Ústavní soud (ÚS) ponechal úředníkům pravomoc kontrolovat, čím lidé topí doma v kotlích. Zamítl návrh pravicových poslanců na zrušení části zákona o ochraně ovzduší. Poslanci v kontrolách spatřují vážný zásah do práva na nedotknutelnost obydlí.
Podle jejich právníka Zdeňka Koudelky ÚS dál přednost zájmu státní moci před soukromím lidí. Podle soudce zpravodaje Ludvíka Davida se zákon neprotiví ústavnímu pořádku. Pokud fyzická kontrola kotle následuje po vyčerpání ostatních možností a je důsledkem opakovaného podezření na používání nevhodného paliva, jde o přiměřené omezení práv.
Fyzická kontrola je podle zákona krajním řešením, připadá v úvahu v odůvodněných situacích, po opakovaných stížnostech a výzvě k nápravě. Kontrolu provozu kotlů označil ministr Brabec za funkční a preventivní nástroj ochrany ovzduší, dlouho po něm prý volaly obce i veřejnost. Podle Brabce ministerstvo normu připravovalo spolu s ústavními právníky tak, aby případná kolize s nedotknutelností obydlí byla vyřešena.
Rozhodnutí přivítal také Miroslav Šuta z Centra pro životní prostředí a zdraví. Znečištění ovzduší v Česku podle něj vážně ohrožuje zdraví i životy lidí. "Jediný 'čmoudil', který spaluje odpady ve svých kamnech, je přitom schopen nebezpečnými zplodinami zamořit celou vesnici nebo čtvrť města.
Podle poslaneckého návrhu je novela odrazem "neustálé touhy po regulaci" a otevírá "mnohaproudou dálnici pro různé ministerské úřednické a nátlakové skupiny", které chtějí o všem vědět a vše kontrolovat v zájmu obecného blaha.
Čtěte také: O ekosystému kolem nás
Skupina poslanců zdůraznila také to, že Listina základních práv a svobod umožňuje domovní prohlídku na příkaz soudce jen pro účely trestního řízení, nikoliv na základě zákona o ochraně ovzduší. Omezit nedotknutelnost obydlí je možné jen z jasně vymezených důvodů.
Mezi ně sice patří ochrana života nebo práv a svobod druhých, ovšem podle poslanců nepostačuje povšechné tvrzení o ochraně zdraví a práv "neurčitých osob v neurčité míře". Podle Davida ale nelze kontroly kotle srovnávat s domovní prohlídkou. Kontrola se omezuje na kotel, dokumentaci, příslušenství, palivo.
Nové znění zákona o ochraně ovzduší je účinné od začátku letošního roku. Podle zjištění ČTK ale do června novela žádné pokuty nepřinesla a příliš nevzrostl ani celkový počet kontrol. Upozornění na spalování nevhodných látek přichází na obecní úřady s rozšířenou působností většinou od sousedů. Nález Ústavního soudu ze dne 18. července 2017 sp. zn. Pl. Zákon č. 369/2016 Sb. novelizující zákon č.
Celý ústavněprávní problém lze shrnout do otázky, zda je zásah způsobený dotčenou úpravou do nedotknutelnosti obydlí proporcionální. Je třeba uvést, že tuto otázku si zcela správně položil již normotvůrce a v důvodové zprávě podrobně argumentoval ve prospěch proporcionality dané úpravy.
Neméně významná z hlediska hodnocení proporcionality dané úpravy je skutečnost, že zákonodárce přistoupil k určitému “stupňovitému mechanismu” aplikace, který má zabraňovat orgánům ochrany ovzduší, aby jednaly svévolně (odst. 32 odůvodnění rozhodnutí jej popisuje tak, že „orgán ochrany ovzduší má nejprve povinnost písemně upozornit provozovatele spalovacího stacionárního zdroje, že pojal důvodné podezření o jeho neplnění některé z povinností podle zákona o ochraně ovzduší (např. na základě nepřípustné tmavosti kouře, video nebo fotodokumentace apod.). Tento orgán má povinnost své podezření odůvodnit. Může vyzvat provozovatele k doložení dokladu o provedení kontroly technického stavu zdroje, kontroly spalinových cest, případně k předložení dalších dokladů (např. Napadená právní úprava mu současně ukládá povinnost v upozornění poučit provozovatele spalovacího stacionárního zdroje o následcích opakovaného důvodného podezření v podobě provedení kontroly.
Čtěte také: Příroda u lidských sídel
V relativně podrobné pasáži rozebírá Ústavní soud všechny tři kroky testu proporcionality a shrnuje, že dané ustanovení je vhodné, nezbytné (přesněji řečeno potřebné) a rovněž přiměřené vzhledem k legitimním cílům, který sleduje. Odmítnut byl argument navrhovatelů, že ochrana práv a svobod druhých zde není použitelná, neboť se nejedná o ochranu konkrétních lidí.
Podle navrhovatelů „musí existovat přímá vazba mezi vstupem do obydlí a záchranou člověka, majetku či naplnění jiného nesporného cíle” (odst. Velmi přesvědčivý je v tomto ohledu argument, že podobná úprava, která je předmětem tohoto řízení, existuje i v jiných zákonech - např. v Zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění, nebo v Zák. č.
Celý nález považuji za ukázkový příklad aplikace principu proporcionality, který byl zkoumán velmi správně již v rovině tvorby příslušné novely zákona. Z tohoto ohledu hodnotím kladně určitou zdrženlivost Ústavního soudu, který musel v tomto řízení řešit i řadu technických otázek spojených s ochranou ovzduší.
Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená právní úprava, která představuje omezení základního práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 3 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, splňuje formální i materiální podmínky pro zákonné omezení tohoto práva a sleduje legitimní cíle ochrany zdraví osob a ochrany práv a svobod jiných, přičemž je vůči těmto legitimním cílům přiměřená.
Jestliže z našeho právního řádu a také z judikatury Evropského soudu pro lidská práva obecně plyne, že důkazní břemeno nese příslušný správní orgán ochrany ovzduší, je zcela legitimní, aby měl k dispozici přiměřený a současně účinný nástroj, pro splnění tohoto veřejnoprávního cíle.
Čtěte také: Přečtěte si o Ekosystému Lidských Obydlí
Stát nastavil novou právní úpravu ochrany ovzduší tak, že může v zájmu ochrany zdraví a práva na příznivé životní prostředí snižovat celkovou úroveň znečištění ovzduší a současně zvyšovat jeho kvalitu, pokud bude moci efektivně postihovat provozovatele porušující své povinnosti při používání spalovacích zdrojů v domácnostech.
V kombinaci s existencí dostatečných procesních záruk ochrany domovní svobody se Ústavnímu soudu nejeví toto omezení domovní svobody jako nepřiměřené. Napadená právní úprava ji totiž omezuje pouze mírně, současně však podstatně uspokojuje zájem na ochraně zdraví jiných osob a jejich práva na příznivé životní prostředí.
Provozovatelé spalovacích stacionárních zdrojů proto musí zachovávat potřebnou míru solidarity vůči jiným osobám ve sférách jejich práva na příznivé životní prostředí a zejména práva na ochranu zdraví.
Cílem novely je posílení ochrany ovzduší a tím i lidského zdraví před znečišťujícími látkami. Vedle přímých kontrol kotlů provozovaných v domácnostech zavádí přísnější imisní limit pro jemné prachové částice s průměrem do dvou a půl mikrometru (PM2,5). Také bude možné vzájemné uznávání plaket cizích států pro vjezd vozidel do nízkoemisních zón a dojde k pružnějšímu a efektivnějšímu vyhlašování smogových situací.
Podle seriózních vědeckých studií v některých oblastech ČR se lokální topeniště podílejí na znečištění ovzduší až 90 %. Ministr Brabec k Senátem schválené novele dodává: “Děkuji senátorům za podporu. Novela zákona ochraně ovzduší znamená úlevu tisícům obyvatel ČR, žijícím v bezprostřední blízkosti těch, kteří zamořují své okolí, naše ovzduší a zejména dýchací soustavy svých sousedů prachem a rakovinotvornými látkami, již od začátku roku 2017.
tags: #nedotkutelnost #obydlí #zákon #o #ochraně #ovzduší