Množství odpadu v koksovně a jeho dopad na životní prostředí

Na Karvinsku se rozhořel spor o budoucnost areálu bývalého dolu 9. květen ve Stonavě. Společnost FCC Česká republika zde plánuje vybudovat „Komplexní centrum nakládání s odpady“. Pro místní obce jde o těžko přijatelný scénář.

Senátor za Karvinsko a místostarosta Stonavy Ondřej Feber upozorňuje, že největší riziko vidí právě v nakládání s kaly: „Největší obavy ve mně vyvolává obrovské množství kalů z čistíren odpadních vod, podle množství zřejmě i z větší dálky, které by se zde měly stabilizovat, sušit a zpracovávat, což sebou přináší nejen obtěžující zápach. Kaly z ČOV obsahují řadu rizikových složek, jako jsou patogeny, těžké kovy, zbytky chemikálií. Obavy se netýkají jen zdraví obyvatel, ale i každodenní kvality života.

Zpracování odpadů v takovém rozsahu by znamenalo výrazně zvýšenou dopravu, hluk, otřesy a vibrace. A to vše v přímé blízkosti obytné zástavby - první domy stojí jen asi tři sta metrů od plánovaného areálu. Kritici záměru také připomínají, že byli dosud ujišťovány, že důlní areály na Karvinsku budou revitalizovány s využitím prostředků z Fondu spravedlivé transformace.

Ty měly pomoci při odklonu od těžby uhlí a otevřít cestu k novým projektům - univerzitním vědeckým centrům, rozvoji turistiky, obnovitelným zdrojům či výrobě energie. Česká republika má od roku 2030 skončit se skládkováním dále využitelných a recyklovatelných odpadů. To znamená, že bude nutné vybudovat nové kapacity pro jejich zpracování - ať už formou recyklace, úpravy či energetického využití. Projekty jako stonavský proto budou v následujících letech přirozeně přibývat.

Senátor Feber přitom připomíná i vlastní zkušenost z počátku devadesátých let, kdy Stonavě hrozilo, že zmizí z mapy kvůli plánované koksovně. I dnes mám jasno - uděláme vše možné proti umístění zařízení na zpracování všech typů odpadů. Budoucnost areálu Dolu 9.

Čtěte také: Česká republika a recyklace

V Radvanicích loni výrazně ubylo dní, kdy hodnoty polétavého prachu ve vzduchu překračovaly denní limity. Lépe se ale dýchalo v celé Ostravě a okolí. Za poslední zimy téměř bez smogu na Ostravsku může i změna klimatu. Koksovna v Přívoze chystá projekt odsávání emisí. Je to rekord. Tak málo dní, kdy byly překročené limity prachu v ovzduší v Radvanicích ještě meteorologové nezaznamenali. Až loni.

Podle zákona může být limit hrubých prachových částic ve vzduchu, označovaných jako PM10, překročený 35 dní v roce - v Radvanicích to bylo loni „jen“ šestnáct dní. V minulosti šlo o mnohem vyšší čísla, například před třemi lety to bylo 58 dní a v roce 2015 téměř sto dní. V oblasti, která je dlouhodobě nejznečištěnější v Česku, to bylo podle místních cítit.

„Konečně jsme se dočkali. Po šedesáti letech, co tady bydlíme. Představte si, že jsem od Vánoc ještě ani nemyla okna,“ chlubí se na konci dubna žena, která bydlí na ulici Nad Obcí, nedaleko od meteorologické stanice, jež každoročně naměří nejšpinavější vzduch v Ostravě. Její sousedka, Eliška Kubačáková, která má dům ještě trochu výše na kopci za Těšínskou ulicí, si současný stav ovzduší také pochvaluje.

„Teď se nám dýchá perfektně a užíváme si to. Už loni jsme velice intenzivně zaznamenali změnu - v zimě byl čistý sníh, mohla jsem věšet prádlo venku, nemusela jsem uklízet terasu,“ říká žena, která v Radvanicích bydlí patnáct let a o místní ovzduší se podle svých slov vždy zajímala. Líbí se jí také, že utichl hluk, který místní slyšeli hlavně v noci.

„Pořád tam něco vypouštěli, třískali, vylévali,“ popisuje, jak se spalo vedle huti Liberty. Ta od loňského roku, kdy v ní vyhasla poslední vysoká pec, stojí. Také obyvatelky rodinných domků na Dalimilově ulici si všimly změny. „Lidem, kteří tam pracují, to nepřeji, ale pro nás je to lepší,“ kýve hlavou žena, která ve slunném dni okopává zahradu a vzpomíná, že když tady její maminka před sedmdesáti lety vykopala petržel a oklepala ji, ze zelených lístků padal černý prach.

Čtěte také: České odpady: Statistika a trendy

Starosta Radvanic a Bartovic Aleš Boháč (Starostové pro Ostravu), který je také městským radním pro životní prostředí, vnímá, že se v obvodu lépe dýchá a přičítá to právě situaci v huti Liberty. „Ukazuje se, že samotný útlum má velice významný vliv na zlepšení životního prostředí. Kdyby tam stála moderní ocelárna, kterou různí majitelé huti slibují posledních třicet let, tak bychom měli čistší ovzduší,“ míní.

Odborníci při unikátním výzkumu zkombinovali několik metod. Vzorky při měření ovzduší odebírali celý rok každý třetí den, častěji v zimním období. Kromě toho sledovali také koncentrace znečišťujících látek v půdě a na povrchu silnic. Díky zmíněnému zkoumání přišli meteorologové na to, že v okolí měřící stanice v ulici Nad Obcí měla huť na svědomí čtvrtinu veškerého polétavého prachu, tedy částic PM10.

Především šlo o látky, které vznikají při výrobě surového železa a oceli, ale také o prach ze skladování strusky a vápna. Z koksoven Liberty pak pocházely až dvě třetiny z celkového množství znečištění benzo(a)pyrenem, což je rakovinotvorná látka, která vzniká především spalováním uhlí. Zbývající třetina připadla na místní, kteří uhlím topí.

Na koncentrace v ovzduší má největší vliv počasí, zásadně záleží na směru a rychlosti větru. Je potřeba počkat, až se vystřídají podstatné typy meteorologických situací. Podle něj se zastavení většiny provozů Liberty projeví tak, že klesne znečištění prachem i benzo(a)pyrenem. Díky zmíněnému měření meteorologové odhadují, že by hodnoty polétavého prachu mohly klesnout v místě až o čtvrtinu a benzo(a)pyrenu o dvě třetiny.

O zlepšení kvality ovzduší mluví i Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Pomohlo tomu méně znečišťujících látek ve vzduchu i příznivé počasí. A to i přesto, že kvůli vyšším platbám za energie lidé více vytápěli různými pevnými palivy. „Pokračující obnova kotlů v domácnostech a jejich přechod k alternativnímu způsobu vytápění, jako jsou solární panely či tepelná čerpadla, velice pravděpodobně zmírnily negativní dopad energetické krize na výslednou kvalitu ovzduší,“ hodnotí meteorologové.

Čtěte také: Množství vytříděného odpadu: ČR

Podobně jako v Radvanicích, kde byly limity překročeny jen šestnáct dní z roku, na tom byli loni i ve Věřňovicích v Dolní Lutyni, kde meteorologové naměřili „jen“ 17 dní, kdy polétavý prach ve vzduchu překročil denní limit. Například v Karviné to byly jen dva týdny z roku, v Přívoze třináct dní. I tato místa v minulosti překračovala zákonný limit o mnoho desítek dní.

Kvůli vysokému množství polétavého prachu ve vzduchu byla loni vyhlášena smogová situace pouze v Moravskoslezském kraji. I tak šlo ale o pár dní oproti dřívějšku. Podle Radima Seiberta z ČHMÚ může za menší množství smogových situací také změna klimatu. „Ta v regionu způsobila větrnější počasí a tím zlepšila rozptylové podmínky, zároveň se zkracují topné sezony,“ popisuje.

Významný vliv podle něj mají opatření ve vytápění domácností i v průmyslu. „Ten lze doložit tím, že složení polétavého prachu se v posledním desetiletí dramaticky změnilo. O desítky procent v nich poklesl podíl látek, které vznikají především z emisí z uhelné energetiky,“ vysvětluje Seibert. Podle ní je hlavním zdrojem prachu a benzo(a)pyrenu ve vzduchu vytápění v domácnostech.

„Například chemička či spalovna nebezpečných odpadů mají na koncentrace prachu a benzo(a)pyrenu neměřitelně malý vliv,“ říká Seibert. „Pouze v případě benzo(a)pyrenu hraje v části Ostravy-Přívozu významnou roli i koksovna Svoboda, jejíž vliv je zde přibližně srovnatelný s vytápěním,“ dodává.

Stejnou koksárenskou technologii jako huť Liberty má také společnost OKK Koksovny. Město nyní po firmě chce, aby si pohlídala úniky emisí z provozu. Konkrétně to, co se dostává do ovzduší při otevření dveří koksárenské baterie pro vsázku uhlí.

„Měli jsme v koksovně několik jednání s vedením i odboráři a domluvili jsme se, že do poloviny roku nám předloží technické řešení odsávání těchto emisí. To spočívá v tom, že se při otevření dvířek jedné koksárenské baterie, aby se do nich vsadila uhelná vsázka, emise nad dvířky odsají něčím jako „digestoří“,“ vysvětluje městský radní pro životní prostředí Aleš Boháč. Koksovnu v Přívoze bere jako významnou průmyslovou zátěž.

Mluvčí OKK Koksovny Jindřich Vaněk redakci potvrdil, že společnost na projektu pracuje. „V současnosti pracujeme na projektu lokálního odsávání emisí strojní strany koksárenských baterií a také odsávání emisí během čištění stoupaček. Jde o zachytávání plynu, který nebyl zachycen během samotného koksovacího procesu v komorách.

Vedení města bude mít v průběhu května také výsledky analýzy rizik, které koksovna má na své okolí. „Na základě toho se dá vyvíjet tlak na zpřísnění integrovaného povolení, které pro provoz uděluje kraj. Věřím, že z toho může vzniknout dohoda o tom, co by firma měla do dvou tří let udělat, aby to mělo významný vliv na životní prostředí a nebylo to tak, že Ostravě dá půl milionu korun na ozdravné pobyty dětí, což nepřináší žádnou hodnotu z hlediska životního prostředí,“ naráží radní Boháč na dobrovolnou dohodu, kterou podnik uzavřel s městem v roce 2020.

Co se týče přenosu znečištěných částic v ovzduší z Polska do Ostravy, i tomu v posledních letech pomáhá zmíněné větrnější počasí. „Polský vliv býval vyšší tehdy, když dlouhodobě převažovaly špatné rozptylové podmínky v době, kdy foukal vítr ze severovýchodu. Těchto meteorologických stavů ale v posledních pěti letech zásadně ubylo, a tím i polský podíl na znečištění,“ uvádí meteorolog Seibert.

Ve zmiňované analýze o příčinách znečištění vzduchu na Ostravsku odborníci zjistili, že největší podíl polétavého prachu v ovzduší z polských domácností a průmyslu, je v místě státní hranice. Loni v listopadu Česko a Polsko podepsalo deklaraci o boji proti přeshraničnímu znečištění ovzduší. Oslovení odborníci chválí, že oba státy se přenosem znečištění zabývají na ministerské úrovni.

Náš příběh začal v roce 1828, kdy byly Vítkovické železárny založeny, v této době ještě jako pudlovna. První vysoká pec na koks zde byla vybudována ve 30. letech 19. století a zpracovávala uhlí vytěžené přímo ve vlastním areálu. Postupně vznikl rozsáhlý hutní komplex vyrábějící kromě železa také ocelové konstrukce, parní stroje i pancéř pro válečné lodě, který po druhé světové válce převzal stát.

Definitivně to potvrdilo usnesení vlády č. 485/1996, které rozhodlo o zastavení výroby v aglomeraci, vysokých pecích i v koksovně do konce roku 1998. Již 21. května se z překladiště v Čierne nad Tisou vydala poslední vlaková souprava s rudou pro aglomeraci. Hutní zedníci se zase 8. července loučili s poslední veronikou - vagonem na surové železo.

Následovaly další provozy, 28. července v 18:00 se po 37 letech provozu definitivně zastavil také pás v aglomeraci a několik dnů po posledním odpichu na vysoké peci č. 4, 5. srpna, byla vytlačením koksu na 5. baterii odstavena také koksovna, tou dobou vůbec nejstarší v České republice. O dva měsíce později, 27. září 1998, se scéna pod vysokou pecí opakovala a Vítkovice světu daly po 162 letech a 90,1 milionech tun výroby poslední vagony železa.

Tato slavnostní událost jen o den později poznamenala ekologická havárie, když do řeky Ostravice a Odry unikly kyanidy z vysokopecního plynu, jejichž vysoké hodnoty překročily hodnoty běžné pro sfoukávání, a tím i možnosti čištění odpadních vod v plynočistírně. Železárny tak veřejnost definitivně přesvědčily o správnosti kroků posledních dnů.

Samotné město však pociťovalo úlevu. Emise oxidu uhelnatého se ihned po ukončení výroby snížily z 32 tisíc tun na 1,9 tun ročně, snížila se prašnost a také množství odpadních vod i průmyslových odpadů - jen vysokopecní strusky bylo každý rok vyprodukováno přes 276 tisíc tun.

Kvůli své blízkosti centra Ostravy bývá Koksovna Svoboda častým terčem kritiky. Není prý totiž ani zdaleka tak velkým znečišťovatelem ovzduší jako jiné ostravské továrny. „Prach byl všude. Kde se člověk podíval, tam byla kupa prachu. Prostředí v továrně stálo za dvě věci,“ říká bývalý zaměstnanec Koksovny Svoboda Oldřich H.

„Tam, jak to dýmá, jsou vany a v nich koks, který potom hasí. Továrna musí jet furt,“ poukazuje pan Oldřich na mohutný dým linoucí se pomalu po okolí. Práci v koksovně popisuje jako peklo. Nyní je mu 69 let a svůj důchod si užívá v malém městečku Brušperk nedaleko Ostravy. „Lidé by se měli zamyslet sami nad sebou. Všude je ekologie zapotřebí. V Ostravě to pořád dýmá. Nechtěl bych tady bydlet,“ povzdechne si.

V koksovně by v rámci ochrany zdraví měli někteří zaměstnanci nosit roušky. Podle pana Oldřicha tomu tak však vždycky nebylo. Obrovské množství nahromaděné síry mu totiž působilo největší problém. Během výroby koksu se uvolňuje celá řada vedlejších produktů, jako je čpavek, surový dehet nebo právě síra.

O žlutých oblacích nad koksovnou vypráví také místní obyvatel Jiří Lhoťan. „Občas je to nepříjemné, ten smrad a oranžový nebo žlutý dým na obloze. Člověk si musí zvykat,“ říká Lhoťan. V okolí koksovny se nachází hned několik základních škol, parků, ale také jedna mateřská školka a obchodní centrum. Právě kvůli této situaci bývá koksovna často kritizována.

Mluvčí OKK Koksoven Vaněk si však myslí, že je kritika vůči továrně nespravedlivá. „Podle dostupných dat koksovna rozhodně není tím, kdo překračuje hranice limitů ve svém okolí. Takových je v Přívoze a v Ostravě mnoho dalších,“ soudí Vaněk. Podle dat z této studie koksovna přispívá ke znečištění nejvíce v oblasti Základní školy Gebauerova, konkrétně může za 26 procent roční koncentrace povoleného imisního limitu karcinogenního benzo(a)pyrenu.

Podle ústavu pochází znečištění převážně z areálu hutního podniku Liberty Ostrava (někdejší Nová Huť), který ročně vyrábí více než dva miliony tun oceli. Přestože se koksovna nepodílí na celkových emisích tak významně jako jiné ostravské podniky, v lokálním měřítku můžou koksovny podle údajů ČHMÚ zásadně ovlivňovat kvalitu ovzduší. K vyšší koncentraci benzo(a)pyrenu však vedle průmyslové výroby přispívá také lokální vytápění.

Podle vedoucího oddělení ochrany ovzduší a integrované prevence Krajského úřadu Moravskoslezského kraje Marka Bruštíka dochází v posledních letech ke zlepšení situace. Vedle příliš pomalého postupu výměny starých kotlů situaci komplikují i toxické látky produkované továrnami v Slezském vojvodství v sousedním Polsku.

Kvalita ovzduší na Ostravsku se výrazně zlepšila jen v zimě roku 2020, kdy kvůli koronavirové krizi fungovaly továrny na menší výkon. Navzdory výsledkům výše zmíněných studií i faktu, že koksovna produkuje též silný zápach i ultrajemné prachové částice, však mnoha místním obyvatelům její provoz nevadí.

Dlužno dodat, že od té doby se situace zlepšila, zejména díky významným investicím firmy do ekologizace provozu - jen v posledních letech do ní investovala zhruba čtyři miliardy korun. Většině mnou dotázaných v ulicích Ostravy koksovna nevadí. Podle českého Ústavu zdravotnických informací a statistiky je rakovina plic čtvrtým nejčastějším typem rakoviny u žen i mužů.

Ostravská huť Liberty začala postupně odvážet a částečně likvidovat jedovaté odpady a kaly z areálu firmy. Jsou tam až milióny litrů odpadních vod s vysokým obsahem kyanidů, fenolů, naftalenu a dehtu. I když jedovatých odpadních směsí přibývá pokaždé, když zaprší, kapacita je dostatečná, ujistil ředitel huti Pavel Šedivý. A pomáhají postupné odvozy odpadů odbornou firmou.

Průběžná likvidace stojí zadluženou huť jednotky miliónů korun měsíčně. Celková sanace, za kterou je huť odpovědná, by stála 90 miliónů, na to ale peníze nejsou. Konečné řešení možných ekologických problémů je ale pořád v nedohlednu.

Zhodnocování primární suroviny - černého uhlí, a to výrobou koksu, koksárenského plynu a chemických produktů, se věnuje společnost OKK Koksovny, dceřiná firma společnosti New World Resources N.V. Celá výroba koksu je realizována bezodpadovou technologií. V hermeticky uzavřených komorách probíhá vysokoteplotní karbonizace uhlí vhodného pro koksování jeho zahříváním na teplotu 1200 °C bez přístupu vzduchu.

Přitom je z komor odváděn surový koksárenský plyn a z něj jsou při dalším čištění oddělovány chemické produkty, jako je dehet a benzol. Ty tvoří významné suroviny pro chemický průmysl. Na začátku bylo černé uhlí, jehož samotné spalování by představovalo obrovskou ekologickou zátěž pro životní prostředí, na konci výrobního procesu jsou čisté komodity pro energetiku, hutě, chemický průmysl a konečně i pro domácnosti. I když je dnes celá výroba v koksovnách řešena bezodpadovou technologií, nebylo tomu tak vždy.

Tyto nebezpečné odpady byly ukládány až do roku 1997 na skládku nebezpečných odpadů provozovanou společností v katastrálním území Ostrava-Hrušov. V roce 2005 proběhla technická rekultivace této skládky a byl vydán její nový provozní řád. Došlo ke změně technologie a od roku 1998 je veškerá produkce těchto kyselých a jiných dehtů zpětně využívána v rámci výrobního procesu.

Roční produkce všech nebezpečných odpadů společnosti OKK Koksovny se v té době pohybovala v rozmezí od zhruba 2800 tun v roce 1999 do 400 tun v roce 2004, přičemž odpady využívané vlastní technologií představovaly 80-90 %. S povinnostmi vyplývajícími ze zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci se společnost vyrovnala již v prvním roce po nabytí jeho účinnosti.

V obou dokumentech je citováno, že "...při vlastní výrobě koksu nevznikají žádné odpady. Produkty dehtové konzistence, které nevyhovují expediční kvalitě, a prach zachycený v odlučovačích jsou řízeně dávkovány zpět do uhelné vsázky. S těmito látkami není nakládáno jako s odpady dle zákona č. Samotná existence bezodpadových technologií při výrobě koksu však neznamená, že v koksovnách společnosti již žádné další odpady nevznikají.

V současné době OKK Koksovny produkují odpady, které souvisí s těmito činnostmi: opravy technologických a jiných zařízení, rekonstrukce a/nebo demolice staveb, nakládání s oleji, nakládání s chemickými látkami v laboratorních podmínkách, používání ochranných osobních pracovních prostředků, čištění prostranství a pozemků ve vlastnictví provozovatele, vznik odpadu podobného komunálnímu odpadu. Tyto doprovodné a obslužné činnosti mají ve svém důsledku cílené vytváření řady odpadů, jejichž celková produkce, která je vyšší než 1000 tun shromažďování a odstraňování, podléhá plánovanému režimu.

Z toho důvodu a v souladu s legislativou má společnost zpracovaný a krajským úřadem schválený "Plán odpadového hospodářství původce", který byl vypracován na období let 2005-2010. Vzhledem k tomu, že firma nedisponuje zařízením ani povolením pro likvidaci odpadů, a ani o ně neusiluje, předává odpady vzniklé při výše uvedených činnostech oprávněným osobám, které se prokázaly platným Rozhodnutím příslušného krajského úřadu ve smyslu uděleného souhlasu k provozování zařízení, k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů od původců.

Společnost při své inovační a investiční činnosti vyprodukuje značné množství kovového šrotu, který je vykupován jako "druhotná surovina". Zobrazovaná část grafu s legendou papír a lepenka představuje již vytříděnou část směsného komunálního odpadu, který je spalitelný a jsou z něj vytříděny nebezpečné složky. Alternativní možnosti vedoucí ke zlepšení současného stavu zahrnují technická a organizační opatření v oblasti řízení.

Z technického hlediska chceme postupně realizovat různá opatření: vyloučit nebo omezit nákup materiálů, po jejichž použití nebo spotřebě vznikají nebezpečné odpady. Využití připravované časoprostorové koncentrace výroby pouze v jedné lokalitě Koksovny Svoboda povede k omezení jak zdrojů vznikajících odpadů na OKK, tak procesů manipulace s odpady.

Při výběrových řízeních preferujeme takové dodavatele, u nichž je záruka striktního přístupu k dodržování zákona o odpadech. Při výběrových řízeních oprávněných osob k odběru odpadů dáváme přednost zejména těm subjektům, které odvážejí naše odpady mimo areály OKK neprodleně po nebo při jejich vzniku. VLADISLAV SOBOL tiskový mluvčí OKD a. s.

tags: #množství #odpadu #v #koksovně

Oblíbené příspěvky:

• Jak ochránit majetek ve svěřenském fondu
• Ochrana krajinného rázu v Letňanech
• Ekologické lahve na vodu
• Statistiky ekologického zemědělství
• Třídění odpadu na Severní Terase