Možnosti obnovitelných zdrojů v dopravě v České republice a EU

21.03.2026

Důsledky klimatických změn, rostoucí závislost na fosilních palivech a rostoucí ceny energií jsou důvodem, proč se dnes dostává do popředí oblast obnovitelných zdrojů energie. Evropa v současné době prochází energetickou transformací, která však není zaměřena pouze na environmentální cíle.

Jde především o zachování konkurenceschopnosti, budování energetické nezávislosti a zajištění bezpečnosti dodávek energie. Válečný konflikt na Ukrajině zvýšil tlak na energetickou soběstačnost EU. Evropská komise upřednostňuje vyšší využití obnovitelných zdrojů energie, aby se snížila závislost na dovozu ruských energií.

Obnovitelné zdroje energie jsou většinou domácího původu, nespoléhají se na dostupnost konvenčních energetických zdrojů v budoucnosti a díky jejich převážně decentralizovanému charakteru přispívají ke zmírnění energetické závislosti na dodávkách energie ze zahraničí.

Aktuální stav a cíle EU

Eurostat na konci roku 2024 zveřejnil údaje o využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE) za rok 2023 pro všechny ekonomiky EU. Unie jako celek dosáhla v roce 2023 podílu 24,6 %.

Cíl EU pro rok 2030, který je součástí balíčku reformních opatření Fit for 55, je stanoven na minimální podíl OZE na spotřebované energii ve výši 42,5 %. Přitom drtivá většina - až 20 zemí EU - má v současné době podíl OZE pod 30 %, což znamená potřebu masivních investic do „zelené“ infrastruktury v celé unii.

Čtěte také: Zateplení fasády s ohledem na životní prostředí

Průměrný podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě se zvýšil z 1,6 % v roce 2004 na 10,8 % v roce 2023. Mezi zeměmi EU se podíl energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě pohonných hmot pohyboval od 33,6 % ve Švédsku a 20,6 % ve Finsku až po méně než 5 % v Chorvatsku (0,9 %), Lotyšsku (1,4 %) a Řecku (3,9 %).

Vývoj v roce 2021 a směrnice RED II

Nedávno zveřejněné údaje statistického úřadu EU Eurostat poukazují na velký pokles podílu obnovitelné energie spotřebované v odvětví dopravy v roce 2021. Pokles zaznamenaly téměř všechny země EU a byl způsoben především změnou metodiky výpočtu spotřeby biopaliv.

Pouze čtyřem z 27 členských států - Chorvatsku, Dánsku, Finsku a Litvě - se podle Eurostatu podařilo podíl energie z obnovitelných zdrojů oproti roku 2020 zvýšit, všechny ostatní země zaznamenaly klesající trajektorii. Nejhůře dopadlo Irsko, ve kterém se podíl obnovitelné energie v odvětví dopravy snížil o více než polovinu. Prudký pokles zaznamenalo také Maďarsko, které se propadlo z 11,6% podílu na 6,2 %. V dalších zemích střední a východní Evropy došlo také ke značnému poklesu - na 20,2 % v České republice, 13,8 % v Polsku nebo 10,2 % v Rumunsku. Německo se propadlo o celou pětinu svého podílu obnovitelných zdrojů v dopravě, a to z 10 % na 8 %. Francie mezitím zaznamenala mírnější pokles o 11 %.

Jedním z vysvětlení značného poklesu mezi lety 2020 a 2021 je, že vstoupila v platnost aktualizovaná směrnice o obnovitelných zdrojích energie (RED II), která zakotvuje novou metodologii k výpočtu energie z obnovitelných zdrojů.

Jednou z hlavních změn v rámci směrnice RED II je to, že množství biopaliv vyrobených z použitého kuchyňského oleje (UCO) a některých živočišných tuků, které mohou přispět k dosažení cílů v oblasti obnovitelných zdrojů v dopravě, je omezeno na 1,7 %. Biopaliva dodaná nad rámec limitu 1,7 % jsou vyloučena ze započítávání do cílů EU.

Čtěte také: Globální znečištění plasty

Obnovitelný vodík jako palivo budoucnosti

O vodíku se čím dál častěji mluví jako o palivu budoucnosti, které promění energetický mix, ale i například dopravní průmysl. U vodíku totiž záleží na způsobu jeho výroby, typickým příkladem je v tomto směru takzvaný šedý vodík, který se vyrábí z tradičních fosilních paliv, typicky plynu, během chemických procesů však vzniká obrovské množství emisí CO2.

Cílem řady společností a také Evropské unie je proto co největší zaměření se na obnovitelný vodík, který je často nazýván také jako zelený vodík. Ten je vyráběný pomocí elektrolýzy vody s použitím obnovitelné elektrické energie, například ze slunce či vody. Výsledkem je proces, během kterého nejsou vypouštěny žádné skleníkové plyny.

Evropská unie si například v rámci Green Dealu vytkla za cíl do roku 2030 produkovat 10 milionů tun zeleného vodíku a stejné množství na své území také importovat.

„V České republice je zatím výroba zeleného vodíku marginální. Na druhou stranu jsou ale nastartovány projekty k jeho výrobě, které souvisí s využitím obnovitelné energie, respektive její akumulace. Je potřeba výstavbu zrychlit,“ řekl odborný specialista České vodíkové platformy Jan Sochor s tím, že více obnovitelných zdrojů energie umožní snížit provozní náklady u elektrolýzy vody.

Podle něj však má zelený vodík v krátkodobém horizontu poměrně velký potenciál pro růst právě v segmentech, kde se aktuálně používá vodík šedý. Typicky v chemickém průmyslu, kde bude množství emisí hrát čím dál znatelnější roli. Druhou větví s vysokým potenciálem je pak nízkoemisní doprava, ať už nákladní či autobusová. Kromě toho experti zmiňují i specifické tratě železniční dopravy. Zelený vodík se však pro tyto účely zřejmě nebude v Česku vyrábět, ale spíše importovat ze zahraničí. Dopomoci k tomu má modernizace současných plynovodů.

Čtěte také: Řešení problémů se znečištěním vody

Česká republika a obnovitelné zdroje

Výroba energie z obnovitelných zdrojů v Česku už několik let stagnuje a představuje pouze 15 % spotřebované energie. Zásadní změnu a rozvoj čisté energetiky má přinést novela zákona, kterou předložilo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO).

Návrh novely Zákona o podporovaných zdrojích energie definuje nová schémata podpory pro obnovitelné zdroje energie (OZE) a je proto pro nastartování čisté energetiky prvním klíčovým krokem. Jasně definovaný plán je pro rozvoj obnovitelných zdrojů zásadní a je dobře, že s ním MPO přichází, počítají s tím i nová evropská pravidla.

Česko ve výrobě čisté energie už několik let stagnuje, což je nejpatrnější u zdrojů pro výrobu elektřiny: tedy u větrných, fotovoltaických, vodních a biomasových elektráren a bioplynových stanic. Ty už od roku 2013 zajišťují prakticky neměnných 13 % spotřebované elektřiny a nové zdroje se až na řídké výjimky nestavějí.

Komora OZE a Hnutí DUHA proto považují za důležité, aby Národní integrovaný plán (NIP) svými hodnotami směřoval k cíli vyrábět v roce 2030 nejméně 24 % energie.

Obnovitelné zdroje energie v roce 2017. MPO. Říjen 2018.

Investice do obnovitelných zdrojů

Splnění ambicí a potřeb EU však vyžaduje výraznější investice do obnovitelných zdrojů energie (OZE) - EU potřebuje ročně 100 GW nových kapacit za přibližně 100 miliard EUR.

Podle údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA) z října 2024 vzrostly investice do OZE v Evropě v roce 2023 o více než 40 % na 134 miliard USD, přičemž EU nyní investuje 10krát více do čisté energie než do fosilních paliv.

Evropa potřebuje každý rok vybudovat 100 gigawattů OZE, což odpovídá ročnímu výkonu přibližně sto bloků jaderných elektráren typu Temelín. Investice do OZE tak představují výjimečnou investiční příležitost.

WOOD & Company Renewables podfond je investiční fond zaměřený na výstavbu a správu obnovitelných zdrojů energie v celé Evropě. Portfolio zahrnuje solární elektrárny, větrné farmy a bateriové systémy. Aktuální hodnota aktiv činí 53,7 mil. EUR.