Modrásek Ušlechtilý: Ohrožení a Ochrana

02.12.2025

Modrásek ušlechtilý (Polyommatus amandus) je druh motýla, který si zaslouží podrobnější autekologický výzkum.

Rozšíření a Biotop

Areál: Ostrůvkovitý areál od Španělska přes střední a severní Evropu, Balkán, Turecko a Sibiř po Dálný východ a Kamčatku. Palearktický.
Biotopová vazba: Vlhké nivní louky, květnaté údolní louky, včetně lesních palouků. Osídluje však také vlhké příkopy cest, hráze vodotečí, okraje vodních nádrží, dna lomů apod. Květnaté pastviny a eutrofizované podhorské louky, vlhčí a chladnější luční biotopy včetně rašelinných luk, lesní louky, lemy a paseky. Nevyhýbá se ani rekultivovaným plochám (např. dna jámových lomů nebo severočeské výsypky). Typický druh opuštěných luk vojenských prostorů. Lokálně se vyskytuje i v nižších polohách (např. ).
Rozšíření v ČR: Roztroušeně na celém území, především v pahorkatinách; ve vysokých polohách chybí. Těžištěm výskytu je jihovýchodní, střední a severní Morava, kde místy dosahuje vysokých početností. Výskyt v Čechách je více roztroušený, nejvíce je rozšířen v západní části středních Čech, v Českém středohoří a na jihu Českomoravské vrchoviny. Ustoupil z řady lokalit v Polabí, ve východních Čechách a na jižní a severovýchodní Moravě. Na severní a střední Moravě a v okolí Prahy zaznamenána v 80. a 90. letech 20. století expanze na sekundární biotopy a zvýšení početnosti. V současné době velice rozšířen především v podhůří západní části státu, ve všech sudetských pohořích a na Českomoravské vrchovině. Na jižní a jihovýchodní Moravě, stejně jako v Polabí, je jen lokálně; zcela chybí v Beskydech, Vsetínských vrších a v Ostravské pánvi. Je schopen velkých fluktuací areálu, od padesátých let bylo zaznamenána expanze v Německu, Polsku a také u nás, před tím byl považován za velmi vzácný druh, vyjma Pošumaví a sudetských pohoří.

Životní Cyklus a Chování

Živná rostlina housenek: Kakost luční (Geranium pratense), méně k. bahenní (G. palustre) a k. krvavý (G.
Vývoj: Jednogenerační (červen až začátek srpna). Vajíčka jsou kladena jednotlivě na listy živné rostliny. Samice klade jednotlivě vajíčka do květů živných rostlin. Housenka napřed vyžírá květy, v pozdějších instarech i listy, je fakultativně myrmekofilní. Téměř vzrostlá housenka přezimuje. Housenka je fakultativně myrmekofilní, přezimuje ve druhém instaru.
Chování: Je striktně vázaný na výskyt živné rostliny, která je též hlavním zdrojem nektaru pro imaga. Žije v izolovaných, sedentárních, často početných koloniích. Pro svou nenápadnost je na lokalitách často přehlížen. Chování ani populační struktura tohoto druhu nebylo studováno, domníváme se, že nejde o druh s uzavřenými populacemi. Není protandrický. Samci hromadně sají na vlhké půdě cest, na lokalitách bývá často velmi početný.

Ohrožení a Ochrana

Ohrožení a ochrana: Není bezprostředně ohrožen. Vyskytuje se především na zarůstajících opuštěných loukách, případně na jednosečných “otavních” loukách v nivách větších řek, často v ochranných pásmech vodních zdrojů a podél přírodních koupališť. Podobně jako modrásek ušlechtilý (Polyommatus amandus) se šíří v podhorských oblastech, tento stav však může být přechodný. Potenciálně ohrožen je zarůstáním neobhospodařovaných luk a jejich převáděním na lesní pozemky, intenzivní pastvou, celoplošnou sečí a hnojením. Naopak mu nevadí sezónní intenzivní sešlap. Nepatří mezi ohrožené druhy. Zjevně mu vyhovují dříve intenzívně obhospodařované, ale dnes již opuštěné vlhčí louky. Nebezpečí pro něj může představovat převádění luk na lesy a celoplošná seč luk.

Podobné Druhy v ČR

Modrásek ušlechtilý (Polyommatus amandus) jehož samice je snadno zaměnitelná za formu flygia m. bělopásného (A. eumedon), m.
Modrásek vičencový (Polyommatus thersites), m. jehlicový (P. icarus), samice m.

Modrásek Černočárný (Pseudophilotes baton)

Modrásek černočárný (Pseudophilotes baton) (Bergsträsser, 1779) je atlanto-mediteránní, celoevropsky ustupující druh s rozšířením od Pyrenejského poloostrova do střední Evropy, kde má východní hranici areálu. Na jihu prostupuje celým Apeninským poloostrovem a našemu území nejbližší lokality jsou v Bavorsku a západním Rakousku.

Kritický Stav Populace v ČR

Po dvou letech průzkumu byl zaznamenán fatální propad celé populace v rámci ČR s nevyloučením možnosti vyhynutí druhu, a to již od roku 2020. Poslední doložená pozorování totiž pocházejí z roku 2019 (Šumava). Přes usilovnou snahu v rámci této studie a ani mimo ni se nepodařilo nalézt nebo jinak doložit jediný exemplář tohoto primárně sledovaného druhu motýla.

Možné Příčiny Úbytku

Fenologie dalších druhů motýlů, které mají společnou dobu letu jako modrásek černočárný, naznačovaly optimální podmínky pro monitoring tohoto motýla ve vazbě na vegetační období jak v roce 2020, tak i 2021. Zjišťován však byl významný propad (často o jeden až dva řády) např. v případě vřetenušek, ale i u dalších motýlů, jako modrásek ušlechtilý (Polyommatus amandus), tj. druhů vázaných na vikve a další rostliny reagující negativně na přísušek. Podobný úbytek byl pozorován u všech denních motýlů i v dalších regionech ČR již v roce 2019, umocněný ještě v roce 2020.

Možným důvodem je např. „doběhnutí“ extrémních klimatických změn z let 2017-2020, které již tak extrémně malé populace odsoudily k poklesu pod hranici pozorovatelnosti, nebo dokonce vyhynutí.

Čtěte také: Článek o modráskovi

Z rozborů sledovaných lokalit obecně vyplývá, že při propadu primárně nerozhodoval stav lokality, početnost živných rostlin, změna intenzity využívání lokality (zvláště ve střednědobějším nebo dlouhodobějším horizontu), ale rychlost a časté opakování extrémních změn, spojené navíc s možným poklesem početnosti hostitelských mravenců. Zajímavým druhotným jevem se ukázala reakce svrchních částí půd ke změnám klimatu.

Záchranný Program

Naskýtá se otázka realizace záchrany modráska černočárného, pokud již není pozdě, a to i přímým, polopřirozeným odchovem se zahájením v roce 2022. Bohužel i v sousedním Bavorsku je situace kritická, a pokud modrásek vymizel i zde, není nejspíše odkud materiál k záchrannému chovu získat.

Popis Modráska Černočárného

Popis: Menší motýl s rozpětím křídel 28-32 mm. Křídla samců jsou ze svrchní strany fialově modrá, po okrajích s velmi úzkým černým lemem (pouze na předním okraji zadních křídel je lem široký) a s bílými třásněmi. Svrchní strana křídel samic je tmavohnědá s řadou oranžových skvrn podél okraje zadního i předního křídla (na předním křídle jsou někdy méně výrazné) a s bílými třásněmi. Některé samice mají vnitřní část křídel modře zbarveny, takže hnědá barva zůstává jen při jejich okrajích (forma caerulea). Rub křídel je u samců zbarven šedě, u samic šedohnědě, u obou pohlaví s modravou bází křídel. Při okrajích křídel je řada oranžových a černých skvrn, přičemž samci mají oranžové skvrny na rubu předních křídel jen málo výrazné (někdy chybí). Dále se na rubu křídel nachází mnoho černých, bíle olemovaných oček. Důležitým znakem je přítomnost 1-2 oček u kořene předního křídla (velikost těchto oček je variabilní, velmi vzácně není vyvinuto ani jedno kořenové očko - forma icarinus). Tělo motýlů je hustě ochlupeno, ze svrchní strany je ochlupení samců modré, samic hnědé, ze spodní strany bleděmodré až bílé. Housenka je drobná, nevýrazná, zelená.
Možná záměna: S mnoha dalšími druhy modrásků. Důležitým znakem je přítomnost 1-2 oček u kořene předního křídla z rubové strany. Tento znak sdílí modrásek jehlicový pouze s modráskem jetelovým (Polyommatus bellargus) a modráskem vikvicovým (Polyommatus coridon). Oba se liší tmavě skvrnitými třásněmi na okrajích křídel (m. jehlicový je má čistě bílé) a mírně odlišným odstínem zbarvení rubu i líce (u samců m. jetelového spíše blankytně modrá, u samců m. vikvicováho šedomodrá) křídel. Další podobné druhy mj. postrádají kořenové očko - m. vičencový (Polyommatus thersites), m. obecný (Plebejus idas), m. černolemý (Plebejus argus), m. ušlechtilý (Polyommatus amandus), m.

Modrásek jehlicový (Polyommatus icarus)

Biologie a ekologie: Nenáročný motýl, obývající téměř všechny bezlesé biotopy, od zachovalých skalních stepí a květnatých luk přes zemědělskou krajinu až po městské trávníky a ruderály. Housenky se vyvíjí na rostlinách z čeledi bobovitých - tolice (Medicago), jetel (Trifolium), štírovník (Lotus), čičorka (Coronilla), jehlice (Ononis) i jiné. V Česku létají motýli ve 2-3 generacích ročně (polovina dubna - červen, červenec - srpen, částečná 3. generace září - listopad). Samci vyčkávají na samice na vybraných místech, která brání před jinými samci i jinými druhy modrásků. Oplodněné samice kladou vajíčka po jednom na mladé listy živných rostlin, přičemž upřednostňují rostliny mimo zapojený porost. Housenky se ukrývají na spodní straně listů. Vylučují sekrety atraktivní pro mravence, kteří je na oplátku chrání. Jedná se o fakultativní myrmekofilii, tzn. že soužití s mravenci není k dokončení vývoje bezpodmínečně nutné. Housenky se kuklí na zemi, kukly jsou poté často zahrabány mravenci, někdy i do mravenišť. Housenky poslední generace se ukládají k přezimování na zem do listového opadu (většinou přezimují housenky 3.
Výskyt: V ČR velmi hojný druh po celém území, chybí jen v nejvyšších polohách hor.

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

tags: #modrasek #uslechtily #ochrana