Milan Damohorský: Strážce přírody a právník životního prostředí

Milan Damohorský, narozený v dubnu 1963 v Praze 7, se na pragmatické rady svého otce, právníka, rozhodl ke studiu právních věd. Zřejmě však byl tehdy jeho osud na vážkách, neboť do té doby projevoval silné zájmy přírodovědné, hlavně zoologické. Již jako dítě byl nadšeným návštěvníkem a posléze členem spolku přátel Zoologické zahrady v Praze-Troji.

Při vytrvalém pozorování tam chovaných zvířat vzala počátek jeho práce o levorukosti u paviánů anubi, se kterou pak zaujal v gymnaziální soutěži SOČ - Studentské odborné činnosti. Nestal se zoologem, ale i tak měla tato práce značný význam pro jeho další směřování. Zajímaví sočkaři z letenského gymnázia Nad Štolou byli totiž odlovováni do činorodé Komise pro tvorbu a ochranu životního prostředí (KTOŽP) při obvodním výboru Socialistického svazu mládeže v Praze 7.

Tato komise se scházela ve staré letenské vodárenské věži, náležíci Obvodnímu domu pionýrů a mládeže, později dětí a mládeže. Vyvíjela různé zajímavé přírodovědné a ochranářské aktivity, osvětové i výkonné, byla v začátcích terénní ochrany přírody v Praze 7 a stala se pařeništěm, z něhož převážně vzcházel tehdejší tzv. obvodní aktiv dobrovolných pracovníků státní ochrany přírody, silná obvodní organizace hnutí Brontosaurus a v roce 1981 také základní organizace tehdy nově vzniknuvšího Českého svazu ochránců přírody (ČSOP). Milan Damohorský se stal pro následujících dvacet let horlivým činovníkem právě této ZO ČSOP „Troja“.

ČSOP "Troja" a partyzánské snahy o ochranu přírody

ZO ČSOP „Troja“ vznikla jako studentský spolek, intuitivně vyvíjející do jisté míry partyzánské snahy chránit přírodu hlavně v pražské Trojské kotlině. Typický model působení hlavně v prvních letech existence, za socialismu, začínal objevením nějakého zanedbaného území se smetišti. Trapné formality, čí je pozemek a tak podobně, se v oněch dobách nemusely řešit, rozsáhlé zanedbané plochy kolem Vltavy nebo v trojských stráních byly všech a nikoho.

V sobotu parta do tohoto území vyrazila, uklidila je a sesbírané odpadky složila na hromadu u cesty, kam se dalo zajet nákladním vozem. V pondělí následovala návštěva obvodního národního výboru a sdělení nejspíše inspektorovi kultury, že tam a tam je hromada odpadů, kterou je třeba odvézt. Bylo to amatérské a nepříliš koncepční, ale něco to přinášelo. Přírodě asi ne až tak moc, ale pocit užitečné práce na straně účastníků měl svoji cenu. Z těchto dob pocházejí fotografie, na nichž je dnešní profesor Damohorský těžko k poznání při obsluhování dvoukoláku nebo ve skupině vagabundů v neoprávněně nošených oděvních součástkách frekventantů vojenských kateder.

Čtěte také: Příspěvky Milana Říhy k ekologii ryb

To byly doby, kdy mladí ochránci přírody pracovali manuálně, z nadšení, zadarmo, bez grantů a dotací. O podstatný kvalitativní vzestup činnosti „Troje“ se Milan Damohorský zasloužil po nástupu do zaměstnání. Po absolvování právnické fakulty pracoval v letech 1986 až 1989 ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP) v Praze.

Tam získal neocenitelné vazby na přední osobnosti ochranářského oboru a na územní pracoviště ochrany přírody, hlavně na správy chráněných krajinných oblastí. Po dlouhou řadu let pak pro „Troju“ dojednával velikonoční a letní výjezdy do nejrůznějších míst republiky, později i do zahraničí, kdy se kombinovala práce v přírodě s intenzivním turistováním.

Na půdě Obvodního domu pionýrů/dětí a mládeže a současně pod křídly ČSOP „Troja“ Milan Damohorský po řadu let obětavě vedl oddíl mladých ochránců přírody „Kolibříci“ včetně dost náročného pořádání různých výprav a letních táborů. Tam se i ještě mladší generaci lidí než v samotné „Troji“ dostávalo cenných příležitostí poznávat přírodu a radost z práce v její prospěch. Inspirováni jednou postavou ze starých májovek, členové Kolibříků říkali Milanu Damohorskému „náš vícnežvedoucí“.

„Troja“ se ani po převratu nedala cestou dotované profesionalizace. Postupně vytěžila potenciál čistě amatérského spolku a ti, kteří takový spolek provozovali hlavně pro radost, mu odrostli. Již v polovině osmdesátých let začal Milan psát do průkopnické Makáskovy NIKY, bulletinu městského výboru ČSOP v Praze. Rozepisoval si tak pero k pozdější bohaté publikační činnosti. Posléze se stal i členem redakční rady.

Na sklonku socialistického období byla NIKA ohniskem progresivistických tendencí v rámci pražské organizace ČSOP, a také Milan Damohorský kopal za NIKU. I díky tomuto vstupu do „vyšších pater politiky“ ČSOP pak po převratu tři roky působil jako místopředseda ústřední výkonné rady ČSOP pro zahraniční spolupráci a tiskový mluvčí svazu. Podílel se na organizaci soutěží Zlatý list a na rozjíždění akcí Zelená karta nebo Ukliďme svět.

Čtěte také: Nový pojem: Ekologická újma

Vedle NIKY psal do Veroniky, Naší přírody či Ochrany přírody. Navázal za ČSOP spolupráci s ochranářskými organizacemi na Slovensku, v Rakousku, Polsku, Německu (Bavorsku) a Itálii.

Akademická a legislativní činnost

Odslouživ v Nitře rok v Československé lidové armádě a odpracovav tři roky v SÚPPOP, přešel JUDr. Milan Damohorský v roce 1989 na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Podílel se na utváření oboru a katedry práva životního prostředí a v letech 2003 až 2022 ji vedl.

V roce 1994 obhájil vědecký titul kandidát právních věd (CSc.), v roce 1998 se stal docentem pro obor práva životního prostředí, v roce 2001 získal vědecký titul doktor právních věd (DrSc.) a v roce 2005 se stal univerzitním profesorem. V letech 2000 až 2022 působil jako proděkan fakulty pro zahraniční záležitosti. Od roku 2000 do současnosti je členem vědecké rady Právnické fakulty UK. V letech 2007 až 2019 vyučoval na částečný úvazek na katedře veřejné správy Policejní akademie ČR, kde také v letech 2010 až 2019 pracoval jako člen vědecké rady. Od roku 2019 dosud vyučuje na katedře aplikované ekologie Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity.

Za své mezinárodní působení byl v roce 2012 oceněn čestnou medailí Houston School of Law, za pedagogickou práci byl v roce 2013 vyznamenán Čestnou medailí PF UK. Na právnické fakultě odchoval zatím 36 úspěšných doktorandů, psal učebnice, prosadil předměty jako horní, energetické, atomové či zemědělské právo. Prosadil anglickou výuku pro zahraniční studenty (Erasmus).

Bohatá a záslužná je práce profesora Damohorského pro ochranu přírody a životního prostředí jako takovou. Ještě za působení v SÚPPOP a potom na půdě ministerstev životního prostředí se činil jako právník specialista, spolupracoval s prvními ministry Vavrouškem, Dejmalem a Moldanem. Podílel se na přípravě a výkladu sankčního dodatku k zákonu o ochraně přírody č. 40/1956 Sb. a dále na tézích zákona nového.

Čtěte také: Milan Hladík o svozu kovového odpadu

Významná byla jeho účast na přípravě a napsání popřevratového zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky, jakož i původního zákona o ekologickém zemědělství. V roce 1991 jej ministr Dejmal jmenoval členem rozkladové komise MŽP, v kteréžto funkci profesor Damohorský setrvává jako služebně nejstarší člen doposud. Od roku 1998 je členem legislativní komise a výkladové komise MŽP. Od roku 1998 je členem komise pro právo životního prostředí Mezinárodní unie ochrany přírody (CEL IUCN). V roce 2016 se stal členem vědecké rady ministra životního prostředí ČR a od roku 2017 působí v rozkladové a námitkové komisi ministra zemědělství ČR.

V roce 2000 spoluzaložil odbornou Českou společnost pro právo životního prostředí, jíž je od té doby předsedou. Společnost sdružuje skoro sto českých environmentálních právníků a vydává časopis České právo životního prostředí. Dlouhodobě spolupracuje s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR na právních stanoviscích a posudcích. Více než dvacet let zastupuje Českou republiku v Komisi pro právo životního prostředí Mezinárodní unie ochrany přírody (WCEL IUCN).

Profesor Damohorský nikdy nezapomínal na re-gionální ochranu přírody, když působil jako konzervátor - specialista na právo - a posléze stráž přírody pro Prahu a Středočeský kraj.

Milan Damohorský je ženat a má dvě dcery, manželka je docentkou na Katedře biblistiky a ju-daistiky Husitské teologické fakulty UK. S nimi kolonizuje zahradu kolem rodinného domu v Káraném, což je pro něj dobrou přípravou na zasloužený odpočinek.

Veřejné stráže a ochrana životního prostředí

Základní listina práv a svobod ve svém článku 35 stanovuje právo každého na příznivé životní prostředí a zároveň povinnost každého neohrožovat ani nepoškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové přírodní bohatství a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Veřejné stráže, složené převážně z dobrovolníků, jsou určeny převážně k dozoru nad ochranou přírody a nad dodržováním zákonů, k tomu jsou vybaveny statutem úřední osoby.

Tématu dobrovolných strážců přírody se v roce 2022 věnovala Hana Nedbálková v rámci své diplomové práce pod vedením Michala Medka. Jednalo se o kvalitativní výzkum, jehož cílem byla sonda do vnímání této dobrovolnické činnosti ze strany aktivních strážců.

Roli dobrovolných spolupracovníků - konzervátorů ochrany přírody můžeme stopovat k výnosu Ministerstva školství a národní osvěty č. 680 z 10. února 1919. Byť role konzervátorů navazuje na organizaci péče o kulturní památky z poloviny 19. století, nově byla tímto výnosem zřízena kategorie přírodních památek a k nim příslušných konzervátorů (Cásek 2017, s.

Zákon o ochraně přírody 40/1956 stanovil pravomoci dobrovolných konzervátorů a zpravodajů, které byly dále rozpracovány vyhláškou 131/1957. Krajské komise jmenovaly dobrovolného konzervátora pro každý okres ve své působnosti a jemu podřízené zpravodaje. Řada konzervátorů byla zapálenými přírodovědci, provozovala archivy o místní přírodě a administrativě spojené s výkonem funkce. Na druhé straně byli mezi konzervátory i funkcionáři bez zájmu o obor.

Tento exkurz do historie považujeme za důležitý pro porozumění vnímání role dobrovolných strážců a ambivalencí, se kterými jsme se setkali v rámci výzkumu. Tvůrci zákona 114/1992 vycházeli z prostředí znalců místní přírody na okresní úrovni, kteří zastupovali státní ochranu přírody, avšak postrádali možnost uplatnění přímých sankcí.

Některé představy o fungování stráže přírody nebyly v praxi uplatněny (stejnokroj, razítko, refundace cestovních náhrad), respektive byly časem uplatněny pouze u profesionálních strážců přírody či vybraných dobrovolníků. Posun ve vnímání dobrovolníků v roli stráže přírody do jisté míry ilustruje novelizace §81 zákona o ochraně přírody.

Cílem výzkumu bylo zjistit, jak vnímají svou službu a hodnoty přírody dobrovolní strážci ve vybraných CHKO.

Přístupy dobrovolných strážců přírody

V rámci výzkumu byly identifikovány tři přístupy k činnosti dobrovolníka stráže přírody:

1. Řešitelé problémů: Ochrana přírody je souborem opatření zakotvených v oficiálních dokumentech a uplatňovaných ve zvláště chráněném území.
2. Hobby přírodovědci: Ochrana přírody je vytvářením prostoru pro přírodní procesy.
3. Pomocníci: Strážní služba je příležitostí k bližšímu poznávání svěřeného území a pohybu v přírodě.

Z analýzy rozhovorů vyplynula čtyři témata, která jsou pro dobrovolné strážce přírody důležitá: Péče, Radost z pobytu v přírodě, Výlučnost a Respekt. Zatímco první dvě jsou společná pro všechny přístupy, ačkoli s různými projevy, Výlučnost a Respekt nejsou vlastní Pomocníkům.

Význam Milana Damohorského

Milan Damohorský je významnou postavou české ochrany přírody a práva životního prostředí. Jeho činnost v ČSOP, akademická práce na Univerzitě Karlově a legislativní činnost významně přispěly k rozvoji ochrany životního prostředí v České republice.

Jeho práce inspirovala a ovlivnila mnoho studentů a odborníků v oblasti práva životního prostředí. Jeho odkaz bude i nadále formovat ochranu přírody a krajiny v České republice.

tags: #Milan #Damohorský #stráž #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Česká příroda: Jeseníky
• Přírodní ochrana rostlin před škůdci a chorobami
• Využití vlnité lepenky
• České ekologické katastrofy
• Pochody a výlety v české přírodě