Měrná výrobní emise: Definice a souvislosti

V oblasti ochrany ovzduší se často setkáváme s pojmem měrná výrobní emise. Pro správné pochopení tohoto konceptu je důležité si ho definovat a zasadit do kontextu platné legislativy.

Definice a výpočet měrné výrobní emise

Měrná výrobní emise vyjadřuje množství znečisťující látky, které vznikne při výrobě určitého množství produktu. Nejčastěji se používá pro vyjádření emisí těkavých organických látek (VOC) vztažených na jednotku vyrobeného produktu.

Výpočet měrné výrobní emise může být proveden několika způsoby:

• Ze známého hmotnostního toku, který byl stanoven jednorázovým měřením.
• Ze známého výrobního emisního faktoru.

Bilance se provádí pro organická rozpouštědla vyjádřená jako VOC. Je nutné počítat pouze ta rozpouštědla, která byla recyklována, jinak se počítá celý hmotnostní tok.

Legislativní rámec v České republice

V České republice je problematika emisí VOC a s tím související měrné výrobní emise upravena především zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, a prováděcí vyhláškou č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování. Tato vyhláška byla novelizována řadou dalších vyhlášek, např. č. 155/2014 Sb., 406/2015 Sb., 171/2016 Sb., 452/2017 Sb., 190/2018 Sb., 216/2019 Sb. a dalšími.

Čtěte také: Měrná tepelná kapacita vody a život

Vyhláška 415/2012 Sb. stanovuje požadavky na výrobky s obsahem těkavých organických látek. Požadavky se vztahují na výrobek ve stavu, ve kterém je připraven k použití.

Podle §23 odst. 5 vyhlášky se uvádí na obalu (na štítku) maximální obsah těkavých organických látek ve vybraném výrobku ve stavu připraveném k použití v g/l.

Těkavé organické látky (VOC)

Těkavá organická látka (VOC) je definována v § 2 písm. t) zákona o ochraně ovzduší jako organické rozpouštědlo.

Organické rozpouštědlo je definováno v § 2 písm. s) zákona o ochraně ovzduší jako jakákoliv VOC, která se používá samostatně nebo ve směsi s jinými látkami k rozpouštění, bez ohledu na účel.

Specifické emisní limity

Specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje jsou vztaženy k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu a na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku v odpadním plynu 15 % a nevztahují se na záložní zdroje energie provozované méně než 300 provozních hodin ročně.

Čtěte také: Srovnání měrných emisí CO

Specifické emisní limity pro plynové turbíny se uplatní pouze na provozní stavy, při kterých je překročeno 70 % instalovaného tepelného příkonu.

Tabulka 1: Specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje

Pro spalovací stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 7. lednem 2013 a byly uvedeny do provozu nejpozději 7. ledna 2014.

Poznámky:

1. Na spalovací stacionární zdroje, které nejsou v provozu více než 1 500 provozních hodin za rok vyjádřených jako klouzavý průměr za 5 let, kterým bylo vydáno povolení provozu nebo jiné obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel podal úplnou žádost o povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003.
2. Na spalovací stacionární zdroje, kterým bylo vydáno povolení provozu nebo jiné obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel podal úplnou žádost o povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003.
3. Na spalovací stacionární zdroje, které nejsou v provozu více než 1 500 provozních hodin za rok vyjádřených jako klouzavý průměr za 5 let se vztahují následující specifické emisní limity pro NOx.

Čtěte také: Srovnání emisí elektráren

tags: #měrná #výrobní #emise #definice

Oblíbené příspěvky:

• Historie Hůrek
• Znečištění řek v ČR dopravou
• Škodlivé emise vozidel
• Mogul Eko složení
• Statistická analýza znečištění ovzduší