Nečekané řešení klimatických změn

Změna klimatu je realitou, která nás ovlivňuje více, než si možná uvědomujeme. Stále myslíme na lední medvědy a Amazonii, ale pravda je taková, že nás to v tuto chvíli stojí peníze a především životy. Zdravotní nebezpečí klimatických změn je nejen reálné, ale i nezměrné. Již desítky let předpovídáme, že se zvyšujícími se teplotami bude narůstat tzv. tepelný stres, požáry a znečištění ovzduší, a dokonce se budou šířit infekční nemoci, které byly dříve omezeny na tropy. Změna klimatu už zabíjí.

Pařížská dohoda a COP28

„Tahle dohoda znamená tu nejlepší šanci na záchranu jediné planety, kterou máme,“ pronesl tehdejší americký prezident Barrack Obama po podepsání klimatické dohody v Paříži roku 2015. Státy světa se v ní zavázaly udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia.

Na letošním COPu svět poprvé zhodnotil naplňování těchto cílů. A nebyl to pěkný pohled. Aby se oteplování udrželo pod stanoveným limitem, celkový objem emisí skleníkových plynů vypouštěných do atmosféry by měl dosáhnout vrcholu nejpozději do roku 2025. Od té doby by se měl začít snižovat - do roku 2030 alespoň o 43 procent. Do roku 2050 se pak má směřovat k úplné uhlíkové neutralitě.

„Viditelný rozdíl mezi stanovenými cíli Pařížské dohody a jejich naplňováním byl základem pro odklepnutí postupného odstupu od fosilních paliv v energetice. Nahradit by se měla ztrojnásobením energie z obnovitelných zdrojů, a to do roku 2030. To se odsouhlasilo a s tímto scénářem teď pracujeme,“ komentoval pro Voxpot Pavel Zámyslický, hlavní český vyjednavač na COP28.

Jestli něco COP28 ukázal, tak výrazné zvýšení zájmu o klimatickou změnu. Prakticky všechny strany jednání uznaly vědecký konsenzus o nutnosti udržení průměrného globálního oteplení pod 1,5 °C ve srovnání s předindustriální úrovní. Liší se ale preferované způsoby, jak toho dosáhnout. Minulý rok s odchodem od fosilních paliv souhlasilo okolo 80 zemí, nyní už je to 130.

Čtěte také: Nečekané setkání s odpadkovým netvorem

Na snaze odvrátit klimatickou změnu tak panuje obecná shoda. Podnikání konkrétních kroků ale zůstává obtížným úkolem - obzvlášť pro rozvojové země, které svou energetickou politiku často teprve rozjíždí. Pro přechod k obnovitelným zdrojům tak budou potřebovat nemalou finanční podporu od bohatších zemí.

„O snaze přejít k čisté energii promluvila například Kolumbie, která je dnes plně závislá na fosilních palivech. Bohužel jí v tom momentálně brání nedostatek financí,“ popsala pro Voxpot delegátka za Greenpeace Miriam Macurová. „Celkově byl hlas rozvojových zemí na konferenci velmi výrazný. Právě chudé země nejvíce ovlivněné klimatickou krizí jsou při snaze prosadit uhlíkovou neutralitu nejambicióznější,“ dodává.

Fond pro financování klimatických škod a ztrát

Kromě přechodu na zelenou energii v budoucnosti se už dnes ale musí řešit škody, které zrychlující klimatická krize přinesla. Státy si už na loňském COP27 odsouhlasily vznik Fondu pro financování klimatických škod a ztrát. Letos tak byla ve hře jeho forma. Zásadním výsledkem letošních jednání je, že příspěvky do fondu nebudou ve formě půjček, které by mohly státy uvrhnout do dluhové propasti. Prostředky na zmírnění dopadů klimatické změny by tak chudé země měly dostávat bezdlužně.

Jak ale určit, které země mají na příspěvky nárok? „Problematické je zde rozdělení zemí na rozvojové, které potřebují pomoc, a rozvinuté, které by měly na tuto pomoc přispět. Mezi rozvojové nyní patří třeba i Čína nebo některé arabské země, které by z logiky věci měly do fondu spíš přispívat,“ komentuje Zámyslický. „Podmínky se tak budou muset ještě projednávat, aby šly vybrané peníze opravdu tam, kde jsou potřeba.“

Suma potřebná v tomto fondu se přitom bude dál zvětšovat - dokud se budou v důsledku klimatických změn rozšiřovat pouště, dokud budou přibývat nečekaná sucha či povodně a dokud budou existovat státy, které by mohla úplně pohltit zvyšující se hladina oceánů.

Čtěte také: Možnosti pro zmírnění dopadů klimatu

Tyto a nespočet dalších důsledků globálního oteplování dopadá především na nejchudší státy. To na konferenci zdůrazňoval například blok afrických zemí, který upozorňoval na fakt, že ačkoliv jako kontinent přispěli ke klimatické krizi nejméně, její důsledky na ně dopadají nejtvrději.

Vliv fosilní lobby

Pro vyjednávání o klimatické krizi by se jistě našla i lepší místa než Dubaj vzrostlá na bedrech fosilního průmyslu. Ať už šlo o záměr organizátorů, nebo o pouhou ironii osudu, konference se zde zúčastnilo nejvíce delegátů fosilního lobby v historii - 2500. „Kdyby se brali jako jednotná skupina, měli by tu po hostitelské zemi a Brazílii třetí největší delegaci,“ komentuje Macurová.

Právě vliv těchto skupin má pravděpodobně na svědomí mnoho slepých míst ve finální dohodě. „Konečný dokument nechává až moc prostoru pro falešná řešení, třeba pro přechodná paliva, kterými může být třeba i zemní plyn,“ vysvětluje dál Macurová.

I do finální deklarace se tak namísto jasného konce dostala diplomatická formulace o „postupném přechodu“ (transition away) od fosilních palic. To dráždí mnoho aktivistů, kteří do Spojených arabských emirátů přijeli protestovat a vytvořili tak největší demonstraci v historii klimatických konferencí. „Odsouhlasený postupný přechod je sice dobrým signálem odchodu od fosilních paliv, ale čas pouhé signalizace už je dávno za námi,“ komentovala pro Guardian klimatická aktivistka Drue Slatter své pocity ze závěrečného textu.

COP v Česku?

Na to, jak probíhá proces samotného vyjednávání a zda během něj vůbec lze tvořit velká a jednoznačná rozhodnutí, se Voxpot zeptal hlavního českého vyjednavače na letošní konferenci Pavla Zámyslického.

Čtěte také: Řešení pro internetové problémy

„Závěry COPu nejsou otázkou jen samotné konference, ale předchází jim celoroční příprava. Už v červnu se na dva týdny sešli všichni vyjednavači, aby prodiskutovali a přichystali veškeré texty. První dva dny konference k textům zasedli i lídři zúčastněných zemí a vydali k tomu své postoje,“ popisuje Zámyslický.

Během tohoto dvoutýdenního summitu byla letos cítit především nepřítomnost některých lídrů - například prezidentů USA Joea Bidena nebo Si Ťin-pchinga.

„Zbytek konference je pak hlavně o hledání kompromisů mezi experty. A nakonec se zapojí i ministři, na kterých je, aby potřebných kompromisů dosáhli. Velmi důležitou roli zde hraje předsednictví COPu, protože řídí celý průchod jednání a klade důraz na finální výsledek,“ dodává Zámyslický.

Příští rok povede COP Ázerbájdžán, přestože je sám existenčně spojený s fosilními palivy. V příštím roce, tedy na COP29, povede tento proces Ázerbájdžán. I tento stát je přitom existenčně spojený s fosilními palivy, které tvoří polovinu jeho HDP a 92 procent exportu. Jak se tedy dospělo zrovna k němu?

V pořadatelství se pravidelně střídají státy šesti regionálních skupin - Afrika, Asie, východní Evropa, Latinská Amerika a Karibik, západní Evropa a nezařazené země. Příští rok vychází řada na země východní Evropy, a jednou z možností tedy bylo i Česko.

„Jedním z důvodů, proč Česko nakonec nebude hostit COP29, byly finance potřebné pro tuto obrovskou akci. Druhý důvod byl politický. Rusko totiž předem avizovalo, že bude blokovat všechny země EU. Ázerbájdžán tak zůstal jako jediný bezkonfliktní kandidát,“ vysvětluje Zámyslický.

Po něm převezme pořadatelství nejspíše Brazílie, jež se k otázce ekologie staví poslední dobou vesměs zodpovědně. Za letošní rok snížila odlesňování téměř na polovinu, na Amazonský prales i přesto dopadla extrémní sucha.

Ať už se budou klimatické konference odehrávat kdekoliv, dvě otázky se nad nimi budou vznášet dál. Kolik jednání bude ještě potřeba, než se dohodneme o konečném odstupu od fosilních paliv? A máme vůbec na taková jednání ještě čas?

Dopady klimatických změn v České republice

Klimatická změna zásadně mění nejen životní prostředí, ale i socioekonomickou stabilitu České republiky. Extrémní výkyvy počasí jako povodně a sucha totiž výrazně zasahují do procesů v zemědělství, průmyslu a oblasti veřejného zdraví. Scénářů, co tyto změny mohou znamenat pro naše obyvatele, je hned několik. Otázkou ale je, zda se ně stihneme připravit, nebo ne.

Podle odborníků čelí Česko stejně jako zbytek Evropy prudkým změnám teplot, což přináší vyšší rizika sucha, povodní a dalších extrémních výkyvů počasí ohrožujících nejen zemědělství. Socioekonomická stabilita v ohrožení. Podle dat Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) se četnost a intenzita veder a záplav bude nadále zvyšovat. Projekce na základě klimatických scénářů IPCC pak ukazují, že se sucho a nedostatek vody projeví zvláště v oblastech s vysokou teplotou a nízkými srážkami, jako je jižní Morava.

Vodní hospodářství a lesnictví

Změna klimatu v ČR se výrazněji projevuje také ve vodním hospodářství, které vykazuje zásadní nedostatky ve schopnosti zadržet vodu v krajině a vyrovnávat se s výkyvy v množství srážek. Klesající průtoky vodních toků povedou k častějším suchům a zároveň ohrozí zásobování pitnou vodou. Simulace ukazují, že průměrné průtoky podle optimistických scénářů klesnou o 15 až 20 %, v těch pesimistických dokonce o 25 až 40 %.

V lesnictví změna klimatu zase negativně ovlivňuje především monokultury smrku. Tyto porosty jsou náchylnější k napadení škůdci a špatně snášejí sucho. Proto se postupně rozpadají. Výsledkem je zvýšení rizika eroze půdy a narušení přirozené obnovy lesů. Bez intenzivního zalesňování původními listnatými lesy tak vzniknou holiny a schopnost lesů pohlcovat CO2 se změní opačným směrem.

Se změnou klimatu a oteplováním navíc souvisí vyšší výskyt škůdců a chorob lesů i hospodářských plodin. Škůdci migrují do nových oblastí, kde narušují ekosystémy a zvyšují riziko vyhynutí místních druhů.

Ohrožené skupiny obyvatel

Zvýšené náklady a pokles životních standardů vynucené klimatickou změnou se v případě absence adaptačních opatření dotknou prakticky všech sociálních skupin. Starší osoby a děti se totiž mnohem hůře vyrovnávají se zdravotními komplikacemi spojenými s extrémními teplotami. Z akutních rizik u nás narůstá hlavně riziko povodní a vichřic. Vyšší průměrné teploty pak souvisí například s už aktuálním častějším výskytem lymské boreliózy - vyšší teploty podporují růst populace klíšťat.

Adaptace a prevence

Východiskem se tak pro Česko stává přijetí komplexních adaptačních opatření, která budou v souladu s klimatickým scénářem reflektujícím trajektorii objemu budoucích emisí skleníkových plynů. Řadí se mezi ně nejen pochopení hrozeb, kterým bude společnost čelit, a realizace nezbytných opatření, to jest záplavy a sucha budou častější a je tak zbytečné obnovovat obydlí v oblastech náchylných k povodním bez náležité úpravy infrastruktury, zejména snižování emisí skleníkových plynů, přechod na nízkoemisní a bezemisní zdroje energie, změny ve způsobech obhospodařování půdy, opatření k ochraně biodiverzity a mnoho dalších.

Implementace principů udržitelnosti a v budoucnu i principů obnovitelnosti, například zvyšováním podílu recyklovaných stavebních materiálů, posuzováním celoživotní uhlíkové stopy nemovitosti, od instalace technologií pro výrobu energií po sekvestraci do designu, stavby i provozu budov, přináší nesporné výhody. Z hlediska environmentálních kritérií je důležité zaměření na energetickou náročnost a odolnost nemovitostí před klimatickými riziky.

Zlepšení infrastruktury a investice do udržitelných technologií - Modernizace budov (zateplení, systémy zachycování vody a příprava na chytré technologie) a infrastruktury může snížit rizika poškození a ztrát. Vhodné může být také zavedení inteligentních energeticky úsporných řešení (rekuperace tepla, kombinace různých zdrojů vytápění, inteligentní stínění a podobně) a další opatření. Dále je vhodné sledovat a analyzovat vývoj klimatických rizik v oblastech, kde probíhá občanský a podnikatelský život i kde se nachází nemovitosti.

Inovace a udržitelný rozvoj v ČR

Důvody těchto kroků jsou pragmatické a empiricky doložené Zprávou o udržitelném rozvoji v Evropě 2023/2024 podle cílů udržitelného rozvoje OSN (17 SDGs). Jsou v ní zdůrazněny výzvy, kterým Česko čelí. V mnoha ohledech dosahujeme průměrných a nadprůměrných hodnot.

1. Inovace v České republice jsou na 45 % průměru Evropské unie. Další rozvoj v této oblasti je tak pro nás naprostou nezbytností. Ke zvýšení úrovně Česka vůči průměru EU by mohly přispět investice jak do zelených technologií a digitalizace, tak do udržitelných průmyslových procesů. Například formou podpory malých a středních podniků a startupů, které se inovativními řešeními v rámci udržitelnosti zabývají.
2. V roce 2023 bylo 30 % celkové spotřebované energie v Česku z obnovitelných zdrojů, ale 30 % je stále málo. Do roku 2030 bychom v souladu s cíli udržitelného rozvoje měli dosáhnout minimálně na 45 %.
3. V Česku jsme podle vydané zprávy za loňský rok dosáhli nadprůměrné úrovně ročních emisí skleníkových plynů - také o více než 50 % než je průměr EU, konkrétně 9,2 tun CO2e na hlavu oproti průměru EU 6,3 tun CO2e. Jejich redukce a efektivního využívání zdrojů můžeme dosáhnout jedině proaktivním přístupem k energetické tranzici a zvyšování národní energetické nezávislosti (pěkným příkladem je pokračují navyšování kapacity FVE zdrojů, které v roce 2023 dosáhlo rekordu ve výši téměř 1 GWp).

Biodiverzita a lesy v ČR

České lesy jsou mimo jiné jedním z významných nástrojů sekvestrace (ukládání) oxidu uhličitého s potenciálem zachycení až 10 megatun CO2 ročně. Nicméně po kůrovcové kalamitě na Vysočině je tato jejich schopnost významně omezena a v následujícím desetiletí se naopak očekává uvolňování CO2 do atmosféry v objemu až 10 megatun CO2 ročně. Podle údajů Ministerstva zemědělství bylo v roce 2023 odlesněno přibližně 10 tisíc hektarů lesů.

Budoucnost českých lesů je přímo závislá na přijetí účinných opatření na ochranu a obnovu lesů. Podle Strategického plánu Ministerstva zemědělství na období 2024-2030 by v lesích do roku 2030 mělo dojít ke zvýšení podílu listnatých stromů na 30 %, to je o přibližně 5 %. Cílem je zvýšit velmi nízkou úroveň biodiverzity a zlepšit ekologickou stabilitu lesních porostů v Česku.

Klimatičtí uprchlíci a migrace

Do roku 2050 by na světě mohlo být přes 216 milionů klimatických uprchlíků. To jsou lidé, kteří opouštějí své domovy kvůli extrémnímu počasí, přírodním katastrofám a dalším dopadům klimatické změny. Už teď je jich víc než běženců, kteří prchají před válkami.

Klimatická změna dopadá především na rozvojový svět. Migrace, kterou vyvolává, ale zasáhne celou planetu. Klimatičtí uprchlíci jsou lidé, kteří jsou nuceni opustit svůj domov kvůli náhlým nebo postupným změnám v přírodním prostředí souvisejícím s dopady klimatické změny.

Příklady klimatické migrace

Mezi lety 2006 a 2010 postihlo Sýrii nejhorší sucho v moderních dějinách. Na 1,5 milionu farmářů se v té době rozhodlo odejít z venkovských oblastí do měst. Vlivem sucha několikanásobně zdražily potraviny, lidé přicházeli o práci. V roce 2011 odstartovaly demonstrace v rámci tzv. arabského jara, které pokračovaly až v krvavou občanskou válku.

Na Kiribati žije přes 100 tisíc lidí, kteří v posledních letech pozorují, jak jejich zemi polyká oceán. Indonéská metropole Jakarta se potápí tak rychle, že by podle odhadů mohla do roku 2050 zmizet naprostá většina desetimilionového města. Indonéská vláda se proto na začátku letošního roku rozhodla přestěhovat hlavní město z Jávy na ostrov Borneo.

Během listopadu roku 2020 středoamerickou zemi zasáhl hurikán Eta a po něm hned další hurikán Ida. Ana a Fredi, stejně jako dalších 1,7 milionu obyvatel Hondurasu a sousední Guatemaly, přišli o všechno. Půjčili si proto peníze a vyrazili na cestu do Spojených států spolu s dalšími tisíci středoamerických uprchlíků.

Vnímání klimatických změn českou společností

Většina Čechů má ráda přírodu a věří, že už probíhají klimatické změny. Zároveň se ale obávají poklesu životní úrovně a neshodnou se na tom, jak dopady klimatických změn řešit. V sociologickém průzkumu Česká (ne)transformace 2022 to zjistili odborníci z organizace STEM a Institutu 2050.

Že klimatická změna již nyní probíhá, věří 61 procent respondentů a dalších dvanáct procent věří, že nastane v budoucnu. Existenci klimatických změn podle průzkumu popírá jen sedm procent dotazovaných. Dále 65 procent respondentů uvedlo, že jim jsou blízké myšlenky ochrany přírody a životního prostředí. Pouhým sedmi procentům tyto myšlenky blízké rozhodně nejsou.

Navzdory tomu, že společnost chápe hrozbu klimatických změn jako závažnou, momentálně ale podle průzkumu řeší spíše jiné priority. Drtivá většina respondentů (85 procent) označila za závažný problém zdražování výrobků a služeb, o něco méně lidí trápí sucho, znečištění ovzduší nebo stav české krajiny a migrace z Ukrajiny.

Znalost a vnímání Green Dealu

Mírně nadpoloviční většina lidí (56 procent) v průzkumu uvedla, že o evropském Green Dealu má jen pár informací, desetina se pak cítí dobře informována. Naopak 32 procent lidí o dohodě neví vůbec nebo skoro nic. Green Deal se navíc ukazuje jako výrazně štěpící prvek, kdy třetina jej podporuje, třetina chce dohodu omezit a třetina uznává, že nedokáže tuto otázku posoudit.

Přes 60 procent lidí ví, že změna klimatu přinese zvýšení hladiny oceánů nebo že skleníkové plyny vznikají při spalování fosilních paliv. Ale pouze čtvrtina lidí ví, že Green Deal nezakazuje po roce 2035 jezdit auty na spalovací motory nebo že důvodem momentálního zdražování elektřiny nejsou emisní povolenky. A pouhých sedm procent respondentů správně uvedlo, že Česká republika produkuje v přepočtu na jednoho obyvatele více emisí než Čína, Indie nebo Velká Británie.

Podpora obnovitelných zdrojů a spravedlivá transformace

Obecně Češi vnímá pozitivně obnovitelné zdroje energie, zejména vodní, sluneční a větrné. A přejí si rozvoj těchto zdrojů a pokračování jejich podpory ze strany státu. Lidé mají například zájem o pořízení solární elektrárny, tepelného čerpadla nebo systému na lepší zadržování vody na zahradě, přičemž vedle environmentálních dopadů vidí pozitiva hlavně v ekonomickém přínosu takovéto investice.

Výzkumníci ale upozorňují, že právě rozvoj obnovitelných zdrojů může být jednou z příčin prohloubení nerovností ve společnosti kvůli vysokým vstupním nákladům pro nízkopříjmové skupiny. Stát by proto měl zajistit, aby na dotační programy například na budování solárních elektráren dosáhli všichni, nikoliv jen vyšší a střední třída.

Omezený přístup k datům

Současná globální politická nestabilita a geopolitické napětí společně s rostoucím nacionalismem, byrokracií a ekonomickým tlakem stále více omezují volný přístup k datům potřebným ke studiu klimatické změny. Navíc komplikují jejich výměnu. Podle vědců, kteří se zabývají změnou klimatu a jejími dopady, by vznikaly lepší a reprezentativnější výsledky, kdyby existovala mezinárodní úmluva zajišťující otevřený přístup ke všem datům.

Data by měla být podle vědců v maximálním rozsahu pro výzkumné účely k dispozici zdarma všem vědeckým institucím po celém světě, což by zajistilo efektivnější využití veřejných peněz. Univerzální a právně závazná úmluva o klimatických datech, kterou by schválila velká většina aktérů, může podle odborníků pomoci k lepšímu pochopení klimatického systému Země a podpořit zmírnění dopadu lidské činnosti.

Obtížnější přístup k datům přitom neomezuje jen vědce, ale také tvůrce klimatických politik a v konečném důsledku i firmy. „Každá forma důvěryhodné klimatické politiky musí být založena na důkazech,“ upozornili experti.

Tabulka: Projekce klimatické migrace do roku 2050 (Světová banka)

tags: #necekane #reseni #klimatickych #zmen

Oblíbené příspěvky:

• Akcie Paramo
• Česká výroba ekologického pracího prášku
• Životní prostředí ČR
• Jak recyklovat zavařovací sklenice
• Skládka Vrapice