Německý Systém Garantovaných Plateb a Obnovitelné Zdroje: Reforma Energetické Politiky

Německo se snaží snížit náklady na energii zpomalením rozšiřování obnovitelných zdrojů, a to se týká hlavně nových zařízení pro větrnou energii na souši. Vláda plánuje omezit jejich výkon na 2,8 gigawattů ročně, což odpovídá přibližně tisíci větrných turbín. Nové limity se dotknou i solárních zdrojů.

Kancléřka Angela Merkelová se dohodla s premiéry spolkových zemí na hlavních bodech další reformy podpory obnovitelných zdrojů energie. Instalace nových solárních zdrojů má být omezena limitem 600 megawattů ročně. Vláda hodlá opustit dosavadní systém garantovaných plateb a přejít na režim tržních aukcí - zaplaceno bude producentům zelené energie, kteří vyhrají v tendru.

Omezení Podpory a Dopady na Domácnosti

Omezení podpory se netýká malých zdrojů energie s instalovaným výkonem do 750 kilowattů, což jsou především solární panely na střechách rodinných domů. Ministr hospodářství Sigmar Gabriel uvedl, že pro tyto zdroje bude podpora i v budoucnu vypisována podle dosavadních pravidel.

Velkorysá podpora zelených zdrojů vedla v Německu k přetěžování přenosové soustavy a k prudké expanzi větrných a solárních zařízení. Nové zdroje stlačily dolů burzovní cenu proudu, čímž vzrostl rozdíl mezi reálnou a garantovanou cenou elektřiny, který doplácejí spotřebitelé. Pro průměrnou domácnost to znamená náklady 300 eur (8100 korun) ročně.

Ředitel společnosti EkoWATT Jiří Beranovský konstatuje: „Neřekl bych, že se systém podpory neosvědčil, řekl bych, že to je logický důsledek řešení celé situace. Myslím, že je potřeba konstatovat, že podpora zdrojů obecně je chvályhodná, ovšem musí být v jakési ekonomické rovnováze. V současné době Německo dostihly důsledky jeho minulých rozhodnutí a ono tím řeší tu vzniklou situaci. Je otázkou, zda je to včas, a zda ta opatření jednoznačně zmírní ten tlak na zátěž obyvatelstva." A připomíná, že v Německu je zatíženo podporou obnovitelných zdrojů jen obyvatelstvo, kdežto v Česku náklady nesou i podniky. „A pokud bychom se měli vyjádřit k české elektrizační soustavě, tak ta pocítí důsledky rozhodnutí více tehdy, až bude posílená síť v Německu. Tato konkrétní rozhodnutí asi příliš vliv zatím mít nebudou," dodává Beranovský.

Čtěte také: Tipy pro kempování v přírodě

Dohoda a Budoucí Vývoj

Německá vláda se s premiéry zemí ale nedohodla na limitu pro nová zařízení na výrobu elektrické energie z biomasy, kde narazila na odpor Bavorska. Otazníky zůstaly také nad budoucím rozvojem větrné energie na moři. Premiér Brém Carsten Sieling nicméně uvedl, že obě strany se dohodly na 90 procentech návrhů.

Merkelová je přesvědčena, že i zbylé otázky bude Berlín schopen se zeměmi vyřešit. Souhlas spolkových zemí je podmínkou pro uskutečnění reforem. Vláda doufá, že bude moci schválit příslušné návrhy v příštích týdnech. Návrh novely zákona by měl vstoupit v platnost počátkem příštího roku.

Globální Investice do Obnovitelných Zdrojů

Pokud jde o celosvětové měřítko, solárních, větrných i vodních zdrojů energie v roce 2015 rekordně přibylo, uvádí ve své zprávě mezinárodní expertní orgán REN2. Investice do obnovitelných zdrojů dosáhla 286 miliard dolarů - tedy dvojnásobek toho, co se investovalo do nových uhelných a plynových elektráren.

V oblasti obnovitelné energie pracuje osm milionů lidí na celém světě. Nejrychlejší tempo růstu zaznamenali odborníci v rozvíjejících se ekonomikách, jako je Čína nebo Indie, ale také v Japonsku, USA a Velké Británii.

Malajsie a Cíle v Obnovitelných Zdrojích

Také Malajsie si, podobně jako jiné země, vytyčila cíle dosažení uhlíkové neutrality a milníků vztažených ke snížení uhlíkových emisí. Svůj energetický mix tak ještě více zaměří na suroviny, kde má silné předpoklady - hydroenergetiku a fotovoltaiku či biomasu. Je zřejmé, že cíle dosáhnout do roku 2035 redukce skleníkových plynů o 40% půjde jen s pomocí zahraničních technologií. A to přináší příležitosti i pro české podniky. Vizí současné vlády (12. rozvojový plán) je, aby se do roku 2025 podílely obnovitelné zdroje na instalované kapacitě Malajsie z 31 % a v roce 2035 z 40 %, tedy v úhrnu z 18 000 MW.

Čtěte také: Umweltplakette

Co se týče obnovitelných zdrojů energie, největší podíl mají hydroelektrárny, které pro statistické potřeby a zařazení do OZE nemají v Malajsii rozlišení dle výkonu. Jejich podíl činí i v roce 2019 téměř 18 %. Instalovaná kapacita fotovoltaických elektráren je v Malajsii nízká, a průběžně osciluje mezi 2 a 3 %.

V roce 1981 v rámci snahy o diverzifikaci energetických zdrojů byla zavedena politika čtyř paliv (Four-Fuel Policy), čímž se Malajsie měla zbavit přílišné energetické závislosti na ropě. V roce 2000, v období sedmého pětiletého plánu, byla tato politika novelizována přidáním pátého pilíře - energie z obnovitelných zdrojů. V roce 2022 bude vydána nová verze Národní energetické politiky, přičemž ministrem Úřadu premiéra, Datuk Seri Mustapou Mohamedem, bylo ještě před publikací avizováno, že tato strategie má ambice se přiblížit principům Pařížské dohody, a že Malajsie se tímto dokumentem dobrovolně zaváže snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 45%.

V rámci 12. malajsijského rozvojového plánu (2021 - 2025) byl definován rozvoj hydroenergetiky, a to prostřednictvím Plánu integrovaného řízení vodních zdrojů (IWRM). Pětiletka vytyčuje sektor vodohospodářství jako hnací motor dynamického růstu do roku 2040. V roce 2010 byla schválena Národní politika a akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů (National Renewable Energy Policy and Action Plan). V rámci 11. rozvojového plánu v oblasti energetiky je pak zřízen Národní akční plán energetické účinnosti.

Dalším důležitým dokumentem, ze kterého vychází politika Malajsie v oblasti obnovitelných zdrojů energie je Národní politika pro zelené technologie (Green Technology Master Plan Malaysia 2017-2030), který navazuje na předchozí dokument vydaný v roce 2009, a který se soustředí na čtyři pilíře - energetiku, životní prostředí, ekonomiku a sociální aspekty. Malajsie v oblasti zelených technologií poskytuje řadu pobídek, například daňové pobídky pro projekty obnovitelné energetiky, daňové pobídky pro firmy nabízející služby spojené s šetřením elektrické energie či daňové pobídky pro výstavbu certifikovanou v rámci Green Building Index.

Hlavní malajsijskou pobídkou v oblasti zelených technologií představoval po léta systém „soft“ půjček GTFS (Green Technology Financing Scheme) od Malajsijské korporace na podporu zelených technologií a boje s klimatickou změnou - GreenTech. Tento systém, zavedený od roku 2010 poskytoval půjčky na použití zelených technologií do výše 50 mil. RM (12 mil. USD) pro výrobce zelených technologií a do výše 10 mil. RM (2,46 mil. USD) pro uživatele zelených technologií.

Čtěte také: Německá řešení pro jaderný odpad

Nově zavedený systém podpory Green Energy Tarif, který upřednostňuje výrobce zelené energie, je zaměřený na výrobu z fotovoltaiky a z vodních zdrojů. V souladu s cíli 12. Biomasa má v Malajsii poměrně nízký podíl na energetickém mixu. Její původ lze rozdělit do 3 skupin - ze zemědělství, z lesnictví a odpadová. Zdaleka největší potenciál má odpadní vedlejší produkt ze zpracování palmového oleje.

Energetická Náročnost a Materiály

Všechna zařízení na výrobu energie musí být vyrobena z materiálů extrahovaných ze Země. Žádný energetický systém není ve skutečnosti „obnovitelný“, protože všechny stroje vyžadují nepřetržitou těžbu a zpracování milionů tun primárních materiálů a likvidaci soustrojí, které se nevyhnutelně opotřebují. Ve srovnání s uhlovodíky znamenají „zelené stroje“ (VE, FVE) v průměru desetinásobné zvýšení množství extrahovaných a zpracovaných materiálů za účelem výroby stejného množství energie.

Stavba větrných turbín a solárních panelů k výrobě elektřiny a také baterií na pohon elektrických vozidel vyžaduje v průměru více než desetinásobek množství materiálů ve srovnání se stavebními stroji používajícími uhlovodíky na dodání stejného množství energie. Například jedna baterie pro elektromobily o hmotnosti 450 kg vyžaduje extrahování a zpracování přibližně 225.000 kg materiálů. Průměrně po dobu životnosti baterie každý kilometr řízení elektrického automobilu „spotřebuje“ 2,4 kg Země. Při použití spalovacího motoru se spotřebuje asi 0,05 kg paliva na km.

Ropa, zemní plyn a uhlí jsou potřebné k výrobě betonu, oceli, plastů a čištěných minerálů používaných k výrobě zelených strojů. Energetický ekvivalent 100 barelů ropy se používá v procesech k výrobě jediné baterie, která dokáže uložit ekvivalent jednoho barelu ropy. Do roku 2050, se současnými plány, bude množství opotřebovaných solárních panelů - z velké části nerecyklovatelných - představovat dvojnásobnou tonáž veškerého dnešního globálního plastového odpadu spolu s více než 3 miliony tun nerecyklovatelných plastů z opotřebovaných větrných turbín.

Vybudování jediné větrné farmy o výkonu 100 MW vyžaduje přibližně 30 000 tun železné rudy a 50 000 tun betonu a 900 tun nerecyklovatelných plastů pro obrovské lopatky rotorů. Se solárním zařízením (FVE) je tonáž v cementu, oceli a sklu o 150 % větší než u VE, a to při stejném energetickém výkonu. Pokud mají být k napájení 24/7 použity náhodné zdroje energie (větrná a sluneční), bude zapotřebí ještě většího množství materiálů.

Na každou tunu vyčištěného prvku musí být fyzicky přesunuta a zpracována mnohem větší tonáž rudy. U vzácných zemin se na tunu prvku těží asi 20 až 160 tun rudy. U kobaltu se těží zhruba 1500 tun rudy, aby se dostala jedna tunu prvku.

Poskytnutí rafinovaných minerálů, potřebných k výrobě jediné baterie EV, vyžaduje těžbu, přesun a zpracování více než 225 000 kg materiálů někde na planetě. To je 20krát více než hmotnost paliva, které používá spalovací motor po celou dobu životnosti automobilu.

Ekologická Likvidace a Recyklace

V jakémkoli poctivém zápočtu v oblasti životního prostředí existuje nutnost tzv. ekologické likvidace pro velmi velké množství baterií, větrných turbín a solárních článků po ukončení jejich životnosti. U mnoha zastánců zelené energie se řešení všech těchto výzev s odpady nachází ve frázi o „snižování, opětovnému použití a recyklaci“.

Co se tedy stane s rychle rostoucím počtem větrných / solárních / bateriových zařízení, které se vyrábějí? Odpověď: téměř vše se nakonec objeví na skládkách odpadu. Samotný čínský odpad z baterií již podle odhadů v roce 2020 dosáhne 500 000 tun. Do roku 2030 přesáhne miliony tun ročně. V současné době je recyklováno méně než 5 % těchto baterií.

Institute for Sustainable Futures at the University of Technology Sydney, Australia, varuje, že globální spěch za účelem splnění ambiciózních plánů OZE by mohl přivést těžaře do „některých odlehlých oblastí divočiny", které si doposud udržovaly vysokou biodiverzitu. A jsou také zaznamenávány případy zneužívání a dětské práce v dolech v Kongu, odkud pochází 70 % surového kobaltu na světě.

Jak sami vidíte, přechod fosilní energetické infrastruktury na obnovitelné zdroje je mnohem složitější a náročnější, než jsme si vůbec kdy dokázali představit.

Financování a Dluhová Krize

Další dobrou otázkou je, kdo a z čeho to všechno zaplatí? Tady se nejedná o miliardy, ale biliony USD, nebo chcete-li biliony €. A budeme-li k sobě poctiví, musíme si přiznat, že žijeme na dluh. Tyto investice jsou kryty úvěry od bank, kde si je berou jak soukromí, tak i státní investoři prostřednictvím centrálních bank, které do globálního finančního oběhu napumpovaly astronomické částky.

Celý svět, jak je všeobecně známo, žije na dluh a v žádném případě to nevypadá, že by se něco mělo změnit. Ba naopak, dluhy rostou ve všech sektorech a to enormním tempem. Bohužel, současná krize rozjela tiskárny na plné obrátky a dluhová bublina se neustále nafukuje a zadělává na možné budoucí problémy. Celý svět nyní bojuje s pandemií koronaviru a globální dluh na konci roku 2020 dosáhl rekordní výše - 277 bilionů USD.

Sociální a Politické Aspekty

Politika centrálních bank napříč světem, se nese v duchu "dopování" ekonomik dalším a dalším tištěním nekrytých „papírků“. A OZE jsou z tohoto pohledu obzvláště hýčkané, neboť jsou nestřízlivě podporovány vládami, těší se podpoře zejména levicových intelektuálů, městské populace a radikální části mládeže, volající nejen po změně energetické infrastruktury, ale současně i po zásadní změně společenských poměrů.

Celý zelený energetický boom nelze z pohledu skutečné ochrany životního prostředí nazvat jinak než chválou bláznovství, projevující se nenasytnou kořistnickou exploatací krajiny a přírody ve jménu skvělých zisků, navenek zakrytých pod líbivou frází o boji proti klimatické změně.

Můžeme klamat sebe, můžeme klamat i ostatní, ale matematické, fyzikální i biologické zákony prostě ukecat nejde. Z pohledu vybraných komplexních ukazatelů efektivity energetických zařízení, výše uvedených, jsou OZE výhybkou na slepou kolej a vůbec nejsou tím, za koho se vydávají. Naopak, přispívají k další ztrátě nejen evropské, ale i globální biodiverzity, jako klíčového ukazatele kvality životního prostředí. A jak doloženo doslova kupeckými počty, kvalita životního prostředí se v důsledku masívního nasazení OZE zásadně zhorší.

Zatímco ropné a uhelné společnosti jsou veřejně přitloukány na kříž jako hlavní viník údajné změny klimatu, stejné, ne-li horší, poškozování životního prostředí zeleným byznysem nám nevadí?

Energetická Politika a Velké Firmy

Jan Žižka ve svém nejnovějším článku, který doporučuji k přečtení, popisuje, jak současná energetická politika směřuje hlavně v Německu k potlačení a možná i likvidaci velkých energetických firem. Přesto bych si dovolil upozornit na aspekty a dopady jiné, které už nejsou ve sdělovacích prostředcích prezentovány tak často. Pochopitelně se soustředím jen na některé stránky velice složitého tématu a moje prezentace budou značným zjednodušením. Přesto bych byl rád, kdyby se nejen zmínění aktivisté zkusili zamyslet nad tím, zda jejich představy a naděje, které do Energiewende vkládají, nejsou liché.

První je ta, že v daném oboru už vlastní obrovské investice a infrastrukturu, velké množství vzdělaných pracovníků a zkušeností. Lze tak předpokládat, že už jen z důvodu, aby toto vše zúročily, plánují a pravděpodobně i budou působit v daném oboru dlouhodobě, nejméně řadu desetiletí. To také znamená, že v případě energetické firmy je v jejím zájmu investovat i do dlouhodobých a náročných energetických staveb. Zároveň velká firma může mít dostatek investic pro velkou stavbu s delší dobou návratnosti a s ne úplně zaručeným výsledkem. Případně, díky dlouhodobému kreditu a působení v energetice dostatečnou pozici u bank pro jejich získání.

Velké energetické firmy musí také zohledňovat, již kvůli velikosti své produkce, nutnost diversifikace zdrojů produkujících energii. Pokud ještě vlastnily i rozvodné soustavy, musely zohledňovat i jejich propustnost a odpovídající poměr mezi na počasí závislými zdroji a zdroji stabilními s možností regulace. Velká firma tak musí do značné míry mít a vytvářet dlouhodobou strategii a řekněme i jistou zodpovědnost za dlouhodobý vývoj odvětví a oboru včetně třeba rozvoje vzdělávání v dané oblasti. Pokud dojde k úplnému rozbití velkých firem a přechod k modelu čistě malých hráčů, kteří nemusí a ani nemají možnost takovou koncepční práci dělat, musí rozvoj strategie a dlouhodobé koncepce odvětví plně převzít stát.

Ještě je možné zmínit, že až do konce minulého století byla energetika relativně konzervativním oborem, který nesliboval rychlý spekulativní zisk, ale spíše možnost bezpečného, spolehlivého a hodně dlouhodobého investování. Vlastníky akcií velkých energetických firem tak byly, třeba právě v Německu, často penzijní fondy, města a další veřejné instituce.

Na evropském energetickém trhu zafungovaly dvě tendence, jejichž souběh a způsob provedení měl na dlouhodobý strategický rozvoj energetiky katastrofální dopad. Přičemž v principu se nelze na oba prosazované trendy samostatně dívat negativně. Prvním byla cesta k liberalizaci trhu s energiemi. Druhým trendem jsou politicky motivované a bohužel extrémně silné zásahy do tržního prostředí ve formě dotací a penalizací. Ty jsou z velké části vyvolány tlakem veřejnosti aktivizované kampaněmi zelených hnutí na politiky. A pochopitelně i různými lobbystickými tlaky z konkrétních segmentů výroby elektřiny.

Tyto zásahy jsou opravdu dramatické. Výstavba a provozování některých zdrojů jsou penalizována velmi silně. U některých typů zdrojů vedou k zákazu jejich stavby či dokonce k jejich předčasné likvidace bez kompenzace ztrát vlastníkovi. U jiných typů naopak umožňují jejich investorům plně zaručený a někdy i velmi vysoký zisk. Příkladem je třeba fotovoltaický boom nejen u nás. Tyto státní zásahy do tržního prostředí jsou tak výrazné, že veškeré další signály dané povětrnostními, geografickými i geologickými podmínkami regionu či reálnými ekonomickými parametry daných zdrojů překrývají. A zároveň mají takový rozsah, že tento trh v podstatě určují.

Vytvořilo se tak prostředí, kdy se žádná investice do zdrojů bez garancí nebo dotovaných cen nevyplatí. A právě velké zdroje, které potřebují značné investice a jejichž návratnost je dlouhodobější, jsou těmi, proti kterým byly doposud uplatňovány penalizace a nedostávaly garance. Naopak velmi vysoké dotace a garance se týkaly zdrojů, které se dají stavět v širokém rozsahu velikostí a velmi rychle. Díky státem garantovaných cen elektřiny, například ze solárních elektráren, byly v tomto případě banky ochotné půjčovat téměř komukoliv. A nepotřebovaly mít reference o dlouhodobé a známé zkušenosti daného investora v energetické oblasti. To byl důvod, že se na tyto možnosti garantovaného a velmi vysokého zisku vrhli rychle z velké části investoři, kteří se neplánují dlouhodobě pohybovat v oblasti energetiky, ale hledají příležitosti pro rychlý, vysoký a zaručený zisk.

Je tak vysoká pravděpodobnost, že zisky, které tito investoři získají z těchto dotací, nepůjdou do oblasti energetiky, ale skončí jinde, kde v budoucnu bude naděje pro zmíněný vysoký, rychlý a garantovaný zisk. To je důvod, že vlastníky nových obnovitelných zdrojů nejsou většinou velké energetické firmy, ale menší soukromí investoři, fondy, banky, developeři i farmáři, jak zmiňuje i pan Žižka.

Zisky z vysoce dotovaných obnovitelných zdrojů v objemu, které velké firmy postavily, tyto ztráty nedokázaly vykompenzovat. Akcionáři těchto firem byly často penzijní fondy, města a jiné veřejné instituce, jejichž finanční ztráty mají dopad na situaci v oblasti sociální pomoci a spolu s růstem cen elektřiny pro spotřebitele, ke kterému Energiewende také vede, už začíná ovlivňovat sociálně slabší vrstvy obyvatel v Německu.

Dopady Energetické Politiky

Popsané důvody vedly k tomu, že sice začíná být v naši části Evropy přebytek výkon ve fluktuujících zdrojích závislých na počasí, ale nedostatek zdrojů stabilních a regulovatelných. Zároveň proměna struktury zdrojů vede k potřebě přebudování rozvodné sítě. Ta už nyní nestačí na převod velkých přebytků větrné elektřiny ze severu Německa na jih i s využitím sítě sousedů. Po uzavření jaderných bloků v Bavorsku v nejbližších letech se potřeba přenosu elektřiny ze severu na jih ještě prohloubí.

V Evropě bude třeba v relativně brzké době obměnit velký počet zdrojů. V našem regionu se to může zdát paradoxem, když se zde mluví dokonce o nadbytku výkonu. Problém je, že Energiewende automaticky nadbytek výkonu vyvolává a potřebuje jej. Předpokládá totiž takový výkon v solárních elektrárnách, že v rozumných povětrnostních podmínkách dodají veškerou potřebnou elektřinu. Stejně tak tomu má být s elektrárnami větrnými. V době větrného a slunečného počasí tak bude mít značný přebytek výkonu. A navíc pro dobu, kdy nebude ani slunce a ani vítr, musí být záloha v elektrárnách, které nejsou závislé na povětrnostních podmínkách.

Ve většině evropských zemí tak bude třeba uskutečnit obrovské investice do náhrady starých zdrojů a také pro přestavbu elektrické sítě, která se musí přizpůsobit nárůstu množství fluktuujících povětrnostně závislých zdrojů. Získat tyto velké a dlouhodobé investice je ovšem těžké, když velké firmy, které v energetice podnikaly a chtěly i v budoucnu podnikat, vykrvácely kvůli častým zásahům státu do tržních pravidel. A podobné chování lze v Evropě očekávat i v budoucnu.

Zrušení Poplatku za Obnovitelné Zdroje v Německu

Od 1. července 2022 nebude výroba energie z obnovitelných zdrojů v Německu vidět na účtech konečných spotřebitelů. Nově se příspěvky na rozvoje obnovitelných zdrojů budou platit ze státního fondu pro energetiku a klima, který získává příjmy z obchodování s emisemi. Rozhodnutí bylo motivováno snahou snížit náklady domácnosti na energie. Očekává se, že průměrná německá rodina díky tomu ušetří přibližně 200 eur ročně.

„Když byl poplatek z obnovitelných zdrojů zaveden, byl to správný nástroj, který měl nastartovat expanzi obnovitelných zdrojů, jež byla ještě v plenkách. Zrušení příplatku je již delší dobu na programu vlády jako opatření ke snížení cen elektřiny pro domácnosti, které patří k nejvyšším v Evropě."

Rostoucí ceny energií v důsledku nedostatku ruského plynu a války na Ukrajině přiměly vládu, aby poplatek zrušila dříve a hlavně proto, aby ulevila domácnostem. Náklady na energie se od října 2021 pro průměrnou německou domácnost s roční spotřebou 5 000 kWh totiž zvýšily zhruba o 470 eur, tedy zhruba 11 500 Kč.

Zrušení příplatku za obnovitelné zdroje v ceně elektřiny neznamená konec garantovaných tarifů pro instalace obnovitelných zdrojů. Ty jsou pro větší zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů určovány v aukčním systému, který stejně tak zůstane v platnosti, stejně jako legislativa, kterou se rozšiřování obnovitelných zdrojů řídí (tj. EEG).

Ceny elektřiny z obnovitelných technologií za posledních 20 let drasticky klesly: Průměrná sazba odměny za fotovoltaiku se mezi lety 2010 a 2022 snížila téměř o polovinu ze 43,5 ct/kWh (cca 10 Kč/kWh) na 23,6 ct/kWh (cca 5 Kč/kWh).

Německé Cíle a Jaderná Energetika

Německo těsně nezvládlo splnil svůj cíl snížit do roku 2020 emise proti roku 2021 o 40 procent. Povedlo se to díky mimořádné situaci - pandemii koronaviru SARS-CoV-2 s omezení hospodářské činnosti v důsledku opatření i zpomalení ekonomiky - ovšem v roce 2021 už emise znovu stouply. Tímto stylem země těžko může splnit svůj další cíl: v roce 2030 mít proti roku 1990 emise nižší o 65 procent.

Dlouholetý německý odpor k jaderné energetice jde v tomto ohledu přímo proti snaze o snížení emisí. Postoj německé veřejnosti k „jádru“ ovšem zřejmě obměkčil nárůst cen energií na podzim letošního roku. Na začátku listopadu byl zveřejněn výsledek průzkumu, který provedla britská mezinárodní společnost YouGov zabývající se výzkumem veřejného mínění a analýzou dat. Autoři průzkumu se také ptali na výstavbu nových reaktorů v případě, že by ta znamenala levnější a účinnější snížení emisí oxidu uhličitého.

tags: #německo #systém #garantovaných #plateb #obnovitelné #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Vše o Kůští
• Jak se zbavit lišejníku na stromech šetrně
• Zvířata a jejich potrava
• Průvodce moderními návštěvnickými středisky
• Příčiny a důsledky znečištění vod