Úskalí při třídění odpadu: Mikroplasty, bioplasty a co kam patří

Třídění odpadu se v České republice stalo běžnou součástí života. Podle statistik patří Češi k nejzodpovědnějším národům v recyklaci. I přesto se stále učíme správně třídit. Recyklace není samospasitelná, stojí peníze, energii i zdroje a recyklovaný výrobek má horší kvalitu než ten nový.

Mikroplasty: Neviditelná hrozba

Vědci mikroplasty poprvé zmiňují v 70. letech, když v oceánech pozorovali malé plastové úlomky. Tehdy se jednalo o polystyren, dnes se nejčastěji setkáme s polyestery, polypropylenem, PET ale i PVC, tedy klasickými variantami plastů. Samotný pojem mikroplasty se ale vžil až po roce 2000, kdy také postupně začal stoupat počet vědeckých publikací, které se mikroplasty zabývají: databáze PubMed uvádí v červnu 2024 celkem 13 tisíc článků. Jedná se o téma posledních několika let, které ovšem enormně rychle nabývá na důležitosti. Začalo to pozorováním v moři. Dnes víme, že jsou mikroplasty všude: ve vzduchu, který dýcháme, v půdě, ve které pěstujeme plodiny, na dně oceánů, na vrcholcích Himálaje, ve zdrojích pitné vody, v ledovcích polárních oblastí, nebo třeba i v archeologickém sedimentu. Mikroplasty jsou ale nejen ve všem životním prostředí, ale i v našem těle nebo plodinách, které jíme.

Jako mikroplasty se označují úlomky plastů menší než 5 mm. Obvykle jsou částečky menší než 0,015 mm označovány za nanoplasty. Velikost 15 μm je zároveň hranice, pod kterou jsou úlomky schopné pronikat přes střevní sliznici do krve. Některá literatura uvádí jako nanoplasty částice menší než 1 μm (1000 nm). Navíc se částice velice liší tvarem, především textilní vlákna od ostatních úlomků. Tvar pak rozhoduje o dalších vlastnostech částic i jejich škodlivosti.

Vědci přichází se stále novými zjištěními, kde všude detekují mikroplasty a nanoplasty: V medu, v pivu, v mořských plodech, pitné vodě, v ovoci i zelenině. Okolo 90 % potravou přijatých mikroplastů z těla opět vyloučíme. I tak jsou mikroplasty přítomné ve stěnách cév, v játrech, v plicích, v krvi ale i v placentě a v mateřském mléce. Především přítomnost v placentě a mateřském mléce vzbuzuje obavy, neboť jsou tak již miminka vystavena vlivu mikroplastů a nanoplastů. Na druhou stranu je stále možné děti před jejich vlivem do velké míry ochránit důsledným omezením používání plastů v domácnosti. Např. neohřívat mléko a příkrmy v plastových nádobách.

Bioplasty: Spása nebo falešná naděje?

Termín bioplasty se často používá pro označení údajně biologicky rozložitelných a biologicky odbouratelných plastů. U obou variant bioplastů bylo prokázáno, že obsahují toxické chemické látky, a tvrzení o jejich biologické rozložitelnosti jsou většinou přehnaná. U některých typů plastů, které jsou uváděny na trh jako biologicky rozložitelné, se plasty jednoduše rozpadají na menší částice a vznikají tak mikroplasty.

Čtěte také: Zbavte se hlodavců

I rozpadem bioplastů vznikají mikroplasty a nanoplasty ač v tzv. „bio kvalitě“. Výzkum vlastností mikroplastů z bioplastů sotva začal, je třeba s nimi proto zacházet stejným způsobem jako s jinými plasty: s rozvahou, a co možná se jim vyhnout. Úplného biologického rozkladu je dosaženo, když jsou bioplasty rozloženy na molekuly, z nichž jsou složeny, tedy vodu, oxid uhličitý a často metan. U většiny běžných bioplastů k tomu běžně dochází pouze v průmyslové kompostárně, kde lze dosáhnout požadované teploty a tlaku.

Mnoho produktů označených jako „biologicky rozložitelné“ není. Problematika je zde mnohovrstevná a je dobré se zamýšlet nad celým životním cyklem produktu. Například rozložitelné kompostovatelné sáčky, které jsou vyrobeny z termoplastického škrobu, mohou pocházet z konvenční produkce kukuřice nebo brambor. Nabízí se hned otázka, zda pesticidy používané pro pěstování těchto plodin nezatěžují životní prostředí ještě více.

Podle hierarchie odpadu by se mělo jako první vzniku odpadu předcházet. Zásadou je, primárně se tomu, co bychom vyhodili (je vytvořeno pro jednorázové použití), vyhnout. Nahrazení bioplastů je možné i pomocí široké škály materiálů, včetně papíru, skla, kovu, přírodních vláken a inovativních materiálů, jako jsou jedlé obaly nebo kompostovatelné materiály.

Jak správně třídit odpad?

Možná to znáte: v ruce držíte kelímek od jogurtu a nevíte, co s ním. Odpověď zní: do plastu, ale jen vyčištěný. Stačí setřít zbytky a oddělit hliníkové víčko, které patří do kovů. Pokud jde o kelímek, co má papírový obal, sundejte ho.

• Plasty: Do plastu patří PET lahve, igelitové sáčky, obaly od těstovin, plastové misky, víčka, tašky i obaly od kosmetiky. Nepatří tam naopak pěnový polystyren z masa, CD disky nebo obaly od žiletek, to vše je potřeba vyhodit do směsného odpadu.
• Kovy: Přitom sem patří i alobal, víčka od jogurtů, konzervy od tuňáka, kovové tuby od krémů nebo obaly od paštik. Jediné, co byste tam neměli házet, jsou spreje a tlakové nádoby. Ty jsou nebezpečné, i když vypadají nevinně. Patří na sběrný dvůr.
• Bioodpad: Věděli jste ale, že tam nepatří shnilé maso, kosti ani zbytky tuků? Kompost si rozumí se zeleninou, ovocem, čajovými sáčky, kávovou sedlinou, skořápkami od vajec nebo papírovými ubrousky bez tisku.
• Sklo: Do skla patří láhve, zavařovačky i sklenice od okurek. Nepatří tam ale keramika, porcelán, zrcadla, autosklo ani žárovky. Ty je potřeba odvézt na sběrný dvůr, případně do elektroodpadu, pokud jde o úsporné nebo LED žárovky. I tohle bývá častý omyl.
• Pečicí papír a účtenky: Pečicí papír do papíru nepatří. Je potažený silikonem nebo voskem, a proto by měl skončit ve směsném odpadu. Totéž platí pro mastnou krabici od pizzy. Pokud je jen lehce zamaštěná, čistou část odtrhněte a dejte ji do papíru, zbytek se hodí už jen do směsi.Podobné je to s účtenkami. Vypadají sice jako papír, ale jsou potažené termovrstvou, která obsahuje chemikálie. Takže opět směs.

Bioodpad: Zbytečná polovina odpadu

Podle neziskové organizace Kokoza tvoří biosmetí 40-60 procent vyprodukovaného odpadu. Vyhodíte-li ho do klasické popelnice na směs, v lepším případě odjede do spalovny a tam shoří, v horším skončí na skládce, kde se bude pomalu a neochotně rozkládat a vytvoří při tom řadu pro životní prostředí nežádoucích plynů. V obou případech je to naprosto zbytečné, protože když ho necháte rozložit přirozeně, krásně zhodnotí půdu. Jestli má nějaké třídění opravdu smysl, je to právě recyklace organických zbytků.

Čtěte také: Vzdělávací Hra pro Děti

Možnosti kompostování bioodpadu:

• Hnědá popelnice: Nejjednodušší cesta, jak třídit bioodpad, je pořídit si hnědou popelnici. Tu potom pravidelně vyváží obec stejně jako jiné druhy tříděného odpadu a vy se nemusíte o nic starat.
• Vermikompostér: Oblíbený způsob kompostování v bytě. Speciální tříkomorový kompostér v sobě ukrývá násadu hladových kalifornských žížal, které se nadšeně postarají o organické zbytky a přemění je v superkvalitní hnojivo.
• Bokashi: Japonská metoda likvidace organického odpadu pracuje na principu anaerobní fermentace. Její výhodou je hlavně jednoduchost, pohodlnost a nejširší rejstřík vyhazovaného odpadu.
• Komunitní kompost: Obvykle se jedná o zahradní tříkomorový kompost, který slouží dané komunitě. Nejčastěji je k vidění v komunitních zahradách, můžete si ho ale založit i se sousedy z paneláku či vnitrobloku.

Co s olejem ze smažení?

Dříve to dělali asi všichni, ale přibývá lidí, kteří vědí, že olej ze smažení do kuchyňské výlevky nepatří. Když ho nalejete do dřezu, hrozí, že se potrubí postupně ucpe. Stejně jako se mohou tukem zanést hadice vedoucí odpadní vodu z myčky, pokud do ní budete dávat nádobí i se zbytky tuku. Řešením není ani to, že olej zředíte vodou, nebo že ho vylijete do záchoda. Zbytečně se kvůli tomu zvyšují náklady na čištění odpadních vod, protože olej zanáší i kanalizační sítě.

Správný postup? Použitý kuchyňský olej stačí slévat do vhodné nádoby, ideálně do dobře uzavřené plastové PET lahve, kterou pak hodíte do speciálního kontejneru na oleje, který bývá ve městech obvykle poblíž běžných popelnic a kontejnerů. Olej se nikdy nelije přímo do kontejneru. Skladování oleje ve skleněné lahvi není dobrý nápad, sklo by se mohlo po vhození do sběrné nádoby rozbít.

Do speciálních kontejnerů na tuky můžete odevzdávat nejen rostlinný olej po smažení, ale také olej ze salátů, z rybiček či nakládaných potravin, ale také máslo, výpek z masa, olej z marinád nebo sádlo. Tuky naopak nepatří ani do kompostu, i když se to často dělá. Olej totiž kontaminuje půdu a škodí drobným organismům.

Kam se stromkem?

Vánoční stromek je potřeba nejprve úplně odstrojit - vyhazuje se bez ozdob či kovových háčků. Poté jej můžete odložit vedle veřejně přístupných nádob na směsný či tříděný odpad, vložit do velkých kontejnerů na bioodpad nebo ho předat na sběrném dvoře. Pokud má kmen průměr větší než pět centimetrů, doporučuje se stromek rozřezat na menší, zhruba metrové části, aby ho bylo možné bezpečně naložit a slisovat ve svozových vozech.

Čtěte také: Průvodce tříděním odpadu

tags: #nastrahy #pri #trizeni #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Co je Nonstop Servis Odpady a Kanalizace?
• Eko úklid Chrudim
• Podrobnosti o Stadler GTW
• Nakládání s odpady v ČR a EU
• Důležitost recyklace plastů