Recyklace komunálního odpadu v České republice

Množství celkového odpadu, zahrnující i komunální odpad, klesá. Současně je ale nutné zajistit výkonnější recyklaci komunálního odpadu pro splnění povinných cílů. Aktuální trend snižování odpadů a skládkování má ale dlouhodobé cíle, které musí Česko splnit, tak jako ostatní země EU.

První dva cíle pro komunální odpad nastávají již v příštím roce, kdy je vyžadována recyklace minimálně 55 % a sběr alespoň 60 %. V roce 2023 bylo využito 57 procent vyprodukovaných komunálních odpadů, jedná se o nárůst o čtyři procentní body oproti roku 2022. Z celkového odpadu z domácností bylo 43 % recyklováno a 14 % energeticky využito. Na skládkách bylo uloženo 42 % komunálních odpadů. V roce 2022 to bylo 45 %, meziročně tedy došlo k poklesu o tři procentní body.

Nejvíce sledovaným komunálním odpadem je plast. Na něj se zaměřuje platná směrnice o jednorázových plastech (Single Use Plastics - SUP) a připravované nové nařízení o obalech a obalových odpadech (Packaging and Packaging Waste Regulation - PPWR). Obě legislativy vyžadují povinný obsah recyklovaného obsahu v každém novém plastovém obale, nebo úroveň sběru nápojových plastových lahví.

Například podle platného SUP je nutné od roku 2025 přidávat do každé PET nápojové lahve minimálně 25 % recyklátu (rPET), od roku 2030 je to již 30 %, a to pro všechny plastové nápojové lahve. Sběr všech nápojových plastových lahví je stanoven na 77 % v roce 2025, od roku 2030 je to 90 %. Česko ale svou povinnost pro příští rok již splňuje se sběrem na úrovni 82 %.

Pro zvýšení objemů recyklace, a také pro zajištění dostatečného množství plastového recyklátu, připravuje v současné době Evropská komise novou legislativu pro harmonizaci pravidel provozování nových technologií chemické recyklace (pyrolýza, depolymerizace, gasifikace). Chemická recyklace umí zpracovat i ty plasty, které již nejsou vhodné pro mechanickou recyklaci. Výsledkem chemické recyklace jsou polymery prvotřídní panenské kvality a plně nahrazují plasty z fosilních paliv.

Čtěte také: Definice Sociálně Ekologické Niky

Pokud se podaří připravit vhodnou legislativu, která by umožnila řádné započítávání recyklátu z chemické recyklace do celkové úrovně recyklace podle cílů EU, pak by byly snáze splnitelné nejen cíle recyklace plastových obalů, ale i cíle recyklace komunálních odpadů. Obecně je známo, že skládkování či běžné spalování patří mezi nejméně vhodné způsoby nakládání s odpady. Recyklace komunálních odpadů však není jednoduchá. Na vině je jeho obsahová a kvalitativní nestálost. Procesy chemické recyklace ale dokážou zpracovat i tyto druhy odpadu.

Chemická recyklace - pokročilá recyklace plastů

Chemická recyklace, nazývaná také pokročilá recyklace plastů, označuje několik různých technologií, které přeměňují použité plasty na jejich základní stavební prvky, speciální polymery, suroviny pro nové plasty, paliva, vosky a další cenné produkty. Tak uvádí pojem chemická recyklace Americká rada pro chemické látky (ACC). Technologie zvané pyrolýza, plazmatická recyklace či solvolýza jsou považovány za technologie tzv. „chemické recyklace“ v rámci kategorie materiálová recyklace, a vhodně doplňují technologie tzv. „mechanické recyklace“ (výroba nových PET lahví z použitých PET lahví, výroba plastových plotů či střešních tašek z recyklátu apod.).

Mezi základní druhy chemické recyklace patří termochemická recyklace - pyrolýza, plazmatická recyklace - zplyňování plastů a chemická recyklace - solvolýza - rozpouštění chemikáliemi. Největší výhodou technologie chemické recyklace je možnost recyklace plastů, které jsou v jiných podmínkách jen obtížně recyklovatelné, případně nerecyklovatelné. Týká se to zejména kompozitních materiálů či komunálního odpadu obecně.

Technické řešení termochemické recyklace umožňuje zpracovat široké spektrum odpadních plastů ve směsi, kde výsledkem je kapalný produkt stabilní požadované kvality. Tato technologie nabízí možnost, která na současném trhu chybí, přičemž pomáhá šetřit cenné zdroje a funguje na principu oběhového hospodářství.

„Akumulace enormního množství plastového odpadu produkovaného po celém světě má negativní dopady na životní prostředí. Termochemická recyklace plastového odpadu by mohla hrát důležitou roli při přeměně tohoto odpadu na ekonomicky cenné uhlovodíky, které lze v petrochemickém průmyslu použít buď jako palivo, nebo jako vstupní surovinu. Vždy se však jedná o náhradu fosilních zdrojů a výrazné snížení uhlíkové stopy až na 40 % oproti obdobnému využití a zpracování ropy,“ uvádí Doc. RNDr. Miloslav Bačiak Ph.D., expert na odpadové hospodářství klastru WASTen z.s.

Čtěte také: Definice ekologické niky

„Procesy chemické recyklace umožňují využít odpadní plasty jako suroviny pro výrobu nových plastů či chemikálií. Skvělou zprávou je, že jejich kvalita je shodná s úrovní kvality při výrobě z původních zdrojů. To znamená, že je lze využít i pro výrobu plastů užívaných v potravinářství,“ vysvětluje Ing. Jaroslav Suchý ze Svazu chemického průmyslu ČR.

Procesy chemické recyklace jsou schopné zpracovávat kontaminovaný a/nebo směsný plastový odpad, který nelze recyklovat mechanickou recyklací nebo rozpouštěním. „Další výhodou je, že pomocí chemické recyklace je možné zachytit a oddělit tzv. látky vzbuzujících mimořádné obavy, které mohou být přítomny v plastických hmotách na konci životnosti,“ připomíná Jaroslav Suchý. Látky, které mohou mít velmi závažné dopady na zdraví člověka a životní prostředí, lze identifikovat jako látky vzbuzující mimořádné obavy (SVHC). Jedná se především o látky karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci, jakož i látky s perzistentními a bioakumulativními vlastnostmi.

Chemická recyklace má potenciál. „Termochemická recyklace pevného plastového odpadu je zásadní příležitostí ke snížení znečištění moří a půdy a umožnění začlenění principu oběhového hospodářství do dnešní společnosti,“ říká RNDr.Radek Hořeňovský, předseda klastruWASTen a dodává: „Kromě uvědomělého chování a moderního designu produktu - „design for recyclate“, je klíčovou výzvou identifikace předních recyklačních technologií, minimalizující potenciál globálního oteplování v průmyslově relevantním kontextu. Technologie termochemické recyklace mohou být na špičce díky své spolehlivosti, bezpečnosti, ohleduplnosti k životnímu prostředí a smysluplné ekonomice provozu. Mohou být podstatnými prvky v realizaci potenciálního snížení emisí skleníkových plynů o více než 100 milionů tun CO2.“

Překážky pro zavádění chemické recyklace:

• Chybí podpora cirkulárního hospodaření s plasty a výraznější snaha o udržitelnost v této oblasti
• Chybí podpora recyklačního trhu
• Vyšší energetická náročnost
• Vyšší vstupní náklady
• Nejasná legislativa

Komunálního odpadu se předloni vyprodukovalo 5,8 milionu tun, což odpovídá množství 537 kilogramů na každého obyvatele České republice. Pozitivním trendem je klesající podíl odpadu, který se vozí na skládky. V roce 2023 bylo využito 57 procent vyprodukovaných komunálních odpadů, jedná se o nárůst o čtyři procentní body oproti roku 2022.

Podle zákona o odpadech musí obce zajistit, aby třídění komunálního odpadu dosáhlo v kalendářním roce 2025 a následujících letech 60 %. Dále pak v roce 2030 a následujících letech bude potřeba třídit 65 %, v kalendářním roce 2035 a následujících letech 70 % z celkového množství komunálních odpadů.

Čtěte také: Ekologická Nika: Definice a Funkce

Výsledky průměrného složení směsného komunálního odpadu (SKO) v České republice na základě rozborů terénních vzorků podle certifikované metodiky MŽP. Metodika umožňuje získání a statistické zpracování údajů o složení komunálního odpadu. Účelem metodiky je stanovení postupů, které umožňují srovnatelnost a opakovatelnost výsledků terénních průzkumů zaměřených na stanovení složení odpadu. Výsledky mají sloužit k hodnocení plnění cílů Plánu odpadového hospodářství České republiky nebo krajských Plánů odpadového hospodářství, pro rozhodování a plánování o způsobu nakládání s SKO a KO zejména na národní úrovni.

V roce 2022 dosáhla produkce odpadů v České republice 39 191 940 tun. Je to přibližně o 0,3 % méně než v roce předešlém. Z celkového množství tvořily 60,9 % odpady minerální. Do této skupiny odpadů spadají např. stavební a demoliční odpady, zeminy nebo odpad ze spalování. Dalšími 13,4 % se na celkovém množství vyprodukovaných odpadů podílel kovový odpad následovaný směsným odpadem (11,3 %) a nekovovým odpadem, který tvořil 7 %. Z celkového množství 39 191 940 tun vyprodukovaného odpadu tvořily nebezpečné odpady necelá 4 %.

Při posouzení vzniku odpadu z hlediska ekonomické činnosti původce jasně dominuje stavebnictví (oddíly 41 až 43 dle klasifikace ekonomických činností CZ-NACE) se 17,2 miliony tun odpadu, tedy s téměř 44 %. Druhým největším producentem je veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení (oddíl 84 dle CZ-NACE) se skoro 6 miliony tun. Do této kategorie náleží i obce, které zajišťují mj. sběr odpadu od občanů. Přímo obcemi bylo vyprodukováno 4,3 milionu tun odpadu.

Významnou součástí odpadů je komunální odpad. Ten podle definice EU zahrnuje veškeré odpady od domácností a odpad podobný povahou a složením odpadu z domácností. Kromě tzv. „černých popelnic“, kontejnerů pro sběr tříděného odpadu, biologicky rozložitelného odpadu nebo odpadu ze sběrných dvorů tak obsahuje i odpad z podnikatelské sféry, pokud je povahou a složením podobný odpadu z domácností a nepochází z výroby.

Celkem bylo v roce 2022 vyprodukováno 5 423 686 tun komunálního odpadu (o 1,3 % více než v roce předešlém), z toho 3 899 245 tun pocházelo z obcí, resp. od občanů, kterým sběr odpadu právě obce zajišťují, a dalších subjektů zapojených do obecního sběru odpadu. V přepočtu na jednoho obyvatele České republiky se jednalo o 362 kilogramů „obecního komunálního odpadu“.

Z celkového množství odpadů, s nimiž bylo nakládáno, bylo 3,9 % energeticky využito, tedy jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie. Pro recyklaci materiálů bylo využito 51,3 %. Do této kategorie spadá například znovuzískání kovů, jiných anorganických látek či rafinace použitých olejů. V předchozím roce (2021) bylo pro recyklaci využito 50,6 % odpadů.

V roce 2022 byly do Česka dovezeny téměř 3 mil. tun odpadu. Z toho 42,2 % tvořily minerální odpady. Další příčky v dovozu zaujímaly kovový odpad (23,6 %) a nekovový odpad (23,1 %), ve kterém byly nejvíce zastoupeny odpadní plasty (0,3 mil. t). Naopak z České republiky bylo vyvezeno téměř 3,4 mil. tun odpadu, přičemž více než 70 % tohoto množství tvořil kovový odpad.

Třídění odpadů je obyvatelům České republiky vlastní podobně jako láska k chataření, chalupaření, houbaření nebo pití piva. Třídění odpadu je běžnou součástí pro 73 % z nás. Třídění odpadu u nás bereme vážně - svědčí o tom meziroční nárůst množství vytříděného odpadu, kdy každý obyvatel ČR vytřídil do barevných kontejnerů v průměru o 5 kilogramů odpadu více.

Systém třídění a recyklace obalových odpadů, které jsou významnou složkou tříděného komunálního odpadu, je v ČR rozvíjen už 25 let. EKO-KOM je autorizovaná obalová společnost, která zajišťuje finančně a organizačně jeho provoz a je také zodpovědná za plnění recyklačních cílů obalového průmyslu.

V loňském roce uvedli výrobci baleného zboží na český trh 1,33 milionu tun obalů, v systému EKO-KOM se podařilo vytřídit a předat k recyklaci nebo energetickému využití 77 % z nich. Celkové množství obalových odpadů, které byly zpětně odebrány a předány k recyklaci nebo k jinému využití, poprvé překonalo hranici 1 milionu tun za rok.

Díky třídění odpadů může dojít k jeho dalšímu využití a recyklaci. Díky dotřídění odpadů vzniká tzv. druhotná surovina, kterou můžeme nahrazovat primární suroviny při výrobě nových produktů. Tříděním odpadů snižujeme naši uhlíkovou stopu - v roce 2021 nebylo díky třídění a využití obalových odpadů do ovzduší vypuštěno přes 980 000 tun CO2 ekv.

Produkce komunálních odpadů od obcí v roce 2022 podle krajů (kg na obyvatele)

tags: #recyklace #komunálního #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Frýdlantsko a nelegální odpad
• Kompostování pampelišek
• Prevence mechanického znečištění obalů
• Stepi a lesostepi ČR
• Dopady znečištění vod