Trestní právo je jedním z odvětví veřejného práva. Každé protiprávní jednání není trestným činem a není předmětem trestního práva. Přečiny a zločiny projednávají, řeší a trestají soudy na základě trestního zákona.
Přestupky projednávají, řeší a trestají obce, krajské úřady, jiné orgány státní správy, podniky a ostatní organizace na základě jiných právních norem než trestního zákona, zpravidla podle právní normy příslušného odvětví (např. správního nebo pracovního práva). Nižší stupeň nebezpečnosti pro společnost ve srovnání s trestním právem je nepatrný.
Univerzální sankcí (tj. obsaženou ve všech skutkových podstatách) je trest odnětí svobody. Trest (za určitých podmínek i ochranné opatření) představují formální, tj. právní následek trestného činu. Směřuje k ochrannému cíli výlučně individuálním působením na pachatele trestného činu.
Trestní zákon připouští trestní postih i v případě, že chybí jeden ze znaků trestného činu - a to následek. Jedná se o přípravu k trestnému činu a pokus o trestný čin. Příprava je trestná je u závažných úmyslných trestných činů, pokus je obecně trestný.
Trestní zákon upravuje některé situace, které trestní odpovědnost vylučují nebo způsobují její zánik. Těmito situacemi je krajní nouze nebo nutná obrana.
Čtěte také: Nakládání s Odpady: Kompletní Průvodce pro Firmy
Jak bude trestný čin klasifikován, záleží také na skutečnosti jak bude klasifikováno zavinění. Jestliže pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové ohrožení nezpůsobí nebo nevěděl, že svým jednáním může porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
Příprava je jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu. Tresty ukládá na základě zákona výlučně trestní soud pachateli trestného činu. Ochranná opatření ukládá soud pachateli činu. Jde o ochranné léčení (např.
Trestní zákon umožňuje podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody, tzv. podmíněné odsouzení, které v současné soudní praxi zaujímá dominantní postavení. Zákon rozlišuje dva druhy podmíněného odsouzení, a to s dohledu a bez dohledu. Výkon trestu se odkládá na určitou dobu ( v rozmezí 1-5 let). Upravena je také možnost podmíněného propuštění z výkonu trestu po odpykání určité části trestu.
Ustanovení zvláštní části trestního zákona konkretizují obecný pojem trestného činu, vymezují jednotlivé skutkové podstaty a stanoví příslušné sankce. Jednotlivé trestné činy jsou popsány svými typickými znaky, jimiž se odlišují navzájem. Zákon takto ve zvláštní části popisuje jen trestné činy dokonané spáchané jediným pachatelem.
Příklady ohrožujících: mučení, neposkytnutí pomoci, šíření nakažlivých nemocí. Příklady: trestné činy proti měně a platebním prostředkům ( např. padělání,, udávání peněz), trestné činy daňové, poplatkové a devizové ( např.
Čtěte také: Nakládání s odpady v Česku
Trestní činy lze projednávat pouze v rámci trestního řízení. Trestní řízení je zákonem (trestním řádem) stanovený postup orgánů činných v trestním řízení. Jeho úkolem je zjistit, zda se trestný čin stal, zjistit pachatele a uložit mu trest nebo ochranné opatření (nebo oboje).
Trestní právo procesní stanoví postup a metody, kterými stát reaguje prostřednictvím příslušných orgánů na spáchaný trestný čin. V trestním řízení vznikají mnohé trestněprocesní vztahy. Základním vztahem je vztah mezi orgány činnými v trestním řízení a osobou, proti níž se vede trestní řízení. Právní skutečností, na základě které vzniká trestněprávní vztah, je obvinění z trestného činu.
Existuje celá řada zásad trestního řízení, které musí orgány činné v trestním řízení dodržovat. Mezi ně patří např. stíhání jen ze zákonných důvodů, spolupráce se zájmovými sdruženími občanů, zajištění práva na obhajobu, zásada veřejnosti a řada dalších. Velice významnou zásadou je zásada presumpce neviny. Tato zásada znamená, že pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vyslovena vina, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení hledět jako by byl vinen.
Jedním ze subjektů trestního řízení je osoba, proti níž se vede trestní řízení. Obviněný může být vzat do vazby. Státní zastupitelství je orgánem veřejné žaloby v trestním řízení. Podává jménem státu obžalobu a plní další povinnosti, které mu v souvislosti s tím ukládá trestní řád (např.
Státní zástupce je povinen zabezpečit trestní stíhání osob, které spáchaly trestný čin. Musí dbát na to, aby všechny trestné činy byly zjištěny, a podle ustanovení trestního řádu stíhány osoby, které je spáchaly. Dále musí vykonávat dozor nad postupem orgánů přípravného řízení (např. policie). Činnost státního zástupce pokračuje podáním žaloby, zastupováním státu před soudem. Přednáší obžalobu a závěrečnou řeč. Je oprávněn klást vyslýchaným osobám otázky a může navrhovat doplnění při dokazování.
Čtěte také: Informace o kompostování
Hlavní líčení je jádrem trestního řízení. V něm soud rozhoduje o podané obžalobě, o vině a nevině obžalovaného, o uložení trestu či ochranného opatření. Soud přezkoumává v hlavním líčení obvinění obsažená v obžalobě, a to zásadně za účasti veřejnosti. Soud je při rozhodování nezávislý a je vázán pouze právním řádem.
Státní zástupce podávající obžalobu k soudu má v hlavním líčení i celkově v řízení před soudem postavení procesní strany. Právo obžalovaného na obhajobu je zajišťováno jeho vlastní obhajobou i možností obhajoby prostřednictvím obhájce.
Hlavní líčení končí zpravidla rozsudkem, a to buď odsuzujícím nebo zprošťujícím. Koná se pouze tehdy, pokud je rozsudek soudu prvního stupně napaden odvoláním, které může podat obžalovaný, státní zástupce (případně další oprávněné osoby). Odvolání patří mezi opravné prostředky (odvolání - proti ještě nepravomocnému rozsudku soudu).
Je posledním z pěti možných stadií trestního řízení. Účel spočívá v nuceném uskutečnění obsahu rozhodnutí příslušného orgánu činného v trestním řízení ( např.
V něm musí být přesně označen skutek, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání. Obsahuje rozhodnutí o vině, trestu či ochranném opatření a nároku na náhradu škody. Soud zde dovozuje správnost rozsudku. Má velký význam při přezkoumávání rozsudku soudem vyššího stupně. V rozsudku musí být poučení o odvolání.
Podle trestního zákoníku se trestného činu dopouští ten, kdo, byť i z nedbalosti, poruší jiný právní předpis upravující nakládání s odpady tím, že:
- Přepraví odpad přes hranice státu bez oznámení nebo souhlasu příslušného orgánu veřejné moci, anebo v takovém oznámení nebo žádosti o souhlas nebo v připojených podkladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí,
- V rozporu s jiným právním předpisem ukládá odpady nebo je odkládá, přepravuje nebo jinak s nimi nakládá, a tím způsobí poškození nebo ohrožení životního prostředí, k jehož odstranění je třeba vynaložit náklady ve značném rozsahu.
Za takové jednání hrozí trest odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti. Pokud je čin spáchán jako člen organizované skupiny, získá-li pachatel pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo spáchá-li takový čin opětovně, hrozí trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákaz činnosti.
V případě, že pachatel získá činem prospěch velkého rozsahu nebo se čin týká nebezpečného odpadu, hrozí trest odnětí svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitý trest.
Kasační stížnost ve věci nakládání s odpadem
Nejvyšší správní soud se zabýval případem kasační stížnosti týkající se přestupku v oblasti nakládání s odpady. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) uznala žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle zákona o odpadech, kterého se dopustila tím, že neoprávněně navezla a nakládala s drcenými odpadními pneumatikami v místě, které nebylo zařízením ve smyslu zákona o odpadech.
Ministerstvo životního prostředí zamítlo odvolání žalobkyně a konstatovalo, že žalobkyně odpad do areálu navážela postupně a již první den musela zjistit, že jí společnost dodává něco zcela jiného, než si objednala, tedy že místo výrobku obdržela velké kusy pneumatik včetně jejich kovového kordu. Žalobkyně měla okamžitě ukončit dovoz takového materiálu od této společnosti a odpadní materiál co nejrychleji předat oprávněné osobě do zařízení k odstranění či využití odpadů.
Městský soud se zabýval námitkami promlčení, postupu inspekce při posuzování povahy věci a otázkou naplnění skutkové podstaty přestupku. Soud dospěl k závěru, že šlo o pokračující přestupek, a proto je námitka promlčení nedůvodná. Hlavní otázkou, na kterou musel městský soud odpovědět bylo, zda převzatý materiál byl odpadem. Podle zákona o odpadech se odpadem rozumí movitá věc, které se osoba zbavuje, má úmysl či povinnost se jí zbavit.
Žalobkyně tvrdila, že nebylo prokázáno, že materiál byl odpadem, a namítala, že se mohlo jednat o vedlejší produkt. Správní orgány však konstatovaly, že dodaný materiál (kusy pneumatik) neodpovídal deklarovaným vlastnostem a nebylo jej možné použít k původnímu účelu, což zakládalo vyvratitelnou právní domněnku odpadu. Žalobkyně nepředložila důkazy, které by tuto domněnku vyvrátily. Městský soud potvrdil správnost závěrů správních orgánů, že šlo o odpad, neboť jeho stav neumožňoval bez dalšího další využití a nebyla splněna kritéria pro vedlejší produkt.
Stěžovatelka dále nesouhlasila se závěry městského soudu stran naplnění skutkové podstaty daného přestupku. Závěr o tom, že předmětný materiál je odpadem ve smyslu zákona o odpadech, je dle stěžovatelky v rozporu se zákonem a v rozporu s postupy, kterých se užívá při primárním posouzení charakteru konkrétního materiálu. Městský soud totiž nerozlišuje mezi pneumatikami a výrobkem z pneumatik. Pneumatiky jsou dle stěžovatelky odpadem č. 16 01 03. V areálu stěžovatelky se však nenacházely pneumatiky, které by bylo lze zařadit pod kategorii č. 16 01 03, nýbrž materiál, o kterém bylo prohlášeno a prokázáno, že se jedná o materiál vzniklý určitým procesem recyklace a mechanického přetváření.
Podle stěžovatelky v daném případě evidentně existovaly důvody podporující pochybnosti o tom, že předmětný materiál byl odpadem. Jedná se o usnesení Krajského úřadu Středočeského kraje, kterým bylo zastaveno řízení ve věci rozhodnutí v pochybnostech podle zákona o odpadech a záznam o kontrolních úkonech České inspekce životního prostředí.
Odpovědnost právnických osob
Je třeba zdůraznit, že i obec, kraj a hlavní město Praha jsou v zásadě trestně odpovědné za výkon své činnosti. V podstatě všechny právnické osoby soukromého práva, obchodní společnosti, družstva, odborové organizace, politické strany atd. trestně odpovědné jsou.
Dalšími častými trestnými činy jsou trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži. Orgány činné v trestním řízení, možná překvapivě, prozatím nestíhají trestné činy proti životnímu prostředí.
Právnická osoba tak neodpovídá za některé trestné činy, jež by mohly být pro její výkon typické, například porušení povinnosti při správě cizího majetku a porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti. Překvapivě absentují i úpadkové delikty, tj. trestný čin porušení předpisů o porušení pravidel hospodářské soutěže.
Z hlediska zdravotnických zařízení tato skutečnost poškozenému značně ulehčí situaci stran dokazování, jelikož jej za něj provede orgán činný v trestním řízení. V případě přepravních nebo dopravních společností je situace obdobná.
Podmínky trestní odpovědnosti právnické osoby
Aby mohla být právnická osoba trestně odpovědná, musí být splněny tři základní podmínky:
- Trestný čin musí být spáchán v souvislosti s činností právnické osoby.
- Musí být spáchán jménem právnické osoby, v zájmu právnické osoby nebo v rámci činnosti právnické osoby.
- Musí existovat osoba, jejíž jednání se právnické osobě přičte.
Zde půjde o statutární orgán, resp. člena statutárního orgánu (například tedy jednatel či člen představenstva), nebo o osobu, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat. Tím může být v podstatě kdokoli, kdo je právnickou osobou pro určité jednání zmocněn, kupříkladu advokát, zástupce IT firmy, který pro právnickou osobu vykonává určitou činnost atp. Další osobou, jejíž jednání se právnické osobě přičítá, je osoba vykonávající v právnické osobě řídící nebo kontrolní funkci. Může se jednat o člena dozorčí rady, ale třeba i zaměstnance, který se v právnické osobě zabývá kontrolní činností. Dále rovněž osobu, která vykonává rozhodující vliv na řízení právnické osoby.
V tomto případě zákon cílí zejména na vztah matky a dcery, kdy mateřská společnost svým rozhodnutím může přivodit trestní odpovědnost společnosti dceřiné. Podle mého názoru je toto ustanovení velmi problematické, neboť právnická osoba, ať má desetitisíce či pouze stovky zaměstnanců, bude mít nastaven řídící a kontrolní systém takovým způsobem, který by páchání trestné činnosti předcházel.
Další kategorií v rámci třetí podmínky je zaměstnanec při plnění pracovních úkolů, tzn. běžný pracovník, referent, běžný úředník či osoba, která vykonává typickou činnost v rámci právnické osoby. Je samozřejmě velkou otázkou, co lze po právnické osobě spravedlivě požadovat, aby učinila za dost požadavkům zákona.
Právnické osobě lze uložit vcelku osm trestů, z nichž většina již uložena byla. Zajímavé je, že maximální peněžitý trest, který právnické osobě hrozí, je ve výši 1.460.000.000,- Kč. Na druhou stranu, soudy dosud ukládají tresty ve výši minimální výměry, tedy často ve výši 20.000 - 30.000,- Kč.
Nakládání s komunálním odpadem v Praze
Fyzické osoby jsou při třídění komunálního odpadu povinny řídit se především ustanoveními obecně závazné vyhlášky č. 20/2022 Sb. hl. m. Prahy, která také určuje, na které složky jsou občané na území hl. m. Prahy povinni třídit komunální odpad (odpad pocházející z domácností fyzických osob). U některých druhů odpadů (většinou nebezpečných) má výrobce nebo dovozce ze zákona povinnost zajistit bez nároku na úplatu jejich zpětný odběr nebo Vám sdělit jiné místo, kam můžete výrobek odložit.
Poplatek za komunální odpad je stanoven obecně závaznou vyhláškou hl. m. Prahy č. 17/2021 Sb. Poplatkem za komunální odpad se občané podílejí na jeho odstraňování. Správcem poplatku je odbor daní, poplatků a cen Magistrátu hl. m. Prahy, oddělení poplatku za odpad, Jungmannova 35/29, Praha 1.
Systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání i odstraňování komunálního odpadu stanovuje Magistrát hl. m. Prahy ve spolupráci s městskými částmi. Městské části například doporučují umístění stanovišť tříděného odpadu a sledují jejich využití, doporučují místa přistavení kontejnerů na objemný komunální odpad nebo sledují udržování čistoty a pořádku na stanovištích sběrných nádob tříděného i netříděného odpadu.
Občanům Prahy je umožněno bezplatně odevzdávat nebezpečné odpady ve sběrných dvorech. Teploměry je možné odevzdat při mobilním sběru nebezpečných odpadů, na sběrných dvorech města a shromažďovacích místech nebezpečných odpadů. Kompletní seznam nebezpečných odpadů najdete ve vyhlášce č. 8/2021 Sb., o Katalogu odpadů a posuzování vlastností odpadů.
Pálení jakéhokoliv odpadu je ze zákona o odpadech (zákon č. 541/2020 Sb.) i z obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy (vyhláška č. 20/2022 Sb. HMP) zakázáno. Týká se to tedy i odpadu ze zeleně. Tento odpad se přednostně kompostuje. Pálit je možné jen čisté a suché dřevo, které se použije jako palivo (v kamnech, v ohništi). V tomto případě nejde o pálení odpadu, ale paliva.
Soustřeďováním odpadů nebo jiným nakládáním s nimi na místech, která k tomu nejsou určená (k tomuto náleží i běžné „odhazování“ odpadků), se dopouštíte přestupku, za který může být fyzické osobě uložena pokuta až do výše 50 000 Kč. Pokuta až do výše 1 000 000 Kč může být uložena podnikateli, který znečistí veřejné prostranství při podnikatelské činnosti. Úmyslné založení skládky velkého rozsahu, která například znečistí půdu, může být kvalifikováno jako trestný čin. V případě nesprávného nakládání s nebezpečnými odpady se můžete dopustit trestného činu z nedbalosti.
Zaznamenáte-li černou skládku, pálení odpadu, zápach šířící se ze skládky, sběrného dvora či jiných zařízení, obraťte se na MČ Praha 12, odbor životního prostředí, oddělení vodního a odpadového hospodářství, na Městskou policii hl. m. Prahy nebo oblastní inspektorát České inspekce životního prostředí.
Právní předpisy upravující nakládání s odpady
Mezi hlavní právní předpisy upravující nakládání s odpady patří:
- Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech
- Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
- Vyhláška MŽP č. 8/2021 Sb., o Katalogu odpadů a posuzování vlastností odpadů
- Obecně závazná vyhláška č. 20/2022 Sb. hl. m. Prahy, o třídění komunálního odpadu
- Obecně závazná vyhláška č. 17/2021 Sb. hl. m. Prahy, o místním poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci
Závěr
Dodržování právních předpisů v oblasti nakládání s odpady je klíčové pro ochranu životního prostředí a zdraví lidí. Porušení těchto předpisů může vést k závažným sankcím, včetně trestního stíhání a vysokých pokut.
tags: #nakladani #s #odpady #trestny #cin #definice
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]