Největší skládky odpadu na světě: Hrozba pro životní prostředí a lidské zdraví

Odpad patří k největším problémům moderního světa. Na nepříliš velké planetě Zemi totiž aktuálně žije přes sedm miliard lidí. Některé skládky jsou proto viditelné už z dálky a stávají se koloritem i rizikem zdejšího prostředí.

Obří skládky a jejich rozmístění

Po celém světě lze nalézt velké množství obrovských skládek, a to napříč světadíly, neboť lidstvo aktuálně produkuje cca 1,3 miliardy tun odpadu za rok! Mnoho z těchto skládek existuje (i vzhledem k počtu obyvatel) v jižní a jihovýchodní Asii, tedy v zemích, jako je Indie, Čína či Hongkong.

Skládka Sudokwon v Jižní Koreji

Největší skládka v této oblasti a jedna z největších celosvětově se ovšem nachází jinde - v Jižní Koreji. Na tzv. skládku Sudokwon, jež byla založena v roce 1992, přibyde každým dnem 18 až 20 tisíc tun odpadu, což činí cca 6,3 milionu tun ročně!

Skládka Olusosun v Nigérii

Pozadu nezůstává ani africký kontinent. V nigérijském Lagosu, mimochodem v jednom z největších měst Afriky, kupříkladu můžeme nalézt skládku Olusosun. Ta se rozrůstá o 9000 tun odpadu denně, a to včetně velkého množství nebezpečného elektronického odpadu, jenž sem putuje z rozvinutých zemí. Místním lidem tak např. při požáru hrozí závažná zdravotní rizika jako onemocnění dýchacích cest či rakovina.

Další obří skládky

Další obří skládky leží na obou amerických kontinentech. Mezi největší patří ta v Bordo Poniente v Mexiku (12 tisíc tun odpadu/den), nicméně mnozí „obři“ jsou k mání i na území Spojených států amerických. S Bordo Poniente je např. srovnatelná skládka v Puente Hills v Kalifornii. Na tom ostatně není nic podivného, neboť USA jsou největším producentem odpadu světa - vznikne jej zde 620 tisíc tun denně, to znamená 713 kg na osobu za rok!

Čtěte také: Tlaková Myčka 14mm pro Odpady

Velký pacifický odpadkový pás

Jedna z největších skládek světa ovšem překvapivě „nekrášlí“ suchozemskou krajinu… Mezi největší a „nejoriginálnější“ skládky světa patří tzv. Velký pacifický odpadkový pás, jenž se nachází v blízkosti Havajských ostrovů. Samozřejmě že v tomto případě by měl být výraz „skládka“ v uvozovkách, neboť se nejedná o prostor pro ukládání odpadu vytvořený člověkem. Obrovské množství odpadků na mořské hladině o velikosti Španělska je výsledkem působení Severopacifického subtropického víru. Nicméně producentem tohoto smetí zůstává člověk.

Paradoxem je, že se Velký pacifický odpadkový pás nachází v mořské přírodní rezervaci, kterou vyhlásil bývalý americký prezident Georg W. Bush. To, že se v této části rezervace mořským živočichům nežije právě nejlépe, asi netřeba zdůrazňovat. Dle určitých propočtů by přitom vyčištění pásu trvalo zhruba pět let!

Skládka Dandora v Keni

Dandora na předměstí Nairobi, hlavního města Keni, nejspíš málokomu bude znít povědomě. Najdeme tam však největší skládku v zemi a jednu z největších na celém africkém kontinentu. Pro Středoevropana nemusí znít slovo skládka nijak hanlivě, ovšem v podmínkách tohoto východoafrického státu jde o nebezpečné smetiště o rozměru dvanácti hektarů.

Skládka na předměstí Dandora severovýchodně od centra keňského hlavního města vznikla v 70. letech z prostředků Světové banky. Do dnešních dní se ale rozrostla do obřích rozměrů. Stala se největší skládkou v Keni a jednou z největších v Africe. Objem odpadků v ní několikanásobně překonal původní plán.

I přes nemocenský odpad, průmyslové chemikálie, textil, potraviny a všelijakou směs z veřejných košů, je pro místní obyvatele jedinou možností obživy. Například kilogram recyklovatelného plastového odpadu se dá v Nairobi prodat za zhruba 17 šilinků (0,14 USD), což je pro nejchudší vrstvu obyvatel značná suma.

Čtěte také: Problémy se sádrou v odpadu?

Okolí smetiště obklopuje silný pach hniloby, vrstvy odpadků se podobají spíš tekutým pískům a kromě lidí tam najdeme také řadu zvířat, ať už hospodářských, toulavých nebo volně žijících, která se zajímají nejvíc o potraviny. Největší koncentrace lidí je v místech vykládky a kolem bagrů.

Zdravotní rizika

Program OSN pro životní prostředí (UNEP) před nezřízeným rozrůstáním skládky a jejím vlivem na zdraví obyvatel varoval už v roce 2007. Výzkumníci zaznamenali u místních kožní poruchy, rakovinu, respirační onemocnění a další poruchy, spojené s pobytem ve znečištěném prostředí. U rtuti vykazovaly měřené vzorky odebrané ze skládky hodnotu 46,7 ppm, zatímco vzorky odebrané podél břehu řeky měly hodnotu 18,6 ppm. Obě tato čísla vysoce překračují přijatelný limit 2 ppm, stanovený Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Koncentrace olova ve vzorcích půdy se podle měření z posledních let pohybovala v rozmezí 50-590 ppm. Vzorky půdy ze skládky pak vykazovaly hodnotu 13 500 ppm.

Smetiště v Nairobi samozřejmě není žádnou raritou. Od Antananariva po Dakar a Konakry jsou africké metropole zaplaveny tunami odpadu skladovaného pod širým nebem. Odpadky zamořují oceány i zemědělské oblasti a ohrožuje zvířata, rostliny i lidi.

Elektronický odpad v Africe

Téměř všechna elektronická a elektrická zařízení obsahují cenné materiály, zejména kovy. Podle statistik vzniklo v roce 2019 na světě odhadem 53,6 milionu tun elektrického a elektronického odpadu, což představuje v průměru 7,3 kg na osobu. Pouze u sedmnácti procent tohoto odpadu však byla řádně zdokumentována jeho recyklace.

Velmi často končí tento odpad, a to i nelegálně, v afrických zemích, uvádí studie, otištěná v odborném periodiku International Journal of Environmental Research and Public Health. Cesty tohoto odpadu a dopady jeho divoké recyklace na životní prostředí afrických zemí a zejména zdraví lidí zkoumal mezinárodní tým, v němž jsou zastoupeni vědci z univerzity v Akře (Ghana) i zástupci Světové zdravotnické organizace.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

V posledních letech roste i v Africe výroba elektroniky, a s ní se zvyšuje i množství e-odpadu. V porovnání se světovým průměrem je však sotva třetinové - pouze 2,5 kg e-odpadu na hlavu a rok. Celkové množství za celý kontinent se odhaduje na 2,9 mil. tun.

V roce 2019 mělo národní legislativu týkající se elektronického odpadu v Africe pouze třináct zemí a například Egypt se značnou produkcí e-odpadu nemá žádnou. Pokud legislativa existuje, není odpovídajícím způsobem vymáhána.

Ve většině afrických zemí neexistuje formální systém sběru a recyklace vyřazených elektronických zařízení. Zároveň zde roste poptávka po elektronice všeho druhu. To vede k dovozu použitých elektronických a elektrických zařízení, která jsou cenově dostupnější než nová.

Použitá zařízení (v angličtině je pro ně používána zkratka UEEE, Used Electrical and Electronic Equipment) často vyžadují opravu a stává se, že některé kusy se vůbec nedají použít. V tom případě končí na černých skládkách.

Kromě legálních dovozů fungují i cesty zcela nelegální, kdy jsou nejrůznější elektrozařízení nesprávně označena nebo ukryta mezi jinými předměty. Typicky jsou do automobilů, dovážených z EU, naloženy nejrůznější spotřebiče, z nichž většina by měla být deklarována jako e-odpad.

Přesné údaje o objemu tohoto elektroodpadu nejsou k mání, studie však odhaduje, že tímto způsobem bylo v letech 2015 a 2016 do Nigérie dovezeno přibližně 60 000 tun elektrozařízení. Největší množství pocházelo z Číny (24 %), následovaly USA (20 %), Španělsko (12 %) a Spojené království (9 %).

Samostatnou kapitolou je pak vývoz elektroodpadu do Afriky výhradně za účelem jeho likvidace. Důvodem jsou podle studie vysoké náklady na recyklaci v zemích s kvalitní legislativou na ochranu životního prostředí. Recyklace některých spotřebičů se proto nevyplácí, ale je nutno se jich nějak zbavit.

Skládka Agbogbloshie v Ghaně

Největší skládkou elektronického odpadu v Africe a jednou z největších na světě je skládka Agbogbloshie v Ghaně. Podle odhadů se zde ročně uloží kolem 250 000 tun vytříděného elektrického a elektronického odpadu.

Podle starších údajů se v roce 2010 v Ghaně na renovaci starých a použitých počítačů podílelo odhadem 10 000 až 15 000 lidí, zatímco dalších 20 300 až 33 600 lidí pracovalo v oblasti recyklace a nakládání s elektronickým odpadem. Nedávno byl tento počet odhadnut na více než 40 000 lidí.

Ostatní africké země, jako je Kamerun, Botswana a Jihoafrická republika mají spíše více menších míst. Často jde o tržiště, kde se elektroodpad prodává a v případě potřeby opravuje.

Většina dovezeného elektronického odpadu se skládkuje podél silnic a na dvorcích obytných stavení. Neopravitelná zařízení se na skládkách demontují.

Velká část elektroodpadu, zejména kabely, se spalují za účelem získání kovů, desky s plošnými spoji se louží silnými kyselinami, aby se získaly cenné kovy. To vše má za následek kontaminaci ovzduší, půdy, prachu, vody a lidí celou řadou toxických látek.

Studie uvádí, že slepičí vejce z Agbogbloshie mají nejvyšší hladinu bromovaných dioxinů a druhou nejvyšší hladinu chlorovaných dioxinů, která kdy byla zaznamenána. Osoba, která by snědla pouze jedno vejce, by překročila tolerovatelný denní příjem chlorovaných dioxinů stanovený Evropským úřadem pro bezpečnost potravin 220krát.

Lidé jsou při demontáži a zpracování e-odpadu přímo vystaveni působení řady nebezpečných chemických látek. Tato situace ohrožuje zejména děti, které se ostatně na recyklaci často přímo podílejí. V Ghaně bylo zdokumentováno zapojení dětí ve věku pouhých pěti let.

Samotné skládky e-odpadu vykazují v porovnání s evropskými normami zvýšený obsah mnoha různých potenciálně nebezpečných kovů (mědi, olova, zinku, manganu, niklu, antimonu, chromu a kadmia).

Spalování plastů má za následek silné znečištění ovzduší toxickými látkami i pevnými částicemi, které vdechují pracovníci i obyvatelé v okolí. Důsledkem je řada plicních, respiračních a kardiovaskulárních onemocnění, zejména u dětí do pěti let.

Vystavení znečišťujícím látkám v mladém věku vede podle studií ke snížení kognitivních schopností s účinky na paměť a chování. Řada těkavých organických látek uvolňovaných při spalování je známými lidskými karcinogeny.

Ekonomické a legislativní aspekty

Když je neregulovaná recyklace e-odpadu tak devastující pro zdraví i životní prostředí, proč tedy státy umožňují dovozy? Proč své obyvatele lépe nechrání? Když v Číně zjistili, že se jim s odpady k recyklaci dostává do země obrovské množství nerecyklovatelného balastu, prosadili legislativu, která importu brání.

Důvody jsou nejspíše ekonomické. V roce 2019 měly suroviny z elektronického odpadu v Africe hodnotu kolem 3,2 miliardy USD. Odhaduje se, že Ghana ročně vydělá na materiálech pocházejících z elektronického odpadu 105 až 268 mi-lionů USD. Obchod, opravy a využití materiálů z elektronického odpadu slouží jako zdroj obživy pro mnoho chudých částí obyvatelstva.

Kromě toho je zde již zmiňovaná nedostatečná legislativa. Ani existující předpisy však nejsou prosazovány a vymáhány, takže nemají žádný vliv na praxi a jsou neúčinné.

V afrických zemích nyní neexistuje ekonomicky životaschopný obchodní model, který by nahradil spalování elektronického odpadu na otevřeném ohni.

Snahy o řešení situace

Státy se situaci pokoušejí nějak změnit. Do postižených oblastí směřují mezinárodní organizace, jako je například Pure Earth nebo německá Technická agentura pro mezinárodní rozvoj (GIZ). Spolupracují s vládními agenturami a místními skupinami, aby zlepšily pracovní podmínky. Budují recyklační centra, organizují semináře a poskytují technickou podporu, díky které by mohla být práce místních recyklátorů bezpečnější.

Uvádějí, že na národní a místní úrovni je třeba kontaktovat komunity na všech úrovních, od metařů, recyklátorů až po opraváře a obchodníky.

Mezery ve vnitrostátních právních předpisech se snažila zaplnit řada regionálních úmluv, které vznikaly od devadesátých let minulého století. Stačilo by je jen jejich požadavky naplnit.

Autoři studie však udávají, že vzhledem k ekonomické hodnotě zlata, plastů a mědi budou rozvojové země i nadále místem, kde budou vyspělé země elektronický odpad skládkovat.

Plovoucí skládky v oceánech

U pobřeží Kalifornie plují vyhozené plasty zhruba o rozloze Texasu. Váží přes tři miliony tun a svou rozlohou se vyrovná státům střední Evropy - největší plovoucí skládka na planetě. Syntetický "ostrov odpadků" tvořený igelitovými taškami, plastikovými uzávěry, zapalovači a pneumatikami ničí život v Tichém oceánu mezi Kalifornií a Havajskými ostrovy už několik let.

Vše, co se na hladinu Pacifiku dostane, zanesou mořské proudy právě k "ostrovu odpadů", do kruhu o průměru zhruba 1600 kilometrů. Vyhodí-li například Japonec do moře láhev od majonézy, najdou ji ekologové u Havaje asi za rok.

Plasty jsou přirozeným způsobem téměř nezničitelné. Než se na dně moře rozloží igelitová taška, trvá to až dvacet let. Slunečním zářením se navíc rozpadají na stále menší kousky, které "nasávají" obrovské množství dalších škodlivých chemikálií.

Kdyby se vědci pokusili "syntetický ostrov" vzniklý u Havajských ostrovů postupně odsát, zničili by zároveň velkou část organismů žijících v moři. Každá čtvereční míle oceánu je podle OSN zároveň místem, kde se nachází téměř 50 tisíc kusů odpadků, z nichž většina ohrožuje živočichy v moři - buď plasty požijí, nebo v nich uvíznou. Nebezpečí tohoto odpadu tkví i v tom, že se může dostat do potravinového řetězce člověka. Než se odpadková skvrna z plastů, která je odhadem šestkrát těžší než živočišný plankton v témž místě, zcela rozloží, může uplynout až pět set let.

Vědci se domnívají, že obří odpadková zóna se navršila během mnoha let, a to z dvaceti procent z předmětů vyhozených ze zaoceánských lodí a z osmdesáti procent pak ze "suchozemského" odpadu z pláží Tichého oceánu. Odhady rozlohy se pohybují od 700 tisíc čtverečních km.

Důsledky a řešení

Množství odpadu, které se na dně oceánu hromadí, neustále roste. Odpad byl objeven i v nejhlubším místě na zemi, v Mariánském příkopu hlubokém téměř 11 tisíc metrů. A vědci varují, že množství odpadků na některých místech na dně oceánů je srovnatelné s městskými velkými skládkami. Studie také odhaduje, že bude v následujících třiceti letech objem odpadků v moři natolik stoupat, že by mohl přesáhnout 3 miliardy tun.

Na dně moří je nejčastěji plast, rybářské vybavení, kov, sklo, keramika, textil a papír. Rozmístění odpadu v rámci moře závisí hodně na geomorfologii dna. Procesy jako jsou oceánské proudy či bouře mohou za jeho pohyb - lehčí odpad se díky gravitaci přesouvá do oblastí se silnými proudy, například do podmořských kaňonů a údolí, kde se následně usazuje. Na to, jak se odpad šíří oceánem a kde se kumuluje, má vliv i materiál, z něhož je vyroben.

Zatím bylo zmapováno na 700 druhů rostlin a živočichů, které odpad na dně moře přímo ohrožuje. Z toho je 17 % na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN. Závažným problémem jsou pozůstatky intenzivního rybolovu. Do rybářských sítí, které se vznášejí oceány nebo jsou částečně zachycené na podmořských útesech, se zamotávají živočichové, od malých po opravdu velké savce. Sítě se přitom rozkládají velmi pomalu.

Stejně pomalu se rozkládají i látky, kterých je podle studie v odpadu také velké množství - pesticidy, herbicidy, farmaceutické přípravky, těžké kovy či radioaktivní látky.

Díky tomu, že na studii spolupracovala i organizace spadající pod EU, budou informace využity v implementaci Rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

Invazní druhy na plastech

Obrovská skládka plastu, která se utvořila uprostřed Pacifiku, rozvrací ekosystémy a komplikuje mořským tvorům život. Spolu s odpadem se však do srdce oceánu dostávají také invazní druhy, jimž se na zmíněném smetišti překvapivě daří.

tags: #největší #skládky #odpadu #na #světě

Oblíbené příspěvky:

• Montáž kuchyňského dřezu
• Krajinná ekologie dle Demka (1999)
• Jak zaplatit poplatek za odpad
• Pelety z Dřevěného Odpadu
• Jak funguje ekologický štítek EEC?