Miroslav Trnka a Změna Klimatu: Pohled Odborníka a Inspirace v Knihách

26.12.2025

O změně klimatu se v posledních letech ve veřejném prostoru čím dál více mluví, ale jedná se o velmi složitý a komplexní fenomén. Jeden z našich největších odborníků na klimatickou změnu (především s ohledem na její vliv na zemědělství) je Miroslav Trnka, vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny AV ČR a zároveň profesor Mendelovy univerzity v Brně. Jeho hlavním oborem je modelování dopadů změny klimatu na polní plodiny v současných i budoucích podmínkách. Také se intenzivně věnuje výzkumu sucha na území naší republiky, dopadů sucha a jeho předpovídání.

S mezioborovým týmem špičkových vědců vytvořil on-line databázi zobrazující na mapových vrstvách dopady změny klimatu, rizika, zranitelnost a adaptační opatření pro celou Českou republiku.

Důkazy Změny Klimatu

Už poměrně dlouhou dobu je mezi vědci shoda na tom, že probíhá klimatická změna. Nicméně tomu část veřejnosti pořád nevěří. Jaké jsou jasné důkazy, že klimatická změna probíhá a že lidé mají na její podobu vliv? Důkazů o vlivu člověka na klimatickou změnu už dnes kolem sebe vidíme celou řadu. Začněme tím, co nám říkají relativně nejspolehlivější údaje, které máme k dispozici. Jedná se o údaje o teplotě dlouhodobě sbírané na našem území od konce 18. století.

Za devatenácté století v těchto datech žádný trend není, teplota v té době osciluje v kratších či delších cyklech. Ale situace se začíná měnit ve 20. století, zvlášť v jeho druhé polovině, a specificky v jeho poslední dekádě a ve 21. století. Nárůst teploty v posledních dekádách je zcela mimo rámec přirozené variability v rámci dlouhodobosti. Není náhodou, že víceméně každý rok dochází k překonání teplotních rekordů.

Zvyšování teploty je nejlepším indikátorem, protože teplota představuje měřítko energie, která je obsažena v systému Země (tj. voda, půda, atmosféra). Evidentní je, že tento nárůst teploty nedokážeme vysvětlit žádným jiným mechanismem, než tím, že se mění složení atmosféry. V atmosféře přibývá koncentrace oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusíku, tedy plynů schopných pohlcovat dlouhovlnné záření naší Země.

Čtěte také: Spolehlivý partner v odpadovém hospodářství

Skleníkový efekt je přirozený a odpovídá za to, že planeta je o cca 33 °C teplejší, než by v dané vzdálenosti od Slunce se svojí odrazivostí povrchu měla být. Ale tím, jak zvyšujeme koncentraci některých z těchto plynů, skleníkový efekt dále zesilujeme a atmosféra se otepluje, roste množství vodní páry, které atmosféra pojme, a protože vodní pára je také skleníkový plyn, skleníkový efekt se ještě zesiluje. Všechny tyto faktory vedou k tomu, že svojí činností přispíváme k oteplování planety.

Nerovnoměrné Oteplování a Arktida

Zvyšování průměrné teploty neprobíhá na Zemi rovnoměrně. Jsou oblasti zažívající mírné ochlazení, ale jedná se především o drobné enklávy v některých odlehlých oblastech na jižní polokouli a nad oceány. Nicméně obecně vidíme téměř všude včetně Antarktidy oteplování, jehož síla je největší v Arktidě. Zdá se to možná jako paradox, protože Arktida přece představuje nejchladnější oblast severní polokoule. Jenže Arktida je narozdíl od Antarktidy kryta jen relativně tenkou vrstvou mořského ledu.

Zvýšení teploty vzduchu a také mořské vody vede k tomu, že se sezónní odtávání ledu zrychluje. Mořský led kvůli vysokému albedu odráží asi 95 % záření dopadajícího do oblastí severních zeměpisných šířek, jenže při odtátí jej nahradí volná hladina s velmi nízkým albedem. I vizuálně se mořská hladina jeví jako velmi tmavá a pohlcuje velkou část slunečního záření, což zvláště v dlouhém polárním dni dramaticky mění situaci.

Zjednodušeně se dá říct, že čím více se ohřeje voda v Arktidě, tím více odtává ledu a dopadá slunečního záření. V celém systému je řada zpětných vazeb a procesy nejsou tak přímočaré, jak jsem je zjednodušil, ale podívate-li se na mapu pozorovaného oteplení, tak v severní Skandinávii se jedná za posledních 60 let i o několik stupňů. Zima tam je pořád, ale v létě led taje v nebývalém rozsahu.

Projevy Změny Klimatu v České Republice

Jaké projevy probíhající klimatické změny můžeme pozorovat u nás? V Česku důkaz probíhající klimatické změny představuje prodlužování vegetační sezóny. Ptáci přilétají dřív, jaro začíná zhruba o čtrnáct dní dříve a celkově doba, kdy je teplota dostatečná pro vegetaci rostlin, se prodlužuje většinou o tři týdny (v některých letech je to ještě víc) oproti např. 60. letům 20. století. Můžeme si to představit, jakoby se nadmořská výška celého našeho území snížila o 200 výškových metrů. Můžeme to dnes vidět například na Českomoravské vrchovině.

Čtěte také: Odborný časopis Silniční obzor

Situaci jsme nedávno analyzovali z pohledu změn tradičních výrobních oblastí, které jsou klasicky rozlišované na kukuřičnou, řepařskou a obilnářsko-bramborářskou. Ať tomu říkáme, jak chceme, tak základní charakteristikou dané oblasti je určitý charakter klimatu (to znamená především teplotní a vlhkostní podmínky). Dříve typickou řepařskou oblastí byla oblast východních Čech, středních Čech v nížinách okolo Labe a Haná. V současné době jsou tyto původní řepařské typy v podmínkách, které bychom označili jako kukuřičnou výrobní oblast.

To, co dřív na Vysočině bývalo obilnářsko-bramborářskou oblastí, má nyní podmínky blížící se řepařské oblasti. Samozřejmě klimaticky, nikoliv půdně. Do značné míry mohou změnu klimatu zemědělci vidět na disproporci výnosů. V pahorkatinách a na vysočinách dnes dosahujeme vyšších výnosů, než v tradičních zemědělských oblastech. Někteří zemědělci třeba na Vysočině tuto změnu situace přikládají novým odrůdám, novým technologiím a svým schopnostem. Ale to by znamenalo, že propad výnosů na Hané nebo na jižní Moravě bychom museli vysvětlovat neschopností tamních zemědělců a tím, že používají špatnou technologii.

Vysvětlení je v tom, že my zažíváme tak zásadní změnu agroklimatických podmínek, jako jsme neviděli za dvěstě let moderního zemědělství. Jižní Morava, co dřív byla kukuřičná oblast, se posunula do oblasti, které my pracovně říkáme vinohradnická. Na jižní Moravě dnes z pohledu počasí každý rok zažíváme události, jež se v uplynulých dvou staletích vyskytovaly pouze zřídka. V současné době zde máme téměř každý rok velmi suché letní období, dlouhou vegetační sezonu, relativně vysoké úhrny slunečního svitu, a velký rozdíl mezi dostupnou a potřebnou vodou.

A protože rozhovor děláme teď na konci ledna (rozhovor byl proveden 26. 1., pozn. redakce), tak se stačí podívat na průběh zim. Změnu klimatu v našich zeměpisných šířkách (zvláště v nižších polohách) poměrně dobře dokládají zimy. Zatímco dřív sněhová pokrývka trvala řádově několik desítek dnů i v nejnižších polohách, tak dnes se jedná o výjimku.

Za suchými roky, které jsme zažili, stojí nejen nárůst teploty, a to, že krajina potřebuje více vody, ale také celkově globální změna atmosféry včetně té nad naším územím. V centru České republiky u Pelhřimova je poměrně vysoký stožár, který ve výši téměř čtvrt kilometru sbírá data z atmosféry každý den. Pomocí těchto dat měří kolegové z Ústavu globální změny Akademie věd ČR koncentraci oxidu uhličitého i dalších skleníkových plynů.

Čtěte také: Průnik do Mackovy literatury

Tato koncentrace se velmi dobře shoduje s celosvětovým průměrem. Zkrátka i nad naším územím dochází k nárůstu koncentrace, která je dnes o více než o třetinu vyšší, než v době před šedesáti lety. Zažíváme tudíž poměrně masivní změnu.

Vliv Lidské Společnosti

Co tedy konkrétně dokazuje, že lidská společnost má hlavní vliv na probíhající klimatickou změnu? Důkaz, že za touto změnou je člověk, je poměrně jednoznačný. Podíváme-li se na časovou řadu nárůstu teplot a nárůst emisí, tak vidíme velmi dobrou časovou shodu právě s počátkem průmyslové revoluce a následně se zrychlením industrializace po druhé světové válce. Oxid uhličitý nemůže pocházet z jiných než z lidských zdrojů, především z fosilních paliv.

Důkazů o původu uhlíku z fosilních paliv existuje několik, a zvláště přesvědčivá je změna poměrů stabilních izotopů uhlíku v atmosféře, kterému říkáme Suessův efekt. Zároveň víme, že jako lidé produkujeme zhruba dvojnásobek oxidu uhličitého, než nakonec skončí v atmosféře. Atmosféra a oceány tedy pořád padesát procent námi vypuštěného CO2 pohlcují. Tedy naše emise jsou více než dostatečně silné na to, aby probíhající klimatickou změnu způsobily.

Když si ta všechna data poskládáme dohromady, tak je evidentní, že nemáme co řešit. Nemůžeme se bohužel obelhávat tím, že možná vědci udělali chybu, protože tyto věci se považují za prokázané asi dvě dekády. Jistě by si řada lidí přála, abychom některé věci a některé chování nemuseli měnit.

Z druhé strany připomenu, že před nějakými pětatřiceti lety nikdo nevěřil tomu, že spreje a používání freonů mohou poškozovat ozonovou vrstvu nad Antarktidou a když už, tak se s tím dá něco dělat. Zkušenost ukazuje, že během posledních dvaceti let se podařilo tento problém ne úplně vyřešit, ale z velké části zmírnit ty jeho nejhorší dopady. Je to sice výrazně menší problém, než je oxid uhličitý a další skleníkové plyny, ale byl to problém globálního rozsahu, který se řešil již v průběhu studené války. Myslím si, že by nám mělo dodávat naději, že i když je to velmi složité, tak řešení lze najít.

Mezivládní Panel pro Změnu Klimatu

V současné době se v médiích objevují zprávy z Mezivládního panelu pro změnu klimatu. Považujete je za věrohodné? Je dobré se jimi řídit a věřit jim? Mezivládní panel pro změnu klimatu (dále jen Mezivládní panel) je institucí, která je mezivládní. Sice jí organizují Spojené národy, ale každý ze států včetně České republiky tam nominuje velmi kvalifikované zástupce. Za Česko je to kolega Radim Tolasz z Českého hydrometeorologického ústavu.

Experti, kteří státy nominují, mají za cíl projít vědecké studie publikované v recenzovaných časopisech. Tyto studie prošly oponentním řízením. Vědci z Mezivládního panelu informace z recenzovaných časopisů dávají dohromady, cizelují je a nějakým způsobem skládají do souhrnného příběhu. V minulosti tento systém prokázal, že když se objevily chyby, tak je dokáže velmi rychle napravit. Zprávy produkované Mezivládním panelem jsou tedy souhrnnými rešeršemi všech vědeckých studií.

Tyto studie zcela jednoznačně říkají, že změna klimatu je člověkem způsobená, způsobuje zásadní změny v ekosystémech a způsobuje zásadní změny v řízených ekosystémech. Budoucí vývoj, jakkoli je zatížený budoucí nejistotou, můžeme odhadnout relativně spolehlivě. Je třeba říct, že zprávy Mezivládního panelu jsou velmi detailní, mají řádově kolem čtyř tisíc stran a vycházejí zhruba jednou za sedm let. Z nich poté unikají krátké souhrny s rozsahem kolem dvou set stran. A poté produkuje Mezivládní panel „sumáře“ hlavně pro politiky, které jsou výrazně kratší. O těchto dokumentech se často se vede politická debata.

Vliv Zemědělství na Klimatickou Změnu

Ve zprávách Mezivládního panelu se poměrně často udává, že zemědělství výrazně přispívá ke klimatické změně. Jak vliv zemědělství na klimatickou změnu vidíte vy? Nejprve je potřeba říct, co všechno do zemědělství budeme řadit. Nicméně podíl zemědělství na klimatické změně je nezanedbatelný, o tom není sporu. Ve chvíli, kdy pracujeme se zemědělskou půdou a zvlášť, když jí prokypřujeme a zpřístupňujeme do ní vstup kyslíku, tak usnadňujeme oxidaci organické hmoty. Když to zjednoduším, tak podporujeme aerobní procesy a tím pádem rozpad organických látek.

Toto je pro nás zemědělce klíčové, protože potřebujeme urychlit koloběh živin. Provzdušnění je důležité pro růst kořenů, je klíčové pro odvodnění půdy. Obecně téměř vždy zemědělství vede k redukci organické hmoty v půdě a tím pádem se organická hmota rozpadá na jednotlivé složky (včetně oxidu uhličitého) a uniká do atmosféry.

V současné době největším přispěvatelem ke klimatické změně z pohledu zemědělství je odlesňování původních lesů nebo přeměna doposud neobdělávané krajiny na zemědělskou půdu (především pralesů v Africe, jižní Asii a notoricky v Jižní Americe). Tyto změny vedou ke stavu, kdy urychlují proces oxidace organické hmoty a její mikrobiální rozklad. V Evropě jsme si dobou odlesňování a zbavení velké části organické hmoty už prošli.

Od neolitické revoluce jsme byli už napřed před těmi jmenovanými oblastmi, kde jsou původní deštné pralesy. To znamená, že v Evropě už z velké části došlo k redukci oxidu uhličitého z půdy. Ale ještě zdaleka nejsme na konci. Pořád můžeme nevhodným obděláváním půdy emise způsobovat. Emise způsobujeme vždy, když používáme minerální hnojiva, při používání strojů nebo jakékoli energie (většinou pocházející z fosilních zdrojů).

I s odlesněním se při zprůměrování dá odhadnout podíl zemědělství na globálních emisích jako pětinový až čtvrtinový. V Česku tak vysoký podíl zemědělství na emisích nebude. Nicméně hodně závisí na tom, co do zemědělství počítáme. Důležité je, jestli do stopy zemědělství zahrnujeme pouze to, co se odehraje u nás. Nebo jestli do ní zahrnujeme i třeba transport sóji z Jižní Ameriky, která se primárně pěstuje na odlesněné půdě.

Obecně ale platí, že evropské zemědělství dokáže vyprodukovat kalorii z rostlinné nebo živočišné výroby s relativně nízkými emisemi. Evropské zemědělství je vysoce efektivní, uhlíková změna v Evropě už proběhla, uhlík je víceméně stabilizovaný a můžeme se ho snažit do půdy dodat. Při celosvětovém pohledu nedává moc smysl přesouvat produkci do původních panenských oblastí a na druhou stranu opouštět výkonné zemědělství v Evropě.

Zemědělství v Evropě a Klimatická Změna

Jak se tedy zemědělství v Evropě podílí na klimatické změně? Zemědělství je výrazným zdrojem emisí celosvětově, ale o evropském zemědělství to tak úplně neplatí. Naopak uvažuje se o tom, že do budoucna by zemědělství mohlo být jedním ze sektorů, které budou uhlík poutat. V Česku v celkovém součtu zemědělství vypouštíme uhlíku víc, než ho poutáme, a jsou zde rezervy.

Velmi nám v minulosti pomáhaly lesy, které bývaly zásobníkem uhlíku, ale po kalamitě několika posledních let, se i české lesy v součtu změnily v emitenty. Ale jsou cesty, jak omezit produkci skleníkových plynů nebo celý sektor směřovat k neutralitě. Není to přímočaré, neexistuje na to jednoduchý recept, který by fungoval pro všechny evropské státy.

Česko je v této situaci v trochu nevýhodné pozici, protože pro nás změna klimatu znamená v dlouhodobém pohledu spíše zhoršení klimatických podmínek. Bude se u nás zvyšovat frekvence suchých ročníků a to nám jednoduše neumožňuje úplně dobře produkovat dostatek biomasy, abychom mohli uhlík stabilizovat a ukládat do půdy. Toto bude pravděpodobně možné v severozápadní Evropě. Ale pořád jsou oblasti, kde spoustu věcí můžeme změnit a ty rezervy jsou obrovské.

Co se emisí týče, tak se jedná nejenom o přímé, ale i o nepřímé emise (typicky ukládání sedimentů a jejich následnému aerobnímu rozkladu). Při nepřímých emisích přicházíme o suroviny, které jsme do půdy dodávali v minerálních hnojivech, dále produkujeme metan, který se rozpadá v nějakém místě bez přístupu kyslíku. Následně ztrácíme úrodnost a snižujeme celkovou efektivitu zemědělství a produkce. Snižuje se tedy celková efektivita a zvyšuje uhlíková stopa.

Tyto vztahy rozhodně nejsou jednoduché. Zemědělství je výrazným zdrojem znečištění, ale v Česku to rozhodně není ten hlavní viník. Hlavní zdroje emisí v Česku musíme hledat jinde, primárně v energetice, průmyslu, dopravě. A dál v urbánních vestavbách a ve spotřebě populace.

Lesnictví je do značné míry sektorem, který by oxid uhličitý poutal, pr...

Sucho v České Republice

V této publikaci můžete nalézt popis a analýzy časového a prostorového rozložení a variability sucha v České republice. Problematika je zpracována jednak na základě indexů sucha vypočtených z teplotních, srážkových a hydrologických řad (přístrojové období), jednak podle dokumentárních pramenů (předpřístrojové období) a dendrochonologie. Přihlédnuto bylo k metodám dálkové detekce sucha. Studovány byly rovněž synoptické příčiny sucha, vliv vybraných klimatotvorných faktorů na sucho a změny ve využití ploch se zřetelem k suchu v krajině. Samostatně se v knize hodnotí a predikují dopady sucha v zemědělství, lesnictví a ve vodním hospodářství. Autory jsou Rudolf Brázdil, Miroslav Trnka a početný kolektiv dalších vědců působících hlavně ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T.G.

Říká se, že rozbuškami konfliktů budoucnosti budou spory o základní zdroje - pitnou vodu, zemědělskou půdu, místo pro život. Snad nikde to neplatí tolik jako v zemích Blízkého východu a severní Afriky, o nichž se však do médií dostanou zprávy pouze v ... Věděli jste, že Vikingové se dostali k moci díky katastrofální neúrodě? Že za změnu režimu v Bagdádu v 11. století mohl propad cen bavlny, který způsobily neobvyklé klimatické podmínky? Napadlo vás, že expanzi hranic v Severní Americe ovlivnily...

Další Knihy o Klimatu

Arktida - daleká, nepřístupná, sevřená krutým mrazem - měla po celá staletí pro světový řád jen okrajový význam. Dnes je v popředí rozhodujících globálních trendů. Je epicentrem světové klimatické krize, která se dotýká nás všech... Kniha předního českého odborníka na environmentální vzdělávání a ředitele vzdělávacího centra TEREZA Petra Daniše s názvem Klima je příležitost - opravdová řešení pro naši budoucnost na Zemi čtivě shrnuje nejdůležitější fakta a nabízí... Kniha se podrobně a apoliticky zabývá mylnými představami a ideologickým zkreslením mainstreamové prezentace vědy o klimatu, jež je mnohem méně černobílá, než si mnozí lidé uvědomují... Tato kniha vznikla z potřeby autorů rozproudit diskusi nad konceptem, který by mohl přinést naději, že klima ještě řešitelné je. Jiří se nebojí psát o tom, co nefunguje, diskutovat s osobnostmi a přinášet vlastní návrhy řešení....