Mlok v Praze: Rozšíření, Početnost a Ekologická Specifika

V Praze se můžeme setkat s několika druhy mloků, přičemž každý z nich má své specifické nároky na prostředí a způsob života. Tento článek se zaměřuje na rozšíření, početnost a ekologické specifika mloků v Praze, včetně informací o velemlocích chovaných v pražské zoo a mloku skvrnitém, kterému se daří v Podhořském potoce.

Velemloci v Pražské Zoo

Pražská zoo se může pochlubit chovem velemloků čínských, největších žijících obojživelníků na světě. Jde o největší žijící ocasaté obojživelníky na světě (dosahují délky až 1,5 metru), v novém pavilonu budou tři dospělí a 17 mláďat.

Vybudovat Velemlokárium byl odvážný záměr. Žádný srovnatelný pavilon nikde ve světě neexistuje a bylo tedy nezbytné vyřešit zdánlivě nekonečnou řadu problémů. Současně jsme stáli před úkolem zajistit samotné velemloky. To nebylo vůbec jednoduché, protože Čína, kde žijí a kde jsou také chováni na farmách, se k jejich exportu staví podobně neochotně jako kdysi dávno k možnosti vývozu bourců morušových. Uvádí se, že do Evropy jejich vajíčka spolu se semeny morušovníku propašovali v duté holi dva mniši. Ale podařilo se. Před šestnácti měsíci jsme v zázemí zoologické zahrady ubytovali třicet mláďat velemloka čínského. Byla stará tři až čtyři roky a měřila od necelých dvaceti do třiceti centimetrů. Téměř nikomu jsme je neukázali a radovali se z nich jenom potajmu. Představovala pro nás velkou naději do budoucna, ale představě největších obojživelníků planety bohužel příliš neodpovídala.

V pavilonu tři dospělí a asi 17 mláďat. Pavilon má pět expozic, ještě záložní nádrže v laborátorní části zázemí.

Specifika chovu velemloků

Velemloci jsou samotáři, nesnášenliví dravci, takže žít s velemloky nemůže nikdo. Dokonce i dospělí velemloci musí být v nádrži sami. V pavilonu jsou ještě dvě doprovodné expozice, které ukazují vzácné druhy želv a nedávno objeveného velmi jedovatého hada, chřestýšovce mangšanckého.

Čtěte také: Objevte přírodní krásy Prahy

Vše, co spadne do vody. Loví ryby, raky, obojživelníky. Jejich lovecká technika je velmi zajímavá, protože dokáží vytvořit podtlak, mají velikou tlamu a roztažný krk, takže bleskově vcucnou živočicha, který plave kolem. Velemlok tak jen polkne a má vystaráno.

Spíše je to vzácnost. V Číně existují farmy na mloky - protože oni se nikdy nevzdali myšlenky konzumace mločího masa - ale ty neprodukují mloky normálním způsobem, ale jsou k množení podněcováni hormonálně. My máme obavy, že tímto sice velemloka rozmnožíte, ale ne tak cenného.

Nový pavilon má být poctou spisovateli Karlu Čapkovi, kterého velemloci inspirovali k sepsání Války s mloky.

Karlo - největší velemlok v Praze

V sobotu a po celou letošní sezónu bude hlavní hvězdou Velemlokária samec Karlo. Narodil se koncem 70. let a dnes měří sto pětapadesát centimetrů! Suverénně je tak největším velemlokem v Evropě. Další dva dospělé velemloky čínské se nám do Prahy podařilo získat natrvalo. Během uplynulých šestnácti měsíců ovšem velmi povyrostla i některá z našich mláďat. Zejména dvě z nich, pravděpodobně samci, mohou jednoho dne co do velikosti předstihnout i Karla a ještě dlouho předtím se zcela jistě stanou zářícími hvězdami Velemlokária. Jeden měří už třiašedesát a druhý šedesát centimetrů.

Karlo, který v pražské zoo obývá loni otevřené Velemlokárium, je podle všeho největším žijícím velemlokem čínským na světě a tím i vůbec největším obojživelníkem na planetě. Svou délkou 158 centimetrů o téměř dva decimetry překonává velemloka nedávno objeveného poblíž čínského Čchung-čchingu (Chongqingu), o kterém jako o ohromné senzaci informovala zahraniční média.

Čtěte také: Odpad v Praze

Karlo byl do Velemlokária zapůjčen ze Staatliches Museum für Naturkunde v Karlsruhe původně na dobu jednoho roku. Nyní je však již jisté, že v pražské zoo zůstane natrvalo. „Je to uznání našim chovatelům a současně ten nejhezčí dárek k letošním Vánocům,“ říká ředitel Miroslav Bobek.

Při svém příchodu do Zoo Praha před devatenácti měsíci měřil Karlo 155 cm a vážil 26 kilogramů. Páteční kontrola však ukázala, že v současné době měří 158 cm a váží 35 kilogramů.

Samec Karlo, jehož věk se odhaduje na necelých 40 let, již měří neuvěřitelných 158 centimetrů. „Pátrali jsme, zda někde ve světě není znám větší velemlok, ale v žádné databázi, odborné literatuře, ani po konzultacích s kolegy ze zahraničí jsme většího neobjevili. Průměrná velikost uváděná u velemloků čínských je 114 cm a váha 25 až 30 kg. Historicky největší byl jedinec uvedený v Guinessově knize rekordů, který žil v čínské provincii Chu-nan (Húnán). Měřil 180 cm a vážil 65 kilogramů,“ uvádí kurátor Petr Velenský. Karlovi je dnes necelých čtyřicet let, v Zoo Praha by mohl prožít ještě zhruba stejnou dobu, a pokud poroste stejným tempem, mohl by překonat i uvedený historický rekord.

Také další dospělí pražští velemloci, Natali a Šmíca, ani ve svých dvaceti letech nemají ukončený růst. Šmíca momentálně dosahuje délky 110 cm a váží skoro 14 kilogramů a rovněž Natali vyrostl, a to na 137 centimetrů, a přibral na více jak 25 kilogramů.

V minulém týdnu se chovatelé rozhodli největší velemloky v rámci expozice přestěhovat. V sobotu otevřeme v pražské zoo nový, světově unikátní pavilon. Velemlokárium. Velemlok Karlo. Za několik dní je poprvé představíme veřejnosti.

Čtěte také: Hostivařský požár: Jaké je ovzduší?

Mlok Skvrnitý v Podhořském Potoce

Mloci skvrnití žijí v Podhořském potoce v Praze 8. Vypadají jako černo-žluté ještěrky. Ve skutečnosti jsou to ale přísně chránění obojživelníci zapsaní do Červeného seznamu nejohroženějších druhů.

Mloci mají extrémně náročné podmínky pro přežití a vidět je kdekoliv v Česku je skoro nemožné. Daří se jim ale v Podhořském potoce, který se nachází v Praze 7 a Praze 8. I letos čistili tůně pro mloky dobrovolníci.

V Podhořském potoce žije na tři stovky mloků skvrnitých. Proč se jim tady tak daří? Mloci potřebují k reprodukci čisté okolí a hlavně tůňky, do kterých mohou naklást larvy. Proto dobrovolníci ze spolku Vědomý dotek pomáhají těmto vzácných živočichům přežít tak, že dvakrát do roka tůňky vykopou a vyčistí. Akci pořádá Vědomý dotek ve spolupráci s Prahou 8 a s pražským magistrátem.

„Akce proběhla 15. března u Podhořského potoka, letos se zúčastnilo celkem 25 dobrovolníků, mezi kterými byli například i skauti střediska Radost. Je potřeba vyčistit okolí od odpadu a opravují se přezimovací zídky. Mlokovi trvá asi tři roky, než pohlavně dospěje. V okolí potoka dříve žilo asi 80 mloků, teď se jich odhaduje na 300. Mloka skvrnitého poznáte podle temně černé barvy s výraznými žlutými skvrnami.

Letošní akce však nebyla jen o pomoci mlokům. Dobrovolníci se pustili také do úklidu nedaleké vyhlídky Zámky, kde se vyskytuje vzácný a silně ohrožený druh rostliny křivatec český. „Skalní vyhlídku jsme vyčistili byla od odpadků a shrabali suchou trávu, která zakrývala a dusila křivatce.

Popis mloka skvrnitého

Mlok skvrnitý je robustnější obojživelník protáhlého tvaru s krátkými končetinami, poměrně dlouhým a silným ocasem a dosti velkou hlavou se zakulacenou tlamou a vypouklýma očima. Velikost i zbarvení se výrazně mění dle několika poddruhů (viz níže). Dospělý jedinec je dlouhý 18-28 cm. Nejčastěji se objevují mloci s černě zbarveným tělem se žlutými skvrnami nebo pruhy. V některých lokalitách se objevují i poddruhy se skvrnami pomerančově oranžovými až červenými. Svým zbarvením se blízce podobá americkým axolotlům a stejně jako u nich má jeho barevné skvrnění funkci varovnou a odrazující.

Mlok skvrnitý obývá výhradně vlhké lesní lokality, louky nebo pole, mnohdy v blízkosti vodních toků, avšak mimo období kladení larev žije často daleko od vody. Aktivní je především v noci a za soumraku, přes den se ukrývá pod listy, kmeny stromů, větvemi, v dírách v zemi nebo pod kameny, kde je chráněn před přímým slunečním zářením. Za deštivých nebo vlhkých dnů však často vylézá ze svých úkrytů i ve dne. Mlok je charakteristický svým pomalým pohybem.

Jeho potravou se stávají nejčastěji malí až středně velcí bezobratlí živočichové - žížaly, stonožky, drobný hmyz, pavouci, červi, slimáci. Na svou obranu používá jed (směs toxinů, jejímiž hlavními složkami jsou samandarin, samandaron a samandaridin), který produkuje především v příušních žlázách v zadní části hlavy, a pak ve žlázách nacházejících se po stranách hřbetu a na ocase. Samandarin je nejúčinnější látkou mločího jedu, ale ani tak pro člověka není příliš nebezpečný. Pokud se však dostane např. do očí, způsobuje silné pálení. Menším živočichům, kteří se ho snaží napadnout, ale může způsobit silné svalové křeče a zvýšení krevního oběhu v celém těle, spojené s obtížnějším dýcháním; jed ve větším množství pak může takového živočicha i zabít.

Rozmnožování mloka skvrnitého

Mlok skvrnitý pohlavně dospívá ve 3. až 4. roce života. Při páření samec samici uchopí zespodu, odloží spermatofor na podklad a sklouzne na stranu, takže samice klesne na spermatofor. Během tohoto procesu se samec předníma nohama zachytí zezadu za přední nohy samice a následně uhne zadní částí těla tak, aby samice dosáhla svou kloakou přímo k odloženému shluku spermií. Samice si pak spermatofor sama vtáhne do spermatéky, což je malá komůrka v sousedství kloaky.

Páření probíhá koncem léta a na podzim. V podmínkách Česka je mlok živorodý, případně vejcoživorodý; vajíčka se tedy vyvíjejí v těle samice. Oplozená vajíčka se v těle matky vyvíjejí ještě celý zbytek roku a také celý rok následující, takže březí samice v sobě běžně mívají larvy dvojí velikosti a dvojího stáří. Protože blanité obaly vajíček praskají ještě v těle matky, klade samice do vody již přímo plně životaschopné larvy.

V březnu až květnu následujícího roku klade samice do pomalu tekoucích potoků, studánek či jezírek přibližně 40 (max. 70[2]) larev o délce 2,2-3,2 cm, které před proměnou dorůstají velikosti až 8 cm[2] (obvykle do 6 cm). Larvy jsou masožravé, živí se rybím potěrem, drobnými korýši nebo členovci, často se u nich také projevuje kanibalismus. K proměně u nich dochází po třech měsících, v červenci až srpnu.

Ochrana mloka skvrnitého

Mlok skvrnitý je v Česku dle vyhlášky 395/1992 Sb. silně ohroženým druhem. Vinu za tento stav nese lidská činnost především vzestupem automobilismu a ničením a znečišťováním přírodních vodních toků, jezírek a studánek. Na mloka se vztahuje též Bernská konvence, podle níž je zařazen mezi přísně chráněné druhy; odchyt v přírodě je zakázán, živé jedince lze získat jen z registrovaných chovů.

Výskyt mloka skvrnitého v údolí Rudolfovského potoka

V údolí Rudolfovského potoka byl potvrzen výskyt mloka skvrnitého, který je v jižních Čechách extrémně vzácným druhem. Již v minulosti se objevilo několik pozorování a dokonce i jedna fotografie mloka skvrnitého z údolí Rudolfovského potoka. Odborníky byla však považována za nepravděpodobná, protože v jižních Čechách se mlok téměř nevyskytuje. Letos však mloka v údolí vyfotografovalo nezávisle na sobě několik občanů a dokonce bylo pořízeno i několik videozáznamů.

„Nález mloka v údolí Rudolfovského potoka můžeme považovat za unikátní. Jeho populace si zaslouží naši důslednou ochranu. Jedna z letošních fotografií zobrazuje mloka přejetého na cestě.

Mlok skvrnitý je ocasatý obojživelník, který převážně obývá listnaté a smíšené lesy. K rozmnožování využívá pomalu tekoucí potoky, tůně a studánky s čistou vodou. Výskyt mloka skvrnitého jen potvrzuje výsledky biologického průzkumu, který v údolí Rudolfovského potoka nedávno odhalil výskyt 38 chráněných a ohrožených druhů (což dnes již není konečné číslo).

„Jedna z letošních fotografií bohužel zobrazuje i mloka přejetého na cestě. Nejen z tohoto důvodu se zasazujeme o ponechání tohoto krásného území v současném stavu. Nová výstavba a s ní spojené zvýšení automobilové dopravy může mít negativní vliv jak na přírodu v údolí, tak i na jeho rekreační funkci,“ dodává Jaroslav Valevský ml.

Tabulka poddruhů mloka skvrnitého

tags: #mloci #v #praze #rozsireni #pocetnost #a

Oblíbené příspěvky:

• Biodiverzita a vzdělávání
• Návod k Použití BALbio Čističe
• Jak vybrat koš na papír
• Zelenější město v Cities: Skylines
• Zvířata v české přírodě