Jaro a léto nebývají mezi chronickými alergiky příliš oblíbené. Jakmile odkvetou stromy, přicházejí na řadu traviny. Jenže co ti, kteří trpí celoročními alergiemi, například kožními? S atopickým ekzémem se potýká asi dvacet procent nejmenších dětí a dvě až tři procenta dospělých. Ukazuje se přitom, že jejich potíže úzce souvisejí se stavem mikrobioty.
Tělo batolete pokrývají nevzhledné svědivé vyrážky, nejčastěji se mu objevují v podkolení, na tříslech, na krčku, ale i na pažích a stehnech. Kůže reaguje na změny počasí i na to, co dítě snědlo. S podobnými projevy se u nás setkávají rodiče až pětiny dětí do šesti let věku.
Správná funkce pokožky i trávení závisí na rovnováze miliard mikroorganismů, které v nás žijí - souhrnně mluvíme o kožní a střevní mikrobiotě. Pokud v ní nějaká bakterie chybí, nebo naopak přebývá, nastává problém.
Experimentální část výzkumu se bude odehrávat v gnotobiologické laboratoři Mikrobiologického ústavu AV ČR, která se nachází v Novém Hrádku v Orlických horách. Výjimečná je chovem unikátních bezmikrobních laboratorních zvířat. V trávicím traktu nemají žádné detekovatelné bakterie a žijí ve zcela sterilním prostředí v hermeticky uzavřených izolátorech - jsou proto unikátním modelem biomedicínského výzkumu.
„Od spolupracující Fakultní nemocnice v Motole dostaneme vzorky stolice od dětí trpících atopickou dermatitidou a potravinovou alergií a zároveň stěry z postižené kůže. „Výhodou je, že jsme v minulém roce díky finanční podpoře Akademie věd ČR získali speciální klecový systém IsoCage na odchov bezmikrobních a gnotobiotických myší. Tvoří jej sada hermeticky uzavřených plastových klecí, takže každá klec je jako malý izolátor.
Čtěte také: Ochrana přírody v Mladé Boleslavi
Na kůži devadesáti procent lidí trpících atopickou dermatitidou se vyskytuje bakterie Staphylococcus aureus. „Neví se ale, jestli jde o příčinu, anebo důsledek vzniku kožních lézí u dětí s tímto typem alergií. Jestli v budoucnu vznikne nějaká zázračná „pilulka“, která poskytne střevní a kožní mikrobiotě atopiků „zdravé“ bakterie namísto těch „špatných“, ale nechce předjímat.
Nastavení imunity se přitom děje už od raného dětství. Podstatné je kojení, prostřednictvím kterého předává matka svému dítěti protilátky. Děti by navíc od útlého věku měly být v kontaktu s přírodou, hodně chodit ven a hrát si třeba na písku. Zkrátka imunitní systém musí pracovat a trénovat se od samého počátku, jinak se nudí a může se obrátit proti vlastnímu tělu.
Více než 20 % populace je postiženo pylovou sezonní alergií, tzv. Pylové sezonní alergii se říká polinóza. Výzkumu atopické dermatitidy pomůže nový přístroj nazvaný IsoCage.
Přispět k ochraně ptactva v zemědělské krajině má nová iniciativa, na do níž se zapojili vědci z České zemědělské univerzity v Praze (ČZU). Odborníci z ČZU mají na starost výzkum příčin úbytku tzv. "vlajkových", tedy u veřejnosti známých a oblíbených, druhů ptáků, informovala mluvčí ČZU Karla Mráčková.
Hlavní úkol týmu Federica Morelliho z ČZU a odborníků z ČSO je stanovit nejméně 15 druhů obývajících zemědělskou krajinu a shrnout poznatky o jejich biologii i vlivu lidského hospodaření na jejich počty. "Máme k dispozici obrovské množství dat. Projekt umožní je vyhodnotit a podívat se na příčiny úbytku ptáků v každé z deseti zemí.
Čtěte také: Příroda a queer identita
To nám identifikuje příčiny, proč určitý ptačí druh v některém státě ubývá a v jiném je naopak stabilní. Podle odborníků jsou právě ptáci dobrým ukazatelem obecného stavu biodiverzity, jsou totiž snáze pozorovatelní.
Úkol vědců z ČZU v projektu pak podle Mráčkové navazuje na jejich dlouholeté aktivity - například výzkum čejek chocholatých. Tento dříve rozšířený druh patří podle ČSO k nejrychleji ubývajícím ptákům naší krajiny. Ornitologové z ČZU sledují populaci čejek už třetí dekádu. Podle odborníků klesly počty čejek oproti 80. letům na méně než třetinu.
Na stavy mnoha druhů má špatný dopad tzv. intenzivní zemědělství. Ornitologové a ekologové dlouhodobě apelují na potřebu šetrnějších způsobů hospodaření i obnovování mezí a remízků v zemědělské krajině.
Na projektu vedle tuzemských vědců spolupracují také odborníci z Rakouska, Bulharska, Finska, Francie, Německa, Maďarska, Itálie, Portugalska a Španělska. Projekt koordinuje rakouská agentura životního prostředí.
Když se někoho zeptáte, zda je podle něj pobyt v přírodě prospěšný pro zdraví dítěte, samo sebou automaticky kývne na souhlas. Všichni nějak víme, že zelená barva uklidňuje. Už naše babičky nám říkaly, že nám pobyt na čerstvém vzduchu prospěje. V odborné literatuře se můžeme dočíst, že naše potřeba kontaktu s přírodou je s velkou pravděpodobností evolučně geneticky zakotvená.
Čtěte také: Jak bojovat se znečištěním oceánů
Ve své knize (Last Child in the woods) mluví o nemoci z nedostatku přírody. Snížení množství času stráveného venku v přírodě a zvýšení času u elektronických obrazovek dává do souvislosti se snížením smyslového vnímání dětí, problémy se soustředěním a nárůstem fyzických a mentálních onemocnění.
Přírodní prostředí je svým charakterem do značné míry specifické. Poskytuje optimální míru smyslových podnětů, ne příliš mnoho, aby zahlcovaly, ani příliš málo, aby nudily. Tím nabízí adekvátní prostor pro odpočinek od běžných vztahů, každodenních závazků a povinností.
V environmentálních publikacích můžeme nalézt, že kontakt s přírodou je pro dítě důležitý, protože umožňuje rozvíjení představivosti a kreativity, podporuje kognitivní a intelektový vývoj a zlepšuje sociální vztahy. Dosavadní empirické studie se snaží ověřit, že přírodní prostředí představuje pro děti příhodný prostor, který je přirozeně vtahuje a umožňuje jim volně zkoumat a objevovat, což pozitivně přispívá k jejich dlouhodobé duševní pohodě.
Výzkumy ukazují, že aktivní zapojení dětí v přírodním prostoru souvisí s řadou vývojových benefitů. Venkovní hra v přírodě zvyšuje míru dětské fyzické aktivity, zvyšuje mentální zdraví snížením stresu a úzkosti, podporuje kognitivní a sociální kompetence a má pozitivní dopad na přírodu samotnou, protože děti rozvíjejí senzitivitu a hodnoty spojené s péčí o přírodu jako výsledek svých zkušeností s přírodou.
Nejvíce probádanou oblastí je vliv bezprostředního kontaktu s přírodou na obnovu pozornosti. Už jen procházka parkem má prokazatelný vliv na snížení mentální únavy. Hlavním důvodem je pocit odpoutání se od běžných starostí, kdy na chvíli můžeme zapomenout na veškeré povinnosti.
Experimentování, hra a volný čas jsou pro děti základními prvky objevování, socializace a poznávání sebe sama. Dítě se skrze hru vyvíjí, učí se o sobě a okolním světě. Podněty venkovního prostředí poskytují různorodé herní možnosti, které mohou být stěží napodobitelné uvnitř.
Další oblastí, ve které hraje příroda svou roli, je emoční prožívání. Čas strávený v přírodě, na hřišti s převahou přírodních prvků nebo už jen výhledem z okna do zeleně, má pozitivní vliv na snížení hladiny stresových hormonů i subjektivně vnímanou míru stresu.
Aktivity, které využívají přírodní prvky, lze využít pro výuku v souvislostech. Výzkumy dokumentují, že školy využívající své okolí jako přirozený rámec pro učení, dosahují lepších vzdělávacích výsledků nejen v přírodních vědách a matematice, ale také ve čtení a psaní či společenských vědách.
Velkým benefitem a zároveň bariérou v kontaktu dětí s přírodou je vnímaná míra rizika. Přitom právě dovednost čelit riziku a správně vyhodnotit rizikovou situaci je zásadní pro dětský kognitivní a fyzický vývoj, který dítěti umožňuje ochránit sebe sama v měnícím se okolním prostředí.
Pokud budeme minimalizovat rizikové situace, děti nebudou vědět, jak si s nepředvídatelným prostředím poradit a nebudou mít dostatečnou důvěru, že dokážou překonat překážky vlastním způsobem.
S postupným vývojem dítěte a zvyšujícími se schopnostmi pohybu se způsoby využívání prostoru v přírodě mění. Pro předškolní děti je nejdůležitější rozvíjet vnímavost vůči přírodnímu prostředí a pocit, že příroda je bezpečné místo plné zajímavých podnětů. Děti školou povinné mají přírodu jako všudypřítomnou nekončící encyklopedii. Pro dospívající příroda skýtá jedinečnou možnost hledání odpovědi na existenciální otázky.
Běžnou formou přírody jsou u nás lesy, pole, louky, řeky a rybníky. Můžeme ale brát v potaz jakýkoliv kousek zeleně, který máme dostupný. Zároveň když dva dělají totéž, není to totéž. Výsledný efekt závisí jak na typu prostředí a zastoupení vegetace, tak na způsobu jeho využití.
Vliv má to, jak děti čas trávený venku vnímají, roční období, jak dlouhý čas venku tráví, a jakou činnost venku dělají. Jak je uvedeno výše, kontakt s přírodou má prokazatelné pozitivní účinky na zdravý vývoj dítěte.
Rodič je dítěti vzorem a průvodcem, dítě přejímá jeho postoje a vzorce chování minimálně do doby, než je připraveno vytvářet si své vlastní. Pokud dítě vnímá, že příroda je pro rodiče příjemným prostředím, i ono má chuť se do ní vydat a začít objevovat.
Strach rodičů je jednou z největších bariér, které stojí mezi dítětem a jeho volným pohybem v přírodě. Vnímání (ne)bezpečnosti pro dítě, strach z jeho zranění a další faktory vedou rodiče často k omezování toho, co dětem dovolí venku dělat.
Přestože přinášejí řadu zážitků a osvojených dovedností, postrádají zapojení všech smyslů, které je možné zažívat pouze v reálné přírodě venku. Často také odkazují na exotické oblasti, nebo přírodu různě modulují. Dítě si pak není vědomo toho, jaké rostliny může vidět běžně za domem a jak vypadá jeho nejbližší okolí.
Podle reprezentativního výzkumu u nás dítě tráví v přírodě průměrně 2 h denně. Příroda má na lidskou psychiku prokazatelně blahodárný vliv bez ohledu na to, zda jsme malí nebo velcí. Nabízí nám dostupné prostředky, které můžeme využívat a je jen na nás, zda tomu tak opravdu bude.
tags: #mladí #vědci #spolupracují #s #přírodou