Nebezpečné odpady: Licence a podmínky v České republice

Nakládání s odpady se řídí především zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, a obecně závaznou vyhláškou č. 1/2021, o stanovení obecního systému odpadového hospodářství. Podle této vyhlášky je na území obce každý povinen třídit komunální odpady a nakládat s nimi stanoveným způsobem.

Třídění komunálního odpadu

Na území České republiky se běžně třídí tyto druhy odpadu:

• Papír: Ukládá se do modrých nádob (noviny, časopisy, knihy, kancelářský papír, kartony). Nepatří sem mokrý, mastný nebo jinak znečištěný papír.
• Sklo: Ukládá se do zelených nádob (skleněné láhve, nádoby, střepy). Nepatří sem keramika, porcelán, zrcadla, žárovky a zářivky.
• Plasty a kovy: Ukládají se do žlutých nádob (plastové obaly, PET lahve, kelímky, plechovky, kovové obaly). Nepatří sem novodurové trubky, obaly od nebezpečných látek.
• Bioodpady rostlinného původu: Ukládají se do hnědých nádob a velkoobjemových kontejnerů (posekaná tráva, listí, zbytky zeleniny a ovoce, čajový a kávový odpad). Nepatří sem zbytky jídel, maso, zvířecí exkrementy, popel.
• Jedlé oleje a tuky: Ukládají se do černých nádob v pevně uzavřených PET lahvích. Nepatří sem živočišné tuky a motorový olej.
• Textil: Ukládá se do bílých a okrových nádob (čisté a suché kusy oblečení, obuv, bytový textil, kabelky, dětské hračky). Nepatří sem mokré a špinavé kusy oblečení, koberce, matrace.
• Nebezpečný odpad: Odkládá se do zvláštních sběrných nádob při mobilních svozech (kyseliny, louhy, pesticidy, oleje, zbytky barev, léčiva).
• Objemný odpad: Odkládá se do oranžových velkokapacitních kontejnerů (nábytek, matrace, koberce).
• Směsný komunální odpad: Ukládá se do popelnic a kontejnerů u bytových domů.

Nebezpečné odpady: Podrobnější pohled

Nebezpečný odpad je takový odpad, který byl jako nebezpečný zařazen. Zákon o odpadech klade odpovědnost za správné zařazení odpadů na jejich původce. Původce by měl vědět, jestli má jeho odpad některou z patnácti nebezpečných vlastností uvedených v příloze Nařízení Komise (EU) č. 1357/2014 a označených HP 1 až HP 15. To zjistí buď ze znalosti koncentrace nebezpečné látky přítomné v odpadu, nebo provedením odpovídající zkoušky odpadu. Zkouška má při posuzování nebezpečnosti odpadu vždy přednost.

Původce je povinen zajistit, aby nebezpečné odpady byly zabaleny v souladu se zvláštními právními předpisy a označeny písemně způsobem a v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a grafickým symbolem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o klasifikaci, označování a balení látek a směsí v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem.

Pokud se původce domnívá, že se nejedná o nebezpečný odpad, může podat žádost o vydání osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu. Žádost se podává prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí.

Čtěte také: Likvidace nebezpečných odpadů

Požadavky na nakládání s nebezpečnými odpady

Jsou obecně přísnější z důvodu ochrany jak lidského zdraví, tak životního prostředí. Nový zákon významné změny nepřinesl: NO musí být soustřeďovány v odpovídajících nádobách, které zabrání úniku odpadů, často jsou nádoby proto ještě ve speciálních skladech na záchytných vanách apod. Nádoby s NO musí být dále označeny nejen k. č. a názvem odpadu, ale také kódem a názvem jeho nebezpečné vlastnosti, nápisem „nebezpečný odpad“ a výstražným grafickým symbolem pro nebezpečnou vlastnost.

Nový zákon jednoznačně zakazuje mísení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady, látkami nebo materiály. Nebezpečné odpady jsou monitorovány i během přepravy, která musí být vždy ohlášena do elektronického systému evidence přeprav, tzv. SEPNO.

Jak se lze nebezpečných odpadů legálně zbavit?

Některé odpady, například oleje či emulze, je možné recyklovat (upravovat, čistit), spalitelné NO mohou být energeticky využívány ve spalovnách nebo cementárnách. Pokud odpad využít nelze, končí na skládkách k tomu určených. U NO by tato úprava měla odstranit nebezpečné vlastnosti, je-li to technicky možné; odpady jsou například solidifikovány nebo jinak stabilizovány. Od r. 2023 již nebude možné uložit na skládku takový NO, který lze spálit nebo energeticky či jinak využít.

Legislativa a povinnosti

Předpisy řídící odpadové hospodářství obcí České republiky byly v letošním roce po dlouhé době aktualizovány a k dnešnímu dni je účinný zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, a vyhláška č. 8/2021 Sb., Katalog odpadů. Druhý prováděcí předpis, vyhláška o nakládání s odpady, je momentálně v legislativní radě vlády.

Povinnosti původců odpadů

Zákon o odpadech ukládá původcům odpadů povinnost shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií. Primárně se má na mysli oddělené shromažďování nebezpečného odpadu od odpadů ostatních. Z ostatních odpadů lze poté vytřídit papír, sklo nebo plast.

Čtěte také: Nebezpečné odpady: Co musíte vědět

Mezi povinnosti, které zákon o odpadech původcům odpadů ukládá, patří také vedení průběžné evidence o odpadech a způsobech nakládání s nimi. Původce odpadů je povinen vést evidenci za každou samostatnou provozovnu a za každý druh odpadu samostatně.

Další povinností původců odpadů je zaslání hlášení o roční produkci a nakládání s odpady za uplynulý kalendářní rok obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle přílohy č. 20 vyhlášky č. Toto hlášení je podnikatel povinen zasílat každoročně vždy do 15.

Zákon o odpadech stanoví pro původce odpadu, který v posledních dvou letech nakládal s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 tun nebezpečného odpadu za rok, povinnost zajišťovat odborné nakládání s odpady prostřednictvím odborně způsobilé osoby, tedy odpadového hospodáře.

Povinnosti při uvádění výrobků na trh

Zvláštní povinnost je stanovena i pro právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které výrobky uvádí na trh. Tato povinnost se týká právnických osob a fyzických osob oprávněných podnikání, jež uvádí na trh v České republice výrobky uvedené v zákoně o odpadech. Při prodeji výrobků, na něž se vztahuje povinnost zpětného odběru, je jejich poslední prodejce povinen písemně informovat konečného uživatele prostřednictvím komunikace na dálku o způsobu zajištění zpětného odběru těchto použitých výrobků.

Osoba uvádějící na trh tyto výrobky je dále povinna zajistit využití či odstranění zpětně odebraných použitých výrobků v souladu se zákonem o odpadech a prováděcími předpisy do konce kalendářního roku následujícím po roce, v němž byly odebrány. O plnění povinnosti zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok tato osoba zpracuje zprávu, jež do 31.

Čtěte také: Nakládání s nebezpečnými odpady

Obecní systém odpadového hospodářství

Moderní služby obce v oblasti nakládání s pevným odpadem obvykle zahrnují úklid a čištění veřejných prostor, sběr, přepravu, recyklaci a odstranění vzniklých odpadů. Služby nakládání s pevným odpadem patří mezi nejnákladnější a nejkomplikovanější ze všech obecních systémů prací pro veřejnost.

Povinností obce je zajistit, aby občan měl možnost veškerý KO, který vyprodukuje na území obce, řádně uložit na místo určené obcí. To znamená umožnit odevzdat vyprodukovaný odpad na obecně závaznou vyhláškou vymezených místech, ve sběrných dvorech nebo v případě nedostatečné kapacity i zorganizovat sběr objemného odpadu.

Zpoplatnění komunálního odpadu

Od 1. ledna 2021 už mohou obce vybírat jen místní poplatek za komunální odpad, jak je definován v zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoP). Místním poplatkem za komunální odpad je poplatek za obecní systém odpadového hospodářství a poplatek za odkládání KO z nemovité věci. Obec může zavést pro poplatkové období pouze jeden z poplatků.

Obecně závazné vyhlášky o místním poplatku za komunální odpad musejí všechny obce vydat v průběhu roku 2021, jinak budou nuceny hradit provoz svého systému odpadového hospodářství pouze z vlastních zdrojů.

Ohlašování přepravy nebezpečných odpadů

Přeprava nebezpečných odpadů se ohlašuje Ministerstvu životního prostředí prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP).

Podmínky a postup pro řešení životní situace:

Odesílatel je povinen každou přepravu nebezpečných odpadů ohlásit před jejím zahájením v rozsahu ohlašovacího listu. Příjemce je povinen nejpozději do 3 pracovních dnů od převzetí nebezpečných odpadů potvrdit převzetí nebezpečných odpadů z ohlášené přepravy v integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí.

Přeprava nebezpečných odpadů se neohlašuje, pokud nepřesahuje areál provozovny nebo v případě, že odesílatelem je nepodnikající fyzická osoba.

Kdo smí převzít odpad

K převzetí odpadu do svého vlastnictví je oprávněna pouze právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem zařízení k využití nebo k odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu určeného druhu odpadu, nebo osoba, která je provozovatelem zařízení § 14 odst. 2 zákona (tj. využití odpadu jako vstupní suroviny), nebo provozovatelem zařízení podle § 33b odst. 1 písm. b) zákona (tj. malé zařízení pro zpracování biologicky rozložitelných odpadů) nebo za podmínek stanovených v § 17 též obec.

Prvotní původce odpadů je povinen zjistit, zda osoba, které předává odpady, je k jejich převzetí podle zákona o odpadech oprávněna. V případě, že se tato osoba oprávněním neprokáže, nesmí jí být odpad předán.

Dokumentace k dodávce odpadů

Kromě základní povinnosti ověřovat oprávněnost osob při předávání odpadů stanovuje legislativa povinnost předat s odpadem také příslušné informace. Pozor by si měli dávat zejména provozovatelé zařízení, protože bez písemných podkladů od dodavatele nesmí odpad do zařízení převzít.

Písemné informace o odpadu (PIO)

Vyhláška č. 383/2001 Sb. požaduje v § 4 odst. 3, aby při přejímce odpadů do zařízení (zařízení k využívání a odstraňování, sběru a výkupu odpadů) postupoval provozovatel zařízení a dodavatel odpadů způsobem uvedeným v příloze č. 2 zmíněné vyhlášky. Příloha č. 2 definuje mimo jiné informace, které musí dodavatel odpadu předat provozovateli zařízení: jde o písemnou informaci k jednorázové nebo první z řady dodávek odpadu.

Základní popis odpadu (ZPO)

V případě, že je odpad předáván na skládku či dalším zařízením (povrchové doly, lomy, odkaliště a další místa na povrchu terénu), kde jsou odpady využívány k zasypávání, rekultivacím a jiným povrchovým úpravám) musí být zpracován jiný dokument: základní popis odpadu (ZPO). ZPO je průvodní dokumentace odpadu vypracovaná původcem odpadu nebo oprávněnou osobou v rozsahu stanoveném v bodě 2 přílohy č. 1 vyhlášky č. 294/2005 Sb. ZPO předává původce nebo oprávněná osoba s každou jednorázovou nebo první z řady opakovaných dodávek odpadu do zařízení.

Rozdíl mezi PIO a ZPO

Rozdíl mezi PIO a ZPO je v rozsahu předávaných informací dokumenty. Základní popis odpadu vyžaduje provozovatel vyjmenovaných zařízení (skládky, lomy, odkaliště a další místa na povrchu terénu, kde jsou odpady využívány k zasypávání, rekultivacím a jiným povrchovým úpravám), a to vždy při předávání každé jednorázové nebo první z řady opakovaných dodávek odpadu do těchto zařízení.

Povinnosti oprávněné osoby pro převzetí odpadů

Nový zákon o odpadech č.541/2020 Sb. v § 13 odst. 2 vyjmenovává oprávněné subjekty k převzetí odpadu pod písmeny a až d:

• provozovatel zařízení určeného pro nakládání s daným druhem a kategorií odpadu,
• obchodník s odpady s povolením pro daný druh a kategorii odpadu,
• obec za podmínek stanovených v § 59, nebo
• právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení nebo vysoká škola (dále jen "škola") za podmínek stanovených v § 20.

Základním principem ochrany životního prostředí při nakládání s odpady je tedy povinnost fyzicky předat odpad do schváleného zařízení nebo obchodníkovi, u kterého je zákonem stejně zajištěno, že odpad musí skončit v zařízení určeném pro nakládání s odpadem.

Získání povolení k provozování zařízení

Získání živnostenského oprávnění ale neopravňuje právnickou nebo fyzickou osobu oprávněnou k podnikání k převzetí odpadů. Oprávnění získává podnikající osoba udělením rozhodnutí, kterému říkáme souhlas od místně příslušného krajského úřadu. Náležitosti získání povolení provozu zařízení jsou popsané v § 22 zákona o odpadech.

Krok 1: Na počátku získání rozhodnutí stojí vždy důkladná rozvaha toho, jak má v úmyslu podnikající osoba s odpady nakládat.

Krok 2: Dalším krokem je sepsání provozního řádu v souladu s § 22 odst. 1 zákona, který přesně popisuje operace prováděné s odpadem ve firmě.

Krok 3: Dalším nezbytným krokem, který je součástí kladného vyřízení žádosti na krajském úřadě, je předložení souhlasného stanoviska krajské hygienické stanice na základě § 22 odst. 3.

Po vydání rozhodnutí má žadatel 15 dní na podání odvolání. Nyní mohou nastat 3 situace : Žadatel podá odvolání, žadatel se vzdá práva na odvolání, nebo po uplynutí lhůty pro odvolání vyznačí krajský úřad na rozhodnutí datum nabytí právní moci.

Vyhledávání vhodného zařízení pro spolupráci při nakládání s odpady

Úspěch při nakládání a obchodování s odpady je hlavní zásluhou dobré spolupráce mezi partnerskými subjekty, kteří spolu obchodují. Vyhledání vhodného partnera na trhu je možné několika způsoby: na základě předaného kontaktu a dobrých ověřených referencí, znalost trhu a osob nakládajících s odpady v daném regionu, nebo vyhledávání zařízení určených pro nakládání s odpady s využitím systému ISOH (Informační systém odpadového hospodářství).

Obchodník s odpady

Obchodník s odpady s povolením pro daný druh a kategorii odpadu je podrobně popsán v kapitole věnované povinnostem obchodníka s odpady. Předmětem obchodování jsou odpady s kladnou hodnotou. Zpravidla to bývají druhotné suroviny, které zákon definuje v § 11 odst. 2 písm. h.

tags: #nebezpečné #odpady #licence #podmínky

Oblíbené příspěvky:

• Co je KEV?
• Umístění kontejnerů na odpad v Prachaticích
• Dotazník ekologie firmy
• Recenze: Síla přírody
• Přírodopisné dokumenty Jiřího Žemánka