Neapol: Království odpadků a fascinující historie

Sotva se vzdálím pár bloků od luxusní nábřežní čtvrti Chiaia, ocitám se v úzkých oprýskaných ulicích. Z balkónů na sebe hlasitě pořvávají sousedi, mezi domy naproti sobě jsou natažené šňůry s prádlem, přibylo odpadků. Paní jdoucí naproti mě upozorňuje, ať se otočím a dál raději nechodím.

Přímo v centru najdete jak krásné opravené bulváry lemované palmami, tak také čtvrti připomínající spíše arabské medíny. Takový kontrast je k vidění málokde v Evropě. Možná i proto se o Neapoli říká, že je to nejsevernější město Afriky. Jedna věc se jí ale upřít nedá. Atmosféra.

Historie Neapole

Historie města sahá téměř tři tisíce let nazpět, kdy Řekové založili v zálivu v blízkosti sopky Vesuv osadu Néapolis, neznamenající v překladu nic jiného než jednoduše Nové Město. Během následujících staletí hostovala Neapol řadu římských císařů a její význam prudce stoupal.

Od 6. století byla součástí Byzantské říše, až do roku 1137, kdy byla dobyta Normany a stala se hlavním městem Sicilského království. Na začátku 16. století ji dobyli Španělé, kteří ji ovládali téměř tři sta let a velmi se tím podepsali na její současné podobě. Po Španělsku se dostal k moci rod Bourbonů. Bohaté a dlouhé dějiny města jsou vidět na každém kroku.

Architektonické poklady a skryté uličky

Antické památky nejsou sice tak patrné jako v Římě, i tak se ale můžete po dva tisíce let starých ulicích projít. Jen k tomu musíte sestoupit do podzemí. Bez buldozerů bývalo komplikované staré domy bořit a tak lidé vystavěli nové jednoduše na těch původních.

Čtěte také: Dopad odpadové krize na životní prostředí

Po mnoho staletí se obyvatelé příliš nehrnuli mimo městské hradby a raději stavěli do výšky. Budovy ve starém centru, kterému se zde říká Centro Antico, proto dosahují i šesti a více poschodí, přičemž je často patrná odlišná doba vzniku každého patra. A to nepočítám antické základy pod zemí. Není také nic neobvyklého vidět například několikapatrový obytný dům vystavěný na střeše kostela. Domy mívají díky tomu problémy se statikou a některé se výrazně naklánějí.

Staré centrum je samozřejmě také nejčastějším cílem turistů a od roku 1995 je zapsáno v seznamu UNESCO. Je zde také nejvíce sakrálních staveb na světě, což opravdu nelze přehlédnout. Někdy jakoby stavěli extra kostel pro každé dva domy. I přesto zde ale žádné davy turistů jako třeba v Římě neproudí a ulice patří místním. V přízemních patrech je plno běžných obchůdků se zeleninou a ovocem, pečivem, sladkostmi a dalšími denními potřebami. Nechybí samozřejmě pizzerie a kavárny.

I přesto, že se to radní snaží omezovat, není neobvyklé vidět ani zde ulici plnou pověšeného prádla. Bez ostychu vyvěšené kalhotky a podprsenky přes celou ulici se tak stali jakýmsi symbolem staré Neapole. I když byty v horních patrech nepatří k nejlevnějším, nejsou na místní poměry ani předražené, a tak i zde bydlí například mnoho studentů a mladých lidí. Jakkoliv vypadají domy z venku omláceně, měl jsem možnost nahlédnout do krásných opravených bytů.

Odpadky a stinné stránky města

Pokud se však od centra vzdálíte na jakoukoliv stranu, téměř vždy začne atmosféra houstnout. Zejména pokud půjdete směrem k vlakovému nádraží na Piazza Garibaldi, nebo směrem k pobřeží kolem čtvrti Quartieri Spagnoli (Španělská čtvrť), původně vystavěné pro španělské vojáky. Právě druhá jmenovaná čtvrť se nachází v krásné lokalitě, ve svahu, mezi nábřežím a starým centrem. Přitom je to čtvrť, kam se prý i policie bojí jezdit. Já ji prošel s mými kamarády, kteří se v Neapoli narodili a u kterých jsem během mého pobytu pobýval. Jinak se návštěva turistům nedoporučuje.

Některé momenty často připomínají třetí svět. Na jednom mopedu jede celá rodina, nejlépe s miminem vepředu. Někdy se sami projíždějí malí kluci, co sotva dosáhnou na řidítka. Kdyby si někdo vzal při řízení přilbu, ostatním by byl asi pro smích. Dveře ve spodních patrech jsou dokořán. Malé byty nemají žádné chodby a tak je lidem vidět přímo do kuchyně nebo obýváku, většinou plného lidí, vášnivě sledujících třeba fotbal nebo hrajících karty. Lidé se tu mezi sebou znají a drží spolu. Většinou na nás moc přátelsky nekoukají. Plno místních pozoruje dění z balkónů, které mnozí pravděpodobně opouštějí jen v případě nejvyšší nouze. Nákupy jim prodavač nosí až pod dům a oni si jej vytáhnou v kyblíku na šňůře.

Čtěte také: Ledové království odpadkový koš pro děti: názor

Ačkoliv jsou prý nájmy v těchto domech velmi nízké, noví lidé se sem nehrnou. Určitá změna k lepšímu probíhá. V krajních blocích, blíže k jedné z hlavních ulic Via Toledo, jsou již k vidění restaurace, obchody, bydlí zde mladí lidé. Lidé z chudších vrstev jsou tedy postupně nuceni centrum opouštět.

Život v Neapoli má bohužel i mnoho stinných stránek. Mnoho lidí je bez práce, ti šťastnější přežívají ze sociálních dávek. Do města se stále hrnou další a další přistěhovalci ze severní Afriky. Je zde k vidění plno žebráků a velkým problémem je kriminalita. Mému kamarádovi již několikrát vykradli dům, dvakrát bylo jeho rodině ukradeno auto, jednou šlo dokonce o ozbrojené přepadení. A musím dodat, že žádné spojení s mafií nemá.

Je pravda, že často se ani lidé na ulici netváří příliš vesele, i když mi bylo vysvětleno, že se jedná o běžný výraz místních a že o nic nejde. Cizinci se může zdát, jakoby se místní pořád hádali. Většinou ale jde o běžnou konverzaci. Jen když místní přepnou do „Napolitánštiny“, ani Ital z jiného regionu nemá šanci rozumět. Zajímavé nářečí vzniklo za dob španělské nadvlády smícháním právě se španělštinou. Jde o jazyk ulice, na universitě nebo ve večerních zprávách jej samozřejmě neuslyšíte.

Italové často Neapol považují spíše za stát ve státě. Pro odlišný přístup k životu panuje velká rivalita mezi severem a jihem Itálie, přičemž Neapol je považována za výspu jihu. V současnosti si hodně lidí spojuje Neapol jen s mafií a nedávnou odpadkovou krizí. To by byla ale škoda. Návštěvníkům ji určitě doporučuji. Pokud se vyhnete problematickým čtvrtím a dáte si pozor při přecházení divokých ulic, objevíte místo ve kterém můžete několik dní zůstat a nudit se určitě nebudete.

Památky a výlety v okolí

Město je přeplněné památkami, nachází se zde několik starých hradů, například Castel Nuovo (Nový hrad) a Castel dell´Ovo (Hrad zlatého vejce) na pobřeží, nebo hrad sv. Eliáše nad městem. Neapol je také výborným výchozím bodem pro výlety do Pompejí, na Vesuv, blízké ostrovy Capri a Ischia nebo krásné Amalfitánské pobřeží.

Čtěte také: Modré Království: Ekologický Podtext

Neapol musela být okouzlující, vášnivá a tajuplná dívka. Po staletí v její hrudi bilo srdce naší civilizace, v její náruči se hřáli králové a svůj hold jí k nohám skládali nejvýznamnější umělci své doby. Dnes je z ní lehce nerudná vznešená dáma v ošuntělém kabátě, která svá tajemství poodhalí jen těm nejvytrvalejším.

„Napoletánci doufají, že se něco změní, ale neudělají nic pro to, aby změnu sami iniciovali. Jejich schopnost adaptace je obdivuhodná.“

Doprava a každodenní život

Taxi na cestě z letiště suverénně přehlíží stopky a na milimetry se vyhýbá kolemjdoucím. Údajně prý mají řidiči k chodcům velký respekt, nicméně na neapolských silnicích bezpochyby vládne zákon džungle a o své místo na přechodu je nutno se poprat. Bez mrknutí oka po nás řidič chce za cestu z letiště 60 euro, fixní taxa stanovená městem je 23 euro.

Neapol není místem pro vysoké podpatky. Velká část jí leží na skále, která vyrůstá z moře, a garantuje tak téměř horolezecký zážitek. Velmi oblíbeným dopravním prostředkem jsou tedy místní lanovky neboli funicolare, pomocí nichž se lze přepravovat mezi jednotlivými patry města.

Za návštěvu stojí stanice metra na trase 1. Stanice Toledo byla v loňském roce vyhlášena nejkrásnější stanicí Evropy a pro cestující simuluje fascinující sestup pod mořskou hladinu s efekty, které rozvlní moře i na studených zdech podzemního tunelu. Napsat, že nevím, na co se dříve dívat, by bylo hrubým podceněním skutečné situace. Neapol mne pohltila a čekala, co zvládnu.

Řemeslníci a kavárenská kultura

Mario Talarico je příslušníkem čtvrté generace rodiny, která v roce 1860 založila firmu na výrobu deštníků. Malý krámek v uličce odbočující z nákupní via Toledo lze minout, i když jej hledáte. Mario, kterému je již přes osmdesát, sedí schoulený na rozvrzané trojnožce a sklání se nad kusem dřeva, ke kterému umně připevňuje drátěnou kostru budoucího deštníku. Rukojeti jsou vyřezávány z kostí a z cenného dřeva, které Mario mimo jiné dováží ze střední a východní Evropy. Denně zvládne ve své dílně, vyzdobené fotografiemi, na kterých se usmívá v objetí celebrit, vyrobit tři až čtyři deštníky.

O něco více času budete potřebovat u mistra krejčího Gennara Solita. Jeho dílna se dokonale skryje většině očí za zdmi paláce na via Toledo ani zvonek nemá označen a teprve hlídač domu mi potvrdí, že jsem na správné adrese. Klientelu má stálou. „Zákazník přichází většinou bez představy a výběr střihu nechá na mně. Jediné, co nikdy nešiji, jsou celočerné obleky, prostě si myslím, že jsou ošklivé. „Má skoro třicet let, ale nemám ji za co vyměnit. Ty nové se jí ani zdaleka nevyrovnají,“ usmívá se.

Vittorio Carita, excentrický miliardář a vyhlášená postava neapolské společenské scény, a já sedíme v kavárně Intra Moenia na Piazza Bellini, ve vzduchu je cítit moře, sluneční paprsky mne hladí po značně vybledlé paži a snaží se napravit situaci. Na první pohled je zřejmé, že Vittorio ke schůzce vybral intelektuální prostředí. Obvod náměstí i přilehlé ulice jsou plné studentů, antikvariátů a knihkupectví.

„V Neapoli se vám nikdy nestane, na rozdíl třeba od Milána, že by vás lidé nepozdravili. Za dva dny tady budete doma a začnou vám nosit jídlo a květiny. Také pro nechvalně známou kriminalitu a nepořádek má vysvětlení. „Když jsem byl mladší, chodil jsem doslova ověšený šperky z otcovy dílny a často jsem šel takhle vyšňořený kupovat kokain, nikdy se mi neztratil ani prstýnek. Kriminalita existuje, setkáte se s ní ale spíše v okrajových částech města. Co se týče odpadků, považuji to za chybu komunikace. Nikdo Napoletáncům neřekl, co s nimi pořádně dělat, až se nakupily v ulicích.

tags: #neapol #království #odpadků #historie

Oblíbené příspěvky:

• Jak zlepšit klima
• Příroda a inspirace
• Jak na přírodní stavby v Minecraftu
• Jaroměřice nad Rokytnou: ochrana přírody
• Oživte telefon přírodou