Recyklace papíru a environmentální dopady nákupních tašek: Studie MŽP

10.03.2026

Nákupní taška může představovat docela velkou zátěž pro životní prostředí. Pokud rodina sází na jednorázové plastové tašky, může za rok nastřádat úctyhodných 143 kusů. Jaká je tedy taška na nákup z pohledu životního prostředí nejlepší?

Podle studie Vysoké školy chemicko-technologické, kterou si zadalo MŽP, je to opakovaně použitelná taška z polyesteru. Nicméně každá taška, která vydrží co nejdéle, je lepší než jednorázová verze, a to bez ohledu na materiál, ze kterého je vyrobená.

Studie MŽP porovnává dopady odnosných tašek

Jaká taška je nejvhodnější z hlediska dopadu na životní prostředí během celého svého životního cyklu zjišťovala studie „Porovnání environmentálních dopadů odnosných tašek z různých materiálů metodou posuzování životního cyklu - LCA,“ kterou pro MŽP vypracovala Fakulta technologie ochrany prostředí VŠCHT.

Studie se zaměřila na šest druhů tašek: z lehkého plastu (HDPE), z pevného plastu (LDPE), papírovou tašku s páskovým uchem, textilní polyesterovou tašku (PES/PET) a dvě varianty textilní tašky, tedy z obyčejné a také z organické bavlny. Vítězem se stala polyesterová taška, která se podle stanovených pravidel testu používala jeden rok.

Je logické, že jednorázové tašky dopadly hůře než ty, které se používají opakovaně. Nicméně ani opakované používání jednorázových tašek zásadně situaci nemění. Aby se jejich dopady na životní prostředí vyrovnaly těm, které zanechává vítězná PES taška, musela by se papírová taška použít nejméně pětkrát, stejně tak i taška z pevného plastu, a taška z lehkého plastu dokonce dvacetkrát a více.

Čtěte také: Barvy a recyklace papíru

Zkoumání životního cyklu překvapivě ukázalo, že „bavlněná taška má vyšší environmentální dopady než taška polyesterová a to i v případě, že je vyrobena z organické bavlny,“ potvrzuje ve studii doc. Ing. Vladimír Kočí z Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT. Hlavním důvodem jsou škody, které vznikají ve fázi pěstování bavlny a podepisují se na emisích do ovzduší, vyšší spotřebě vody, přeměně krajiny nebo vlivu na ozónovu vrstvu.

Stejně tak by se papírová taška vyrovnala dopadům PES tašky až ve chvíli, kdy by papírová vlákna z této tašky prošla sedmi cykly recyklace, což je zřejmě technologicky nemožné.

U jednorázových tašek z lehkého i pevného plastu, ale také z papíru, studie ukázala, že mají horší dopad na životní prostředí než bavlněné tašky. A to bez ohledu na to, zda jejich životní cyklus skončil na skládce nebo v rámci energetického využití.

Rozhodně každé vícenásobné použití tašky snižuje její dopady a omezuje vznik odpadů. Pokud si tedy už koupíte jednorázovou tašku, zkuste ji využívat do roztrhání. A šikovné tašky z polyesteru nebo látky doma nezapomínejte a co nejméně ztrácejte.

Recyklace papíru v Česku

Při recyklaci papíru je potřeba vzít v potaz kvalitu dodávané suroviny. Pod pojmem sběrový papír se skrývá mnoho druhů papíru, jež se od sebe kvalitou odlišují. Je proto dobré sběrový papír před odnesením do sběru trochu roztřídit.

Čtěte také: Význam recyklace

Před sedmi lety tvořil sběrový papír v České republice 30 procent vstupních surovin pro výrobu papíru, nyní se tento podíl pohybuje nad 20 procenty. V minulosti se v Česku odstavovaly starší malé stroje na zpracování sběrového papíru bez náhrady novými velkokapacitními stroji.

Komunální odpad a legislativa

Podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, je komunálním odpadem směsný a tříděný odpad z domácností, zejména papír a lepenka, sklo, kovy, plasty, biologický odpad, dřevo, textil, obaly, odpadní elektrická a elektronická zařízení, odpadní baterie a akumulátory, a objemný odpad, zejména matrace a nábytek, a dále směsný odpad a tříděný odpad z jiných zdrojů, pokud je co do povahy a složení podobný odpadu z domácností.

Obec je povinna přebrat veškerý komunální odpad vznikající na jejím území při činnosti nepodnikajících fyzických osob a musí určit místa pro oddělené soustřeďování komunálního odpadu. Mezi odděleně soustřeďované složky komunálního odpadu patří nebezpečné odpady, papír, plasty, sklo, kovy, biologický odpad a jedlé oleje a tuky. Od 1. ledna 2025 také textil.

Metodika MŽP pro nakládání s komunálním odpadem

Metodika je zaměřená na osvětu a environmentální výchovu v oblasti nakládání s komunálními odpady z domácností, jakožto jednou ze základních dovedností, kterou by měli obyvatelé zvládat.

Ministerstvo životního prostředí připravilo v rámci projektu TAČR (TIRSMZP719) novou Metodiku pro stanovení složení směsného komunálního odpadu (SKO) a odděleně soustřeďovaných složek komunálního odpadu (KO). Metodika umožňuje získání a statistické zpracování údajů o složení komunálního odpadu.

Čtěte také: Jak třídit odpad

Recyklace a klimatické změny

Recyklace odpadních materiálů je jednou z cest ke klimaticky neutrální ekonomice. Když české ocelárny vdechnou nový život 1,8 milionu tun staré oceli ročně, ušetří tím 3 miliony tun oxidu uhličitého, který nevznikne při výrobě surového železa. Obecně se u kovů úspora emisí pohybuje od 60 do 90 procent ve srovnání s výrobou kovů z rud. Recyklace plastů dokáže ušetřit přes 70 procent oxidu uhličitého, který vzniká při primární výrobě. Podobný přínos má recyklace starého papíru. Atmosféru chrání také opětovné používání skleněných střepů. Při výrobě obalového skla se běžně do skloviny přidává 35 procent starého skla.

Evropská unie si stanovila ambiciózní cíl do roku 2035 recyklovat 65 procent komunálních odpadů. Tyto opětovně použitelné materiály šetří energii už jednou vloženou do jejich výroby. Zároveň se neplýtvá primárními přírodními surovinami. Recyklační cíle bude muset plnit také Česko.

Do poslanecké sněmovny loni na podzim poslalo ministerstvo životního prostředí odpadový balíček, který zakáže skládkování jinak využitelných odpadů od roku 2030. Zároveň zvedne poplatek za ukládání odpadu na skládky z nynějších 500 korun na 1850 korun za tunu.

Problémy a výzvy v recyklaci

Nejméně kapacit je v Česku stejně jako ve zbytku Evropy na recyklaci plastů. I tady investoři narážejí na zdlouhavé stavební řízení. Už za pět let by měla Evropa využívat 10 milionů tun recyklovaných plastů za rok. Realita je od tohoto politického cíle ale hodně daleko. Neexistují dostatečné kapacity, které by staré plasty přetvořily do opětovně použitelné formy.

Větší recyklaci plastu zatím brání kromě relativně vysokých nákladů také technické překážky, uvádí studie OECD. Do plastů se přimíchává až 30 milionů chemikálií, které vylepšují jejich vlastnosti, ale komplikují recyklaci. Řešením by mohlo být větší rozšíření chemické recyklace, kdy se plasty vysokou teplotou rozloží a z takto získaných sloučenin lze opět vyrobit čistý plast.

Navzdory politickým cílům jde ve funkčním oběhovém hospodářství především o ekonomickou výhodnost. Třeba granulát z použitých PET lahví musí být levnější než PET vyrobený z ropy. Tato rovnice už nějakou dobu neplatí kvůli levné ropě.

Ministerstvo životního prostředí zatím ale nemá plán, jak tento trh nastartovat. V úvahu přichází například snížená sazba daně z přidané hodnoty podle obsahu recyklátu nebo preference recyklovaných materiálů ve veřejných zakázkách. Možná by ale stačilo jednodušší opatření, soudí Michal Urbánek z firmy CIUR. Zavedení jednotného označení recyklovaných výrobků by jim dodalo punc cennosti a vážnosti.

Cirkulární ekonomika

Evropská komise odhaduje, že její Circular Economy Action Plan vytvoří do roku 2030 zhruba 580 tisíc míst a ušetří firmám 600 miliard eur. Podle odhadů společnosti McKinsey může Evropa přechodem na cirkulární ekonomiku vygenerovat do roku 2030 čistý ekonomický přínos ve výši 1,8 bilionu eur (zhruba 46 000 miliard korun).

Start-up Iionica Technologies například nedávno koupila Coca-Cola a společně zpracovávají znečištěný plast z oceánů.