Labutě: Zajímavosti ze světa elegance a tradic

Zatímco dnes považujeme labutě za symbol elegance, krásy a věrné lásky, ve středověku byly oblíbenou pochoutkou evropských královských rodů. Na žádné významné hostině nemohla chybět pečeně z labutě nebo alespoň labutí paštika. Vlastnictví labutí proto bylo symbolem statusu.

V Anglii patří všechny labutě na řece Temži tradičně britské královské rodině, tento královský právní nárok byl poprvé zdokumentován už v roce 1186.

Sčítání labutí: Královská tradice na Temži

Každý červenec se na řece Temži odehrává barevný spektákl sčítání labutí, známý jako Swan Upping. Tato podivuhodná tradice se zachovala až do současnosti. Unikátní rituál udržuje historické zvyky, ale také přispívá k ochraně nádherných ptáků, kteří jsou dnes ve Velké Británii chráněným druhem.

Každý červenec prohledává královská flotila Temži mezi městy Sunbury a Abingdon a počítá labutě. Okouzlující podívaná stále přitahuje nadšené diváky na břehu. V minulosti se sčítání říkalo „swan hopping“, dnes se mu říká „swan upping“.

Mužům, kteří labutě chytají a kontrolují, se říká Swan Upper a nejsou to jen zaměstnanci královské rodiny. Na konci 15. století udělila monarchie výjimku dvěma cechům, několik labutí směly vlastnit i cechy barvířů a vinařů. Mohli si označit své labutě speciálním vroubkovaných řezem do zobáku, všechny ostatní labutě bez označení zůstávali i v majetku královské rodiny.

Čtěte také: EDA a Zázraky přírody

Průběh sčítání labutí

Dodnes se rituál počítání téměř nezměnil. Muži v pramicích křižují řeku a hledají labutě. Když nějakou objeví, obklíčí ji svými loďkami, opatrně ji vytáhnou z vody, zkontrolují, označí a vypustí zpět na vodu.

Tradičně nosí šarlatovou uniformu a jako jediný z týmu nosí čepici označenou labutím perem. I pohled na ostatní muže je pastvou pro oči, muži ve službě monarchie tradičně nosí červenou uniformu, členové sčítací skupiny cechu vinařů bílou a barvíři jsou modří. Funci Swan Markera britské koruny aktuálně zastává David Barber, na všechny královské labutě a na tradiční rituál sčítání, jež probíhá vždy třetí týden v červenci, dohlíží už více než 30 let.

Červenec není náhodná volba, je to ideální doba, protože starší ptáci línají a nejsou schopni létat, zatímco mladé labutě vylíhnuté na jaře ještě létat nejsou schopné. Vylétají až na konci léta.

Podle jedné teorie, když muži na lodích na Temži objeví rodinku labutí, hlasitě vykřiknou „All up“tedy něco jako „Všichni vzhůru“. Upping by ale také mohlo znamenat, že se postupuje směrem Up proti proudu řeky, nebo proto, že se labutě vytahují z vody. Odkud název pochází, nikdo přesně neví.

Ochrana labutí: Priorita v moderní době

Dnes jsou labutě ve Velké Británii chráněným druhem. Zabít nebo sníst labuť patřící britské královské rodině bylo již ve středověku velmi přísně trestáno a někdy dokonce považováno za velezradu koruny. Od roku 1981 je ochrana zvířat upravena zákonem o divoké přírodě a krajině. Konzumace labutí z Temže je dodnes přísně zakázána.

Čtěte také: Dědeček a Baba - scénář

K ochraně ptáků přispívá právě i tradiční sčítání, protože je zdrojem cenných informací. Sčítači labutí zvířata pečlivě kontrolují, váží, měří, a nakonec je označí individuálním identifikačním číslem na kroužku Britské ornitologické společnosti. Můžou pomáhat s vážením, měřením a zapisováním hodnot. Hlavně tak mají jedinečnou příležitost dozvědět se víc o labutích a ochraně přírody. V posledních letech počty labutí populace na Temži enormně kolísají.

Labuť zpěvná: Méně známá příbuzná labutě velké

Labuť zpěvná je o něco menší než labuť velká, dlouhá 140 až 150 cm, o rozpětí kolem 200 cm. Její krk je většinou rovně napřímený. Strany zobáku jsou žluté, špička a vršek zobáku jsou černé. Labuť zpěvná nezdvihá při plavání křídla, což je typické pro labuť velkou. Váží až 12 kg. Velmi hlučná je zvláště za letu, vydává hlasité kontaktní troubivé volání, do daleka slyšitelné „hyjéé". Za letu nevydává hlasitý šum.

Labutě zpěvné mohou vzlétat jen z vody a po hlasitém rozběhu, pak ale letí lehce a vytrvale. Za letu se seřazují do šikmé linie nebo do kýlovité formace. Drží se daleko od labutí velkých, mají nad nimi však v boji převahu, protože se chovají jinak: bojují se zdviženým krkem a roztaženými křídly. I když je labuť zpěvná slabší než labuť velká, zahajuje útok.

Hnízdiště labutě zpěvné navazuje na hnízdiště labutě velké na jihu. Mimoto hnízdí labutě zpěvné na Islandu, nikoli však v Severní Americe, kde zaujímá obdobné životní prostředí velmi podobný druh. V důsledku intenzivního lovu zvláště v období pelichání, ať už z člunů nebo s loveckými psy, se labutě zpěvné staly ptáky velmi plachými a zůstaly takovými dodnes, i když jsou na severu schopny žít na rybnících ve městech tak jako labutě velké ve střední Evropě.

Labutě zpěvné jsou tažní ptáci, netáhnou však obvykle daleko. Mnohé z nich přezimují v jižní části Baltu, v Irsku nebo ve Skotsku. Na Islandu jsou labutě zpěvné sezónními ptáky.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Chování a rozmnožování labutě zpěvné

Tok začíná už na zimovištích. Přitom můžeme slyšet hlasité troubivé tóny. Ptáci se jeden před druhým vzpřímí a roztáhnou křídla, přitom kroutí krkem. Během toku provádějí oba partneři stejné pohyby. Před pářením, jež se stejně jako u jiných hus odbývá na vodě, noří oba ptáci zobáky křížem přes sebe do vody.

V době hnízdění si vymezí každý pár hnízdní okrsek. Jeho velikost souvisí s chudými podmínkami severské přírody. Labutě zpěvné vyžadují mělké bahnité dno v bažinatém zeleném prostředí, žijí často i v zabahněných údolích řek a v jejich ústích.

Samička staví velkou hromadu z jakéhokoli dostupného materiálu s oblibou na malých ostrůvcích nebo přímo v mělké vodě na mělčině nebo v bažině. Na vejcích sedí jen samotná samice a samec ji přitom střeží. Vůči člověku jsou labutě i na hnízdě velice plaché a lehko snůšku opustí. Jako jiné labutě klade i samice labutě zpěvné každý druhý den jedno vejce. Snůšku přikrývá, dokud nejsou snesena všechna vejce. Hnízdění začíná ve druhé polovině května nebo v první polovině června, na vejcích sedí 35 až 38 dní, každé z 5 až 6 vajec je dlouhé asi 115 mm.

Labuťata rodiče vodí a krmí převážně na souši. Obvykle jde vpředu matka, pak následuje dorost, průvod uzavírá otec. Mláďata mají zpočátku šedé prachové peří, později šedé peří mladých ptáků, během první zimy se objevují první bílá pera.

Labutě zpěvné jsou býložravé, pasou se však méně než labutě velké nebo husy, ale vyhrabávají zobáky kořínky a vodní rostliny.

Jedině labuť zpěvná může být původcem legendy o labutím zpěvu, tj. že umírající labuť ještě jednou plnou silou zvlášť krásně zazpívá. Z dálky je v jejím hlase skutečně slyšet naříkavý podtón.

tags: #minuta #z #prirody #labute #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Chování v lese
• Hortenzie: Stanoviště a péče
• Definice rovnováhy v přírodě
• Likvidace autovraků ve Starém Městě
• Informace o Odpadu v Otesicích