V Česku dosud chyběla podrobná data o plýtvání jídlem, zejména v příspěvkových organizacích. Z průzkumu organizace Prague Food Waste vyplývá, že největší část odpadu ze školních jídelen tvoří jídlo, které děti dostanou na talíř a vrátí ho.
Za dobu „ostrého” měření zvážili brigádníci ve všech čtyřech jídelnách základních škol 1705,2 kg potravinového odpadu. Největší část tvořil odpad z konzumace: 818,5 kg, z čehož 83 % představoval odpad z hlavního jídla, 13 % odpad z polévky a 4 % tvořil odpad z dezertu či salátu. Odpadu vzniklého ve výdeji (uvařené, ale nevydané pokrmy v kuchyni) zbylo celkem 733,2 kg a jeho největší část opět tvořilo hlavní jídlo (70 %), následně polévky (26 %) a dezert či salát (4 %). Nejmenší část (153,5 kg) pak představoval odpad z přípravy, tedy slupky, odřezky, skořápky a kosti.
Míra plýtvání se také výrazně liší mezi veřejným a soukromým sektorem. Ve zřizovaných (veřejných) školních jídelnách vzniká téměř 34 kg odpadu na každých 100 kg připravených pokrmů, zatímco v soukromých školních a firemních jídelnách je plýtvání výrazně nižší - pouze 13,8 kg odpadu na 100 kg připravených pokrmů.
Velmi často se také stává, že si žáci svůj oběd nevyzvednou, i když jej mají objednaný.
| Původ odpadu | Podíl na celkovém odpadu |
|---|---|
| Odpad z konzumace | 818,5 kg |
| Odpad z výdeje | 733,2 kg |
| Odpad z přípravy | 153,5 kg |
Zkušenosti z výzkumu tak napovídají, že personál kuchyně ani žáci samotní nemají přehled o množství a struktuře potravinového odpadu, který v jídelně vzniká. Tyto informace ovšem mohou významně přispět k lepšímu plánování, což povede nejen k redukci plýtvání, ale také k finanční úspoře. Proto je měření klíčovou součástí strategie proti plýtvání.
Čtěte také: Česká republika a recyklace
Ve školách by se dalo zavést pravidelné vážení potravinového odpadu ve zjednodušené podobě, které může probíhat i několikrát ročně. Personál kuchyně může v průběhu vybraných týdnů vážit celkovou hmotnost odpadu z konzumace, z výdeje a přípravy. Díky tomu lze porovnávat vývoj množství potravinového odpadu a srovnávat ho s ostatními školami. Do vážení odpadu z talířů lze zapojit samotné žáky, kteří se hravou formou budou učit o předcházení plýtvání. Tato měření již na některých školách probíhají. V jídelně mohou žáci vytvořit tabule se statistikami, kolik jídla bylo každý den vyhozeno.
Organizace proto doporučuje například nahradit polévku jiným předkrmem, protože ji podle průzkumu konzumuje jen pětina dětí. Již nyní je podle vyhlášky o školním stravování možné polévku nahradit předkrmem, ale tato informace není v komunitě školních jídelen příliš rozšířená, uvádí výsledná zpráva. Hygienická pravidla neumožňují odnášet pokrmy mimo jídelnu, proto by se měly připravovat předkrmy vhodné ke konzumaci na místě, jako jsou např.
Souběžně s měřením probíhalo ve školách také dotazníkové šetření mezi žáky. Každý den byli dotazováni alespoň dva chlapci a dvě dívky z každého ročníku, přičemž v průměru jsme každý den dotázali 64 žáků (celkem 1287 odpovědí ze čtyř škol). Žáků se dotazující ptali, zda si v daný den vzali k obědu polévku. Z šetření vychází, že pouze 20 % dotazovaných si k obědu vzalo polévku, přičemž se pak odpovědi liší dle jednotlivých škol, což může ovlivňovat například způsob servisu polévky - na škole, kde si polévku vyzvedlo nejvíce žáků, je zaveden systém, kde žáci prvních dvou tříd dostávají polévku přímo u stolu tzv. Obecně mladší děti projevovaly větší zájem o konzumaci polévky.
V každé škole bylo možné volit ze dvou možností hlavních jídel, přičemž každý z žáků, který má na svém stravovacím účtu peníze, má automaticky přihlášený pokrm č. 1. V průměru 82 % dotazovaných žáků mělo objednaný pokrm č. 1. Dále 86 % žáků potvrzuje, že dostávají stejné porce jako jejich spolužáci ve stejné věkové kategorii. Více než 50 % dotazovaných je s velikostí porce spokojena, 35 % žáků by preferovalo jinou velikost porce (menší či větší). Nakonec žáci hodnotili také chuť polévky a hlavního jídla. Z rozhovorů s kuchařským personálem víme, že děti polévky z domova mnohdy neznají. Ve várnicích tak zůstávají, i přesto, že se jich vaří méně, než je objednaný počet porcí.
Dokument navrhuje také například změnit přístup k objednávání školních obědů, který posílí zodpovědnost žáků a rodičů. Cílem je, aby si strávníci obědy vědomě vybírali, nikoliv byli automaticky přihlašováni. Obavy personálu z nedostatku jídla pro přihlášené strávníky budou eliminovány nastavením jasných pravidel a komunikačních procesů.
Čtěte také: České odpady: Statistika a trendy
Ne vždy se rodičům nebo dětem podaří odhlásit oběd včas, některé školní jídelny proto už teď pracují s nástrojem, kterému se říká „burza obědů“. Například program iCanteen umožňuje žákům, kteří si v daný den nejsou schopni vyzvednout objednaný oběd, vložit jej mezi 6:00 a 14:00 hodinou do burzy. Pokud si oběd z burzy vybere jiný žák, peníze se automaticky převádí mezi účty obou strávníků.
V jídelnách se často setkáváme s tím, že dětem končí výuka ve stejnou dobu, což způsobí větší tlak na vystřídání žáků u stolů (a tím i méně času na samotnou konzumaci) a na personál jídelny, který se snaží dětem vydat oběd co nejrychleji. Výzkum proto doporučuje navrhnout školní rozvrh tak, aby se v jídelně nevyskytoval příliš velký počet žáků ve stejnou dobu. Dále například zavést flexibilní obědové časy, které by umožnily žákům sníst si oběd beze spěchu (například zavést delší pauzu na oběd, po které ještě následuje vyučování).
A dále ve školním kurikulu obvykle chybí předměty, které by žákům přinášely obecnou nutriční a potravinovou gramotnost a základní kulinářské dovednosti. Tyto informace by žáci měli čerpat v rodině, ale někdy se k nim nedostávají vůbec. Například ZŠ Na Beránku v rámci svého Montessori programu zapojuje žáky 7., 8. a 9. ročníků každý den do přípravy obědů. Žáci si společně s učitelem vyzkouší celý proces, který začíná sestavováním konkrétních pokrmů, aby byly dostatečně pestré a plnohodnotné, plánují množství připravovaných pokrmů, nakupují potraviny, připravují pokrmy a následně je servírují svým spolužákům. V Dánsku je zapojení žáků do výdeje pokrmů součástí vzdělávacího programu LOMA, ve kterém se žáci dále podílejí na plánování a vaření jídla ve školní jídelně.
Česká republika není jediným státem, který se potýká s množstvím potravinového odpadu ve školních jídelnách. I v jiných evropských státech si výzkumníci uvědomují, že školní jídelny jsou velkým zdrojem plýtvání potravinami a zároveň představují skvělou příležitost ke zlepšení stravovacích návyků žáků. Například ve třech italských regionech byla provedena studie, měření podle Prague Food Waste proběhlo v 78 základních školách, kde se stravují žáci ve věku 6 až11 let. Podle měření se v průměru vyhodí 160 g odpadu z výdeje a konzumace na jednoho strávníka.
Ve Španělsku měřili odpad v sedmi školních jídelnách s vlastní kuchyní, které mají komerčního provozovatele a vaří pro žáky ve věku 6-16 let. Dále ve Španělsku proběhlo měření za účelem testování „nudging“ strategií na čtyřech základních školách. Stravování zajišťovaly soukromé firmy. V rámci testování proběhlo vstupní měření, podle kterého jeden žák nechá na talíři v průměru 46 g zbytků z oběda.
Čtěte také: Množství vytříděného odpadu: ČR
V šesti francouzských středních školách testovali, zda počet nabízených předkrmů má vliv na množství odpadu. Kuchyně byly vždy součástí školních jídelen a studenti si nabírali jídlo sami.
V některých školních jídelnách převládá bílé sterilní prostředí, které může mít negativní vliv na stravování žáků. Výzkumy naznačují, že příjemné prostředí školní jídelny může pozitivně ovlivnit stravovací návyky dětí. Doporučuje se proto použití světlých a teplých barev na zdi jídelny, které působí pozitivně a podporují chuť k jídlu. Pomůže také vytvoření různých zón k sezení - menší stolky pro menší skupinky i větší stoly pro kolektivní zážitek z jídla.
Navrhuje také úpravu rozvrhů tak, aby děti měly dostatek času na oběd.
tags: #množství #odpadu #ve #školách #na #1