Nebezpečné odpady: Prevence výbuchů

Hasičský záchranný sbor ČR (HZS ČR) a Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) zahajují 21. Společná kontrolní akce ČIŽP a HZS ČR je důležitým krokem k posílení prevence požárů v oblasti odpadového hospodářství.

V posledních pěti letech hasiči zasahovali u více než 2 tisíců požárů v provozech zaměřených na skladování nebo zpracování odpadů. Společné kontroly, jejichž cílem je přispět k efektivnímu zajištění preventivních protipožárních opatření, se zaměří na provozy, kde již v minulosti došlo k požáru, a dále na zařízení, která nakládají s hořlavými materiály, jako je elektroodpad, pneumatiky, papír, nebezpečné odpady či plasty, ve velkém objemu.

„V poslední době evidujeme poměrně velké množství závažných požárů skládek, kde formální škoda je sice malá, protože shoří ‚nevyužívaný‘ odpad, ale náklady za zásah jsou obrovské a zplodiny mají potenciál ohrozit obyvatele v okolí. V kontrolách proto chceme prověřit dodržování povinností na úseku požární ochrany jak u staveb, tak u otevřených ploch. Zajímat nás bude mimo jiné zajištění zdrojů požární vody, dodržení výšky, množství a plochy skladování, a také složení skladovaného materiálu,“ uvedl generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR, genpor.

„Nedávné případy požárů, zejména v zařízeních na zpracování plastu, ukázaly, že jsou často porušovány právní předpisy a provozní řády zařízení. Zařízení za účelem okamžitého zisku přijímají více plastu, než jsou schopna zpracovat, přičemž odpady se následně hromadí do enormních množství a jsou skladovány i mimo místa k tomu určená. V případě požáru je pak jeho rozsah a nebezpečí poškození zdraví či životního prostředí násobně vyšší.

Požáry skládek představují pro hasiče specifickou a velmi náročnou kategorii zásahů. Ty rozsáhlejší trvá uhasit více než osm hodin, nasazeny bývají desítky hasičů a velké množství techniky. Využívají se také smáčedla a pěnidla, která účinnost hasebního zásahu zvyšují, při čemž u rozsáhlejších požárů může být spotřeba pěnidla i několik set litrů.

Čtěte také: Likvidace nebezpečných odpadů

Díky úzké spolupráci obou složek lze lépe identifikovat slabá místa a zefektivnit opatření, která minimalizují nejen ekologická a zdravotní rizika, ale i ztráty ekonomického charakteru - náklady na jeden zásah se totiž často pohybují v řádech desítek milionů korun.

Legislativa a prevence závažných havárií

Návrh nového zákona implementuje směrnici č. 2012/18/EU o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES (Seveso III) a stanoví systém prevence závažných havárií pro objekty, ve kterých je umístěna nebezpečná látka, s cílem snížit pravděpodobnost vzniku a omezit dopady závažných havárií na životy a zdraví lidí, životní prostředí a majetek v objektech a v jejich okolí.

V souladu se směrnicí Seveso III zákon stanoví: povinnosti právnických nebo podnikajících fyzických osob, které užívají nebo budou užívat objekt ve kterých je umístěna nebezpečná látka, působnost orgánů státní správy na úseku prevence závažných havárií způsobených nebezpečnými látkami.

Stejně jako doposud se zákon nevztahuje na ty oblasti, které mají samostatnou právní úpravu. Jde zejména o: vojenské objekty a vojenská zařízení, podle zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách, nebezpečí spojená s ionizujícím zářením, podle zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, silniční, drážní, leteckou a vodní přepravu nebezpečných látek mimo objekty, včetně dočasného skladování, nakládky a vykládky během přepravy, podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, vyhlášky č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), vyhlášky č. 8/1985 Sb., o Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), přepravu nebezpečných látek v potrubích, včetně souvisejících přečerpávacích, kompresních a předávacích stanic postavených mimo objekt v trase potrubí, podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), hornickou činnost a činnost prováděnou hornickým způsobem v dolech, lomech nebo prostřednictvím vrtů, s výjimkou povrchových objektů chemické a termické úpravy a zušlechťování nerostů, skladování a ukládání materiálů na odkaliště, jestliže jsou v souvislosti s těmito činnostmi umístěny nebezpečné látky; tímto nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů, podle zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, průzkum a dobývání nerostů na moři, včetně uhlovodíků, skladování plynu v podzemních zásobnících v pobřežních vodách, a to jak na místech určených ke skladování, tak na místech, kde se rovněž provádí průzkum a dobývání nerostů, včetně uhlovodíků, s výjimkou pevninských podzemních zásobníků plynu v přirozených vrstvách, vodonosných vrstvách, solných kavernách a opuštěných dolech, podle zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), skládky odpadu, včetně podzemního skladování odpadu, podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů.

Základní pojmy

Nově bylo také upraveno vymezení základních pojmů, se kterými zákon dále pracuje. Definice základních pojmů provedené v zákoně maximálně respektují definice uvedené ve směrnici Seveso III a v zájmu zachování kontinuity právní úpravy se snaží co nejméně se odchýlit od základních pojmů, vymezených ve stávající právní úpravě.

Čtěte také: Nebezpečné odpady: Co musíte vědět

Zákon definuje následující pojmy:

• Objekt: je celý prostor, popřípadě soubor prostorů, ve kterém je umístěna jedna nebo více nebezpečných látek v jednom nebo více zařízeních užívaných právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, včetně společných nebo souvisejících infrastruktur a činností.
• Zařízení: je technická nebo technologická jednotka, ve které je nebezpečná látka vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována a která zahrnuje rovněž všechny části nezbytné pro provoz zařízení, například stavební objekty, potrubí, skladovací tankoviště, stroje, průmyslové dráhy a nákladové prostory.
• Provozovatel: je právnická nebo podnikající fyzická osoba, která užívá nebo bude užívat objekt, ve kterém je nebo bude nebezpečná látka umístěna v množství, které je nejméně rovno množství uvedenému v příloze č. 1 zákona v sloupci 2 tabulky I nebo tabulky II, nebo který byl zařazen do skupiny A nebo do skupiny B rozhodnutím krajského úřadu.
• Nebezpečná látka: je vybraná nebezpečná chemická látka nebo chemická směs podle chemického zákona, splňující kritéria stanovená v příloze č. 1 zákona v tabulce I nebo uvedená v příloze č. 1 zákona v tabulce II a přítomná v objektu jako surovina, výrobek, vedlejší produkt, meziprodukt nebo zbytek, včetně těch látek, u kterých se dá důvodně předpokládat, že mohou vzniknout v případě závažné havárie.
• Umístění nebezpečné látky: je projektované množství nebezpečné látky, která je nebo bude vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována v objektu nebo která se v objektu může nahromadit při ztrátě kontroly nad průběhem průmyslového chemického procesu nebo při vzniku závažné havárie.
• Závažná havárie: je mimořádná, částečně nebo zcela neovladatelná, časově a prostorově ohraničená událost, například závažný únik, požár nebo výbuch, která vznikla nebo jejíž vznik bezprostředně hrozí v souvislosti s užíváním objektu, vedoucí k vážnému ohrožení nebo k vážnému dopadu na životy a zdraví lidí, životní prostředí a majetek a zahrnující jednu nebo více nebezpečných látek.
• Zdroje rizika (nebezpečím): je vlastnost nebezpečné látky nebo fyzická či fyzikální situace vyvolávající možnost vzniku závažné havárie.
• Riziko: je pravděpodobnost vzniku nežádoucího specifického účinku, ke kterému dojde během určité doby nebo za určitých okolností.
• Skladováním: je umístění určitého množství nebezpečných látek pro účely uskladnění, uložení do bezpečného opatrování nebo udržování v zásobě.
• Sousední objekt: je objekt nacházející se v takové blízkosti jiného objektu, v důsledku které se zvyšuje pravděpodobnost vzniku nebo dopady závažné havárie.
• Domino efekt: je možnost zvýšení pravděpodobnosti vzniku nebo dopadů závažné havárie v důsledku vzájemné blízkosti zařízení, objektů nebo skupiny objektů a umístění nebezpečných látek.
• Zóna havarijního plánování: je území v okolí objektu, ve kterém krajský úřad, v jehož působnosti se objekt nachází, uplatňuje požadavky havarijního plánování formou vnějšího havarijního plánu.
• Scénář: je variantní popis rozvoje závažné havárie, popis rozvoje příčinných a následných, na sebe navazujících a vedle sebe i posloupně probíhajících událostí, a to buď spontánně probíhajících anebo probíhajících jako činnost lidí, které mají za účel zvládnout průběh závažné havárie.

Obecná ustanovení

Ustanovení (§ 3 zákona) ukládá základní povinnost všech právnických nebo podnikajících fyzických osob, které užívají či budou užívat objekt, v němž je některá z vybraných nebezpečných chemických látek či směsí umístěna (tedy bez ohledu na množství, v němž je nebezpečná látka v objektu přítomna), přijmout veškerá opatření nezbytná k tomu, aby závažná havárie nevznikla nebo aby v případě, že k takové závažné havárii již došlo, byly její dopady co možná nejmírnější.

Jde o promítnutí jedné ze základních zásad společné všem právním předpisům přijímaným v oblasti ochrany životního prostředí, a totiž zásady prevence nebo zásady předběžné opatrnosti, v souladu se kterými jsou právnické a podnikající fyzické osoby, které užívají objekty, v nichž jsou nebezpečné látky umístěny, povinny počínat si tak, aby se vzniku závažné havárie vyvarovaly, aby v důsledku jejich činnosti nevznikaly nepříznivé vlivy na lidské zdraví a životní prostředí nebo aby negativní vlivy byly co možná nejmenší, a aby v případě, kdy vznik závažné havárie hrozí, bylo riziko pokud možno odvráceno, případně aby byla přijata taková opatření, která její dopady co možná nejvíce zmírní.

Právnické a podnikající fyzické osoby, které užívají nebo budou užívat objekt, jsou v první řadě povinny vypracovat seznam všech nebezpečných látek, které jsou v objektu umístěny nebo které se v objektu mohou nahromadit v případě závažné havárie, s uvedením jejich druhu, klasifikace, množství a fyzikální formy. To je první krok, od nějž se odvíjejí další povinnosti uložené zákonem.

Na základě tohoto seznamu a jeho porovnání s příslušnými množstvími nebezpečných látek stanovenými v tabulkách I a II přílohy č. 1 zákona právnická nebo podnikající fyzická osoba zjistí, zda je dosaženo kvalifikační množství nebezpečné látky požadované pro zařazení objektu do skupiny A nebo B a zda právnická nebo podnikající fyzická osoba, která užívá objekt, získá postavení provozovatele s tím spojenými povinnostmi nebo kvalifikačního množství dosaženo není.

Čtěte také: Nakládání s nebezpečnými odpady

Povinnost navrhnout zařazení objektu do příslušné skupiny však může vyplynout i v případě, že žádná nebezpečná látka není v objektu umístěna v kvalifikačním množství rozhodném pro zařazení do skupiny A nebo do skupiny B, ale tohoto množství je dosaženo na základě součtu poměrných množství nebezpečných látek umístěných v objektu. Součet těchto poměrných množství se provádí podle vzorce a postupem, který je popsán v příloze č. 1 zákona.

V příloze 1 zákona jsou zařazeny tabulky "Kategorie nebezpečných látek" a "Jmenovitě vybrané nebezpečné látky". Vzhledem k tomu, že oproti stávající právní úpravě jsou tabulky již harmonizované s nařízením (ES) č. 1272/2008 CLP a tím došlo k celé řadě změn, uvádíme je v plném znění i s vysvětlujícími poznámkami. Po přijetí zákona v rámci revize textu budou k dispozici v elektronické podobě.

Výbušnost práškových materiálů

Článek má za cíl seznámit čtenáře s problematikou výbušnosti práškových materiálů v technologických provozech. Nebezpečí výbuchu hořlavého prachu je spojeno s celou řadou průmyslových procesů, souvisejících s výrobou, či zpracováváním hořlavých pevných látek jako je uhlí, dřevo, plasty, obiloviny, ale i práškové kovy jako je hliník, zinek, či titan. Hořlavý prach může být v těchto procesech přítomen jako surovina, meziprodukt výroby, nebo jako odpad.

K tvorbě výbušné směsi prachu se vzduchem může docházet při mletí, drcení, prosévání a dopravě hořlavých pevných látek, v systémech odsávání prachu od technologických zařízení, nebo při nanášení práškových nátěrových hmot. Pro vznik výbuchu je třeba, aby byly současně a na jednom místě splněny tři níže uvedené podmínky, jež jsou vyznačeny v tzv. výbuchovém trojúhelníku:

• přítomnost hořlavého prachu v dostatečné koncentraci,
• přítomnost oxidačního prostředku (např. vzdušný kyslík),
• přítomnost účinného zdroje zapálení.

V elektrárnách a teplárnách, ve kterých se jako palivo využívá hnědé a černé uhlí, v současné době také stále více ve směsi s biomasou, jsou výbuchem ohroženy zejména technologické celky mletí a pneumatické dopravy paliva do kotlů. Tvorbu výbušné atmosféry můžeme očekávat také v místech přesypů pásové dopravy uhlí a zásobníků, kde v důsledku vzájemného otěru kusového uhlí dochází k tvorbě prachových podílů. Uhelný prach pro svůj vodivostní charakter představuje také značné riziko požáru od elektrických zařízení.

Výbuchem jsou ohroženy zejména technologické celky skladování obilnin a výroby krmných směsí. Výbušná atmosféra se může vytvářet ve vnitřním prostoru skladovacích sil při jejich plnění, v prostorech pro výsyp obilovin do vaků nebo přepravních vozů, dále v zařízeních pro dopravu obilovin (korečkové a řetězové elevátory apod.). U technologie výroby krmných směsí jsou riziková šrotovací a míchací zařízení.

V potravinářském průmyslu je nebezpečí výbuchu spojeno zejména s výrobou mouky, škrobu, cukru, sušeného mléka, dále s výrobou čaje, koření nebo tabákových výrobků. Při zpracování dřeva vzniká dřevný prach, jenž může ve směsi se vzduchem tvořit výbušnou směs. Nebezpečí výbuchu představují nejčastěji systémy odsávání prachu od dřevozpracujících strojů, jako jsou cyklónové odlučovače a filtry. Nebezpečné jsou však i prachy kovů jako hliník, zinek a titan, vznikající při jejich broušení, frézování, nebo soustružení.

Nebezpečí zde představuje zejména zvířený textilní prach, prach z nylonových vláken, jenž může být přítomen v systémech odsávání prachu nebo se může usazovat v okolí výrobní technologie a na stavebních konstrukcích. Při nanášení práškových barev v ručních či automatických stříkacích kabinách je nebezpečí výbuchu tvořeno přestřiky práškové barvy. Výbušná prachovzduchová atmosféra se vyskytuje také v cyklónových odlučovačích a filtrech systémů rekuperace práškové barvy.

Nebezpečí je zde představováno zejména prachem dřeva, papíru a plastických hmot v procesech recyklace odpadů. Tříděný komunální odpad je v současné době také využíván k výrobě tuhých alternativních paliv, která jsou určena k energetickému využití ve spalovnách.

Legislativa v oblasti ochrany před výbuchem

V červnu 2004 bylo v České republice přijato v Nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu, je již harmonizováno se směrnicemi Evropské unie. Nosným předpisem je směrnice Evropského parlamentu a rady 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci.

Pro oblast ochrany před výbuchem je zpracována samostatná směrnice 1999/92/EHS o minimálních požadavcích na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců vystavených riziku výbušných prostředí (nazývaná též ATEX 137). Směrnice 94/9/EC zařízení a ochranné systémy do prostředí s nebezpečím výbuchu (označovaná též jako ATEX 100) byla implementována do nařízení vlády č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu [1].

Dle § 6 odst. 1 nařízení vlády č. 406/2004 Sb. musí provozovatelé pro provozy, ve kterých se vyskytují výbušné látky, vypracovat (buď sami, nebo si nechat zpracovat) „Dokumentaci o ochraně před výbuchem“. Tato dokumentace má sloužit především jako návod pro přijetí technických a organizačních opatření k zajištění ochrany před výbuchem.

Dokumentace o ochraně před výbuchem musí obsahovat:

• určení prostorů a zařízení, u kterých budou uplatňovány požadavky přílohy č. 2 nařízení vlády č. 406/2004 Sb. (jedná se o zařízení a ochranné systémy určené pro prostory s nebezpečím výbuchu, na které se vztahují požadavky nařízení vlády č.

Při změnách technologie, které mají vliv na zajištění bezpečnosti, musí být dokumentace o ochraně před výbuchem aktualizována [2].

Technická řešení ochrany před výbuchem

Pokud není možno vyloučit vznik výbušné atmosféry směsi prachu se vzduchem v zařízení (např. inertizací procesu), či eliminovat veškeré možné iniciační zdroje výbuchu, které jsou blíže popsány v ČSN EN 1127-1 ed.2, je nutno hledat řešení, jak zařízení chránit po konstrukční stránce.

Jednou z možností je navržení zařízení na tlakovou odolnost, která odolá výbuchovému tlaku, aniž by došlo k jejímu porušení. Takové nádoby můžeme rozdělit na dvě skupiny, a to nádoby, jež odolají výbuchovému tlaku, a ty, které odolají výbuchovému rázu. V případě, že zařízení není konstruováno jako nádoba odolná výbuchovému tlaku nebo rázu, musí být přistoupeno k řešení ochrany systémy na odlehčení nebo potlačení výbuchu. Těmito systémy je možno snížit maximální výbuchový tlak na tzv. redukovaný výbuchový tlak, který nezpůsobí poškození zařízení.

Odlehčení výbuchu

Odlehčení výbuchu spočívá v tom, že při překročení povolené hodnoty přetlaku ve vnitřním prostoru chráněného zařízení vlivem navýšení tlaku v důsledku výbuchu, dochází ke krátkodobému nebo trvalému otevření pojistného zařízení, a tím k odlehčení výbuchového tlaku. Existuje několik druhů zařízení na odlehčení výbuchu, z nichž nejrozšířenější jsou odlehčovací membrány a odlehčovací klapky.

Při odlehčení výbuchu dojde k výšlehu plamene a uvolnění tlaku do okolí zařízení. Z tohoto důvodu musí být prvky na odlehčení výbuchu instalovány tak, aby nedošlo v případě výbuchu k ohrožení osob, majetku, popř. okolních zařízení.

Potlačení výbuchu

Systém pro potlačení výbuchu je hasicí technikou, která zabraňuje dosažení maximálních výbuchových tlaků pomocí velmi rychlého vnesení hasícího prostředku do chráněného zařízení. Detekce výbuchu a vnesení hasiva probíhá řádově v milisekundách, výbuch je tedy potlačen již v časné fázi svého vzniku. Základními prvky systému pro potlačení výbuchu jsou detektory, lahve s hasivem (nejčastěji jsou používány hasicí prášky), rozprašovací zařízení a řídící ústředna.

Zabránění přenosu výbuchu

Systémy pro zabránění přenosu výbuchu se používají jako opatření proti šíření výbuchu z jednoho zařízení do druhého. Pro zabránění přenosu výbuchu se používají jak mechanická zařízení (např. rotační podavače, ventily), tak automatická zařízení (např. Hasicí bariéry pracují na stejném principu jako systémy pro potlačení výbuchu. Slouží pro zabránění přenosu plamene při výbuchu přes propojovací potrubí do navazujících zařízení. Hasicí jednotka musí být umístěna v dostatečné vzdálenosti od detektoru ve směru výbuchu tak, aby zajistila spolehlivé uhašení čela plamene.

Principem rychlouzavíracích prvků je uzavření průřezu potrubí a tím zabránění šíření výbuchu do následujících zařízení.

Havárie spojené s výbuchy hořlavého prachu nejsou tak časté jako výbuchy hořlavých plynů a par hořlavých kapalin, i tak však nelze nebezpečí výbuchu hořlavého prachu v průmyslových provozech v žádném případě podceňovat.

Organizační opatření

Pokud není možno vyloučit vznik výbušné atmosféry směsi prachu se vzduchem v zařízení (např. Přijetí technických opatření však pro zajištění dostatečné úrovně bezpečnosti není postačující. Musí být přijata také organizační opatření, jako např. označení prostorů s nebezpečím výbuchu, zajištění systému povolování prací v prostředí s nebezpečím výbuchu, či provádět pravidelná školení zaměstnanců.

Školení musí být zajištěno pro všechny zaměstnance pracující v prostoru s nebezpečím výbuchu a v dostatečné periodicitě. Za dodržování povinností na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, resp.

tags: #nebezpečné #odpady #výbuch #prevence

Oblíbené příspěvky:

• Příklady ekologických parků
• Rozměry vypouštěcí hadice
• Experiment s dětským ekosystémem
• Klíčové prvky konstrukce střechy
• Studie Emise Fojtíka z Darkovic