Měření ovzduší s izokyanáty metody

MUDr. Anna Šplíchalová se zabývá chemickými látkami a směsmi v souvislosti s bezpečností a ochranou zdraví při práci.

Související právní a ostatní předpisy

Právní rámec pro nakládání s chemickými látkami a směsmi a ochranu zdraví při práci je dán několika zákony a nařízeními:

• Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména § 7.
• Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, zejména § 9 až 18, příloha č. 2, část A, B, příloha 3, část C.
• Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon).
• Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, zejména příloha č. 1, bod 2 a příloha č. 2.
• Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, zejména příloha nařízení vlády, kapitola I - nemoci způsobené chemickými látkami, kapitola III- nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice, kapitola IV- nemoci z povolání kožní.
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí.

Rizikové faktory a statistika

Díky účinným technickým opatřením na pracovištích je výskyt chemických látek v koncentracích překračujících přípustné limity poměrně nízký.

Ze zprávy o činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví v oblasti ochrany zdraví při práci za rok 2018 vyplývá, že pouze 3% všech pracovníků vykonávajících rizikové práce je exponováno nadlimitním koncentracím chemických látek.

Tento podíl představuje cca 25 tisíc zaměstnanců, jejichž práce byly k 31.12.2018 zařazeny do druhé rizikové, třetí nebo čtvrté kategorie.

Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?

Ve srovnání s rizikovými kategoriemi je však počet zaměstnanců vykonávajících práce zařazené do 2. nerizikové kategorie přibližně o jeden řád vyšší.

Uvedená 2. kategorie je sice označená jako neriziková a koncentrace chemických látek nepřesahují povolené limity, přesto pro exponované pracovníky může představovat určitou pravděpodobnost poškození zdraví.

Tato pravděpodobnost vyplývá z iritačních a senzibilizujících účinků chemických látek a je daná individuální vnímavosti exponovaných osob ke vzniku alergických onemocnění kůže nebo dýchacích cest.

Vstup, proměna a vylučování chemických látek z organizmu

Podle původu rozlišujeme organické a anorganické chemické látky.

Účinek chemických látek je závislý na:

Čtěte také: Postupy měření emisí 2T

• exogenních (zevních) faktorech, tedy chemických a fyzikálních vlastnostech samotné chemické látky a charakteru expozice chemické látky - intenzita, frekvence a doba trvání působení chemické látky na organizmus, vstupní brána látky do organizmu apod.,
• endogenních (vnitřních) faktorech, tedy individuálních vlastnostech organizmu, na který chemická látka působí - věk, pohlaví, celkový zdravotní stav, fyzická zdatnost, genetická výbava, individuální vnímavost na chemickou látku (v případě alergického účinku), apod.

Brány vstupu chemických látek do organizmu

Nejčastějšími vstupními branami chemických látek do organizmu jsou dýchací cesty, kůže a zažívací trakt.

Dýchací cesty představují největší a nejčastější bránu vstupu škodlivých látek do lidského těla.

Část vdechnutých škodlivin se vydýchá zpět do ovzduší, část se zadrží v plicích.

Množství vdechnutých škodlivin záleží na intenzitě fyzické práce. Se stoupajícím fyzickým výkonem se zvyšuje i množství vdechnutých škodlivin, a to v důsledku prohloubeného a zrychleného dýchání.

Kůží se vstřebávají látky, které jsou současně rozpustné ve vodě i v tucích, aby překonaly kožní bariéru.

Čtěte také: LPG emise Zlín a Fryšták

Pokud nepočítáme akutní otravy z požití agresivních a vysoce toxických chemických látek (kyseliny, louhy apod.), je vstřebávání chemických škodlivin ze zažívacího traktu nejmenší. Požité látky se pak z organizmu vylučují stolicí.

Osud chemických látek v organizmu

Transformace (proměna) vstřebaných škodlivin probíhá v játrech, kde se oxidačně-redukčními reakcemi proměňují složité chemické látky na látky jednodušší, zároveň ve většině případů i méně toxické.

Některé škodliviny se mohou v organizmu ukládat (deponovat).

Depozita (úložiště) škodlivin v těle mohou vznikat např. v tukové tkáni, ve které se ukládají látky rozpustné v tucích, např. chlorované deriváty.

Dále se chemické látky mohou ukládat v kostech, kde se olovo zabudovává do struktur kosti místo vápníku nebo v krvi např. rtuť.

Často se chemické škodliviny ukládají také v játrech, např. měď nebo kadmium, ve vlasech a nehtech, např. arzén nebo thalium, které se vážou na keratoproteiny obsažené v těchto strukturách.

Vylučování chemických látek z organizmu

Doba vylučování chemických škodlivin z organizmu závisí na biologickém poločase (TB ½) jednotlivých látek, tedy čase, za který se z těla vyloučí polovina vstřebaného množství škodliviny.

Rozlišujeme chemické látky s krátkým, středně dlouhým a dlouhým biologickým poločasem.

Látky s krátkým biologickým poločasem se vyloučí řádově za hodiny, zpravidla do 24 hodin. Do této skupiny patří např. organická rozpouštědla (TB ½ toluenu je 6 hod., TB ½ styrenu je 5 hod.).

Chemické látky se středně dlouhým biologickým poločasem se vyloučí zpravidla za 1-3 dny, např. trichlorethylen.

Látky s dlouhým biologickým poločasem se mohou vylučovat po celou řadu dní, týdnů, měsíců nebo dokonce i let, např. těžké kovy (TB ½ rtuti je měsíce, TB ½ olova je léta).

Cesty vylučování chemických látek z organizmu závisí na jejich fyzikálně-chemických vlastnostech. Látky lipofilní (rozpustné v tucích) se vylučují žlučí zažívacím traktem, látky rozpustné ve vodě se vylučují ledvinami. Vylučování látek močí je nejčastější.

Účinky chemických látek na organizmus

Účinky chemických látek a směsí a z toho plynoucí nebezpečí pro organizmus závisí od jejich vlastností.

Skupiny nebezpečnosti podle vlastností látek

Chemické látky a směsi v závislosti na jejich vlastnostech lze rozdělit do skupin podle nebezpečnosti.

Výrobce, dovozce nebo následný uživatel, který uvádí na trh látku nebo směs, ji v závislosti na intenzitě jejich nebezpečných vlastností zařazuje do jedné nebo více skupin nebezpečnosti.

Chemické látky nebo směsi lze klasifikovat jako výbušné, oxidující, hořlavé, toxické, žíravé, dráždivé, senzibilizující, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci.

U většiny chemických látek nejsou účinky ostře ohraničené a vzájemně se překrývají.

Toxické účinky

Toxické účinky mohou být lokální - dráždivé, celkové - systémové nebo smíšené.

Lokálně iritativní (dráždivé) účinky jsou nejčastěji omezeny na poškození kůže (agresivní nebo zředěné chemikálie) a dýchacího systému (dráždivé plyny a páry, např. chlór, fluor), přitom nedochází ke vstřebání chemické látky do těla.

Chemické látky s výrazně agresivním iritačním účinkem na kůži (koncentrované kyseliny a zásady) působí akutní poškození (poleptání) kůže.

Kontaktní iritační dermatitida je způsobena méně agresivními nebo zředěnými chemikáliemi. Akutní (toxická) forma vzniká po krátké době expozice, chronická forma po opakované delší expozici.

Systémové, celkové účinky vznikají po vstřebání látky do organizmu a následné distribuci do jednoho nebo více kritických orgánů.

Játra a ledviny jsou pro toxické látky kritickým orgánem vždy, protože hrají klíčovou roli v jejich biotransformaci a vylučování.

Akutní otrava organizmu vzniká po krátkodobém působení vyšší dávky chemické látky, k čemuž dochází zejména při haváriích nebo nehodách.

K chronické otravě organizmu dochází po delší expozici, během které se chemická látka v těle kumuluje a opakovaně poškozuje kritický orgán.

Podle toho, který cílový orgán je toxickým účinkem nejvíce zasažen, mluvíme o účincích:

• hepatotoxických - toxické působení na játra, např. chlorované uhlovodíky, chlorované naftaleny, polychlorované bifenyly, arzén, trinitrotoluen,
• nefrotoxických - toxické působení na ledviny, např. těžké kovy (olovo, rtuť, kadmium), organická rozpouštědla na bázi halogenovaných (tetrachlormetan, trichlormetan, trichloretylen) i nehalogenovaných uhlovodíků (metylalkohol, etylalkohol, glykoly), pesticidy,
• hematotoxických - toxické působení na krev a krvetvorné orgány, např. arzenovodík, anilin, benzen, olovo, oxid uhelnatý,
• neurotoxických - toxické působení na nervový systém, např. olovo, rtuť, arzén, mangan, kyanidy, oxid uhelnatý, organofosfáty.

Smíšené účinky spočívají v kombinaci lokálně iritativních a systémových, např. kyselina fluorovodíková, kyselina šťavelová.

Senzibilizující účinky

Dýchací cesty a kůže představují největší a nejvýznamnější brány vstupu škodlivin do lidského těla.

Chemické látky se senzibilizujícím účinkem mohou vyvolat alergická onemocnění kůže - kontaktní alergický ekzém (např. alergie na chrom, nikl, ropné produkty) nebo dýchacích cest - alergická rýma, průduškové astma (alergie na izokyanáty, lepidla, barvy nebo jiné chemické látky).

Ke vzniku uvedených onemocnění stačí pouhá přítomnost jen velmi malých koncentrací chemických látek na pracovišti.

Proto i práce v expozici chemickým látkám zařazené do 2. nerizikové kategorie mohou představovat významné riziko vzniku profesionálních alergických onemocnění dýchacích cest a kůže.

Alergeny z pracovního prostředí mohou způsobit i alergickou konjunktivitidu - alergický zánět oční spojivky.

Toto onemocnění se však nehlásí a neodškodňuje jako nemoc z povolání, protože není uvedeno v platném seznamu nemocí z povolání.

Důvodem je skutečnost, že po vyřazení z expozice se spontánně zhojí a nemá tendenci k chronicitě nebo trvalým následkům, jako je tomu např. u alergické rýmy.

Účinky karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci

Chemické látky a směsi s účinkem karcinogenním, mutagenním nebo toxickým pro reprodukci jsou zpracované v samostatné kapitole věnované těmto látkám.

Nemoci z povolání z chemických látek a směsí

Poškození zdraví v důsledku působení chemických látek a směsí jako nemoc z povolání podle nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů, se odškodňuje podle tří kapitol: kapitola I - nemoci způsobené chemickými látkami, kapitola III- nemoci z povolání týkající se dýchacích cest a kapitola IV- nemoci z povolání kožní.

tags: #měření #ovzduší #s #izokyanáty #metody

Oblíbené příspěvky:

• Princip a Aplikace PIXE
• Klimatické Změny a Jejich Následky
• Venkovní ekologická učebna
• Počasí v Mělníku
• Udržujte kuchyň čistou s Helit Classic