Nákup certifikátů obnovitelné energie: Cesta k udržitelnější budoucnosti

Stále více domácností si přeje, aby svítilo, pouštělo si televizi, vařilo nebo používalo pračku výhradně elektřinou z obnovitelných zdrojů. A dodavatelé jim vycházejí vstříc. Ekologický proud nabízí stále více firem. U některých si domácnosti mohou dokonce vybrat, jaké energii dají přednost - jestli bude vyrobená například ze slunce nebo z vody.

Samozřejmě, že není možné rozlišit, kde byla elektřina v síti vyrobená - jestli ze špinavého hnědého uhlí nebo třeba v malé vodní elektrárně. Elektřina je pouze jedna. Proto ani není technicky možné zajistit, aby do konkrétního domu nebo bytu tekla energie jen z obnovitelných zdrojů.

Zelené certifikáty jako záruka původu

Společnost ČEZ dokonce garantuje původ elektrické energie speciálním certifikátem. „Každý certifikát pochází z konkrétní zelené výrobny: z konkrétní vodní elektrárny, z konkrétní větrné elektrárny, z konkrétní sluneční, biomasové nebo bioplynové elektrárny. A majitelé těchto elektráren, často malí podnikatelé, i díky zisku z těchto certifikátů mohou v této výrobě pokračovat a svoje podnikání rozšiřovat. Podobné osvědčení poskytují i další dodavatelé.

Mnozí lidé jsou přesvědčení o tom, že zelená elektřina je dražší než ta klasická. To sice může být pravda, ale také nemusí. U někoho dostane zájemce lepší cenu, u jiného si něco připlatí. „Za Elektřinu Nazeleno zaplatí zájemce srovnatelnou částku, jako u jiných dodavatelů, protože ekologická elektřina je dražší v průměru o jednotky procent. Rozdíl, který typicky zaplatíte za zelenou elektřinu, odpovídá u tří až čtyřčlenné rodiny žijící v bytě zhruba cappuccinu a dortíku v kavárně.

Společnost ČEZ začala letos na jaře nabízet koncovým odběratelům čistě jadernou elektřinu. Smlouvu o dodávkách nového produktu už dceřiná společnost ČEZ ESCO podepsala se stavební skupinou Eurovia CS, zatím na období od začátku příštího roku do konce roku 2023. Zákazník opět dostane certifikát, který bude původ elektřiny potvrzovat. „Pokud má být Česko uhlíkově neutrální, bude se muset v budoucnu spoléhat pouze na bezemisní zdroje, tedy obnovitelné zdroje a jádro. Jsem rád, že si společnost Eurovia vybrala dodávku právě z jaderných zdrojů. Eurovia CS plánuje, že na ekologický provoz přejdou všechny její areály, provozovny a stavby.

Čtěte také: Nákupní tašky z recyklované padákoviny

Obchodování se zelenými certifikáty ve světě

Elektronická burza s obnovitelnými zdroji? Tak s tím se v České republice nesetkáme. K zelené energii se však ve světě dostat dá, respektive si alespoň „koupit“ pocit, že ji odebíráme. Obchoduje se zde s takzvanými zelenými certifikáty. Nákup takového zeleného certifikátu je v podstatě potvrzením, že majitel certifikátu odebírá energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie. Primární je burza silové elektřiny. Na ní se ale obchoduje se všemi zdroji energie, která se v soustavě mísí. Pohromadě je tak elektřina jak z obnovitelných zdrojů, tak jaderných elektráren či uhelných elektráren apod.

Co už však není tolik známé, je to, že ve světě se obchoduje s takzvanými zelenými certifikáty. Nákup takového zeleného certifikátu je v podstatě potvrzením, že majitel certifikátu odebírá energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie. Systém obchodování se zelenými certifikáty je založený na určení cílového podílu obnovitelné elektřiny na celkové výrobě elektřiny na území daného státu. Plnění této povinnosti se prokazuje odevzdáváním zelených certifikátů.

Terminologie „zelený certifikát“ se používá v Evropě. V USA jsou známé jako „certifikáty obnovitelné energie“ (z angl. Renewable Energy Certificates - RECs). Jeden certifikát představuje vyrobení 1 megawatthodiny elektřiny. Co je definováno jako „obnovitelný“ v rámci certifikátu závisí na schématu obchodování. Jako příklad je možné uvést Rumunsko. Tam funguje podpora obnovitelných zdrojů energie (OZE) formou systému závazných kvót na nákup zelených certifikátů, které musí plnit dodavatelé elektrické energie. Zelené certifikáty vydává v určitém počtu na každou vyprodukovanou MWh operátor přenosové soustavy těm výrobcům elektrické energie, kteří jsou akreditovaní regulačním úřadem jako výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů elektřiny.

Počet zelených certifikátů závisí na typu obnovitelného zdroje energie. Konkrétně v Rumunsku projekty akreditované do 31. 12. 2013 mají 2 zelené certifikáty za každou MWh vyprodukovanou větrnou energií a 6 zelených certifikátů za každou MWh vyprodukovanou solární energií. Operátor přenosové soustavy vydává zelené certifikáty jednou za měsíc na základě dokladu o počtu vyprodukovaných MWh. Tento doklad o počtu vyrobených MWh elektřiny vydává za uplynulý měsíc distribuční společnost, do které je elektrárna připojena.

Zelené certifikátu potom vlastník obnovitelného zdroje energie prodává na centralizovaném trhu se zelenými certifikáty (OPCOM). OPCOM je platforma pod záštitou státu, resp. Zelené certifikáty kupříkladu v Rumunsku nakupují dodavatelé elektrické energie na základě systému závazných kvót. Kvóty ročně stanovuje regulační úřad za účełu postupného splnění závazku Rumunska v rámci evropského programu podpory OZE 20-20-20. Zelené certifikáty jsou tedy dodatečným příjmem pro projekty obnovitelných zdrojů energie, který se realizuje vedle prodeje elektrické energie.

Čtěte také: Testování emisí a kalibrační plyn

Zelené certifikáty mohou být obchodované odděleně od produkované energie. Řada zemí využívá tyto certifikáty jako prostředek podpory výroby a odběru elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

Energetické certifikáty budov

Energetický certifikát je dokument, který určuje, kolik budova spotřebuje energie a jakou úroveň emisí oxidu uhličitého vypouští do ovzduší. Je to podobné jako s energetickým štítkem na elektrických spotřebičích. Energetický certifikát má informovat o energetické hospodárnosti budovy a posoudit, zda nemovitost splňuje minimální požadavky stanovené legislativou. Tyto požadavky se liší v různých zemích, ale také se liší požadavky na jednotlivé budovy.

Cíle energetických certifikátů

• Snížení emisí skleníkových plynů: Budovy jsou odpovědné za značnou část emisí skleníkových plynů, které přispívají ke klimatickým změnám.
• Snížení znečištění ovzduší: Spalování fosilních paliv při vytápění budov vede ke znečištění ovzduší. To může mít negativní vliv na zdraví lidí i životní prostředí.
• Šetření přírodních zdrojů: Fosilní paliva jsou omezené a neobnovitelné zdroje energie.
• Snížení provozních nákladů: Úspora energie v budovách vede k přímému snížení provozních nákladů na vytápění, chlazení, osvětlení a napájení.
• Zvýšení dostupnosti bydlení: Vysoké provozní náklady na energie v budovách mohou představovat značnou zátěž pro domácnosti s nízkými příjmy.

Energetický certifikát nás má přimět k lepšímu vnímání významu úspory energie. Úspora energie přináší environmentální benefity, ekonomické i sociální výhody. Energetický certifikát je dokument, který hodnotí energetickou hospodárnost budovy. Budovy se na základě spotřeby energie zařazují do energetických tříd od A (nejlepší) po G (nejhorší). Vystavení energetického certifikátu je povinné při prodeji, pronájmu nebo kolaudaci budovy.

V České republice tuto problematiku upravuje zákon č. Hlavní ustanovení zákona č. Dále je důležitým dokumentem v oblasti energetické hospodárnosti budov prováděcí vyhláška 264/2020 Sb., o energetické náročnosti budov. V Evropské unii je nadřazeným legislativním aktem Směrnice Evropského parlamentu a Rady č.

Celková potřeba energie vyjadřuje celkové množství energie, které je dodané do budovy na pokrytí jejích energetických potřeb. Celková potřeba energie udává, kolik objekt potřebuje pro svůj standardní provoz. Primární energie je celková energie potřebná na to, aby se do budovy dostala užitečná energie, kterou reálně spotřebujete. Obecně platí, že čím je energetická hospodárnost budovy lepší, tím je i poměr primární energie k celkové potřebě energie nižší.

Čtěte také: Jak Češi vnímají eko certifikace

Energetická hospodárnost označuje, jaké množství energie potřebujete při běžném užívání nemovitosti. Výše zmíněné faktory ovlivňují výpočet, a pokud něco z uvedeného nesplňuje požadavky normy, přímo to ovlivní zařazení budovy do energetické třídy. Výsledné číslo ovlivňuje i zdroj energie, který má přidělený koeficient. Čím je vyšší, tím je zdroj energie pro životní prostředí škodlivější.

Energetický certifikát je vyžadován zákonem č. 406/200 Sb. a jeho prováděcími vyhláškami. Energetický certifikát by měl vlastnit také každý bytový dům, kde je možné prodat nebo dát do nájmu samostatné části. Prakticky neexistuje bytový dům, v kterém by během roku nedošlo k pronájmu nebo prodeji bytu či nebytového prostoru.

Pokud budova obsahuje části s odlišným způsobem užívání, například výrobní hala a kanceláře, zpracovává se průkaz energetické náročnosti pouze pro ty části budovy, které certifikaci vyžadují. Pokud je hlavním účelem budovy výroba nebo skladování a kanceláře tvoří pouze malou část celkového prostoru, může být z certifikace vyňata dokonce i celá budova.

Významnou obnovou budovy jsou stavební úpravy, kterými se zasahuje do obalové konstrukce v rozsahu více než 25 % její plochy, hlavně zateplením obvodového pláště a výměnou původních otvorových náplní.

Energetický certifikát je jakýmsi vysvědčením budovy, které ukazuje, jakou celkovou spotřebu energie si budova žádá. V České republice ho dle zákona potřebuje každá novostavba, rekonstruovaná budova. Energetický certifikát přináší přehled o energetické náročnosti budovy a motivuje k jejímu zlepšení, čímž šetří peníze a snižuje dopad na životní prostředí.

Energetický certifikát poskytuje kupujícímu, nájemci či jinému zájemci o budovu komplexní informace o energetické náročnosti. Vlastníci budov, kteří vidí nízkou energetickou třídu své budovy v energetickém certifikátu, jsou motivovaní k investování do opatření pro zlepšení energetické hospodárnosti. Energetický certifikát je povinnost stanovená zákonem pro monitorování energetické náročnosti budovy, podporu úspory energie a zmírnění dopadu na životní prostředí.

Nevýhody energetických certifikátů

• Vlastník budovy je povinen uhradit náklady na vyhotovení energetického certifikátu.
• Vlastník budovy je povinen předložit energetický certifikát při prodeji, pronájmu nebo kolaudaci budovy.
• Energetické certifikáty jsou vystaveny v elektronické nebo papírové podobě a je tak teoreticky možné je falšovat.
• Někteří kupující a pronajímatelé nemusí vědět o existenci energetických certifikátů nebo o tom, jak je číst.

Získání energetického certifikátu je relativně jednoduchý proces, který přináší vícero výhod pro vlastníka budovy, kupujícího nájemce i životní prostředí.

Jak získat energetický certifikát

1. Kontaktujte oprávněnou osobu s licencí od Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.
2. Připravte potřebné dokumenty. Oprávněná osoba od vás bude potřebovat informace, které jsou k vyhotovení certifikátu potřeba. Vytápění - typ a značka kotle, druh paliva, popis vytápěcího systému.
3. Vypracování a vydání energetického certifikátu: Po shromáždění všech potřebných informací a dokumentů oprávněná osoba vypracuje energetický certifikát.

V poslední době se množí případy falšování energetických certifikátů. Energetický certifikát si nechte vyhotovit jen od oprávněných osob. Energetický certifikát vám obvykle vydají do 2 týdnů. Například u menších rodinných domů může být cena nižší, například kolem 5 000 až 8 000 Kč, u větších objektů může dosáhnout až k 50 000 Kč. Rozhoduje také složitost budovy. Čím je budova složitější, například atypická konstrukce, různé zdroje energie, tím bude cena certifikátu vyšší. V některých případech je potřeba obhlídka budovy, která se promítne do ceny.

Energetický certifikát obsahuje údaje o energetické náročnosti budovy, které vyjadřují spotřebu energie na vytápění, chlazení, ohřev vody, větrání a osvětlení. Energetický štítek s grafickým znázorněním energetické třídy budovy. V energetickém štítku je shrnutí energetického certifikátu. Energetický certifikát je veřejný dokument, jeho kopie musí být dostupná kupujícím nebo nájemcům budovy.

Možnosti zlepšení energetické náročnosti budovy

Existuje mnoho způsobů, jak zlepšit energetickou náročnost budovy a snížit tak spotřebu energie a provozní náklady. Tepelná izolace zabraňuje úniku tepla z budovy v zimě a pronikání tepla v létě, čímž se snižuje potřeba vytápění a klimatizace. Stará okna a dveře mohou být netěsné a vést ke značným tepelným ztrátám. Také malé praskliny a otvory v obvodovém plášti budovy mohou vést k úniku tepla. Energetickou hospodárnost budovy můžete zlepšit také rekuperací tepla.

Solární panely přeměňují sluneční záření na elektrickou energii, která může být využita k pokrytí spotřeby energie v domácnosti. Tepelná čerpadla zase využívají energii z okolního prostředí pro vytápění a chlazení budovy. Jsou energeticky efektivní a šetrné k životnímu prostředí.

Energetický certifikát je důležitý dokument, který informuje o energetické náročnosti budovy. Vlastník budovy je povinen vyhotovit energetický certifikát v různých situacích, jako je prodej, pronájem, kolaudace, rekonstrukce či žádost o dotaci. Jak? Energeticky efektivní budova je teplejší v zimě a chladnější v létě, čímž se zvyšuje komfort bydlení.

Metodické doporučení pro povolování staveb OZE

Metodické doporučení pro povolování a realizaci staveb pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů a instalací využívající obnovitelný zdroj energie (např. fotovoltaika na střeše či na obvodovém plášti stavby) podle zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů. Metodická pomůcka od Ministerstva pro místní rozvoje je vypracována ve formě přehledné tabulky. Zpracováno k právnímu stavu ke dni 3. 4. 2025 a dále v souvislosti s přijetím zákona č. 87/2025 Sb.

Stavby pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů nebo instalace využívající obnovitelný zdroj energie (např. fotovoltaika na střeše či na obvodovém plášti stavby) se povolují v závislosti na kategorii stavby, ve které jsou zařazeny. U všech staveb, včetně staveb nevyžadujících povolení příslušného stavebního úřadu, je nutné dodržet všechny požadavky na výstavbu podle stavebního zákona a vyhlášky o požadavcích na výstavbu a dále povinností stanovené jinými právními předpisy, např. vyhláškou č. 114/2023 Sb.

Kategorie staveb OZE a povolení stavebního úřadu

Následující tabulka shrnuje kategorie staveb OZE a požadavky na povolení stavebního úřadu, způsob provedení, požadavky na vedoucího/stavební dozor a zpracovatele dokumentace:

Pro určení příslušnosti stavebního úřadu je klíčové posouzení, zda výrobna z OZE je samostatnou stavbou, nebo se jedná pouze o instalaci na stávající stavbu, přičemž v takovém případě se jedná o stavební úpravu stávající stavby. V případě samostatných staveb (výroben), pokud nejde o vyhrazenou stavbu, je povoluje krajský stavební úřad podle § 34 písm. a) bod 3 SZ. Pokud jde o vyhrazenou stavbu, pak povolení vydává Dopravní a energetický stavební úřad podle písm. o) bod 1 přílohy č. Stavební úpravy standardně povoluje obecní stavební úřad podle § 34a odst. 1 písm. a) SZ.

O stavební úpravu se jedná, pokud jde o instalaci na střechu stavby, na obvodový plášť stavby nebo na pozemek stavby, instalace je se stavbou funkčně spojena (propojena elektroinstalací a instalace primárně slouží stavbě k zásobování elektrickou energií). Klíčové je, aby instalace byla se stavbou funkčně propojena a skutečně sloužila k zásobování elektrické energie pro stavbu. To samozřejmě nevylučuje, že přebytky budou přeprodávány do sítě.

Pokud jde o instalaci na pozemek stavby prostřednictvím stavební úpravy, pak je nutné si uvědomit, že stavební úprava je podle § 6 odst. 1 písm. c) SZ změnou dokončené stavby. Z uvedeného vyplývá, že aby bylo možné instalaci OZE podřadit pod stavební úpravu, musí docházet k určitému zásahu do stávající stavby. Instalace na pozemek stavby je tedy možná pouze v případě tzv. přesahů, kdy například z důvodu ekonomické rentability je naplánováno instalovat FV panely o instalovaném výkonu 25 kW, ale na střechu stavby se vejde pouze 20 kW, proto zbývajících 5 kW se instaluje na pozemek stavby. V takovém případě se jedná o stavební úpravu, jelikož dochází ke změně stávající stavby, pouze instalace částečně přesáhne na pozemek stavby.

Certifikáty v elektroenergetice

V obecném významu je certifikát elektronickým dokumentem, obchodovatelným cenným papírem, který deklaruje vyrobené množství dané komodity na konkrétním místě, na certifikovaném zařízení a za stanovených podmínek. Typickým příkladem použití v elektroenergetice je certifikát deklarující vyrobenou 1 MWh elektrické energie z obnovitelných zdrojů (fotovoltaika, vítr apod.).

Na hypotetickém volném trhu může být dobrovolným zájmem spotřebitele podpora obnovitelných zdrojů a deklarace jeho ekologického přístupu. V takovém případě nakoupí certifikáty v libovolné výši, třeba tak, aby jimi pokryl 100 % své spotřeby. Ve skutečnosti nejde o pouhou teoretickou úvahu a společnosti jako Microsoft využívají tohoto dobrovolného přístupu již řadu let.

Povinná procenta obnovitelných zdrojů ve spotřebě, tzv. povinné kvóty, představují jeden z možných přístupů zavádění regulace (ale také podpory obnovitelných zdrojů) státy. V takovém případě stát definuje, že např. 30 % spotřeby musí být pokryto obnovitelnými zdroji a dodavatelé jsou nuceni toto deklarovat nakoupenými certifikáty. Splnění kvót je pak buď jednou ročně vyhodnocováno nezávislým auditorem, nebo jsou uplatněny (používají se pojmy cancelled nebo retired) v IT systému národní vydávací autority.

Povinné kvóty jsou aplikovány v rámci některých národních systémů, např. u norsko-švédských elcertifikátů nebo v USA ve státě Kalifornie. Není překvapením, že ceny certifikátů v takovém systému jsou vyšší než v přístupu dobrovolném.

Jenom pro kompletnost, třetí varianta, totiž povinné příspěvky na obnovitelné zdroje započítané v tarifech (aplikované v České republice), se zcela míjejí s přístupem, který přináší využívání certifikátů. Od nákupu certifikátů jsou potenciální kupující spíše odrazováni tím, kolik už zaplatili na povinných příspěvcích.

Standardy a organizace spojené s certifikáty

Jak již bylo naznačeno v předchozím odstavci, certifikáty o původu komodit nejsou pouze evropským specifikem. Jeho cílem je naplňovat nařízení Renewable Energy Directive 2009/28/EC (resp. její aktualizaci 2018/2001 označovanou jako RED-II). AIB funguje na dobrovolné účasti svých členů, a není tedy zřízena orgány Evropské unie. Kromě standardu a komunikační platformy pro své členy poskytuje AIB také centrální IT řešení - AIB Hub, umožňující mezinárodní převody certifikátů mezi členskými zeměmi.

REC - Renewable Energy Certificates je systém využívaný v USA, někdy také označovaný jako Green tags nebo Renewable Energy Credits. Na rozdíl od Evropy ve spojených státech neexistuje centrální hub, takže není možné převádět certifikáty mezi libovolnými dvěma státy tam a zpět.

RECS International - Není standardem, ale neziskovou organizací spojující všechny účastníky trhu tím, že jim poskytuje vhodnou platformu a podporu pro vzájemnou komunikaci, a to formou setkání nebo konferencí. Cílem standardů a organizací, které je spravují, je zejména definovat pravidla a samozřejmě i šířit povědomí o jejich použití.

Pravidla nastavená těmito standardy mají za cíl pokrýt všechny části životního cyklu správy certifikátů. Na začátku například musí být stanoveno, které zdroje jsou oprávněné k získání certifikátů na energii, již vyrobí, kdo provádí inspekce a certifikace takových zařízení, jaké podmínky musí být splněny, jak často se kontroly zařízení provádí apod. Zde je nutno zdůraznit, že tato procesní část je velmi důležitá, protože využívání certifikátů je vždy založeno na důvěře - koncový držitel certifikátu musí mít jistotu, že certifikát byl opravdu vystaven pro daný typ zdroje a že elektřina z něj opravdu byla vyrobena.

Organice RECS International vydává svůj Annual Report (viz zde) podobně jako AIB (viz zde). V době vzniku tohoto článku na počátku roku 2020 ještě nebyla k dispozici čísla za rok 2019. V rámci AIB bylo připojeno 24 členských organizací z 21 zemí v Evropě.

Správa certifikátů

Již jsme si vysvětlili, k čemu jsou certifikáty užitečné a jaké existují standardy. Nyní se pojďme podívat detailněji na to, jak se certifikáty vlastně spravují. Certifikáty vydává tzv. vydávací orgán (issuing body), organizace nominovaná v dané zemi k vydávání certifikátů pro danou komoditu. Takovou organizací může být provozovatel přenosové soustavy (např. Statnett v Norsku), energetický úřad (např. Energimyndigheten ve Švédsku) nebo jiná (např. Certifikáty jsou vydávány v pravidelných intervalech pro energii měřenou na certifikovaných zdrojích. Opět podle legislativy v jednotlivých zemích mohou registraci a certifikaci zařízení nebo měření poskytovat různé organizace.

Vydané certifikáty jsou připsány na účtech jednotlivých vlastníků elektráren. Issuing body poskytuje držitelům účtů IT systém nazývaný registr, který představuje „internetové bankovnictví“ pro správu certifikátů. Držitelé účtů jsou nejenom vlastníci elektráren, ale také dodavatelé nebo obchodníci. Ti pak prostřednictvím registru převádějí certifikáty mezi svými účty, na jiné účty v rámci země nebo mezinárodně. Jak už bylo řečeno, všechny mezinárodní transakce EECS GO certifikátů v Evropě jdou skrze AIB Hub.

Životní cyklus certifikátu končí tak, že ho jeho vlastník v rámci registru uplatní („zcanceluje“) pro sebe nebo jiného příjemce, což znamená, že prohlásí, že daná energie byla v daném období spotřebována. V jednom registru je možné spravovat certifikáty z více certifikačních schémat, například EECS GO pro elektřinu, certifikáty z národního systému, certifikáty na plyn apod.

Další komodity využívající certifikáty

Až doposud jsme v tomto článku pracovali s příkladem certifikátů deklarujících výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů. To ale není jediné použití a jediná komodita využívající certifikáty.

• Neobnovitelné/fosilní zdroje - Nejsou samozřejmě vydávány za účelem podpory těchto zdrojů (i když zatvrzelý odpůrce čehokoliv ekologického anebo recesista by mohli mít zájem takové certifikáty nakupovat), ale za účelem plného zveřejnění veškeré vyrobené elektřiny. Vydávání certifikátů na veškerou výrobu je v některých zemích již nyní povinné (např. ve Švýcarsku).
• Vodík - Certifikáty na vodík, který je vyrobený z přebytků elektřiny z obnovitelných zdrojů a může být přímo spotřebován (např.
• Biometan - Je vyráběný z biomasy a má dostatečnou kvalitu na to, aby byl přímo injektován do plynové soustavy. Certifikáty v této podobě mají stejný význam jako certifikáty na elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů, totiž že jejich kupující tím přímo podporuje výrobce.
• Teplo a chlazení - Jedná se o specifické certifikáty zatím s omezeným využitím. Principiálně jde např. o teplárny, které částečně (až plně) využívají obnovitelných paliv. Na takovou část produkce pak opět mohou vystavit certifikáty, které mohou být atraktivní pro některé zákazníky.
• CO2 povolenky - systém EU ETS je asi nejznámějším systémem energetických certifikátů.

tags: #nákup #certifikátů #obnovitelné #energie

Oblíbené příspěvky:

• Množství a využití recyklátu
• Výplň stěn ekologicky
• Kompletní průvodce likvidací vozidel
• Rozměry a využití stojanů na tříděný odpad
• Strategie pro klimatické změny