Negativní dopady nedostatku pobytu v přírodě

Dětství se proměňuje a děti mají stále méně příležitostí pobývat v přírodě, což může mít dlouhodobý negativní dopad na jejich rozvoj. Studie, kterou představuje server britské zpravodajské televize BBC, na to varuje.

Zpráva autorek z britské Plymouthské univerzity a australské Univerzity v Západním Sydney vychází z předchozích výzkumů potvrzujících vyšší rodinné zaneprázdnění a z toho vyplývající nižší počet příležitostí dětí prozkoumávat jejich přirozené venkovní okolí. To vedlo k redukci sociálních dovedností u dětí a pravděpodobný je také dlouhodobý dopad na fyzický i emoční stav a celkové prospívání.

Školy by proto neměly přehlížet možnosti nápravy, které jim výuka v přírodě dává. Přehnaný důraz na studijní výsledky vyvíjí na učitele tlak zůstávat ve třídách, kde jsou ale děti ochuzeny o cenné zážitky. I když přínos venkovního vyučování je už dávno podpořen poměrně rozsáhlými daty, stále zůstává okrajovou záležitostí, protože jej za svůj nepřijali tvůrci vzdělávacích politik.

Zpráva proto vyzývá k začlenění venkovní výuky do národního vzdělávacího rámce a doporučuje vytvoření rozhraní, které by shromažďovalo existující výzkum, definovalo příští výzkumné otázky a pomohlo propojit výsledky výzkumů s praktickou politikou.

Mimoto zpráva navrhla „Rámec pro studijní výsledky dvacátého prvního století“ a tyto důležité znalosti a dovednosti by mohly být učeny právě v hodinách v přírodě. Dokument obsahuje body zdravé a šťastné tělo a mysl, společenský a sebejistý jedinec, samostatný a kreativní student, efektivní spolupracovník a aktivní globální občan.

Čtěte také: Komunální odpad: Spalování vs. recyklace

Autorky argumentují, že pokud budou venkovní aktivity navázány na konkrétní očekávané studijní výsledky, bude pro učitele jejich zajišťování smysluplnější a nebude třeba hledat na pobyt venku extra časový prostor.

Proč je kontakt dětí s přírodou důležitý?

Podle Petra Daniše děti pouze čekají na probuzení vztahu k přírodě. Jedním ze způsobů, jak toho docílit, je začít vyučovat školní předměty v přírodě.

„Fascinující výzkumy z různých míst světa nám skládají obrázek o tom, že všichni lidé - a děti především - potřebují pobyt venku v přírodě pro své plné fyzické, duševní i sociální zdraví. Kontakt s přírodou dětem usnadňuje učení a přispívá k celkovému rozvoji jejich osobnosti. To vše se dozvídáme v době, kdy v naší civilizaci svobodné hry dětí venku v přírodě spíše ubývá. I v Česku jsou děti, které se ven nedostanou téměř vůbec, doma ani ve škole. Rozpor mezi tím, co nám říká věda o zdravém a podnětném prostředí pro život dětí, a skutečností, jak a kde děti tráví svůj čas, je varovný. To musíme změnit.

U dětí, které nejsou venku, se zvyšuje riziko obezity, slabší imunita a horší psychické zdraví, včetně čím dál rozšířenějších poruch jako ADHD, dětských depresí a úzkostí.

Naopak pobyt v přírodě má pozitivní dopady. Děti jsou většinou štíhlejší, zdravější, mají lepší náladu. Zlepšuje se jim pozornost a soustředění.

Čtěte také: Chov zvířat a ekologické zemědělství: Negativní aspekty

Výuka venku jako řešení

Právě proto se Petr Daniš a jeho kolegové rozhodli zvýšit čas, který děti tráví venku. Myslí si, že role školy je vysoká, protože pokud se některé děti nedostanou ven do přírody ve škole, nedostanou se do ní vůbec. Pro mnohé rodiče to není důležité téma nebo je to nenapadne. Proto chtějí dětem dopřát čas venku právě ve škole.

Přijde jim dobré, aby každé dítě bylo v průměru venku aspoň hodinu denně v rámci školní docházky, ať už během hodin nebo přestávek. Cílem není, aby se všechno učilo venku. Jde hlavně o to ukázat, že některé věci se vyloženě hodí učit venku, jiné se při troše dobré vůle dají stejně dobře učit venku jako vevnitř. A pak jsou věci, které se lépe učí vevnitř, a na to se nechceme sahat.

Bariéry výuky venku

V dotazníkovém průzkumu učitelé často zmiňovali, že problémem není ani tak vnější okolí, jako spíše jejich vlastní pohodlí a lenost. Mnoho z nich řeklo, že už předtím si s myšlenkou učit venku pohrávali, ale chyběla jim poslední kapka inspirace, nápadu a odhodlání. Naše legislativa není zásadní bariérou, ale ani něčím, co by naši vizi nějak povzbuzovalo. Jediné, co se nás zatím dotýká, je pravidlo, že když jde učitel s dětmi ven, tak by tam měl být jeden dospělý maximálně na dvacet pět dětí.

Mladá generace nemá vztah k přírodě tak silný, ale když děti začnete pravidelně do přírody brát, tak si začnou ten vztah budovat. Musíme dětem ukázat, že i reálný svět, nejenom virtuální, je zajímavý. Jakmile bude výuka stejně atraktivní, podnětná a přínosná, tak nebudou děti utíkat jenom do mobilů. Je to o tom, jaké příležitosti jim poskytneme.

Podle PhDr. Jany Nováčkové, psycholožky a spoluautorky knihy a konceptu Respektovat a být respektován, učení venku přestavuje krok k obohacení podnětově chudého prostředí školy a také krok k lepšímu uspokojování základních lidských potřeb. Jako bonus přináší lepší výsledky.

Čtěte také: Ekologicky škodlivé aktivity

Doc. PhDr. Jan Činčera, Ph.D. Mgr. Mgr. Jakub Holec z Národního ústavu pro vzdělávání tvrdí, že výuka venku nabízí dětem vzdělávací příležitosti a situace, které nemůže ani nejlépe vybavená učebna zajistit.

Dopady koronavirové pandemie

„Vykládat o tom, jak je pohyb prospěšný, je nošení dříví do lesa. Děti se obecně nepohybují dostatečně, a pokud se ubere i to penzum, které dosud měly, je jasné, že vliv nemůže být jiný než negativní,“ říká MUDr. Alena Šebková, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP.

Po letních prázdninách se situace s koronavirem ještě více zkomplikovala a od 14. října 2020 se školy, sportovní kroužky a oddíly opět uzavřely. Děti tráví mnoho hodin denně on-line vyučováním a počítače, notebooky, mobilní telefony a televizi mnohé neopouštějí ani po ukončení vyučování. A kvůli nebezpečí choroby covid-19 nemají ani možnost neomezeného pohybu venku.

V dnešní době jim ještě víc než dřív chybí klasické dětské „vylítání“. Ale slyšela jsem od svých kamarádek, že například v lesích kolem Prahy čím dál častěji potkávají děti, které společně běhají, a dokonce i cvičí. Jsou to většinou starší školáci s respirátory, ale můžeme potkat i skupinku „orouškovaných“ předškoláků a mladších školáků, které doprovází nějaký dospělý. Děti skáčou, běhají, „blbnou“, a tím vlastně také sportují. Dokážou celé hodiny lézt, skákat, běhat, ba lítat. V takových případech je pro ně les (zahrada, louka) přirozenou tělocvičnou jako naše venkovská zahrada pro vnučku Haničku. A zdá se, že zvláště u těch starších jde o jejich vlastní iniciativu.

Šance „doby covidové“

Ano, děti jsou vyřazeny z pohybových kroužků a sportovních oddílů, na které byly zvyklé. Pomozme jim tedy najít „náhradní“ pohybové aktivity v přírodě. Naučme je znovu chodit ven „za každého počasí“, jako jsme to dělali kdysi my, příslušníci generace jejich prarodičů a ještě i příslušníci generace jejich rodičů. V přírodě se přece můžou spontánně vyřádit - a opravdu to potřebují! „Když se díváte na děti, jak si hrají venku, dělají tolik fyzicky náročných úkonů - celé hodiny běhají, kopou, lezou. Kdybyste jim řekli, aby to dělaly, neposlechly by vás. Chtějí to dělat, protože si hrají. Takovou úroveň fyzické aktivity nedostanete nikde jinde,“ uvádí krásný citát Penny Wilson z knihy „Děti venku v přírodě: Ohrožený druh?“ Petra Daniše.

Právě v tom vidím určitou šanci současné velmi náročné „doby covidové“ pro zdraví nejen dětí - pokud ji tedy správně uchopíme. Mnozí rodiče dnes pracují doma. Samozřejmě musí odvést svoji práci, víc vaří, víc asi uklízí, ale také mají víc možností sledovat, jak jejich děti žijí. A kdyby si našli co nejčastěji chvíli na pobyt s dětmi venku, v přírodě, mělo by to nepochybně příznivý vliv na zdraví rodičů i dětí. A to nejen na zdraví fyzické, ale i psychické.

Zásadní benefity pobytu a pohybu v přírodě

• Zlepšení duševního zdraví - Pobyt venku zlepšuje úroveň duševního zdraví více než pohyb v umělém prostředí.

Výsledky výzkumu

Výzkum byl proveden formou kvantitativní srovnávací studie. Oslovila jsem učitele, aby v paralelních třídách učili tu samou látku, jednou venku a jednou ve třídě. Potřebná data zaznamenávaly děti do dotazníku. Srovnávala jsem, jakým způsobem to, zda se děti učí venku, nebo vevnitř, ovlivňuje jejich pozornost, náladu a sociální chování. To znamená, jestli byla jejich pozornost po skončení hodiny větší, nebo menší než na začátku, jak se změnily jejich emoce nebo zda se nějakým způsobem změnilo jejich sociální chování.

Nicméně v přímé závislosti na množství zeleně i tak u dětí prokazatelně vzrostly pozitivní emoce a negativní naopak klesly. Děti jsou dle výsledků venku uvolněnější, veselejší a nadšenější. Navíc, když se učí venku, mnohem déle si udrží zvědavost a soustředění na učivo. Jakýkoliv čas strávený v přírodě je smysluplný, stačí jít ven i na jednu či dvě vyučovací hodiny. Čím déle ale děti venku v přírodě jsou, tím větší benefity to přináší.

Ukázalo se, že pozornost je vyšší v případě prostředí s vyšší listovou pokryvností. V podstatě jde o to, že v hodně otevřeném prostoru mají děti tendenci se víc rozbíhat a hrát si, s výhledem do okolí se mohou častěji objevovat různé rušivé vlivy. V momentě, kdy nad nimi listy vytvářejí jakousi přirozenou stříšku nebo baldachýn, dokážou se na zadaný úkol více soustředit a mohou mít i lepší výsledky.

Najdeme studie, které říkají, že už dvacet minut má vliv na obnovu pozornosti a celkovou regeneraci. Už i dvacetiminutová přestávka, kdy děti vyběhnou ven a nemusí nic řešit, jen si hrají a dýchají čerstvý vzduch, má tedy přínos.

Každý koutek zeleně se počítá. Když je škola v centru města, každý lístek je velké plus, ať už jde třeba o rostliny ve třídách a na chodbách, nebo truhlík s bylinkami, které si děti zasadily. Sčítá se to. Samozřejmě, když jsme venku, tak se přidávají i další faktory, jako je čerstvý vzduch nebo přirozené světlo, možnost pohybu. Ale i zeleň v interiéru je skvělá, stejně jako stromy před okny, v parku nebo ve školní zahradě. Největší výhodu mají samozřejmě školy na okraji města, kde mají hned za dveřmi louku nebo les a mohou trávit venku mnohem více času.

Nicméně odborníci říkají, že hodina denně venku je naprosté minimum. Jednou týdně je pak vhodné, aby děti vyrazily například do lesa nebo lesoparku, kde je mnohem víc zeleně než na běžné ulici nebo školní zahradě. Jednou za měsíc bychom měli strávit víkend někde mimo město, mimo zástavbu. A jednou za rok bychom na týden měli vyjet někam úplně do divočiny, mimo civilizaci.

tags: #negativní #dopady #sklolů #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Drcení odpadu: co je povoleno?
• Odpadkové koše s designem
• O turistice a pohybu v přírodě podle RVP
• Jak funguje svoz odpadu
• Přírodní hořčíkový olej Saloos