Minimální plocha pro ekologický chov zvířat: Normy a požadavky

11.03.2026

V seriálu Inspirace pro zemědělce představujeme příklady různých způsobů hospodaření v ekologickém a biodynamickém zemědělství, v jehož středu je péče o půdu, přírodní i lidské zdroje. Chceme inspirovat začínající i zkušené zemědělce, ty ekologické, nebo i ty, kteří o přechodu na ekologické hospodaření přemýšlí. Zasít třeba první semínko budoucí změny. V seriálu se proto objevují pestré příklady z praxe konkrétních zemědělských podniků jak od nás, tak ze zahraničí.

Obecné principy ekologického chovu

Jedna ze základních podmínek v chovu hospodářských zvířat je zákaz živočišné produkce bez zemědělské půdy. Pro všechny druhy zvířat pak platí, že v zájmu jejich zdraví musí být prováděna preventivní opatření, např. chovatelské postupy, kvalitní krmivo, vhodné ustájení.

Pokud se v zájmu zdraví zvířete rozhodne veterinární lékař použít chemicky syntetizovaná alopatická léčiva nebo antibiotika, platí, že ochranná lhůta od posledního podání takového léčiva a následné použití jeho bioproduktu k výrobě potravin je dvojnásobná oproti zákonné ochranné lhůtě. Jsou upravena také pravidla pro to, jak má vypadat a jak má být velký životní prostor jednotlivých druhů zvířat, výběhy, v některých ohledech pak i kvalita, původ a složení krmiv.

Tady platí všeobecně tendence k tomu, krmit krmivy z vlastní zemědělské produkce, případně usilovat o co nejvyšší míru lokálnosti. Taky je tu požadavek na velmi vysokou míru krmiv s původem v EZ a naprostý zákaz GMO krmiv nebo krmiv z GMO získaných.

Specifika pro jednotlivé druhy zvířat

Masný skot

Základní rozdíl v chovu masného skotu v EZ oproti konvenčním chovům spočívá v povinnosti zajistit přístup zvířatům na pastvu v období pastvy, kdykoliv to podmínky dovolí. Pokud toto nelze zabezpečit, musí mít zvířata zajištěna přístup na otevřená prostranství, která mohou být částečně zastřešena. Ustájení musí být volné, to znamená, že zvířata ve stáji nesmí být přivázána. Intenzita chovu musí zajišťovat pohodlí a welfare.

Čtěte také: Dešťový odpad: minimální hloubka

Vazné ustájení je zakázáno (povoleno je na výjimku u malých farem do 50 ks skotu, ale i zde je povinnost minimálně 2x v týdnu umožnit zvířatům volný pohyb). Krmiva z vlastní zemědělské produkce činí minimálně 60 %, pokud to není možné, musí být nakoupena od jiných ekologických podnikatelů. Nejméně 50% sušiny v denní krmné dávce musí pocházet z objemných krmiv. Krmné suroviny minerálního původu a doplňkové látky mohou být podávány jen ve formě, které jsou uvedeny v přílohách legislativních předpisů, nesmí být vyrobeny za pomocí chemických syntetických rozpouštědel.

Drůbež

Základní podmínkou v chovu drůbeže je, že jde o chov extenzivní a drůbež nesmí být chována v klecích. Stáje pro veškerou drůbež musí mít nejméně jednu třetinu podlahové plochy pevnou (bez roštů), která je pokryta podestýlkou. Ve stáji pro nosnice slouží dostatečně velká část podlahové plochy jako sběrné místo pro trus. Stáje jsou vybaveny hřady, jejichž počet a rozměry jsou uzpůsobeny velikosti skupiny a druhům.

Drůbež musí mít přístup do výběhu alespoň po dobu jedné třetiny svého života. Výběhy mají být převážně pokryty vegetací, jsou vybaveny ochranným zařízením (např. stromy, keře). Minimální vnitřní plocha je stanovena u nosnic na 1 m2 maximálně 6 kusů, 18 cm délka hřadu na jednu nosnici, jedno hnízdo na 7 nosnic, v případě společného hnízda 120 cm2 na kus, venkovní výběh 4 m2 na nosnici.

U drůbeže na výkrm max. počet zvířat je max. 10 kusů na 1 m2 vnitřní plochy nebo max. Stáje jsou postaveny tak, aby všichni ptáci měli snadný přístup na otevřené prostranství. Cílem chovu drůbeže je předejít využívání intenzivních postupů, drůbež se chová až do dosažení minimálního věku nebo pochází z linií drůbeže s pomalým růstem. Vodní drůbež musí mít přístup k tekoucí vodě, rybníku, jezeru nebo tůni vždy, kdy to povětrnostní a hygienické podmínky dovolují.

Prasata

V chovu prasat platí, že se prasnice chovají ve skupinách, kromě období konce březosti a období kojení. Prasata mají přístup na pastvu, kdykoliv to povětrnostní podmínky a stav půdy dovolí. Pokud toto nelze zabezpečit, musí mít zajištěn přístup na otevřená prostranství, která mohou být částečně zastřešena. Vazné ustájení nebo izolování zvířat je zakázáno, pokud se nejedná o jednotlivá zvířata a o omezenou dobu, např. z veterinárních důvodů.

Čtěte také: Jaký průměr má mít odpadní hadice?

Intenzita chovu musí zajišťovat dobré životní podmínky zvířat - min. vnitřní plocha musí být 7,5 m2 na prasnici po porodu se selaty do stáří 40 dní, venkovní plocha výběhu pro volný pohyb zvířat, mimo pastvu min. 2,50 m2. Podlahy ustájovacích prostor nesmí být kluzké, minimálně polovina podlahy, kde se zvířata pohybují, musí být pevná (max. 50% může být roštová). Krmiva z vlastní zemědělské produkce činí minimálně 20 %, pokud to není možné, musí být bio krmivo vyprodukováno v tomtéž regionu. Kupírování ocásku selatům není povoleno, kastrace selat je možná v případě, že ji provádí kvalifikovaný personál a za použití anestetik nebo analgetik.

Venkovní chov prasat v praxi

Etablování venkovního chovu prasat představovalo jistou překážku. Mimo jiné je při něm třeba dodržet různé zákonné požadavky. Požadované hygienické normy a připravené stájové místo pro případ nákazy lze realizovat poměrně snadno. Nejnákladnější byla instalace 1,6 m vysokého plotu proti zvěři, který musel být navíc zapuštěn do země. Pro venkovní chov prasat je nutný ještě další plot, resp.

Pro zvířata byla postavena jednoduchá dřevěná bouda, která dává stín a o niž se mohou drbat. Křoví z různých listnatých dřevin slouží jako další ochrana před sluncem. Ke spaní mají prasata k dispozici izolované boudy firmy Atlantic. Máme je ve čtyřech různých velikostech a můžeme je přizpůsobit velikosti stáda, resp. stáří zvířat a jejich potřebě místa. Je-li bouda příliš velká, může se snadno stát, že zvířata v ní zpočátku kálejí a močí.

Právě v zimních měsících je pro nás venkovní chov výzvou. Problematické jsou převážně těžké a kamenité půdy v našem podniku. Nelze se na nich vyhnout podmáčení, takže plochy vyhrazené pro chov prasat jsou pak často samé bahno. Za mrazu se na nich tvoří vrstva ledu a prasata se o něj mohou poranit. Potom už boudu vůbec neopouštějí. Tady se nám osvědčilo jako velmi praktické, že jsou všechny boudy mobilní.

Od listopadu do dubna se příbytky přemístí na vybetonovanou plochu, pod níž se nachází jímka na kejdu. I tato plocha má dvojité oplocení, přestože kontakt s divokými prasaty nebo jinou zvěří nebyl dosud problém. Pro celoroční venkovní chov připadají v úvahu jen odolnější plemena. Osvědčilo se nám šlechtění z plemen duroc a švábsko-hallské krajové prase, resp. duroc a německé zemské prase. Přitom se vždy ukázalo jako vhodné vybírat selata, která jsou pokud možno kompletně zbarvená a nemají světlé skvrny (mohla by být ohrožena úpalem).

Čtěte také: Udržitelné stavebnictví a odpad

I přes vytvoření velkého kaliště na jaře a v létě lze stěží zabránit zarudnutím až spáleninám na uších a hřbetu především u mladých zvířat. Jinak je celkový zdravotní stav zvířat velmi dobrý a jen zřídka se ve stádu vyskytnou nemoci.

Krmivo pro prasata pochází výlučně z vlastního statku. Na kus a den dostávají cca 6 litrů syrovátky, k tomu až 1,5 kg mačkaného obilí - zpravidla směs bobu, ovsa, vojtěškových pelet a malý díl hrachu. Syrovátka i obilí se na pastvinu dopravuje ve starých mobilních mléčných cisternách ručně nebo nakladačem. Podsev pšenice nebo ovsa a hrachu představuje pro zvířata velmi vítaný doplňkový zdroj potravy. Denně pak dostávají přidělený nový kousek pastevní plochy, aby si obilí mohla sama spást.

Celkem jsou na pastvině určené pro prasata tři stanoviště pro boudy a krmné žlaby. Jakmile je jedna část vypasená, boudy a žlaby se přemístí, aby bylo možné pozemek znovu osít. Prasata dosahují věku do 12 měsíců a porážkové hmotnosti od 110 do 150 kg. Kvalita masa je přitom vždy velmi dobrá, maso je pevnější a v chuti a vzhledu se zřetelně odlišuje od masa ze stájového chovu.

Jako první se ze stáda porážejí kusy s nejlepšími přírůstky a přednostně kanci, kteří mají větší sklon k tučnění. Díky tomu zpravidla nebývají zvířata na konci výkrmu příliš velká, resp. tučná. Večer před porážkou se zvířata většinou naloží do přepravního návěsu a druhý dne ráno dovezou na malá jatka vzdálená asi 20 km.

Prodej masa probíhá téměř výhradně přímo konečnému spotřebiteli. Od října do dubna se poráží celkem šestkrát. Při jedné porážce zpracujeme zpravidla jeden kus hovězího (samčího nebo samičího pohlaví) a dvě prasata. Zákazníci si mohou předem vybrat a objednat jednotlivé díly jako pečeni, kotletu, bůček atd. nebo 5kg balíčky a ve stanovený termín je vyzvednout ve statkové prodejně.

Při nákupu selat bereme vždy několik zvířat navíc jako rezervu - v případě příslušné poptávky tak můžeme v daném termínu porazit o prase navíc. Často se to stává u posledního prodejního termínu před letní přestávkou (květen až září). Stálí zákazníci pak většinou objednávají více masa, kromě toho musíme vyrobit o něco více uzenin, aby to vystačilo na léto.

Celkově je pro nás venkovní chov prasat velmi úspěšný. Nejenže výkrm i prodej dobře fungují, ale je to i velké obohacení naší běžné pracovní náplně, můžeme-li právě tato zvídavá a hravá zvířata chovat přirozeně. Využití syrovátky smysluplně zapadá do našeho podnikového koloběhu a snižuje zároveň jinak vysokou a kvůli klimatické změně často kritizovanou potravní konkurenci prasat vůči nám lidem.

Legislativa a nařízení

Častým problémem při chovu zvířat jsou spory mezi sousedy. Na to, aby se co možná nejvíc eliminovaly, existuje platná legislativa, která stanovuje jistá omezení, včetně povoleného počtu zvířat a jejich umíestění na pozemku, v závislosti na druhu chovaného zvířete. Jde hlavně o zákon č. Na základě něho, obec/město vydává Všeobecně závazné nařízení (VZN) o chovu hospodářských zvířat (každá obec/město má vlastní VZN).

Ve VZN najdete seznam zvířat, která je zakázané chovat na vlastním pozemku, kritéria pro chov zvířat, např. Minimální vzdálenost mezi objekty určenými na chov (chlév, kurník...) je 10 m, od příbytku člověka 15 m, v sousedství s bytovkami min. Musí být zřízená žumpa, hnojiště, pravidelný vývoz bioodpadu (víc info. v zákonu č. Níže uvedené informace představují jen zlomek podmínek a nařízení, které vymezuje vyhláška č. č. prostory musí být vybavené podestýlkou, např.

Co se týká chovu zvířat a sousedů, velmi častým problémem jsou sousedské spory pro hluk a pach. Z toho důvodu byl ustanovený zákon č. 40/1964 Z., občanskí zákoník v platném znění ("Občanský zákoník"), který, kromě jiného, stanovuje i opatření pro udržování přijatelných sousedských vztahů.

Pokud ano, majitel, resp. chovatel zvířat dostane od zřizovatele sankci a určité nařízení. Pokud chovatel poruší některé ustanovení ze VZN obce/města, může mu být uložená pokuta až do výšky 6638 €. Podle VZN pro jinou osobu (která je obtěžovaná nebo ohrožovaná chovem zvířat, např. sousedé) není žádné omezení, které by ji zbavovalo možnosti právní ochrany ve smyslu § 27 ods. 1 občanského zákoníku, v podobě podání odpůrčí žaloby.

Zajímavostí je, že pokuta (do 1000 €) vám hrozí i v případě, když nenahlásíte zabijačku místně příslušné regionální a potravinové správě, minimálně jeden den předem do 15:00. Je to z důvodu bezpečnosti, protože je možné, že maso prasete je nakažené parazitem.

Související legislativa: