Káhira: Město kontrastů a odpadků

Rozlehlá Káhira se svými 18 miliony obyvatel vyprodukuje každý den okolo 8000 tun odpadu. Pouze 2000 tun však posbírají popelářské firmy. Většinu káhirského odpadu (asi 60 procent) tvoří zbytky jídla.

Ty ulice jsou plné odpadků. Zničené domy, všudypřítomná špína a prach. Doprava v Káhiře je doslova brutální. Masa aut stihla zablokovat všechny silnice. Ani smog zde nemůže přebít vůni žlutých a růžových oleandrů.

Když se řekne Káhira, většina lidí si vybaví majestátní pyramidy v Gíze, symbol dávné civilizace a jeden z divů světa. Jenže metropole má i svou odvrácenou tvář. Na úpatí hory Mokattam leží čtvrť Manshiyat Naser, známá jako „Město odpadků“.

Již samotný název vyvolává představu špíny a chaosu, ale to, co jsem tu viděla a cítila, bylo mnohem víc - drsné i lidské zároveň. Bylo parné léto, vzduch se nehýbal a slunce pražilo tak, že se mi pot leskl na kůži. Každý nádech přinášel těžkou směs pachů - plastů, prachu a kouře z ohnišť. Do toho se ozýval neutichající hluk troubících aut. Hluk, zápach a horko tvořily dusivou kulisu, která obklopovala celé město.

Zabbaleen: Sběrači odpadků Káhiry

Místní lidé si říkají Zabbaleen - sběrači odpadků. Jsou převážně koptští křesťané a jejich komunita se tu usadila ve 40. letech 20. století. Našli způsob, jak přežít: začali sbírat odpadky z Káhiry, vozili je sem a recyklovali. Tento systém sběru odpadků se datuje od konce 40. let 20. století. Rodiny chudých zemědělců tehdy přicházely do Káhiry hledat práci.

Čtěte také: Důležité informace o třídění odpadu

Jde o rodinnou práci - do školy chodí většinou jen nejstarší syn, ostatní chlapci sbírají večer a v noci odpad v ulicích, ženy a dívky jej třídí a zhodnocují. Každá rodina se specializuje na určitý materiál - papír, sklo, plast, kovy. Jejich systém je překvapivě efektivní: dokážou zpracovat až 80 % odpadu, což je více než mnohé moderní recyklační systémy na světě.

Zbytky jídel dostávala prasata, kterých chovali sběrači odpadků více než čtvrt milionu. Vybití všech prasat Egypt nejdříve zdůvodňoval takzvanou prasečí chřipkou, později však uznal, že se pokouší „vyčistit“ prostředí, ve kterém žijí zabbalínové. „Možná má vláda vznosné cíle,“ říká pan Gindy, jehož nezisková organizace provozuje školu pro děti zabbalínů.

V převážně muslimském Egyptě žije na 400 000 zabbalínů. Koptové jsou původní obyvatelé Egypta a jejich kořeny sahají až do doby faraonů. Slovo „Kopt“ pochází z řeckého Aigyptios - Egypťan. Křesťanství přijali už v 1. století n. l. Dnes tvoří koptští křesťané asi 10 % egyptské populace. Jsou známí svou pevnou vírou a bohatou duchovní tradicí, ale v muslimském Egyptě jsou často menšinou na okraji společnosti.

Ulice plné protikladů

Když jsem procházela úzkými ulicemi, nade mnou vlály obrazy svatých, zatímco pode mnou rachotily náklaďáky naložené pytli s odpadky. Prach se vířil v paprscích slunce a ulpíval na všem - na zdech domů, na prádle visícím z balkónů i na tvářích dětí.

Domy byly oprýskané, šedé, s rozbitými dveřmi a s často provizorními závěsy místo oken. Přesto se mezi nimi objevovaly překvapivé detaily - malba s křížem na omšelé zdi, kvetoucí rostlina v plastovém květináči, bílá plastová židle na dvorku. Byla to směs úpadku a drobných snah o krásu.

Čtěte také: Aktivity sdružení pro přírodu

Ulice žila. Muži posedávali před domy, kouřili shishu a sledovali ruch kolem. Stánky s falafelem voněly smaženým olejem a čajem, jejich vůně se mísila se zápachem tlejícího odpadu. Děti se smály a hrály si mezi hromadami pytlů. V jednom domě jsem spatřila ženu, jak v rukavicích třídila odpad. Stála uprostřed hromad pytlů, které se kupily až ke stropu. Sluneční paprsky pronikaly dovnitř a ozařovaly šedivé plátno stěn i postavy lidí, kteří tu pracovali. Přes všechny těžké podmínky jsem tu cítila vlídnost místních lidí. Lidé se na mě usmívali, zdravili mě.

Kostel svatého Šimona Koželuha

Na úpatí hory Mokattam, v srdci čtvrti Manshiyat Naser, jsem navštívila kostel svatého Šimona Koželuha, vytesaný přímo do skály. Po hluku, zápachu a horku ulice to byl jiný svět. Je to místo, kde se křesťanská komunita Zabbaleen setkává a čerpá sílu. Stěny a stropy jsou zdobené nádhernými reliéfy a obrazy, které vyprávějí biblické příběhy i legendu o přesunutí hory Mokattam. Během bohoslužeb tu zaznívá zpěv tisíců lidí, kteří přicházejí hledat útěchu v těžkém životě mezi odpadky.

Káhira v noci

Jaká je Káhira v noci? Ještě přitažlivější než přes den. Noční život káhirských ulic do sebe vtáhne každého. Ani v noční hodiny nepřestávají auta křižovat sem a tam. Procházející se páry nebo chlapci obdivujícími dívky. Jsou malé stánky provoněné kukuřicí grilovanou na dřevěném uhlí. Je těžké projít kolem a odolat. Ve společnosti Egypťanů si pochutnáváme na falafelu (tamiye).

Město odpadků je plné protikladů. Na jedné straně bída, horko, špína, zápach a neutuchající hluk. Na straně druhé vlídnost, barevné šátky žen, dětský smích, malé restaurace, kde lidé i v těchto podmínkách nacházejí chvíle klidu.

Čtěte také: Jak třídit odpad v Letohradě?

tags: #místa #odpadků #Káhira

Oblíbené příspěvky:

• Změny v MHD Kladno
• Dopady nové odpadové legislativy
• Recyklace přírodních textilií
• Dobrodružství v Travianu
• Nejdelší česká řeka