Možnosti řešení nesprávného ukládání odpadu v obcích

Podle zákona o odpadech mají obce a města povinnost zajistit na svém území sběrná místa, kde mají občané obce možnost odkládat nebezpečný odpad. V návaznosti na provedený sběr jsou povinny zajistit odvoz nebezpečných odpadů oprávněnou osobou. Při nedostatečné informovanosti nebo možnosti uložit odpad na místo určené obcí někteří z vyjmenovaných odpad odhodí do nejbližšího kontejneru, v nejhorším případě do lesa.

Zřízení stabilního sběrného místa ("sběrného dvora")

Pro mnohé obce se nabízí řešení, které je v zásadě dvojího druhu. Jedním z nich je zřízení stabilního sběrného místa, obvykle "sběrného dvora", kde má občan na základě své občanské registrace zdarma možnost dovést a předat vybrané nebezpečné odpady k jejich dalšímu odstranění. Nicméně provoz takového místa a jeho zařízení upravuje poměrně přísně legislativa. Ke splnění podmínek provozu sběrného dvora obec potřebuje kromě platného stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí souhlas krajské hygienické stanice, souhlas s naklá-dáním s odpady, schválený provozní řád a jiná potřebná schválení. Zejména pro menší obce je splnění a zajištění všech zákonných a provozních podmínek sběrného místa vlastními silami velmi náročné.

V četných případech, pokud se obec rozhodne sběrný dvůr zřídit, svěří odpovědnost za jeho provoz zkušené společnosti zajišťující služby v odpadovém hospodářství. Z pohledu účelnosti je pak jistým úskalím trvalých sběrných míst jejich časté situování na periferii města a s ním spojená velká docházková vzdálenost pro občany. V důsledku toho opět často končí nebezpečný odpad na nezajištěném místě.

Organizace mobilních sběrů a svozů

Druhou možnou formou zajištění sběru nebezpečného komunálního odpadu v obci je organizace mobilních sběrů a svozů, tj. sběr a svoz nebezpečných složek komunálního odpadu zastávkovým způsobem. Informace jsou v dané obci s dostatečným předstihem oficiálně vyhlášeny zákonnou i mediální formou, tj. obecní vyhláškou, v místních novinách, rozhlase či na webových stranách obce. Občané často dostanou do schránek propagační letáčky informující o termínech sběru a typech sbíraných odpadů. Termíny sběru jsou ve většině případů stanoveny na sobotu, aby měli možnost dodat nebezpečný odpad nejen občané města či obce, ale rovněž přítomní místní chataři a chalupáři.

Na smluvená místa jsou ve smluvený čas "odpadářskou" společností přistavena speciální svozová vozidla, která splňují veškeré technické normy pro přepravu nebezpečných odpadů, což umožňuje bezproblémovou manipulaci, třídění a následné bezpečné uložení odpadu ve vozidle. Sebraný odpad se podle typů váží při příjezdu na vážnici společnosti za přítomnosti zástupce obce, který má možnost množství sebraného odpadu zkontrolovat a podepsat. Po provedení sběru a svozu odpadu předá odpadářská společnost obci kompletní evidenci o množství a typech odvezených odpadů. Cena odstranění se liší dle jednotlivých katalogových čísel odpadu, tj. typů nebezpečného odpadu, v návaznosti na jejich způsob odstranění.

Čtěte také: Zateplení fasády s ohledem na životní prostředí

Uvedené způsoby sběru a svozu nebezpečného odpadu v obcích jsou konstatováním a nabízí se otázka, který z nich lépe pokryje potřebu a zájem občanů aktivně se podílet na ochraně životního prostředí. Sběrné dvory se v dnešní době stávají běžnou trvalou součástí služeb obce svým občanům. Mají obvykle pro občany příznivou otvírací dobu s maximálním zajištěním ochrany životního prostředí. Stále však pro mnoho zejména menších obcí náklady na jejich provoz převyšují možnosti rozpočtu obce, které potom pokrývají potřebu sběru výše uvedeným distančním způsobem.

Legislativní změny v odpadovém hospodářství

Poslanecká sněmovna v současné době projednává vládní návrh novely zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. Touto novelou bude do naší legislativy zapracována směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, což má zabránit sankcím ze stran Evropské unie kvůli nedodržení termínu pro transpozici evropské legislativy. Tento termín uplynul letos 14. února. K vládnímu návrhu novely byly na jednání sněmovního výboru pro životní prostředí předloženy dva pozměňovací návrhy. Ministerstvo životního prostředí navrhlo drobnou úpravu tak, aby se povinnost zavést dostatečně dostupnou sběrnou síť vztahovala jen na výrobce elektrozařízení určených do domácností. S tím poslanec Jan Zahradník souhlasil.

Další pozměňovací návrh od poslance L. Oklešťka zavádí od roku 2015 pro obce povinnost zajišťovat tříděný sběr papíru, plastů, skla, kovů a biologicky rozložitelných odpadů. Od roku 2023 pak zakazuje ukládat na skládky recyklovatelné a využitelné odpady a zejména neupravený směsný komunální odpad. Tomuto zákazu by mělo předcházet postupné navýšení poplatků za skládkování těchto odpadů, od roku 2015 na 600 Kč a v roce 2020 až na 1000 Kč.

Povinnost zajišťovat od roku 2015 oddělený sběr papíru, plastů, skla a kovů vyplývá z rámcové směrnice o odpadech. Přestože většina obcí v České republice v současnosti oddělený sběr zajišťuje, je nezbytné rozšířit ho o kovy a stanovit oddělený sběr jako zákonnou povinnost.

Směrnice o skládkách odpadů stanovuje Česku povinnost snížit množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů (dále jen „BRKO“) ukládaných na skládky. Snížení se posuzuje k rokům 2010, 2013 a 2020 ve vztahu k množství biologicky rozložitelných odpadů vyprodukovaných v roce 1995. Cíl pro rok 2010 Česká republika splnila a Evropská komise jej akceptovala. V roce 2013 mělo být uloženo na skládky 50 % BRKO (pro rok 2020 pak má jít pouze o 35 %) oproti produkci za rok 1995. V současné době zatím nejsou dostupná konečná data plnění, ale z předběžných údajů vyplývá, že cíl pro rok 2013 pravděpodobně nebyl splněn. Aby se Česká republika vyhnula sankcím ze strany EK, bude muset prokázat, že učinila potřebné kroky k nápravě.

Čtěte také: Globální znečištění plasty

V krátkodobém horizontu neexistuje jiné opatření, než zavést oddělený sběr biologicky rozložitelných odpadů a zvýšit poplatek za ukládání na skládku u směsného komunálního odpadu, který je z poloviny tvořen biologicky rozložitelnou složkou. V dlouhodobém horizontu je pak řešením úplný zákaz skládkování neupraveného směsného komunálního odpadu.

Dalším důležitým cílem v evropském odpadovém hospodářství je pak dosáhnout 50% recyklace komunálních odpadů. V současné době je umožněno plnění tohoto cíle posuzovat také pouze ve vztahu k recyklaci komunálních odpadů v podobě papíru, plastů, skla a kovů. Při tomto způsobu posouzení se Česká republika splnění tohoto cíle blíží. V druhé polovině loňského roku ale Evropská komise avizovala snahu přezkoumat dosavadní cíle v odpadovém hospodářství. Z výsledků veřejné konzultace vyplývá, že nejpravděpodobnější variantou zpřísnění u tohoto cíle bude zavedení povinnosti posuzovat tento cíl pouze ve vztahu k veškerému komunálnímu odpadu, což pro Českou republiku znamená povinnost výrazně zvýšit míru recyklace komunálních odpadů do roku 2020 ze současných přibližně 30 % o dalších 20 %. I zde jsou možná řešení omezena na ta již uvedená výše, zpřísnění povinnosti odděleného sběru, zvýšení poplatku za ukládání odpadů na skládky a později jeho úplné zakázání, tedy přesně taková, jaká obsahuje předkládaný pozměňovací návrh.

Přičemž plnění těchto doporučení bude pro Evropskou komise jedním z důležitých vodítek při rozhodování o finančních prostředcích pro odpadové hospodářství v Operačním programu Životní prostředí.

MŽP o něm diskutuje několik posledních let. Poslanecký návrh v konkrétních otázkách v podstatě respektuje dosavadní výstupy z pracovních skupin k novému zákonu o opadech. Pracovní skupina posoudila tři návrhy ministerstva na způsob zavedení zákazu skládkování, naprostá většina subjektů zúčastněných na pracovní skupině podpořila variantu konkrétního výčtu odpadů, které bude zakázáno ukládat na skládku. Návrh zakázat skládkování vybraných recyklovatelných a využitelných odpadů k roku 2023 je mírně ambicióznější oproti tomu k roku 2025 vyplývajícímu z jednání pracovních skupin. Pokud má ale zákaz skládkování ovlivnit plnění cílů v roce 2020, je nezbytné rok jeho nástupu roku 2020 přiblížit.

Zároveň pozměňovací návrh dodržuje strukturu poplatku obsaženou v aktuální verzi věcného záměru a zároveň akceptovanou naprostou většinou členů pracovní skupiny. Díky navrženému rozvrstvení poplatku dopadá jeho hlavní zvýšení pouze na recyklovatelné a využitelné odpady, a nedochází tak k většímu finančnímu zatížení u odpadů, se kterými není možné nakládat jinak než je uložit na skládky. Nejedná se proto o plošné zvýšení poplatků za skládkování.

Čtěte také: Řešení problémů se znečištěním vody

Je to snaha výrazně snížit poplatek za ukládání nebezpečných odpadů na skládky. Ten svou celkovou výší 6200 Kč nyní několikanásobně převyšuje obdobný poplatek v ostatních státech EU, což znamená zátěž pro český průmysl, ale i snahy obcházet výběr tohoto poplatku. Nyní se tak na skládky ukládá většina nebezpečných odpadů bez poplatku, což opakovaně kritizoval Nejvyšší kontrolní úřad. Poslanecký pozměňovací návrh snižuje poplatek u nebezpečných odpadů na 2600 Kč a zpřísňuje podmínky pro jeho hrazení.

Hierarchie způsobů nakládání s odpady

Nikomu se nelíbí pohled na rozsáhlé skládky odpadu, které jsou nejen neestetické, ale ukládání odpadu zároveň představuje hygienické a zdravotní riziko a rovněž zátěž pro životní prostředí. Ke snižování množství odpadu na skládkách slouží takzvaná hierarchie způsobů nakládání s odpady. Většina lidí v České republice pravidelně recykluje odpad, málokdo však ví, že recyklace je až na třetím místě hierarchie nakládání s odpady, která je zakotvena na základě evropských předpisů v zákoně o odpadech. Nejpříznivější situace by nastala, pokud by nevznikal žádný odpad.

Poplatek za komunální odpad

Poplatek za komunální odpad si stanovuje každá obec samostatně v souladu se zákonem o odpadech a zákonem o místních poplatcích. Výše poplatku se může v jednotlivých obcích lišit. Zákonem je stanovena pouze maximální výše poplatku, a to 1000 korun. Obec má možnost si zvolit kritérium, na jehož základě stanoví poplatek za komunální odpad. Prvním kritériem může být trvalý pobyt či vlastnictví nemovitosti v obci. Jde však o velmi formální kritérium, při kterém se nebere v úvahu množství vyprodukovaného odpadu. Druhým kritériem může být předpoklad, že činností fyzické osoby v obci vzniká odpad. V případě, že je poplatek vybírán na základě druhého předpokladu, je možné se povinnosti k jeho úhradě zprostit. Obec v žádném případě nemůže omezovat produkci komunálního odpadu fyzickými osobami a má povinnost umožnit odložení veškerého komunálního odpadu.

Třídění odpadu

Pokud odpad produkujete, máte povinnost jej třídit a ukládat na určená místa v souladu s obecní vyhláškou a zákonem o odpadech. Existuje tak povinnost třídit odpad papíru, plastů, skla, kovů, nebezpečného odpadu a biologického odpadu rostlinného původu. Obec je pak povinna zajistit místa pro odkládání tohoto odpadu. Nedodržování povinnosti třídit odpad může být postihováno jako přestupek. Pro správné třídění odpadu je dobré si vždy přečíst pokyny na kontejneru. Specifickým odpadem, jehož vzniku nelze předejít, jsou domácí elektrozařízení, pneumatiky či výbojky a zářivky.

Nový způsob určování dílčích základů poplatku za skládkování

Zákon o odpadech č. 541/2020 Sb. přinesl i nový způsob určování dílčích základů poplatku za skládkování. Původně navrhovaná motivační třídící sleva byla nahrazena množstvím komunálního odpadu na jednoho občana, za které se na skládkách platí nižší skládkovací poplatek. Finálně schválený zdánlivě jednoduchý systém se v praxi ukázal jako nelehký úkol. Pro správný výpočet poplatku si musí obce a města hlídat, kolik k danému dni odevzdaly odpadů ke skládkování, aby nepřekročily zákonem stanovený limit pro nižší sazbu. V praxi toto hlídání sice za obce řeší zpravidla společnosti zajišťující svoz odpadů, ale v případě nesprávného výběru poplatku jde vše k tíži provozovateli skládky a příslušné obci nebo města jako původci, a to včetně vyměřeného penále.

Od začátku roku je tedy na skládkách realizován nový způsob výběru poplatků, a to bez existence prováděcí vyhlášky a také bez stanoveného datového standardu definujícího rozsah a strukturu dat pro elektronické podávání čtvrtletního vyúčtování poplatků do systému ISPOP pro Státní fond životního prostředí (SFŽP). Ministerstvo životního prostředí (MŽP) alespoň reagovalo na nejčastější dotazy k této problematice koncem minulého roku vydáním metodického sdělení.

Změny v poplatcích za komunální odpad

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění novely účinné k 1. 1. 2003, zmocňuje obce k vydávání vyhlášek, které upravují nakládání s některými typy odpadů a možnosti jeho zpoplatnění vůči občanům. Podle § 17 odst. 2 zákona o odpadech může obec ve své samostatné působnosti stanovit obecně závaznou vyhláškou tzv. Systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (dále jen Systém), vznikajících na jejím katastrálním území včetně systému nakládání se stavebním odpadem.

Zákon o odpadech zároveň nepřímo novelizoval zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích - zavedl nový místní poplatek za provozování Systému. Podle § 17a odst.1 zákona o odpadech ale obec může obecně závaznou vyhláškou (s odkazem na § 17 odst. 2) stanovit a vybírat jiný druh poplatku - poplatek za komunální odpad, vznikající na jejím území. Zákon zároveň upřesňuje, že poplatek nelze stanovit současně s místním poplatkem za provoz Systému podle zákona o místních poplatcích, a že žádný poplatek nelze stanovit, když obec vybírá za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob úhradu na základě smlouvy (§ 17 odst. 5 zákona o odpadech).

Pravomoc obcí k ukládání povinností vyhláškami podle zákona o odpadech se odvozuje od skutečnosti, že obec je ze zákona označena jako původce tzv. komunálního odpadu, tj. veškerého odpadu vznikajícího na území obce při činnosti fyzických osob, uvedeného jako komunální odpad v katalogu odpadů, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání.

Pro původce odpadu při tom ukládá zákon o odpadech řadu povinností (odpad třídit, zajistit přednostní využití vytříděného odpadu, platit poplatky za skládkování apod. - viz § 16 zákona). Zmocněním k vydání vyhlášek a ke zpoplatnění vzniku odpadu tedy zákon umožnil obcím zajistit plnění jejich povinností tak, aby se na nich občané, kteří odpad produkují, podíleli. Obec těchto zmocnění principiálně využít nemusí, protože v samostatné působnosti obcím nelze ukládat normotvorné povinnosti. Pokud to ale obec neučiní, zůstávají povinnosti původce odpadu pouze na ní a jejích orgánech, a za jejich porušení bude obec také sankcionována.

Důsledným právním rozborem dospějeme k závěru, že bez toho, aby obec přijala vyhlášku o Systému, nelze vůbec náklady na plnění povinností obce jako původce odpadu přenést na ty, kdo odpad produkují. Místní poplatek je v § 10b zákona č. 565/1990 Sb. přímo označen jako poplatek za provozování Systému, tzn. vyhláška o tomto Systému musí existovat. Poplatek za komunální odpad je podle § 17a zákona o odpadech stanoven s odkazem na vyhlášku o Systému (je zde výslovný odkaz na § 17 odst. 2). Kromě toho se souvislost mezi tímto poplatkem a existencí vyhlášky o Systému dovozuje z toho, že poplatek musí být stanoven podle předpokládaných nákladů obce vyplývajících z režimu nakládání s komunálním odpadem.

Vymáhání poplatků

Od roku 2003 poplatky za komunální odpad (podle § 17a zákona o odpadech) a místní poplatky za provozování Systému spravují obce podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Tento zákon rozlišuje dva důležité typy subjektů povinné platit vyměřené daně a poplatky - poplatníka a plátce. Poplatníkem je osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani (poplatku), plátcem osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daň (poplatek) vybranou od poplatníků nebo sraženou poplatníkům.

V § 17a odst. 4 zákona o odpadech se výslovně uvádí, že neuhradí-li poplatník plátci poplatek za komunální odpad včas, oznámí plátce tuto skutečnost obci, která na základě toho poplatek vyměří (a může jej pak exekučně vymáhat). Překvapivě není ze zákona vůbec jasné, komu je takto poplatek vyměřen a jaký je postup vymáhání platby. Z věcné logiky citovaného ustanovení by byl poplatek vyměřen dlužícímu oznámenému poplatníkovi. To je ale z právního hlediska nesprávné. Za zaplacení poplatku podle zákona zodpovídá (ručí vlastním majetkem) plátce.

Úlevy a osvobození od poplatků

Máme-li se dále zamýšlet nad obecními vyhláškami jako motivačním nástrojem právní politiky ochrany životního prostředí, musíme brát v úvahu možné anomálie v obecně stanovených poplatcích. Jde jednak o úlevy a osvobození od poplatku, jednak o snížení a prominutí poplatků. Úlevy a osvobození vyplývají buď přímo ze zákona, nebo z vyhlášky, pokud zákon umožňuje úlevy a osvobození vyhláškou upravit, a týkají se obecně poplatníků, kteří splňují nějakou podmínku. Snížení a prominutí se týká konkrétního poplatníka, musí být individuálně odůvodněno a musí o něm být rozhodnuto v samostatném řízení na základě posouzení případu a provedeného správního uvážení.

Zákon o místních poplatcích umožňuje (§ 14) ve vyhláškách stanovit úlevy a případné osvobození od poplatku. Podmínky k úlevám či osvobozením jsou věcí politického rozhodnutí zastupitelstva, které vyhlášku schvaluje. Ústavní soud k tomu pouze judikoval, že pro splnění podmínek k osvobození či úlevám musí být rovná příležitost všech poplatníků.

Pokud jde o prominutí a snížení poplatku, zákon o místních poplatcích umožňuje (§16) obci poplatek zcela nebo zčásti prominout z důvodu odstranění tvrdosti. O prominutí nebo snížení musí poplatník požádat - například při svém dlouhodobém pobytu v nemocnici, kdy jednak prokazatelně odpad neprodukuje a jednak se ocitá v tíživé finanční situaci. Dále je podle obecného ustanovení § 55a zákona o správě daní a poplatků umožněno prominout poplatek pro nesrovnalost v právních předpisech a tvrdost snížit u příslušenství (například penále nebo pokuty) dlužného poplatku.

Podle dostupných informací MŽP pracuje na rozsáhlé změně odpadové legislativy. Věřme, že nová úprava bude obsahovat více motivačních ustanovení, která umožní obcím vytvářet vlastní aktivní politiku v oblasti odpadového hospodářství, a méně nejasností a logických mezer, než obsahuje stávající úprava zákona o odpadech a souvisejících předpisů.

tags: #možnosti #řešení #nesprávného #ukládání #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Řešení environmentálních problémů
• Protokol měření emisí
• Školní projekty o ovzduší
• Test funkčního oblečení
• Aktuální data o ovzduší Ostrava