: #měření #emisí #trabant #technické #požadavky