Nadbytek odpadu a jeho dopad na lidské zdraví

23.03.2026

Je to něco, co vytvořil člověk a příroda s tím jen horko těžko bojuje - odpad. S odpadem je důležité správně nakládat. Především proto, aby se minimalizoval jeho dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Třídění, recyklace, kompostování a správné likvidace odpadu jsou způsoby, jak snížit množství odpadu a zlepšit jeho dopad na životní prostředí. Nejlepší je se však vytvoření odpadu úplně vyhnout a klást co nejvyšší důraz na znovuvyužití. Hromadění odpadu je jedním z nejzásadnějších ekologických problémů současnosti.

U každého nákupu bysme si měli dobře rozmyslet, jestli daný výrobek potřebujeme a opravdu ho využijeme. A také: jestli než ho vyhodíme, nemůžeme ho, nebo alespoň jeho část, ještě na něco použít (například znovu využít skleničku po vyhořelé svíčce či např. marmeládě). Nevyužité oblečení a boty je možné dát do sběrného koše na textil, u kterého je napsáno, že jeho obsah poputuje např. do Klokánků či Charitě. Z Česka odtamtud oblečení nejčastěji míří do Maďarska, Itálie, Polska nebo Belgie. Ve zmíněných zemích pak specializované firmy oblečení posílají ve velkých balících například do již zmíněné Afriky.

Dopad nadměrné produkce odpadu

Například v Africe už nalezneme vyloženě skládková města (tvořena z extrémně vysokých hromad odpadu s milionem much), která jsou vytvořena i z oblečení nebo vyhozené elektroniky, která se tam přiveze i z Evropy. Česko bohužel nevyjímaje. Člověka by to ani nenapadlo, ale podle vědeckých odhadů módní průmysl odpovídá za více než 10 % celosvětových emisí uhlíku - to je více než mezinárodní letecká a námořní doprava dohromady. V neposlední řadě zmiňme a vypíchněme i nadměrné hromadění (často zcela nových) kusů oblečení na skládkách od především tzv. ultra fast fashion módních řetězců, mezi kterými v současné době “kraluje” čínský Shein. Ten je známý mimo jiné tím, nebere ohledy na životní prostředí, bezpečnost práce či alespoň na férové ohodnocení pracovníků, mezi které se nezřídka řadí i děti. Mimo jiné na tomto oblečení ze byly mnohokrát v nezávislých testech objeveny karcinogenní látky, které se společně s nekvalitním barvivem pak na skládkách uvolňují. Ovzduší a půda či voda tak dostávají pořádně zabrat.

Logicky vzniká nejvíce odpadu tam, kde je vysoká hustota obyvatelstva nebo třeba kde je vysoký rozvoj průmyslu. Spojené státy americké: USA jsou jedním z největších producentů odpadu na světě. Je tomu tak zejména kvůli vysokému standardu života, velké spotřebě a rozsáhlému průmyslu. S rychlým rozvojem, urbanizací a obrovským počtem obyvatel generuje také Čína a Japonsko značné množství odpadu. Lidé se i díky televizi a internetu naštěstí zajímají více a více o to, kde končí jejich odpad. Stále to však není dostatečné na to, aby se obrovskému hromadění odpadu dostatečně zamezilo. Recyklace, znovuvyužívání, kompostování… však to znáte. Je to něco, na co však navždy musíme myslet.

Třídění odpadu v České republice

Už vás zastavil na ulici novinář a s mikrofonem v ruce se vás ptal, zda se chováte ekologicky? Pokud ano, vsadíme se, že jste mu odpověděli, že třídíte odpady. Třídění odpadů se stalo pro většinu synonymem pro ekologické chování. Množství vyprodukovaného odpadu roku od roku neklesá, ale naopak mírně roste. Překvapivým se ale může zdát, že tato vytříděná množství odpadů v ČR tvoří asi třetinu celkového vyprodukovaného množství komunálního odpadu. Zbytek odpadu je skládkován či pálen. I když se snažíme o důsledné třídění a následnou recyklaci, musíme si uvědomit, že většinou není levnou záležitostí, často je investičně a energeticky náročná, a i při recyklaci vznikají odpady.

Čtěte také: Tlaková Myčka 14mm pro Odpady

Hlavní zásadou je nakupovat věci, které skutečně potřebujeme a které dokážeme dostatečně využít. Řadu věcí není nutné si kupovat, můžeme si je vypůjčit. Ať už je to nářadí, sportovní vybavení nebo oblečení. Rozbitou věc můžeme nechat opravit. Tím ušetříme energii a suroviny potřebné k výrobě nové věci. Ve většině měst a v některých vesnicích existují opravny oděvů, ale také opravny obuvi, kabelek, deštníků, zipů. V obchodech preferujeme méně zabalené zboží. Víte, proč je bonboniéra tak drahá? Není to lepší čokoládou, ale množstvím obalů, ve kterých je zabalena. Její cena je vysoká, a to nejen z hlediska peněz, ale i z hlediska zátěže životního prostředí. V obchodech preferujeme zboží zabalené do jednoho druhu obalu. Kvůli snadnější a šetrnější výrobě obalu i recyklaci vzniklého odpadu. Nejlepší je navštěvovat obchody, kde vám zboží prodají do vašich vlastních obalů, odváží, odlijí nebo odsypou do přinesených nádob. Těchto tzv. bezobalových obchodů v ČR v posledních letech přibývá.

Jak správně třídit odpad?

Nejlepší způsob, jak přistupovat k odpadům, je předcházet jejich vzniku. Když už nám ale odpad vznikne, je důležité jej správně vytřídit.Třídění odpadu umožňuje, aby materiál neskončil spolu s ostatními odpady na skládce, ale mohl být znovu využit, tedy zrecyklován - vytříděné odpady tak mohou sloužit jako vstupní surovina pro vznik nových výrobků, které můžeme další dlouhé roky používat. Cílem je co nejvíce odpadů tímto způsobem opětovně využít. Tento model nazýváme cirkulární ekonomika.Přechod na cirkulární ekonomiku a co největší opětovné využívání odpadů je vyžadováno nejen spotřebiteli, ale také Evropskou unií.Ta vydala nové recyklační cíle, které se budou každým rokem navyšovat a směřují ke konci skládkování v roce 2030. Nezodpovědné zacházení s odpady tak bude finančně postihováno.

Kam patří sklo?

Sklo patří do zeleného nebo bílého kontejneru. Pokud jsou na sběrném místě oba kontejnery, je potřeba ho vytřídit podle barvy. Do zeleného kontejneru patří všechno barevné sklo (lahve od vína a nápojů) nebo tabulové sklo z oken nebo ze dveří. Do bílého kontejneru patří zcela čiré sklo, jako např.

Kam patří papír?

Papír můžete vhodit do modrého kontejneru, případně pak donést větší množství do sběrných surovin, pokud máte tu možnost - za správně vytříděný papír podle druhu můžete získat i finanční odměnu. Do papíru patří všechen tisk, staré sešity, papírové krabice (rozložené!), obálky nebo lepenka. Nevadí kovové svorky ani foliová okénka na obálkách - vše se odstraní při recyklačním procesu. Nevhazujte do modrého kontejneru jakkoliv znečištěný nebo mokrý papír. Nepatří tam ani termopapír, tedy účtenky.

Kam patří plasty?

Plast tvoří často nejobjemnější část ze všech vyhozených odpadů. I proto je důležité ho co nejvíce správně vytřídit.

Čtěte také: Problémy se sádrou v odpadu?

Kam patří nápojové kartony?

Nápojové kartony vyhazujte do oranžových popelnic nebo do nádob označených oranžovou nálepkou. Patří sem krabice od mléka, krabicového vína, džusů, protlaků apod. Do oranžového kontejneru naopak nevhazujte kartony se zbytky nápojů a potravin nebo měkké sáčky např.

Kam patří kovy?

Kovový odpad patří do šedého kontejneru nebo do kontejneru označeného jen šedou nálepkou. Jakýkoliv objemnější odpad (kovové roury, trubky, hrnce, vany, kola, elektrospotřebiče apod.) odvážíme vždy na sběrný dvůr.

Kam patří bioodpad?

Bioodpadem rozumíme biologicky rozložitelné zbytky z kuchyně nebo zahrady. Patří do něj odpad rostlinného původu, různé odřezky ovoce nebo zeleniny, slupky, použitý sypaný čaj nebo třeba kávový lógr. Bioodpad určitě nepatří do směsného odpadu. Nejlepším řešením je bioodpad zkompostovat rovnou v domácnosti. Na zahradě k tomu poslouží zahradní kompostér, v bytě pak například vermikompostér. Ušetří se tím zbytečné emise a náklady na převoz a zpracování. Pokud nemáme možnost sami bioodpad zkompostovat, ideální je zajistit si hnědou popelnici, která bude pravidelně svážena, případně oslovit obec nebo město a zeptat se na konkrétní řešení pro vaši samosprávu.Kuchyňský odpad tvoří zpravidla kolem 65 % z celkového množství biologicky rozložitelných odpadů, což není zanedbatelné množství. Bohužel jeho třídění je v České republice stále na začátku. Sběr kuchyňského odpadu přitom není nijak složitý a v zahraničí už běžně funguje. I našim samosprávám separace kuchyňského odpadu výrazně pomohla v dosažení recyklačních cílů, které stanovuje nový odpadový zákon.

Kam patří tuky a oleje?

I na jedlé tuky a oleje je již možné najít ve sběrném hnízdě speciální popelnici, občas se jí také říká „tuktejner“. Mívá různé barvy, většinou tmavě oranžovou nebo červenou. Důležité je, že je označena nálepkou pro tuky a oleje. Patří do ní všechny tuky a oleje z kuchyně, které je nutné prvně slít do plastové nádoby a pevně uzavřít. Pozor! Tuky ani oleje nikdy nevylévejte do dřezu ani do kanalizace! Vylité tuky a oleje jsou příčinou ucpaných potrubí a kanalizací, které se pak musí složitě a nákladně čistit. Jejich důkladné odstranění z vody je navíc téměř nemožné i pro čističky odpadních vod.

Kam patří nebezpečný odpad?

Nebezpečný odpad představuje riziko pro naše zdraví nebo životní prostředí. Už samotná manipulace s ním může být nebezpečná, nelze s ním proto nakládat jako s běžným komunálním odpadem. Nebezpečný odpad spolehlivě poznáte podle symbolu přeškrtnuté popelnice na obalu. Nebezpečný odpad kvůli svému charakteru nepatří do směsného odpadu! Nesmí na skládky ani do běžné spalovny, ale likviduje se ve speciálních zařízeních. Proto je nutné ho odnést do sběrného dvora. Využít můžete také mobilní sběr, pokud ho vaše obec organizuje. Staré léky odnášejte zpět do lékárny. Vysloužilé elektrospotřebiče odnášejte na sběrný dvůr, případně můžete odevzdat v rámci zpětného odběru u prodejce. Elektrospotřebiče často obsahují nebezpečné látky jako třeba rtuť nebo těžké kovy, v chladničkách je zase obsažený freon, který má při uniknutí do atmosféry za důsledek ztenčování ozonové vrstvy a podílí se tak na globálním oteplování. Proto elektrospotřebiče spadají pod nebezpečný odpad a je nutné s nimi tak zacházet. Protože baterie obsahují těžké kovy, které mají negativní vliv na lidské zdraví, spadají pod nebezpečný odpad a nepatří v žádném případě do běžného odpadu. Vybité baterie nebo akumulátory můžeme bezplatně odevzdat k likvidaci na mnoha místech po celé republice, která jsou označena jako místa zpětného odběru (možnost odběru poskytuje každý obchod, kde je možné baterii koupit). Baterie můžete vyhodit také do kontejnerů na elektroodpad (většinou červené barvy), které mívají i speciální vhazovací otvor přímo pro baterie. Věděli jste, že baterie jsou hlavním původcem rtuti v komunálním odpadu? Nevyužitá léčiva odnášejte vždy zpět do lékárny. Každá lékárna má povinnost zpětného odběru starých léků. Případně je odneste na sběrný dvůr, pokud takový typ odpadu odebírá. Nikdy je ale nevyhazujte do směsného odpadu ani do záchodu.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Kam patří textil?

Oblečení a staré látky patří do nádoby na textil. Bývá to větší kontejner bílé nebo červené barvy. Do takového kontejneru můžete vhazovat oblečení a bytový textil, který zabalíte a svážete do igelitové tašky. Podle provozovatele kontejneru záleží, co vše je možné do něj vhodit - na charitu je obvykle potřeba vybírat ještě použitelné oblečení, pokud však firma dále zpracovává a recykluje textil, můžete do kontejneru vyhodit i staré hadry a další těžko využitelné textilie. Instrukce vždy najdete na příslušném kontejneru.

Systémy sběru odpadu

V současnosti ve většině obcí funguje sběr odpadu do sběrných hnízd, která jsou rozmístěná po obci. Tento systém však není příliš efektivní - lidé nemají motivaci nosit odpad do sběrných hnízd a je pro ně jednodušší vyhodit odpad do nádoby na SKO (každý metr vzdálenosti sběrného místa od obydlí znamená nižší míru třídění). Vhodným řešením tak může být systém sběru tříděného odpadu dům od domu. Občanům se tak třídění výrazně zjednodušuje, protože pohodlně třídí ve svých domovech a v den svozu odpadu jednoduše přistaví tříděný odpad před dům. Nemají tedy důvod vyhazovat využitelné složky odpadu do SKO, protože obě dvě možnosti pro ně představují srovnatelný výdej energie a času.

Třídění využitelných složek odpadu v domácnostech se dá řešit různými způsoby. V případě, že obec či město provozuje sběr odpadu „dům od domu“, tedy odvoz odpadu přímo z domácnosti, existuje například pytlový sběr, kdy domácnost třídí využitelné složky do pytlů podle druhu. Další variantou je nádobový sběr tříděného odpadu, kdy mají občané nádoby umístěné na vlastním pozemku a v den svozu je opět jen přistaví před dům k vyvezení odpadu. Pokud je ve městě či obci zavedena evidence odpadů, je možné také nastavit výši poplatků pro jednotlivé domácnosti dle množství vyprodukovaného odpadu. Samostatnou kapitolou je třídění bioodpadů, které lze řešit například pravidelně vyváženou hnědou popelnicí nebo sezónním sběrem do velkoobjemových kontejnerů. V takovém případě ale skutečně vzniká odpad, který se musí někam svážet, zpracovávat/likvidovat, a tím přibývají další energetické i finanční náklady. Výrazně efektivnější varianta je zavést domácí kompostování.

Sběr odpadu tímto způsobem ale má svá úskalí - je anonymní, a tak nemotivuje občany k zodpovědnosti. Výsledkem se proto stává nekvalitně vytříděný obsah, nepořádek kolem popelnicového stání, nesešlapané lahve apod. Další variantou je adresný sběr - tedy sběr tříděných složek odpadů přímo z domácností. Občané tak třídí v pohodlí domova. Tento způsob sběru odpadu občanům třídění velmi usnadňuje a díky adresnosti bývá zpravidla také vytříděný obsah kvalitnější.

Odpady, které nelze vytřídit žádným z výše uvedených způsobů, lze odevzdat na sběrném dvoře nebo na jiná sběrná místa.

Obce a města musí v současnosti řešit stále větší tlak na zvyšování míry recyklace - Evropská unie vyžaduje po členských státech 65 % míru recyklace a směřuje k úplnému zákazu skládkování využitelných složek odpadu v roce 2030. Pokud samosprávy nebudou splňovat stanovené limity, budou muset platit výrazně vyšší poplatky za odpady, které se budou každým rokem zvyšovat.

Systém sběru odpadů dům od domu funguje tak, že občané plní přidělené pytle nebo nádoby (120 l, 240 l) na vybrané druhy odpadu a v den svozu přistaví nádoby nebo plné pytle před dům. Velkou výhodou tak je pohodlnost pro občana, který již nemusí s tříděným odpadem až do sběrného hnízda, ale může jej stejně jako SKO jednoduše postavit před dům a nechat svozovou společnost odpady odvézt.

Sběrné dvory

Sběrné dvory jsou nedílnou součástí každého fungujícího odpadového hospodářství. Občané zde mají možnost odevzdávat odpad, který nespadá do běžného SKO nebo tříditelných složek odpadu. Při příjezdu na sběrný dvůr je nejprve nutné odpad zvážit, obsluha poté zaeviduje zvážené množství, druh a původce odpadu, buď ručně nebo pomocí evidenčního systému. Následně dochází k uložení odpadu na místě k tomu určenému, například do velkoobjemových kontejnerů a dalších nádob.

V rámci sběrných dvorů čím dál častěji fungují tzv. Re-use centra, která představují efektivní řešení v předcházení vzniku odpadu. Jedná se o místo, kam mohou občané nosit stále funkční a využitelné věci jako např. nábytek, potřeby do domácnosti, nádobí, hračky, funkční elektrospotřebiče atd. Ty jsou pak poskytnuty zdarma či za poplatek zájemcům, kteří pro ně ještě najdou využití.

Třídicí linky

Třídicí linky slouží k dotřídění již vyseparovaného odpadu. Obsluha dotřiďovací linky přebere tříděný odpad a vybere z něj materiál, který je možné dále využít pro účely recyklace. Se zbytkovým odpadem, který není pro recyklaci vhodný, se nakládá jako se směsným komunálním odpadem - umisťuje se na skládku nebo do spaloven.

Vysoká vytříděnost je pro město či obec finančně velmi výhodná. Vytříděný odpad je zdrojem finančních odměn od společnosti EKO-KOM a může se také dále obchodovat, zatímco velké množství vyprodukovaného směsného odpadu přinese samosprávě jen vysoké náklady v podobě poplatků za skládkování, které se každý rok zvyšují.

Plýtvání potravinami

Plýtvání potravinami je aktuální globální problém spojený s konzumním způsobem života, který má negativní dopady na životní prostředí, hospodářství a společnost. Mezi negativní dopady patří zvýšená spotřeba energií, vody a půdy, produkce emisí skleníkových plynů a odpadů, snižování biodiverzity a zhoršení kvality půdy. Navíc plýtvání potravinami je eticky nepřijatelné, když mnoho lidí na světě trpí hladem a podvýživou.

Podle EUROSTATu se v roce 2021 v Evropské unii vyhodilo přibližně 58,5 milionů tun potravin, z toho 31 milionů tun představují potravinové odpady z domácností, které činí průměrně 70 kg vyhozených potravin na obyvatele za rok. Problém plýtvání potravinami se nevyhýbá ani České republice. Ročně zde do odpadu zamíří zhruba 972,4 tisíc tun potravinového odpadu, přičemž největší podíl na tomto odpadu mají domácnosti s množstvím 743 tis. tun.

Mezi hlavní příčiny plýtvání potravinami v domácnostech patří nedůsledné plánování nákupů potravin a vyhazování velkého množství málo trvanlivých potravin jako jsou mléčné produkty či ovoce a zelenina, vyhazování nadbytečných porcí jídla, špatné skladování potravin, nesprávné porozumění datu spotřeby a minimální trvanlivosti nebo neochota konzumovat potraviny s atypickými tvary a deformitami.

Plýtvání potravinami také znamená plýtvání finančními prostředky, jak pro domácnosti, tak pro celé hospodářství. Ze statistik je patrné, že potraviny v ČR vyhazují především domácnosti. Pětina potravinového odpadu vzniká při zpracování pokrmů. Zhruba 51 % potravinového odpadu domácnosti vyhazují do nádob na směsný komunální odpad a kolem 8 % do kanalizace.

V České republice potom končí téměř polovina zbytkového komunálního odpadu na skládkách. Ten pak s obsahem organického odpadu s výtěžností bioplynu 115,9 m3/t při rozkladu významně přispívá k produkci skleníkových plynu.

Evropská komise si uvědomuje závažnost problému. V rámci cílů udržitelného rozvoje přijatých na summitu OSN v září 2015 se členské státy EU zavázaly snížit plýtvání potravinami o 50 % do roku 2030. K tomu je třeba zapojit všechny aktéry v potravinovém řetězci, od producentů, přes zpracovatele, obchodníky a distributory, až po spotřebitele.

Single život je, co se týče stravování, drahý - což potvrzuje studie Novákové a kol. (2021), která uvádí, že čím větší počet osob v domácnosti žije, tím vzniká menší množství vyhozených potravin na osobu. Zatímco osoba žijící sama vyhodí týdně 1,4 kg potravin, každý člen čtyřčlenné rodiny vyhodí pouze 0,83 kg. Lidé mají tendenci kupovat velká, cenově výhodná balení a vařit větší porce jídla, aby ušetřili čas a peníze.

Kompostování

Jedním z nejekologičtějších způsobů, jak snížit množství potravinového odpadu, je kompostování. Jedná se o přirozený kontrolovaný proces mikrobiální přeměny organického odpadu, jako jsou zbytky ovoce, zeleniny, kávy, nebo listí atp. na zbytkový materiál bohatý na živiny. Kompost je vynikající alternativou k průmyslovým hnojivům a v rámci domácnosti lze efektivně použít na přihnojování pokojových rostlin či na zahrádce.

Domácnosti v případě, že už odpady vzniknou, by měly odpad třídit do příslušných sběrných nádob anebo pokud mají možnost, tak právě kompostovat nebo vermikompostovat. Vermikompostování je pokročilý způsob kompostování, který využívá žížaly k rozkladu organického odpadu. Vstupní materiály jsou rozkládány s pomocí speciálních druhů žížal a bakteriálního společenstva v jejich trávicím traktu. Tento proces je rychlejší a mnohdy považován za efektivnější než tradiční kompostování.

Kromě domácího kompostování v České republice existuje mnoho průmyslových kompostáren, kam mohou občané svážet větší objemy bioodpadu, převážně ze zahrad (listí, větve, tráva) a odkud si mohou odvézt požadované množství kompostu anebo přímo zahradního substrátu, který kompostárny běžně míchají. Dostanou navíc výrazně lepší kvalitu, než jakou pořídí v hobby marketech.

Spalování odpadu

Při spalování odpadů v kamnech, v kotli či na otevřeném ohništi může vznikat mnohem více nebezpečných škodlivin než v průměrné spalovně. Spalování v domácích topeništích se velmi liší od velkých průmyslových topenišť především nízkou teplotou a špatným přísunem vzduchu. Výsledkem je pak nedokonalé hoření a z komína unikají do okolí nebezpečné látky jako čpavek, fenoly, kyanidy, dehet aj. Tyto látky nejen nepříjemně zapáchají, ale také dráždí sliznice horních cest dýchacích, vedou k bolestem hlavy či působí jako nervový jed. Polyaromatické uhlovodíky (PAU) obsažené v dehtu jsou dokonce látkami, u nichž byl prokázán rakovinotvorný účinek.

Pálením plastů, zejména PVC, vzniká velké množství různorodých škodlivin. Použití tohoto plastu je nutno omezovat, výrobky z PVC či balené v PVC obalech je nejlepší nekupovat. Podle zákonů je pálení odpadu v domácnostech zakázáno.

Veškerá spalovací zařízení na tuhá, kapalná a plynná paliva je nutno mít perfektně seřízená a zrevidovaná odbornou firmou. Likvidací odpadů ve spalovnách nebo jejich skládkováním dochází ke znečišťování ovzduší, kontaminaci půdy i vod a celkovému zhoršení životního prostředí. Abychom této velké zátěži předcházeli, je důležitá prevence vzniku odpadů.

Spalování listí a trávy ze zahrad je jednak neekonomické a navíc kouřem obtěžujeme sousedy, stejně jako topením materiálu, který do kamen rozhodně nepatří.

Skládky odpadu

Skládky odpadu vnímá mnoho z nás jako hromady různorodého odpadu a harampádí, které se nás netýkají. V poslední době ale můžeme v médiích čím dál častěji postřehnout informace o požárech skládkovaného odpadu, které mají negativní vliv nejen na obyvatele v okolí, ale i na životní prostředí či ekonomiku. V České republice vznikají každoročně miliony tun odpadu. V ideálním případě jsou vytříděny a putují k recyklaci nebo k dalšímu využití. V opačném případě končí odpad v černých popelnicích, odkud může putovat na legální skládky odpadu nebo k energetickému využití. Podle oficiálních údajů máme na našem území na 178 oficiálních skládek odpadu. V roce 2024 bylo evidováno téměř 500 požárů na povolených skládkách.

Specifickou kategorií jsou černé skládky - bohužel ani v 21. století se nejedná o memento dob minulých, kdy jsme u nás neměli propracovaný komplexní systém umožňující pohodlné třídění odpadu, a tak lidé odváželi odpadky za humna. Právě tyto skládky se navíc často stávají zdrojem požárů. Jsou totiž skladištěm odpadu bez patřičných povolení a často bez jakéhokoli zabezpečení. I když má 99 % Čechů možnost třídit odpad, černé skládky stále vznikají a obsahují spoustu nevytříděných materiálů.

Dle legislativy by měly v roce 2030 vstoupit v platnost právní předpisy zpřísňující skládkování využitelných odpadů. Příčiny požárů bývají různé - při skládkování, resp. při rozkladu odpadu dochází k jeho zahřívání a ke vzniku různých plynů. Vlivem čím dál vyšších teplot tak častěji dochází k samovznícení skládek, příčinou ale může být i nedbale odhozený nedopalek, technické závady v zařízeních či na manipulačních strojích a v extrémních případech i úmyslné zapálení.

Při hoření skládkovaného odpadu dochází k uvolňování toxických látek i prachových částic - samozřejmě v závislosti na druhu odpadu (při hoření plastů budou vznikat jiné látky než při hoření textilu či bioodpadu). Do vzduchu se tak mohou dostávat i plynné zplodiny včetně těkavých organických látek, saze obsahující polycyklické aromatické uhlovodíky a těžké kovy (olovo, kadmium, rtuť, arsen). Požár skládky v Rokycanech znovu ukazuje, jak nebezpečné může skládkování být. Při hoření plastů vznikají například chlorované dioxiny, které patří mezi nejnebezpečnější látky. Jsou velmi stabilní, hromadí se v půdě, ve vodě i v organismech a dostávají se do potravního řetězce. I v případech, kdy se vyskytují ve stopových množstvích, mají vážné negativní účinky na zdraví - jsou karcinogenní, narušují hormony a oslabují imunitu.

Požáry skládek ale rozhodně nejsou problémem pouze v tuzemsku. Stačí si připomenout požár obří skládky plastů u Athén nebo časté požáry skládek v Indii - hašení trvá i několik dní či týdnů. V roce 2017 došlo ve Velké Británii k jednomu z největších požárů skládek v historii - během tohoto požáru se uvolnily do ovzduší tisíce tun toxických plynů.

Účinným řešením je proto důsledné a správné třídění odpadu, kterým snižujeme množství odpadu na skládkách. Pro snížení rizika požárů nestačí jen spoléhat na to, že to za nás ostatní vyřeší. Každý z nás může přispět důsledným tříděním odpadu (například aerosolové nádoby třídit prázdné, obaly bez zbytků, zmáčknuté či sešlápnuté atd.), kterým pomáháme odklonit odpad ze skládek k recyklaci.