Mýty o těle a přírodě: Odhalte fakta a omyly

V moderním světě, který je zahlcený průmyslově zpracovanými potravinami, chronickým stresem a chemikáliemi, se ukazuje, že naše tělo čelí větším výzvám, než na které bylo původně evolučně uzpůsobeno. Pojďme se podívat na některé z rozšířených mýtů, které se týkají lidského těla a přírody, a odhalit, jaká je skutečnost.

Mýty o horách a stavbách

Mount Everest má konkurenci

Tvrzení: Mount Everest je nejvyšší hora světa.

Skutečnost: Může to být i Mauna Kea nebo Chimborazo.

Mount Everest se podle posledních měření tyčí do výšky 8 850 metrů a s náskokem více než dvou set metrů před vrcholem K2 (8 611 m n. m.) je suverénně nejvyšší horou světa. Jenže hory nejsou vyhlídkové věže a s jejich výškou je spojena jedna zásadní otázka: Co a odkud vlastně měřit? Everest je bezpochyby nejvyšší horou měřeno od hladiny moře, ale pokud bychom sáhli po jiné metodologii, rázem se vynoří dva vážní konkurenti.

V prvé řadě je to havajská sopka Mauna Kea, která by se na čelo žebříčku dostala při měření od základny po vrchol: špici má sice jen 4 245 metrů nad hladinou moře, ale její stěny padají až do hloubky 5 959 metrů pod hladinu. Celková výška tedy činí 10 204 metrů! Druhým vyzyvatelem je pak ekvádorská hora Chimborazo (6 310 m n. m.), která ovšem Mount Everest předčí pouze v případě, že by se brala v potaz vzdálenost vrcholu od středu Země: vrchol Chimboraza se nachází 6 384 404 metrů od středu planety, zatímco u Everestu je to jen 6 381 670 metrů. Kvůli rotaci je totiž Země zploštělá a místa podél rovníku leží od středu planety nejdál.

Čtěte také: Využití ekologické pěny

Čínskou zeď neuvidíte

Tvrzení: Velkou čínskou zeď uvidíte z Měsíce pouhým okem.

Skutečnost: Neviděli byste ji ani silným dalekohledem.

Podle velmi dlouho tradované „pravdy“ je Velká čínská zeď jedinou lidmi vytvořenou stavbou, která je pouhým okem viditelná z Měsíce vzdáleného průměrně 385 000 km. Jenže z našeho přirozené ho satelitu jsou z lidských výtvorů na Zemi pozorovatelná jen noční světla především v oblasti velkých aglomerací. Zeď by však okem nebyla vidět, ani kdyby ji Číňané nasvítili jako vánoční stromek. Dokonce ani s poměrně výkonným dalekohledem ji není snadné detekovat. Stavba je totiž nesmírně dlouhá, ale v nejširším místě měří jen devět metrů a navíc má stavební materiál stejnou barvu jako okolní krajina. Při dokonalých optických podmínkách by mohl být z Měsíce pouhým okem zachytitelný jen objekt, který má v průměru zhruba 110 km a víc.

Mýty o lidských smyslech

Jazyk nemá zóny

Tvrzení: Každá část jazyka vnímá jinou chuť.

Skutečnost: Všechny části jazyka umí určit všechny chutě.

Čtěte také: Tipy pro likvidaci vody z mytí garáže

I do učebnic biologie se dostala mapa jazyka, která přehledně ukazuje, jak tento náš nedocenitelný pomocník vnímá jednotlivé druhy chutí: chuťové pohárky na špičce cítí sladké chutě, slanost vnímají postranní části hned za špičkou, kyselost pak opět obě okrajové části hned za receptory slanosti a hořkost zaznamenává zadní část jazyka. Teprve před necelými čtyřiceti lety se definitivně ukázalo, že tato krásná teorie je bezmála sto let opakovanou nepravdou, kterou se nikdo z vědeckého světa prostě jen nepokusil vyvrátit. Přitom lze neplatnost zmíněného tvrzení snadno prokázat: stačí, když si například na úplnou špičku jazyka dáte sůl - nepochybně i tak poznáte, že krystalky jsou slané. Pravda je, že celá plocha jazyka dokáže vnímat všechny čtyři typy chutí. Každý z chuťových pohárků totiž obsahuje 50-100 receptorů vyhrazených každé chuti.

Smyslů není jen pět

Tvrzení: Lidé mají pět smyslů.

Skutečnost: Napočítali bychom jich až deset.

Většina lidí na otázku „Kolik má člověk smyslů?“ bez zaváhání odpoví, že pět: zrak, sluch, čich, hmat a chuť. Toto rozdělení sice uznávali už řečtí filozofové, ale moderní věda tvrdí, že do zmíněné definice spadá mnoho dalších schopností vnímat okolní svět. Patří mezi ně smysl pro rovnováhu (tedy vlastně způsob vnímání a zohlednění gravitačního pole), dále rozeznávání tepla a chladu, schopnost cítit bolest nebo takzvaná propriorecepce, tedy vnímání polohy a pohybu jednotlivých částí těla. Kromě výše jmenovaných „nadstandardních“ smyslů by se podle přesvědčení mnoha odborníků měl mezi smyslové vjemy počítat i pocit hladu a žízně.

Mýty o detoxikaci

S příchodem jara se každý rok objevuje stejný trend: detoxikace těla. Po zimě, kdy jsme možná jedli těžší jídla, méně se hýbali a trávili více času doma, máme přirozenou chuť na změnu. Chceme „očistit“ tělo, nabrat energii a zbavit se únavy. Ale jaká je pravda? Funguje detox? Potřebuje ho naše tělo? A pokud ano, jak na to zdravě a šetrně? Slovo detox vychází z pojmu detoxikace - tedy proces zbavování těla toxických látek. V lékařství to znamená třeba léčbu při předávkování drogami nebo alkoholem.

Čtěte také: Test ekologických prostředků na nádobí

Pojďme se podívat na některé mýty o detoxikaci a odhalme pravdu:

• Mýtus č. 1: Detox je nutný pro každého.
• Pravda: Tělo má vlastní, přirozený detoxikační systém. Hlavními orgány detoxikace jsou játra, ledviny, střeva, plíce a kůže. Pokud jste zdraví, vaše tělo detox zvládá každý den samo, bez potřeby extrémních zásahů. Problém nastává, když tělu dáváme příliš zabrat - stravou plnou cukru, alkoholem, stresem, nedostatkem spánku.
• Mýtus č. 2: Džusové kúry a půsty jsou nejlepší detox.
• Pravda: Džusové kúry a půsty jsou velmi populární, protože slibují rychlé výsledky. Někdy i krátkodobý úbytek na váze, který může působit dojmem „očištění“. Navíc při dlouhodobějším půstu nebo jednostranné stravě (např. jen zeleninové šťávy) tělo nedostává dostatek bílkovin, tuků, vlákniny ani dalších důležitých živin. Krátkodobý půst může mít své místo.
• Mýtus č. 3: Detox by měl být rychlý a drastický.
• Pravda: Detox by nikdy neměl být záminkou pro drastické hubnutí. Ano, můžete na detoxu zhubnout pár kilo, ale většinou se jedná o ztrátu vody nebo svalů.
• Mýtus č. 4: Detox je otázkou několika dnů.
• Pravda: Skutečné „pročištění“ těla - ve smyslu regenerace, obnovení rovnováhy a podpora přirozených procesů - není otázkou 3 dnů.

Jak na zdravý detox?

Detox jako restart, ne trest - tak by měl vypadat zdravý přístup.

1. Vláknina pomáhá střeva „čistit“ - podporuje trávení, zabraňuje zácpě a pomáhá tělu zbavovat se odpadních látek.
2. Voda je základ - nejen pro hydrataci, ale i pro správnou funkci ledvin a jater. Cíl je vypít cca 30-40 ml vody na kg tělesné hmotnosti denně.
3. Zdravá střeva = lepší detoxikace.
4. Pohyb rozproudí lymfatický systém, zlepšuje prokrvení a podporuje vylučování odpadních látek potem.
5. Alkohol a přidaný cukr jsou pro játra a celý organismus zátěží.
6. Ve spánku se tělo regeneruje. Bez něj detoxikace neprobíhá efektivně.
7. Jaro nabízí spoustu čerstvé zeleniny - ředkvičky, špenát, rukolu, jarní cibulku.
8. Detox není jen o těle. Očistěte i svou mysl - od negativních zpráv, přetížení, stresu.
9. Játra jsou klíčový detoxikační orgán. Pomáhá jim např. artyčok, ostropestřec mariánský, kurkuma nebo zelený čaj.
10. Jaro je skvělý čas pro změnu, ale ne každý má čas na nákupy, vaření a plánování.

Touha po „detoxu“ na jaře není jen módní trend. Je hluboce zakořeněná v naší psychologii i kultuře. Po zimě, která je typicky obdobím klidu, zpomalení a uzavřenosti, přichází jaro jako symbol obnovy, světla a nové energie. V přírodě se probouzí život a stejně tak i v nás vzniká přirozená potřeba restartu. Chceme se cítit lehčeji, zdravěji, svěže. Psychologicky hledáme kontrolu - nad svým zdravím, stravou, tělem. A detox nám může dávat pocit, že „něco děláme správně“. Bohužel právě tady často sklouzáváme k extrémům: věříme, že když se pár dní omezíme, všechno se zázračně vyřeší.

Proto je důležité vnímat jarní detox spíše jako příležitost k restartu, ne jako trest. Nezačínejme jaro s pocitem viny nebo s tlakem na výkon. Vytvořte si vlastní verzi detoxu - takovou, která vás bude podporovat, ne omezovat. Nemusí být radikální. Může to být pomalejší ráno, procházka na slunci, lehčí oběd nebo více zeleniny na talíři.

Detox po zimě nemusí být o přísnosti, odříkání nebo drastických změnách. Naopak - ta nejúčinnější očista je často ta nejjednodušší. Když svému tělu dáte kvalitní stravu, pravidelný pohyb, klid pro regeneraci a láskyplnou péči, začne fungovat tak, jak má. Ne hned, ne přes noc - ale trvale a zdravě.

Mýty o otužování

Otužování, jednoduchý a přirozený způsob, jak posílit tělo a mysl. Ale pozor! Za legendárními příběhy o mrazivých koupelích a polárních výstupech se skrývají mýty, které vás mohou zmást. Odhalíme, proč studená sprcha nemusí být jen pro odvážné, a jak otužování může posílit nejen tělo, ale i mysl.

Často lidi slyšíte říkat, že není dobré odkládat věci v čase a pokud s něčím můžete začít už dnes, proč to nechávat na jindy? U otužování by tohle nemělo platit. Pokud cítíte, že uvnitř vás převažuje nucený tlak začít se otužovat, ale ve skutečnosti se na to necítíte připraveni, dejte si na čas. Otužování si žádá postupné přizpůsobení těla na chlad a často i změnu životního stylu. Pokud se do toho vrhnete po hlavě a tzv. „se vyhecovali“, může to mít negativní účinky jak na vaše tělo, tak zároveň i na mysl. Je důležité nalézt rovnováhu mezi stimulací a šetrností, aby se tělo a mysl nevystavovali nadbytečnému stresu, který by v krajních případech mohl vést k negativním psychickým stavům, jako nadměrný stres, podrážděnost nebo dokonce úzkost.

Otužování má mnoho podob a nemusí vždy nutně zahrnovat ledovou koupel. Věděli jste, že i pravidelné cvičení nebo běhání v zimních měsících na čerstvém vzduchu jsou jednou z forem otužování? Fyzická aktivita v nízkých teplotách totiž stimuluje cirkulaci krve a díky tomu se zvyšuje tělesná odolnost proti nízkým teplotám. Dalším způsobem je metoda kontrastní sprchy, kdy střídáte teplý a studený proud vody a výslednou je pocit svěžesti.

„U otužování platí jediné heslo - vytrvalost. Dobrým tipem, jak začít s otužováním je i koupání se v přírodě během léta, kdy nejsou nejteplejší dny a venku je chladno. Důležité ale je po tomto koupání vysušení a zahřátí těla. K otužování nepotřebujete nic speciálního. Vystačíte si s obyčejnou domácí sprchou,“ vysvětluje David Buchta, propagátor zdravého životního stylu ze společnosti PRIMULUS GROUP.

Při aktivitách, které mají cíleně stimulovat naše tělo, je potřeba brát na vědomí, že každý organismus na ně reaguje individuálním způsobem. Zejména pokud trpíte nějakou srdeční nebo respirační chorobou, popřípadě jiným chronickým onemocněním, tak byste se měli konzultovat se svým lékařem před zahájením jakéhokoliv otužovacího režimu.

Občas může panovat mylný dojem, že otužování je pouze fyzickou praxí. Naopak, tento druh aktivity je mnohem komplexnější, než se zdá. Bez psychické odolnosti nemůžete posilovat tu fyzickou a o tom to celé je. Když vkročíte do studené koupele, řeky, jezera, dáváte tím sami sobě najevo, že jste připravení překonat pocity nepohodlí a posílit svého ducha. Účinnou pomůckou při překonávání vlastních limitů mohou být různá meditační a dechová cvičení. Podle metody světoznámého Wim Hofa, známého pod přezdívkou Iceman, zvyšuje dýchání energii v těle, snižuje hladinu stresu a posiluje imunitní systém. Vědomé dýchání při procesu otužování vyžaduje trpělivost a odhodlání. Nejprve musíte navnímat své tělo, naslouchat mu a v druhé fázi zvládnout i svou mysl.

Existuje názor, že čím déle vydržíte v ledové koupeli nebo ve studené vodě, tím efektivnější bude proces otužování. Tento mýtus ovšem může vést k nebezpečným situacím. Skutečnost je taková, že každý má jinou míru odolnosti a délka setrvání ve studené vodě se může u jednotlivců výrazně lišit. Proto je důležité, abyste svému tělu v první řadě naslouchali a prodlužovali čas strávený ve vodě podle jeho reakce.

„Tento proces je dobrým bojovníkem proti bolestem zad, vysokému krevnímu tlaku či alergiím. Vedle toho, že slouží jako dobrá forma prevence proti nachlazení, chřipce a angíně, působí otužování pozitivně i na lidskou psychiku. Říkáte si - hurá valím pod ledovou sprchu nebo ještě lépe napustím si ledovou vanu. Pozor, to by byla největší chyba,“ upozorňuje David Buchta, propagátor zdravého životního stylu ze společnosti PRIMULUS GROUP.

Otužování může být zajímavou výzvou pro vaše tělo i mysl, pokud je praktikováno s rozumným a informovaným přístupem.

Další zajímavosti ze světa zvířat a lidí

• Žirafy spí jen 20 - 30 minut denně, a to ještě ve stoje a po kouscích během dne. Čistí si uši vlastním (až půlmetrovým) jazykem.
• Novorozené mládě Plejtváka obrovského váží tři tuny a přibírá 4 kg za hodinu, protože vypije 250 litrů mléka denně.
• Rorýsi tráví až tři roky nepřetržitě ve vzduchu.
• Žížala má 5 srdcí. Když je přetržena za tlustým páskem uprostřed těla, přežije.
• Stegosaurus byl přes devět metrů dlouhý, ale měl mozek o velikosti vlašského ořechu.
• Krokodýl nemůže vystrčit jazyk ani s ním nijak volně pohybovat, protože ho má přirostlý ke spodnímu patru. Krokodýl má také nejsilnější trávení ze všech živočichů. Stráví krunýře želv, kosti, kopyta i Playstation.
• Šváb může žít i deset dnů bez hlavy.
• Kočka a kočkovité šelmy obecně nemají klíční kosti, takže se protáhnou přes jakýkoli otvor velikosti jejich hlavy.
• Nejnebezpečnějším hmyzem je obyčejná Moucha domácí.
• Krávy vyprodukují 30 % metanu na světě. Prděním. A dávají více mléka při poslechu hudby. Největší efekt má skladba Everybody Hurts od R.E.M.
• Na každého člověka usmrceného žralokem připadá 2 000 000 žraloků zabitých lidmi.

tags: #mýty #těla #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Stroje UNTHA pro zpracování dřeva
• Životní prostředí v Jižní Koreji
• Astro filtry a světelné znečištění: Recenze
• Tajemství přírody v Jáchymově
• Techniky malby zvířat