Divadlo Spejbla a Hurvínka: Vývoj a proměny v audio nahrávkách

V roce 2020 oslavilo Divadlo Spejbla a Hurvínka hned několik výročí: Spejbl měl 100 let, Máničku se Žerykem čekají devadesátiny, stejný počet roků bude divadlo profesionálním souborem, 75 let sídlí v Praze a už má za sebou 25 let v Dejvicích. Po celou dobu existence vznikaly vedle divadelních inscenací i audio záznamy, které ukazují nejen vývoj charakterů loutek, ale také vlastně vývoj audioknižního průmyslu.

Počátky Spejbla a Kašpárka

Mnozí jistě vědí, že Spejbl se divákům poprvé představil patrně na podzim 1920 v plzeňském divadle Feriálních osad a prvním jeho partnerem byl Kašpárek. Obě postavy interpretoval Josef Skupa - Spejbla hlubokým basem, prostořekého Kašpárka vysokou fistulkou. Ve scénce Spejbl u rádia vystupuje ještě Kašpárek a zřejmě se jedná o jediný dochovaný záznam jeho hlasu.

Chronologické mapování snímků S+H se sluší zahájit tou úplně první nahrávkou, pro počáteční charakteristiku loutek ale nejlépe poslouží dvě rozhlasové četby z literárních textů Franka Weniga v půvabném podání Jana Vondráčka. O Vánocích 2012 vysílal Český rozhlas Plzeň několik kapitol z jedné z nejznámějších knížek Franka Weniga Kašpárek a Spejbl v říši pimprlat. Druhá série Z Kašpárkova koutku obsáhla celkem devět povídek. Název je více než příhodný, neboť Z Kašpárkova koutku byla rubrika dětského plzeňského časopisu Mladá stráž, kterou ve 20. a 30. letech 20. století vedl právě Frank Wenig. Bohužel ani jednu z četeb Radioservis dosud nevydal.

Audio sestava obsáhla dvě méně známé skutečnosti: Hurvínek prvně vystoupil v roce 1926 a než se jeho jméno vžilo, byl oslovován jako Spejblátko či Spejblík. Obdobné platí i o psu jménem Žery, který byl předchůdce Žeryka.

Gramofonové snímky - His Master’s Voice

Do 60. let minulého století vycházely zvukové snímky na gramofonových šelakových deskách. Na každou oboustrannou desku se vešlo maximálně sedm minut, limitující délka tak umožnila natočit pouze krátké dialogy a písničky. Velké množství desek bylo často pořízeno v jeden den.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Příběh je založen na kuriozní situaci: Spejbl poslouchá rozhlas, zvukové vlny však spojí vysílání dvou stanic, recept na vánočku a společenskou výchovu. Druhou historicky důležitou deskou jsou Hurvínkem Popletené písničky. Hurvínek ve svém premiérovém vystoupení nesměle pozdravil Ruku líbám. Pozdrav dodržel i v tomto snímku a i když se přehnaně snažil zazpívat vše správně, nepovedlo se mu to a rozbrečel se.

Ve všech dalších Skupových snímcích je Hurvínek už sebejistý, a protože se jeho popletený taťulda nezměnil, má nad ním Hurvínek v chytrosti navrch a je proto často po Kašpárkovsku prostořeký. To se projevilo i v další scénce věnované zkoušení látky - příprava do školy se ostatně ujala coby hlavní náplň Skupovských gramofonových nahrávek. Posledním snímkem této firmy jsou parodie na dvě slavné melodie zabývající se hledáním Hurvínkovy maminky a obav ze samoty.

Ultraphon - rozsáhlá série Zkoušení

Nejvíce zvukových záznamů se Spejblem a Hurvínkem pochází od německé společnosti Ultraphon, konkrétně z července a listopadu 1930. Započata byla rozsáhlá 18dílná série s názvem Zkoušení: v prvních čtyřech dílech Hurvínek přesvědčí svého otce, že látku ovládá, i když tomu tak není, v dalších dvou částech se ve zvukové historii S+H poprvé Spejblovi rozsvítí a odhalí Hurvínkovy bláboly. Kuriozitou je reklamní deska koncipovaná jako rozhlasové vysílání, která upozorňovala posluchače na desky S+H. Na její druhé straně stejným způsobem představili své aktivity Voskovec s Werichem.

V následujících letech už nahrávání nebylo tak silné. V roce 1931 vznikla pouze píseň Spejblovo filmové opojení, která se stala ústřední muzikou pro neúspěšný stejnojmenný krátký loutkový film a reedice se nedočkala, o rok později byly vylisovány další dvě desky Zkoušení. Plodnější období zaznamenává rok 1933, v němž stojí za pozornost zachycené výstupy z divadelní inscenace Spejbl do stratosféry: v této hře loutky cestují kolem světa a gramofonové drážky zaznamenaly Japonskou a Divošskou scénu. Druhou zajímavou nahrávkou je snímek O nedostatcích jazyka českého, v němž S+H kriticky filosofují o vkrádání se velkého množství cizích slov nahrazujících ta česká. Poslední desky Ultraphonu se nesou v duchu dalších částí seriálu Zkoušení a dialogu s neobvyklou pointou Hurvínkovi se chce spát.

Působení v rozhlase

Loutková rodinka často vystupovala v rozhlase. V éteru byla přenášena divadelní představení a vznikaly i rozhlasové hry, záznamy se však většinou nedochovaly. Existuje nevydaný fragment z rozhlasové hry, v níž S+H provádějí americké turisty po naší republice. Jednou z významných událostí je rok 1936. V něm měl premiéru první kreslený československý zvukový film Všudybylova dobrodružství. Všudybylem byl Hurvínek a zjišťoval, jak funguje šíření zvukových rozhlasových vln.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Období Protektorátu a firma Esta

Protektorát nebyl jednoduchým obdobím ani pro Spejbla s Hurvínkem. Divadlo odehrálo postupně tři velmi odvážné inscenace kriticky se trefující do aktuální situace. Josef Skupa se zapojil do odbojové činnosti a v roce 1944 jej zatklo Gestapo. Loutky byly zamčeny do trezoru a po válce nalezeny na smetišti. Poslední desky před znárodněním pořídila Československá firma Esta v roce 1941. Hurvínek gratulantem a Hurvínek za chvíli pouhou rozebere větu dlouhou se reedice nedočkaly, dostupné jsou znovu natočené snímky těchto dialogů z 50. let. Všechny představené snímky, pokud není uvedeno jinak, najdete na kompletu pěti CD Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy. Právě výročí narození prvního spejblohurvínkovského interpreta jsme si připomněli tímto článkem.

Poválečné období a Supraphon

Po skončení Druhé světové války nebylo jisté, že se činnost Divadla S+H obnoví. Josef Skupa se totiž věnoval svému dalšímu zájmu - působení v plzeňském rozhlase. Přátelé ho nakonec přesvědčili a divadlo se natrvalo usídlilo v Praze. Od 8. října 1945 mělo svou domovskou scénu v Římské ulici. Následující roky však nebyly pro vývoj divadla příliš šťastné. Skupu od začátku provázela nejistota. Obával se, jak po vynucené válečné pauze diváci loutky přijmou. Přestože byl na vrcholu svých hereckých kvalit, byl jako člověk zlomený, unavený a už nesršel vtipem a energií jako dřív. Snad za to mohly i zážitky z německého vězení.

Válka proměnila i společenskou atmosféru a loutky tedy nemohly navázat na své avantgardní působení. V divadle se nejprve uváděly znovu nastudované kusy, po únoru 1948 se dokonce v Divadle Spejbla a Hurvínka hrály nehurvínkovské tituly (Klicpera, Charkov, Čechov, Dorochin, Geguzin aj.) Skupovi se také nepodařilo nepodlehnout vnějšímu politickému tlaku a nastudoval poplatnou hru, v níž se Hurvínek hrdě hlásí k Pionýrům. Ani zdravotní stav Josefu Skupovi příliš nepřál. Prodělal dva infarkty a hledání nové cesty S+H nepomohly do roku 1956 vyřešit ani změny dramaturgů. Osm dní před smrtí, konkrétně 31. 12. 1956, však odehrál satirickou a odvážnou premiéru hry Spejbl na Venuši. Kritický duch se však tu a tam objevoval i dříve, a to i ve zvukových nahrávkách.

Po znárodnění vzniklo státní vydavatelství Supraphon, které je až do roku 1989 nejsilnějším hráčem na trhu. Skupovy nahrávky vycházejí stále na šestiminutových šelakových deskách, některé delší snímky jsou rozvrženy na více nosičů.

Satira v nahrávkách

Mezi nejvýznamnější satirické snímky patří Hurvínkovo řečnické umění a scénka s podivným názvem Hurvínek a Spejbl - Taťuldo. Obě se nesou v kritické a odvážné atmosféře. Zvláštní název snímku Taťuldo má možná své logické odůvodnění. Po nástupu komunismu rozvinutá cenzura mnoho děl zakazovala a kritické myšlení nebylo žádoucí. V 50. letech navíc probíhaly dnes už známé politické procesy. Název Taťuldo tak možná měl zakrýt před cenzory obsah.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

V nahrávce se totiž Skupa strefuje do neuvěřitelného zmatku na úřadech, který panoval v souvislosti se zabavováním majetku. Příznačné také je, že se snímek prvního vydání dočkal až v roce 2019. Podobné poselství jako v případě Hurvínkova řečnického umění má i snímek Spejbl řeční - Ožehavá situace, což je původně Spejblova vědecká přednáška z 30. let, v níž je jediným cílem nic neříct v dlouhém monologu. Náznaky kritiky obsahuje i jediný vydaný záznam živého představení s publikem. Zapomenutá slova se pravděpodobně odehrála 31. 12. 1952 v inscenaci s názvem Skupa aj. - Silvestr pro dospělé. Spejbl vyplňuje Sazku a Hurvínek si čte starší knížku, v níž jsou slova, která nové politicky nastolené myšlení nepřipouští.

Reklamní desky

Ne vždy však bylo možné glosovat aktuální dění a Spejbl s Hurvínkem natočili i řadu neprodejných reklamních desek. V roce 1953 nahrávky Jak Hurvínek zachránil rodinnou dovolenou a Co měl Hurvínek za lubem poukazují na tehdejší důležitost brigád. Pionýři tehdy sbírali všechno možné a utržené peníze si ukládali na spořitelní knížku. Nutnost spoření ukazuje i příběh Spejbl šetří (1955), v němž byla vyzdvihnuta možnost ukládání financí na výherní vkladní knížku.

Dialogy a školní látka

Nejznámější scénky se nesou v duchu drobných dialogů. Jedním z ukazatelů jsou, stejně jako ve 30. letech, scénky zabývající se probíráním učební látky. Hurvínek tak taťuldovi povídá o tom, co je to pes, společně se zabývají přírodopisem i hudebními nástroji. Školní látka však v 50. letech prodělávala určité změny. Na rozdíl od předválečných snímků se zde tu a tam Hurvínek obrací na taťuldu, aby mu on něco vysvětlil - příkladem je Spejblova kuchařská kniha či Spejbl a doba kamenná. Spejblův zeměpis či Hurvínkova fysika ukazují Spejblovo snažení učivo synkovi předvést názorně. Drobné příběhy můžeme nalézt v návštěvě zoologické zahrady či při pečení bábovky. Dalším proslulým snímkem je dnes Spejbl sportovcem, který pochází ze hry Spejblovo rodinné album.

K nahrávce se váže jedna zajímavost: v 50. letech bylo často zvykem, že interpreti namluvili na jeden pás vystoupení dvakrát. Jedním z důvodů mohla být skutečnost, že střih tehdy ještě nebyl tak propracovaný. Spejbl sportovcem tak existuje ve dvou variantách. V prodeji je však pouze jedna. Kdyby posluchači měli zájem seznámit se s druhou verzí, nechť sáhnou po gramofonové desce Skupův Spejbl a Hurvínek, která byla vydána u příležitosti dvacetiletého Skupova úmrtí, tedy v roce 1977. Pro úplnost dodejme, že nahrávky Hurvínek se učí příslovím a Hurvínkovo dobré vychování najdete na kompilaci Album pohádek - Supraphon dětem 16.

Kuriozity a rozhlasové nahrávky

Nahrávek s civilním hlasem Josefa Skupy je velmi málo. V roce 1957 vyšla pravděpodobně první vinylová gramofonová deska S+H s názvem Spejbl si povídá s Hurvínkem, která byla chystána ke Skupovým narozeninám. Od roku 1959 a 1963 si zákazníci pošty mohli pořídit tzv. fonokarty - pohlednice, na jejichž přední straně byly gramofonové drážky s krátkým záznamem. Mezi písničky se tak dostaly i některé výstupy S+H.

Nahrávek s Josefem Skupou existuje v rozhlasovém archivu velké množství a můžeme konstatovat, že i zde docházelo k rozmanitosti témat i jejich zaměření. V roce 1952 vznikl humorný příběh Spejbl u lékaře, který později natočil i Miloš Kirschner. Před měnovou reformou Skupa nahrál v odpovědné redakci humoru a satiry vskutku satirický unikát s názvem Hurvínek jde do čistírny. Ve scénce se Skupa glosátorsky strefuje do nedostatku zboží a dlouhých front, kvůli kterým je obtížné si čištěný oděv vyzvednout v požadované lhůtě. Kromě satiry samozřejmě došlo i na poplatné snímky, z nichž jmenujme pohovoření o holubičce míru a edukativní záznam o důležitosti pionýrských brigád. V archivu jsou také vlastní vzpomínky Josefa Skupy, které namluvil v roce 1954. Bohužel žádná ze Skupovských nahrávek není dosud Radioservisem zpřístupněna, na webu Českého rozhlasu jsou alespoň dvě ukázky.

Jak už bylo napsáno, Skupa si na Silvestra 1956 zahrál představení Spejbl na Venuši, nepodařilo se mi však zjistit, zda hrál ten den i nějaké silvestrovské představení pro děti. K 31. 12. 1956 je totiž datována i nahrávka Spejblova výchovná silvestrovská lekce aneb Kdo šetří bude mít Spartaka. Na kolik je uvedený den záznamu pravdivý si netroufám odhadnout - na magnetonovém pásu je štítek s nápisem Vánoce 1956 a jde o poslední Skupův záznam pro Československý rozhlas. Scénka je na svou dobu otevřeně kritická a docela odvážná. Spejbl s Hurvínkem chtějí ušetřit na auto značky Spartak, které v té době stálo kolem 28 000 Kčs. Průměrný plat byl však asi 1 200 Kčs a tak si vůz mohl pořídit málokdo a Spejbl s Hurvínkem proto obětují všechno možné. Záznam je natočen pravděpodobně v divadle S+H při živém vystoupení, neboť v nahrávce slyšíme reakce dětského publika. Rozhlasový archiv v popisku k nahrávce uvádí, že scénka měla být vysílána v rámci pořadu Veselá estráda Pionýrské jitřenky. Režie se ujal Miloslav Disman, který je podepsán pod mnoha rozhlasovými snímky s Josefem Skupou.

Miloš Kirschner - nástupce Josefa Skupy

To, že se Miloš Kirschner stal nástupcem Josefa Skupy, nebylo ze začátku vůbec jisté. Původně se herectví věnovat nechtěl, studoval práva, ale protože byl odsouzen spolu s libeňskými „rozvraceči“ za šíření ilegálního časopisu Pochodeň, studia nedokončil a byl poslán na vojnu k PTP. Po návratu, kdy dokončení studií nepřipadalo v úvahu a kdy mohl čekat pouze nekvalifikovanou práci, si vzpomněl na svůj koníček z mládí a zašel za Josefem Skupou s žádostí o účinkování v jeho divadle. Přes velké obtíže se nakonec Skupovi podařilo Kirschnerovu žádost prosadit, byť zprvu se zákazem výjezdů na zahraniční turné. Do Divadla S+H nastoupil Miloš Kirschner v říjnu 1951 a už v následujícím roce anonymně mluvil Spejbla a Hurvínka.

Po Skupově smrti nastaly pro Kirschnera opět nesnáze - mnozí si totiž nepřáli, aby loutkové postavičky žily dál. Ani nová ředitelka Divadla, Jiřina Skupová, nebyla Kirschnerovi příliš nakloněna. Od roku 1962 vedl soubor Ota Pop, člověk s kulturním rozhledem a smělými plány, který však ke specifiku S +H přistupoval bez potřebného vnitřního zaujetí a zkušeností. V roce 1963 nastoupil i nový dramaturg a vztahy pro tvůrčí rozvoj nebyly ideální. Přesto se v divadle hledaly nové cesty, byl propracován princip černého divadla, loutky byly ve hrách pro dospělé představeny na forbínu a vedly dialogy se svými vodiči. Postupně se z tohoto způsobu provedení stala tradice ve hrách pro dospělé.

Snímky z přelomu 50. a 60. let vycházejí stále na sedmiminutových šelakových deskách. Hned na úvod dodejme, že ani dnes nejsou tyto snímky chronologicky vydány a jsou roztroušeny do mnoha alb, pro zjednodušení tedy odkaz na příslušný titul uvádíme vždy v závorce. Autorem většiny raných Kirschnerových nahrávek je Josef Barchánek, který je podepsán i pod většinou Skupovských snímků z 50. let. V jeho rukopisu se tak i v případě nového nástupce odráží Skupovo pojetí a Miloš Kirschner z něho i interpretačně vychází. Spejbl je stále popletený pán a Hurvínek má nad ním rozum.

tags: #mutuje #priroda #medved #mluvi

Oblíbené příspěvky:

• Nakládání s odpady Vsetínsko
• Podmínky účasti
• Odpadkový kontejner Ecopat
• Vše pro funkční kuchyni
• Co je environmentální posouzení?